Konferenci zahájil rakouský profesor Erwin Böhm, zakladatel psychobiografického modelu péče, který přiblížil účastníkům teorii modelu. Hypotéza tohoto modelu je, že duševní fenomenologie je jako thymopsychický strom života. Roste z kořenů, na kterých jsou otisky etnologické a kolektivní socializace, životního prostředí, kde klient vyrůstal. Kmen tohoto stromu tvoří charakter a osobní životní hodnotový systém klienta. V koruně stromu jsou systémy, kterými si klient přizpůsobuje svět obrazu svému (coping). Biografii lze přirovnat k životopisu, kdy klient vypráví o sobě a svém životě. Toto osobní vyprávění nám umožňuje zjistit, co klient v rámci péče potřebuje. Tedy nejen ošetřovatelskou péči, ale také úpravu prostředí, respektování své osobnosti, návyků a rituálů, co má rád a co mu naopak vadí apod. Na základě toho lze zahájit reaktivizační péči, která má za úkol kompenzovat disharmonii duševního života klienta a pomáhat mu nacházet opěrné body v jeho vnitřním i zevním světě.
Na tuto přednášku navázal příspěvek Marianne Kochanski z Německa, která představila Evropskou organizaci pro vzdělávání a výzkum psychobiografického modelu péče. Tato organizace zajišťuje mezinárodní distribuci modelu, vzdělávací aktivity, profesní výměny, vědecký vývoj a praktickou aplikaci teorie.
Vzdělávání v psychobiografickém modelu probíhá i v České republice v rámci celoživotního vzdělávání NCO NZO. Jaké kurzy jsou nabízeny, jejich náplň a průběh, představila Mgr. Helena Komínková.
Následovaly příspěvky, které se věnovaly příkladům z praxe, tedy přímé práci s biografií klienta. Bc. Alena Bártíková z Domova důchodců v Dobré Vodě přiblížila práci s biografií klienta z pohledu sociálního pracovníka, přičemž nastínila také porovnání péče před zavedením tohoto modelu v jejich zařízení. V rámci aktivizace podle biografie například slaví svátky jako „tenkrát“, s klienty pořádají výlety nebo připravili „retro“ módní přehlídku v rámci dne otevřených dveří, kdy modely předváděli sami klienti. Promluvila také o zavedené dokumentaci a neopomněla ani biografické knihy, které s klienty zpracovávají. O těchto knihách hovořila také Mgr. Lucie Ptáčková, jež pracuje ve službě osobní asistence REVA v Liberci. Asistenti pracují s životním příběhem klienta v domácím prostředí a vytvářejí jeho osobní plány. Součástí příspěvku byla také prezentace kazuistik.
Zkušenosti s psychobiografickým modelem představily také Mgr. Milena Koubková a Mgr. Pavlína Maturová z Diakonie ČCE - střediska v Sobotíně. Zaměřily se zejména na přínosy procesu „testování“ hodnoticí tabulky diferenciální diagnostiky, která slouží jako pracovní nástroj k určení stupně regrese. Zároveň představily projekt švýcarsko-české spolupráce, který má sloužit ke zlepšení služeb zařízení a zvýšení kvality života klientů.
Využití psychobiografie u klientů s demencí a současně zrakovým postižením představila Mgr. Eva Švecová z Domova pro zrakově postižené - Palata. Prostory domova a pokoje jsou přizpůsobeny klientům, což usnadňuje jejich orientaci v prostoru, a zároveň je klientům umožněno přinést si vlastní nábytek, nádobí a podobně. Zdůraznila, že základem jejich péče je vnímat člověka jako osobnost, a nikoli jako klienta, zákazníka či pacienta.
Příspěvek Mgr. Jany Merhautové a Mgr. Radky Mrazíkové z Centra supervize, vzdělávání a terapie v Děčíně byl zaměřen na supervizi v sociálních službách, resp. na supervizi organizace, která je orientována jak na pracovníky, tak i na procesy v organizaci. Zmínily také důležitost individuálního přístupu k uživateli sociální služby, jehož součástí je i biografie, a význam role klíčového pracovníka.
Velmi zajímavý byl příspěvek Světlany Šmídové z Domova pro seniory Kosmonautů v Brně, která prezentovala kazuistiku jednoho klienta, u nějž díky aplikaci prvků biografie došlo k výrazným pozitivním změnám. Biografická kniha odhalila, že se po celý svůj život cítil být ženou, což mu způsobovalo řadu problémů. Teprve když mu bylo v domově seniorů umožněno oblékat ženské oblečení, líčit se, personál jej začal oslovovat ženským jménem a choval se k němu jako k ženě, výrazně se zlepšila spolupráce s tímto klientem, resp. klientkou, a začala její nová, radostnější éra života.
Využití biografie v konceptu Bazální stimulace představila PhDr. Karolína Friedlová z Institutu Bazální stimulace. Cílem tohoto spojení je například umožnit klientovi vnímat jeho vlastní život, poskytnout pocit jistoty a důvěry, rozvíjet vlastní rytmus, pomoci navázat vztah, poskytnout autonomii a zodpovědnost za svůj život.
Konferenci uzavřela svým příspěvkem PhDr. Eva Procházková, lektorka psychobiografického modelu, která představila implementaci tohoto modelu péče v České republice. Institut Erwina Böhma je organizace, která připravuje vzdělávací programy zaměřené na inovační formy péče určené pro seniory se symptomy demence. Zároveň zmínila základní princip modelu, kterým je respekt ke stáří a ochrana lidských práv. Svou přednášku uzavřela citátem Friedensreicha Hundertwassera: „Když sní jeden člověk, je to jen sen… Když sní více lidí společně, je to začátek nové reality.“ (V originále: „Wenn einer allein träumt, ist es nur ein Traum… Wenn viele gemeinsam träumen, ist das der Anfang einer neuen Wirklichkeit.“)
Těší mne ten opravdový zájem
V rámci konference Psychobiografický model péče - specializovaná péče pro klienty se symptomy demence vystoupil také autor zmiňovaného modelu prof. Erwin Böhm, jehož spontánní vystoupení, i díky skvělému překladu PhDr. Evy Procházkové, účastníky konference velmi zaujalo a vyvolalo mnoho dotazů z auditoria.
V ČR je váš psychobiografický model péče znám pouze několik let. Jak jste spokojen s jeho uplatňováním v české praxi?
Pokud vím, tak první publikace mého modelu vyšla v odborném časopise Speciální služby v roce 2010. Je to zvláštní pocit dívat se na český text, zkusit číst, vědět, že tam je to, čemu se věnuji, ale přesto nerozumět… V současné době se snažíme o senzibilizaci odborné veřejnosti vnímat péči trochu jiným způsobem. Zatím odborníky seznamujeme hlavně s tím, jak vnímat důležitost biografie klienta a její opodstatnění v přímé péči. Na rok 2013 připravujeme první komplexní vzdělávací modul psychobiografické péče.
Do Prahy jste přicestoval u příležitosti konání odborné konference Psychobiografický model péče - specializovaná péče pro klienty se symptomy demence, na které jste byl hlavním přednášejícím. Jak na vás působilo české auditorium?
Zkušenosti s českým posluchačstvem mám již z Vídně. Vždy mě těší ten opravdový zájem. Víte, má teta pochází z Čech, a když si přeložíte i mé jméno, tak ten vztah mám určitým způsobem daný… Co mám rád českého, to je také dechovka - česká polka, kterou rád poslouchám - a mám moc rád česká sladká jídla, např. švestkové knedlíky…
A měl jste příležitost porozhlédnout se po hlavním městě ČR? Jak se vám Praha líbila?
Ano, prohlédl jsem si centrum, a hlavně Václavské náměstí, na které mám vzpomínky i osobní již z roku 1968. Je tu velká změna i v množství lidí…
Pracovně cestujete po celé Evropě, přednášíte mezinárodnímu posluchačstvu, píšete odborné články a knižní publikace… Všechny tyto a další aktivity vyžadují dohromady hodně energie. Jak a kde ji pak znovu čerpáte? Jak nejčastěji či nejraději relaxujete?
Pro mne je relax projet se na motorce, vnímat krajinu, ale to, co zvládám, je lezení po skalách, tam si dobíjím adrenalin…
Víme, že vás diář je obsazený dlouho dopředu. Pokud by však přišla další nabídka na prezentaci modelu v ČR, zařadil byste ji do svého pracovního kalendáře? **
ANO, přirozeně. Praha není daleko od Vídně a spoustu jsem toho ještě neviděl. Jistě že přijedu.
Konference věnovaná psychobiografickému modelu přilákala téměř 300 účastníků.
Dopolední blok „ovládl“ charismatický prof. Böhm, tlumočený PhDr. Procházkovou.
PhDr. Friedlová a možnosti modelu v rámci konceptu Bazální stimulace