Jak připravit české zdravotnictví, kterému chybí zoufale peníze, o další dvě miliardy.
PTC se rozmáchla. Kdo je PTC? Proton Therapy Center, s. r. o., společnost, jejímž hlavním cílem je vybudovat v České republice protonové centrum. Nejde přitom o žádnou drobnou investici. Pořizovací náklady se odhadují na 2 mld. korun. Zatím žádné pracoviště protonové terapie u nás nemáme. Co není, může být, řekla si zcela jistě belgická firma IBA s. a. (Ion Beam Applications Belgium), když iniciovala založení společnosti PTC.
IBA je společnost, jež má ve svém programu pouze hi-tech výrobky. Veze se na vlně boje proti terorismu a její přístroje kontrolují poštu, zda neobsahuje antrax či jinou biologickou nebo chemickou nebezpečnou substanci, napřed pouze v Bílém domě, a nyní již i v ostatních podatelnách americké administrativy. Kontrakt se brzy rozšíří i na třídírny běžné pošty. Firma vyrábí řadu izotopů a může dodat i špičkové dozimetry. Její přístroj Guardion hlídá přípravu masa, aby se v něm nevyskytly bakterie Escherichia coli (to jsou ty, které mohou udělat ve střevech neuvěřitelnou paseku), a v provozovnách rychlého občerstvení dohlížejí na saláty, hot-dogy a jiné kulinářské lahůdky fast-foodu, aby se v nich nevyskytl jiný zlobivec našeho zažívacího traktu – listeria.
Systém protonové terapie je dalším nosným programem divize technologie jehož jádrem je cyklotron (miniaturní obdoba toho, co najdeme ve střediscích jaderného výzkumu, jako je třeba ženevský CERN). Na cyklotron navazuje systém transformující energii a soustava trysek, směrovaná isocentrickým otáčivým jeřábem. Špičkový výrobek. Ale drahý.
Tak drahý, že firma má potíže s prodejem. Prozatím si tento luxus od firmy IBA s. a. dovolily pouze tři země: USA, Čína a Korea. Evropa dosud jen přihlíží. Přitom firma by nutně potřebovala vylepšit svůj hospodářský výsledek. V hledání nových trhů tak její zrak padl i na Česko.
Fakultní nemocnici University of Florida, v jednom z nejbohatších států USA, stačí centrum se třemi ozařovacími místnostmi. V Praze by jich mělo být rovnou pět. Při kapacitě asi 500 pacientů na přístroj to dává 2500 pacientů ročně. Přitom jak onkologové, tak radiologové považují podobné číslo za nesmyslné. Ani v USA se protonová terapie nepoužívá plošně a lékaři ji předepisují pouze vybraným pacientům s velmi specifickými nádory. U nás je podobných pacientů pár stovek.
Museli by tu být přijímáni i pacienti, které by bylo možno léčit metodou podstatně levnější. Náklady na léčbu jednoho nemocného by se vyšplhaly odhadem na půl milionu korun za rok. Znásobte si částku počtem pacientů. Docela slušný obrat na jednu s. r. o.
Kdo by to platil? I když člověk pro své zdraví udělá hodně, v této republice asi není mnoho lidí, kteří by byli schopni sáhnout do kapsy nebo na bankovní účet a léčbu si hradit.
Nevadí, máme přece VZP. Jenže VZP má problémy s úhradami, a tak všechny nákupy přístrojů do nemocnic schvaluje přístrojová komise. Ta je složena ze zástupců Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory, zástupců odborných lékařských společností a VZP. Je zajímavé , že jsou to často právě zástupci ČLK, tedy lékařů, kdo bývají v komisi proti určitému nákupu. Tentokrát se však nemohli dohodnout ani zástupci odborných společností, tedy přímí uživatelé.
A tak se jednalo a jednalo a jednalo. Když ani po roce a čtvrt rozhodnutí nepadlo, firma PTC si usmyslela, že tomu trochu pomůže a obrátila se na vědeckou radu Ministerstva zdravotnictví, nejvyšší odborný poradní orgán v této zemi. Také tato rada jednala a jednala a jednala. Skoro po roce pak vynesla verdikt hodný krále Šalomouna. Léčebná metoda je to dobrá, proti jejímu užívání v ČR není námitek, ale situace je taková, že by se mělo uvážit, zda její užití neodložit na dobu pozdější, až bude situace vhodnější.
Jak Ekonomu sdělila tajemnice přístrojové komise, dodnes (tj. do úterý) rozhodnutí vědecké rady na komisi nedorazilo.
Vzdát se? Nikdy! PTC je pevně rozhodnuto centrum vybudovat. Argumentuje tím, že pořizovací náklady plně uhradí. Cudně ovšem zamlčuje, kdo by platil náklady provozní. Je jisté, že belgická firma by se těžko rozhodovala investovat nějakých 70 milionů eur, kdyby neměla spočítánu návratnost.
Jednou z alternativ může být otevření zdravotnického trhu v souvislosti se vstupem ČR do EU. Protonové centrum by bylo široko daleko jediné, a tak by mohlo počítat s pacienty ze všech okolních zemí. Potíž je ovšem v tom, že široko daleko jsou zároveň všechny zdravotní pojišťovny v hlubokém deficitu, takže o nějakém větším přílivu pacientů by nemohlo být řeči.
Je sice pravda, že naše mzdové náklady by asi byly nižší, než kdyby centrum stálo někde na západ od Aše, ale to by zdaleka nemělo výrazně ovlivnit celkovou cenu terapie. A ta bude pro všechny zdravotní pojišťovny rozhodující. A tak bychom měli špičkové zdravotnické pracoviště, které marně hledá, čím se uživit, až bychom ho asi museli uživit všichni.
Lepší by tedy bylo za ty peníze postavit raději další Karlštejn. Stálo by to stejně a živili by ho turisté.
Aleš Bluma, Ekonom, 6.5.2004