Důležitý je citlivý a empatický postoj k nemocnému a schopnost zvládat náročné situace. Práce sestry na psychiatrickém oddělení je vysoce specifická a je zde kladen vysoký nárok na přizpůsobení ošetřovatelské péče individualitě klienta. Proto je nutné, aby sestra dosáhla určité úrovně sebepoznání a byla schopna zvládat náročné situace (1).
Na sestru je kladena velká odpovědnost a v pracovním procesu je velice často vystavována stresovým situacím. Základním úkolem sestry je komunikace s pacienty. Praxe ukazuje, že pacienti se ve větší míře svěřují právě sestrám, a to nejen se svými obavami a úzkostmi, ale i s rodinnými a osobními zkušenostmi a problémy. Psychologický přístup a vysoká míra porozumění pacientovi je základní podmínkou úspěšné ošetřovatelské péče (2).
Jaká je tedy míra psychického zatížení a možnosti její eliminace u všeobecných sester pracujících na psychiatrických odděleních? V teoretické části článku se zaměříme zejména na pracovní a psychické vytížení všeobecných sester a také možnosti, jak pracovat se stresem. Popíšeme jednotlivé metody, které přispívají ke zlepšení psychického vytížení. Teoretická část také obsahuje informace o burnout syndromu. Praktická část příspěvku je zaměřena na zjišťování spokojenosti v zaměstnání a také na psychickou zátěž sester. Zaměřily jsme se také na to, jakým způsobem sestry psychickou zátěž eliminují. Poslední položka výzkumu byla věnována analýze pracovních míst na jednotlivých odděleních.
Pomocí tohoto výzkumu jsme chtěly zjistit, jak sestry pracující na psychiatrických odděleních a v ambulancích vnímají stres. Vzhledem k psychické náročnosti práce na psychiatrii nás zajímalo, zda sestry využívají nějakou metodu odbourávání stresu a zdali se jim to daří. Také nás zajímalo, jak sestry vnímají personální zastoupení na různých odděleních a jestli nejsou přetěžovány z důvodu nedostatku personálu na pracovišti.
Stres
Stres je považován za každodenní součást našeho života. Podle Křivohlavého je stres negativní emocionální zážitek, který je doprovázen určitým souborem biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn, jež jsou zaměřeny na změnu situace, která člověka ohrožuje.
Odolnost organismu vůči stresu je závislá na vrozených vlastnostech organismu, věku, intelektu, životních zkušenostech, aktuálním stavu organismu, společenských okolnostech a v neposlední řadě na pracovní činnosti.
Projevy stresu jsou tělesné (bolesti hlavy, svalové spasmy, poruchy spánku, zácpa, pocení, tremor), psychické (úzkost, fobické reakce, derealizace, deprese) a behaviorální (zlostnost, výbušnost, podrážděnost, agresivita) (3).
Zvládání zátěžových situací je pro personál psychiatrických oddělení velice důležité. Hlavní rizikové faktory, které mohou na zaměstnance působit, je nejistota pracovních poměrů, dlouhá pracovní doba, práce na směny, nedostatečné finanční ohodnocení, emocionální náročnost práce. Nadměrné zatížení může být příčinou vzniku burnout syndromu. Syndrom vyhoření bývá způsoben chronickým stresem a dlouhodobou dysbalancí mezi zátěží a fází klidu (3).
Mezi příznaky burnout syndromu patří subdepresivní nebo depresivní nálada, poruchy koncentrace a paměti, nespokojenost se životem, únava, ztráta zájmů, nechuť ke každodenním povinnostem, poruchy spánku, poruchy v interpersonálních vztazích, absence/oslabení sebedůvěry, absence uspokojení z práce, snížení schopnosti relaxace, somatické obtíže (dýchací, trávicí, sexuální, vertebrogenní, vaskulární). Pro zdravotníka je velice důležité dodržování určitých zásad, které vedou k odbourávání stresu.
Mezi tyto zásady řadíme zejména:
* sebepoznávání – cílené využívání vlastních předností a efektivní kompenzace nedostatků,
* akceptace svých osobnostních a povahových vlastností – pracovat na osobnostním růstu, ale přijmout meze vlastního rozvoje,
* péče o kvalitu vztahů v rodině a vztahů k dalším osobám,
* podpora zájmů o různé další oblasti (kultura, sporty atd.) (3).
Eliminace psychické zátěže
Metod, které vedou k eliminaci stresu, je v dnešní době opravdu mnoho. Důležité je vybrat možnosti, které budou jedinci vyhovovat. V tomto článku uvádíme některé z nich.
1. Zdravý spánek: Spánek může být chápán jako tvořivé období, v němž se mysl zabývá tím, co do ní bylo během dne vloženo. Spánek se snadněji navozuje, pokud jíme střídmě a nejlépe dvě hodiny před ulehnutím již raději nic nekonzumujeme. Kávu a čaj ideálně již po 16. hodině nepijeme. Před spaním není dobré řešit stresující otázky bytí a nebytí, ať už se týkají zaměstnání, dětí, manželství atd. Před spaním se doporučuje i teplá koupel, ne však příliš horká. Zklidňující vliv může mít i sklenice teplého mléka s medem. Vhodné je také užít bylinkový čaj (např. třezalkový). V dnešní době jsou často využívány i léky k navození spánku.
2. Protistresové relaxační cviky neboli tzv. profylaktický oddych, který je rozdělen do šesti kroků:
a) vypnout rádio, televizi, telefon, zajistit si, že alespoň chvilku nebudeme ničím rušeni,
b) uvolnit těsné části oděvu,
c) zaujmout pohodlnou polohu, nejlépe vleže,
d) poddávat se klidu a představě uvolnění,
e) dýchat klidně a zhluboka, snažit se soustředit pouze na dech,
f) vychutnat si počínající uvolnění a klid.
Po šestém kroku může následovat relaxační formulka „jsem klidný, zvládnu to“. Délka tohoto cvičení může být stupňována zhruba od 2 minut až k 15–20 minutám.
3. Jóga: Je známo, že jóga má protistresový a zklidňující potenciál. Cílem jógy rozhodně není „propotit dres“, ale užít si pohodu cvičení bez nucení a extrémů. Cvičení, které by měl zvládnout každý, je psychosomatická relaxace, při níž jedinec leží na zádech a horní končetiny jsou na podložce v úhlu těla asi 20–30°. Dolní končetiny jsou roznoženy, hlava je ve středním postavení. S nádechem zvolna otáčíme hlavu vpravo, obě horní končetiny v ramenou vytáčíme ven. Obě dolní končetiny v kyčlích vytáčíme dovnitř, špičkami k sobě. S výdechem se hlava otáčí zprava doleva a paže v ramenou se otáčejí dovnitř. Toto cvičení uvolňuje svalstvo, uklidňuje psychiku a fyzicky je zcela nenáročné.
4. Autogenní trénink: Autogenní trénink je jedna ze systému metod a vědecky propracovaných pravidel a rad, které slouží k udržení, prohlubování a znovuzískání duševního zdraví. Cvičení se provádí třikrát denně, nejlépe ráno, odpoledne a večer. Každý si může začlenit cvičení do svého rozvrhu tak, jak mu to vyhovuje. Nutné je však zachování určité pravidelnosti. Jedno cvičení trvá zhruba 5 minut. Základní polohou, v níž se začíná cvičit, je stav úplného uvolnění, relaxace těla. Nácvik základní polohy je vlastně nejdůležitějším krokem. Nejvýhodnější polohou je poloha vleže s podloženou hlavou. Ruce jsou podél těla.
Cvičení probíhá v šesti fázích:
a) cvičení tíže (uvolnění svalstva)
b) pocit tepla (uvolnění cév)
c) regulace dýchání
d) zaměření na činnost srdce
e) regulace břišních orgánů (teplo v břiše)
f) zaměření na oblast hlavy (pocit chladu v čele)
Relaxačních metod k odbourávání stresu je řada, řadí se sem např. aromaterapie nebo poslech hudby. Volba metody záleží na jednotlivci (4).
5. Koníčky: Pokud jste si uvědomili, že se žádným zálibám už delší dobu nevěnujete, je třeba to změnit. Můžete jít do kina, divadla, muzea nebo na koncert, přečíst si knihu, jít nakupovat, jen tak lenošit, pracovat na zahradě, uvařit něco nového, věnovat se svému partnerovi, sejít se s přáteli, zúčastnit se nějaké sportovní akce. U těchto zálib je velice důležitá sociální opora.
6. Time management neboli management času: Je třeba si uvědomit, že den má jen 24 hodin. Proto je nutné přehodnotit svůj rozvrh povinností. Pro jeho zjištění je vhodné položit si několik otázek:
* Je nezbytné, abyste tento úkol splnili zrovna vy? Nemůže vás někdo zastoupit?
* Musí se tato schůzka konat právě teď? Nebylo by možné ji přesunout?
* Je nutné, aby se daná věc dělala tak jako doposud? Nešlo by to jinak?
* Je vůbec potřeba tento úkol provést? Nebylo by možné ho v krajním případě vynechat (3)?
7. Boj proti vyčerpání: Existuje více způsobů. Nejdůležitější je uvědomit si, kdy je třeba zvolnit. Odpočinkem dojde k relaxaci těla, vyššímu výkonu a také ke spokojenějšímu životu. Každý odpočívá jiným způsobem, doporučuje se zejména naučit se cíleně ovlivňovat dýchání, dělat si během dne přestávky, které jsou vyplněny příjemnou činností. Pozitivně na nás působí také hudba a v neposlední řadě smích. Podle vědců dochází při smíchu k uvolňování endorfinů do krve, a to i při smíchu vynuceném. Smích také podporuje tělesné a duševní zdraví a v neposlední řadě snižuje už tolikrát zmiňovaný stres (5).
Metodika výzkumu
Ke sběru dat jsme vytvořily dotazník, jenž obsahoval 20 otázek – 19 uzavřených, 1 otevřenou. Snažily jsme se vytvořit srozumitelný dotazník, který jsme předaly staničním sestrám na různých odděleních psychiatrických léčeben Havlíčkův Brod a Jihlava. Rozdaly jsme 100 dotazníků, návratnost byla 100%. Ke sběru dat gerontologické oddělení došlo od září do října 2011.
Cíle práce a jejich výsledky
Pro práci jsme si stanovily 4 cíle.
Cíl 1: Zjistit míru spokojenosti všeobecných interní psychiatrické oddělení sester/zdravotních asistentů v zaměstnání v závislosti na druhu oddělení.
Z dotazníků vyplynulo, že v zaměstnání jsou nejméně spokojené sestry na oddělení s dlouhodobou péčí, poté na gerontopsychiatrii. Nejspokojenější jsou sestry v ambulancích a přijímacích odděleních (graf 1).
Cíl 2: Zjistit míru psychického zatížení u všeobecných sester. Na otázku, zda všeobecné sestry pociťují stres v práci, odpovědělo 31 % „určitě ano“. Většina (45 %) však pociťuje stres jen „občas“ (graf 2).
Z toho vyplývá, že i když sestry stres prožívají, jen třetina to uvedla „určitě“, tzn. že situace nebude natolik závažná, jak by se mohlo zdát. Až 55 % ze všech respondentů se však po práci těší domů a pouze 31 % respondentů jde domů s pocitem, že vykonali dobrou práci. Většina dotázaných uvedla, že jsou na ně v práci kladeny vysoké nároky, což dobrému pocitu z práce zřejmě příliš nepřidá.
Cíl 3: Zjistit, jakým způsobem všeobecné sestry eliminují psychické zatížení. Největší procento (20 %) respondentů považuje za nejlepší činnost proti stresu kvalitní spánek, 17 % uvedlo sport a 14 % cestování (zastoupení dalších aktivit viz graf 3).
Většina respondentů (62 %) v dotazníku uvedla, že jim tyto jejich aktivity pomáhají odbourávat stres, ale bohužel 35 % uvedlo, že odbourat stres se jim povede pouze občas a 3 % respondentů se to nevede vůbec.
Cíl 4: Analyzovat zastoupení pracovních míst na odděleních, kde byl prováděn výzkum.
Z výzkumu vyplynulo, že 51 % respondentů nestíhá svoji práci pro nedostatek personálu. Podle 42 % dotazovaných by mělo být na odděleních ještě více ošetřovatelů či sanitářů.
Ve výzkumu jsme se také snažily zjistit, zda by mohlo vedení léčebny či státní legislativa udělat něco pro to, aby sestry do zaměstnání chodily raději, snížil se pocit zátěže v zaměstnání.
Ptaly jsme se respondentů, jestli by uvítali na svých odděleních relaxační místnost pro personál určitě ano občas (klidná místnost, kde by si sestry/asistenti spíše ano spíše ne mohli vypít kávu, trávili tam svoji pauzu na jídlo). Na tuto otázku 78 % dotazovaných odpovědělo „určitě ano“.
Dále nás zajímalo, jestli by se sestrám líbilo, kdyby mohly navštěvovat psychologa, který by zde byl pouze pro personál léčebny. V případě této otázky 33 % uvedlo, že vzhledem k povolání by toto bylo vhodné, a 67 % respondentů zaškrtlo variantu „ano, pokud by o to dotyčný zaměstnanec měl zájem“.
Také nás zajímalo, zda by sestry/asistenti chodili do práce raději a vykonávali by službu kvalitněji, pokud by měli lepší finanční ohodnocení. Tady 40 % uvedlo „spíše ano“, ale 42 % dotazovaných volilo „spíše ne“. Z vyhodnocení této otázky vyplývá, že finanční hodnocení nemá až takový vliv na psychickou zátěž sester. Reakce na tuto otázku nás velmi překvapila, protože ve většině průzkumů zaměřených na tuto tematiku, má finanční ohodnocení vliv na práci zaměstnanců.
Závěr
Z vlastní zkušenosti víme, že práce sestry je psychicky velmi náročná, na psychiatrii obzvlášť, protože sestra musí u každého klienta „proniknout do jeho nitra“ více než v jiných oborech, aby mohla poznat jakékoli změny jeho chování či nálady, což pomáhá k jeho diagnostice a léčbě. Musí být dostatečně empatická, pozorná a na psychiatrii i ostražitá. Výsledky nás mile překvapily, protože vzhledem k náročnosti zaměstnání samotného má většina sester snahu stres nějakým způsobem eliminovat.
O autorovi: Bc. Petra Opálková1, Bc. Adéla Myslivcová2 Psychiatrická léčebna, Havlíčkův Brod1, obor učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy, Fakulta antropologie a zdravovědy, Palackého univerzita v Olomouci2 (Petra1901@seznam.cz)