V podloubí domu u zastávky jsem si všimla mladíka. Odhaduji, že mu bylo tak 19, možná 20 let. Každé ráno tu postával, opíral se o zeď, byl zjevně unavený, někdy nevyspalý, často s nepřítomným výrazem. Někdy působil zanedbaně a měl špinavé oblečení. Na začátku jsem si myslela, že jde o „mládí“, že jde z večírku, ale pak mi připadalo divné, že je tu skoro každý den. Přemýšlela jsem, že to může být nějaký mladík z dětského domova, možná je i v kontaktu s drogou. Pak zmizel asi na 3–4 týdny. A najednou se v podloubí objevila mladá slečna, byla velmi výrazně namalovaná a její oblečení nenechalo nikoho na pochybách, že jde o prostitutku. Jednou ráno pršelo, tak jsem šla blízko domu a z tašky mi vypadl dražší časopis, ale já si toho nevšimla. Slečna přistoupila a se zvláštně znějícím přízvukem mi ho podala. Poděkovala jsem, ale něco mi připadalo divné. Za pár dní jsem šla zase do práce a slečně koupila croissant, jako díky za upozornění. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že slečna je ten chlapec, kterého jsem „sledovala“ původně a poté na nějakou dobu zmizel. A přízvuk je možná jen přizpůsobení výšce ženského hlasu. Některá rána tu teď postává s ještě jednou, patrně dívkou. Nenašla jsem odvahu, abych se osmělila k dotazu, proč se tak mladí lidé musí živit takhle. Nechci nikoho moralizovat, ale ani mladíka podporovat v takové činnosti. Myslela jsem si, že bych se zeptala někde v Sananimu, kde chodí jejich pracovníci do ulic, aby se setkali s narkomany, zda by s ním někdo nepromluvil a nezkusil ho nasměrovat na lepší životní cestu. Sama si na něco podobného netroufám.
Karolína P.
Občas se člověk stane svědkem části životního příběhu druhých, aniž by se o to nějakým zvláštním způsobem zasadil. Určitě je někdy vhodné pozvednout hlavu a porozhlédnout se kolem sebe. Lidská lhostejnost dovede leckdy napáchat velké škody. A obyčejně se dotkne těch nejbezbrannějších a nejpotřebnějších, kteří se bez cizí pomoci nedovedou účinně bránit tlaku a zneužívání, jež mnohdy k jejich škodě bývá dlouhodobé a propracované, že pak často nejsou schopni odlišit cestu schůdnou a neschůdnou.
Nicméně se můžeme podívat i do historie a zjistíme, že prostituce není žádný novodobý jev, ale existovala už ve starověku. Je však nutné vnímat kontext doby, společenské postavení a pojmy byť novodobé, tak praktikované – prevence a regulace prostituce.
V příběhu, který popisujete, bude asi vhodnější, než kontaktovat pracovníky Sananimu o. s. (věnují se problematice drogových závislostí), zkusit oslovit pracovníky organizací, které se věnují otázce prostituce. V Praze již od roku 1995 funguje ojedinělý program Projekt Šance o. s., jehož zakladatelem a ústřední tváří je László Sümegh. Jak se na stránkách sdružení uvádí, jde o první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež a oběti obchodování s lidmi. V současné době sdružení nabízí Streetcentrum, které je otevřené od pondělí do pátku v centru Prahy. Klientům poskytuje základní pomoc v nouzi, dalším navazujícím programem je Dům šance, kde je možnost získat podporované bydlení či možnost výdělku v pracovní dílně, na kterou navazuje i e-shop sdružení. Občanské sdružení Projekt Šance provozuje také Horkou linku, která funguje od pondělí do pátku v době od 10 do 18 hodin, případně lze využít záznamník. Další možností je organizace Rozkoš bez rizika, o. s., která funguje od roku 1992 a její vznik a rozvoj je spojen se jménem PhDr. Hany Malinové, CSc. Občanské sdružení je registrovanou sociální službou, která funguje i v dalších městech České republiky a poskytuje odborné sociální poradenství a terénní programy včetně testování na HIV. Rozkoš bez rizika, o. s., má statut nestátního zdravotnického zařízení a kromě rad, jak se nenakazit, nabízí svým klientkám i kompletní vyšetření na pohlavně přenosné infekce. K doplňkovým aktivitám a činnostem sdružení patří divadlo, job klub pro ženy, volnočasové aktivity pro děti a jejich matky.
V kontaktech na organizace uvádím ještě další projekty, sdružení a organizace, které se věnují boji proti obchodování s lidmi, nucené prostituci či domácímu násilí. Pro vás by mělo být otázkou, co si od pomoci slibujete vy sama, co si přejí aktéři vámi zprostředkovaného příběhu a co jim reálně mohou nabídnout tyto a podobné organizace. Další věcí je, že ne každý, kdo se nám na první pohled jeví, že pomoc potřebuje, tuto pomoc opravdu přijímat chce. Na začátku je třeba získat si důvěru mezi terénním pracovníkem a klientem. Pokusit se navázat kontakt a někdy „jen“ dlouhodobě minimalizovat rizika (což je i ochranou a prevencí pro okolí), než dojde k té změně, kterou pak veřejnost zaregistruje, a kdy klient začne aktivně měnit svůj život.
Máte pravdu, že se v takových případech obvykle jedná o lidi, kteří prošli ústavní výchovou, ale z nějakého důvodu se jim nezdařil navazující přechod do běžné společnosti se všemi jejími požadavky, které na jedince klade. Patrně se asi nepodařilo navázat kontakt s některou z pomáhajících organizací, jež by byla podporou při výstupu z ústavní výchovy. Prostituce pak bývá prvoplánově jednou z nejjednodušších cest k financím, ale pochopitelně i rychlou skluzavkou k dalším problémům (sociálně patologickým, zdravotním, ale i trestněprávním). Nezbývá než poděkovat za váš zájem a věřit, že u mladíka dojde k možné změně životní cesty.
S pozdravem Bc. Jana Bednářová
**
Odkazy na organizace
La Strade Česká republika
www.strade.cz
Poradna Magdala
http://praha.charita.cz/sluzby/magdala
Projekt Šance o. s.
www.sance.info
Registr poskytovatelů sociálních služeb
http://iregistr.mpsv.cz/sluzba
Rozkoš bez rizika o. s. –
Prevence a léčba sexuálně přenosných chorob
www.rozkosbezrizika.cz
Sdružení Linka bezpečí
www.linkabezpeci.cz
O autorovi| Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice