Specifika nádorového onemocnění v orofaciální oblasti
K obecným problémům vyrovnávání se s onkologickou diagnózou se u pacientů s nádorovým onemocněním v orofaciální oblasti přidávají specifické problémy vázané na lokalizaci. Psychosociální důsledky nádorového onemocnění ve stomatologii jsou značné. Již velmi malé postižení nádorem, poruchou funkce, pooperační jizvou nebo tkáňovým pooperačním defektem v obličeji významně ovlivňuje fyziognomii obličeje, spoluvytváří, resp. poškozuje image nemocného, ovlivňuje jeho verbální i nonverbální komunikaci s okolním světem. Může ovlivnit a snížit schopnost společenského uplatnění, protože se objeví trvalé funkční a estetické následky nemoci a jejího léčení. Uvážíme-li často velmi silné pocity strachu a úzkosti, musíme si uvědomit, že každý na obličeji viditelný a snadno identifikovatelný projev nemoci tyto tíživé psychické stavy posiluje a zhoršuje.
Specifickým problémem, se kterým se pacient musí vyrovnat, jsou poruchy funkce měkkých i tvrdých tkání obličeje a dutiny ústní, ke kterým řadíme především komplex obtíží podílejících se na poruše přijímání stravy a poruchy správné výslovnosti, které nastávají i při relativně malých terapeutických výkonech. Vedle patofyziologických důsledků těchto poruch, které se odráží zejména na celkovém stavu výživy a prohlubující se ochablosti obranyschopnosti organismu, je nemocný postižen také omezením verbální komunikace se svými blízkými, zdravotnickým personálem a všemi v okolí.
Dalším omezujícím faktorem je bolest, která po různých terapeutických výkonech, jako jsou resekční operace, aktinoterapie a chemoterapie, může být značně intenzivní. Platí, že i relativně mírné bolesti v ústech a obličeji jsou nemocnými vnímány obvykle velmi intenzivně a silně se podílejí na celkovém psychosomatickém stavu nemocného.
Příbuzní pacientů, jejich blízcí a přátelé, ti, kteří spolu s pacienty prožívají jejich léčbu, nezřídka trpí stejnými psychickými traumaty. Prožívají stavy velkého strachu, úzkosti, obav, kolísají v náladách od beznaděje po přehnaný optimismus. Většinou se zapojují do alternativní pomoci. Chtějí rady a pomoc od sester a lékařů, komunikace s nimi je stejně důležitá a stejně náročná jako s pacienty. Sestry se ale také často u příbuzných pacientů setkávají s nezájmem, dokonce i s odmítnutím pomoci blízkému člověku. Sestra, která ošetřuje pacienta na lůžku i v ambulanci, je mu jak fyzicky, tak psychicky nejblíže. V rámci ošetřování, aplikace léků a převazů se ho dotýká, způsobuje i tiší bolest. Sestra je první, a třeba i jediná, které pacient svěří své vnitřní pocity, emoce, nálady.
Profesionální přístup sestry k onkologicky nemocným pacientům: * Mějme na mysli, že pacienti jsou lidé psychicky zdraví, ale nachází se v mezní situaci ohrožení života a mohou se chovat neočekávaně, patologicky.
Zachovejme klid v krizových situacích, kdy si pacient na nás odreagovává své negativní emoce. Klidným chováním snížíme emoční úzkost pacienta a můžeme tak zabránit rozvinutí nežádoucího psychopatologického stavu.
Dotýkejme se pacientů na bezpečných místech (ruka, loket, rameno…). Většina těžce nemocných potřebuje komunikaci dotykem a jejich blízcí to nedokážou.
Snažme se naslouchat pacientům, jejich vyprávění nemusíme komentovat, jde jim převážně jen o sdělení svých pocitů.
Chvalme pacienty za každý úspěch, povzbuzení jim dodává sílu, brzdí negativní emoce. * Ptejme se, co pro pacienty můžeme udělat, zájem o jejich osobu jim dává naději, podporuje aktivní účast na léčbě.
S pacienty komunikujme adekvátně k jejich věku - s dětmi konejšivě, s dospělými přímým, neznevažujícím způsobem, nedotkneme se tak jejich důstojnosti.
Pamatujme si, že empatie je vstřícnost, vnímavé vcítění se a reagování na potřeby pacientů - nemusíme se jim plně odevzdat. Může se stát, že nebudeme moci splnit všechna jejich přání a začneme trpět výčitkami, ale to je neprofesionální přístup ke svému povolání. Prakticky nepřetržité řešení stresových situací, trvalá blízkost smrti, osobní nenaplněnost z výsledků své práce, která nebudí příliš optimismu, uvědomování si vlastní smrtelnosti, smutek a únava, depresivní nálady, to vše provází sestru na onkologickém pracovišti. Sestra se s tímto nelehkým údělem musí vyrovnat, nejlépe opravdovým zájmem o práci, výcvikem v komunikačních technikách, uměním odpočívat, stát se profesionálem ve svém oboru. Své pacienty můžeme nejlépe ošetřovat jen tehdy, pokud samy budeme v dobré psychické a fyzické kondici, proto se naučme také kromě profesionální práce odpočívat, radovat se, dělat něco pro sebe.
Souhrn
Onkologické onemocnění má vždy odraz v psychice pacientů. Na tuto skutečnost je při jednání s pacienty nutné dbát. Jejich ošetřování vyžaduje jak větší ohled k životním nesnázím a potřebám, tak empatii. Klíčová slova: nádorové onemocnění, psychická odezva, orofaciální oblast, profesionální přístup
Literatura
Haškovcová , H. Lékařská etika. 3. rozšířené vyd. Praha: Galén, 2002. 271 s. ISBN 80-7262-132-7.
Haškovcová , H. Thanatologie - nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 199 s. ISBN 80-7262-471-3.
O autorovi| Marcela Dejmalová, Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, FN Brno (mdejmalova@fnbrno.cz)