Psychosociální deprivace jako příčina poruchy růstu u dětí

Neprospívání v důsledku psychické deprivace bylo poprvé popsáno u dětí kojeneckého věku ve 40. letech 20. století Talbotem a nazváno anakliktická deprese. O dekádu později se v literatuře začínají postupně objevovat kazuistická sdělení případů dětí a dospívajících s poruchou růstu v důsledku vystavení emočnímu strádání, případně psychickému nebo fyzickému týrání. Prvotní hypotéza, že důvodem je chronická malnutrice z důvodu zanedbávání péče rodiči, byla postupně přehodnocena. U většiny dětí a adolescentů byla prokázána tranzitorní hormonální porucha – především snížená tvorba růstového hormonu (GH) a adrenokortikotropního hormonu (ACTH) pravděpodobně terciárního (hypotalamického) typu. Bývá spojena s opožděním kostního zrání a u starších jedinců s opožděným či úplně chybějícím nástupem puberty z porušené tvorby gonadoliberinů. Deficit GH a ACTH je reverzibilní, pokud je podle okolností dítěti umožněno dočasně anebo trvale změnit prostředí. Uvádíme kazuistická sdělení pacientů z našeho pracoviště, kteří zde s deprivační (psychosociální) poruchou růstu byli sledováni. Tělesný růst je citlivým ukazatelem zdraví dítěte a jeho sledování je logickou součástí preventivních prohlídek. Je ovlivněn řadou exogenních a endogenních faktorů. Jedním z nich je psychosociální status dítěte a adolescenta. Psychosociální deprivace jako příčina poruchy tělesného růstu v důsledku nenaplnění základních emočních pot