Ministr zdravotnictví David Rath nemá „antipacientovský postoj“, nepěstuje žádný „antipacientovský model“, jak to v pondělí tvrdil v rozhlase čestný předseda ODS a prezident republiky Václav Klaus.
Zejména v Praze, kde bude ministr Rath jedničkou volební kandidátky ČSSD, musí ODS udělat vše, aby tuto tradiční volební baštu neztratila, a Klaus je disciplinovaný i loajální. Lidé snad přehlédnou, řekl si Klaus, že tak, jak kope za ODS, kope i do nadstranickosti prezidentského úřadu.
V pondělí mi vystavila lékařka recepty. Radila mi, abych si pro léky radši zašel za roh do nemocnice. Ta musí mít otevřeno, utěšovala mě.
Včera ale už měly otevřeno všechny lékárny a v pondělí jich „přeceňovala“ za staženou roletou jen pětina. Odpor proti dvěma morovým ranám, jež lékárny stihly, nebyl většinový ani dlouhý.
Rány samy nebyly nijak tvrdé: snížení marže o tři procentní body a snížení plateb pojišťoven za léky o pět procent. Zatím. Prosazování pořádku snad bude pokračovat, není přece možné, abych platil v jedné brněnské lékárně doplatek 42 korun a v druhé, kam jsem šel s výpisem pro týž lék, 24 koruny.
Zmatky kolem vyhlášek padají jistě na vrub ministerstvu. Rathova neústupnost však vyžaduje kus odvahy, a to imponuje. V záloze jsou právě ty lékárny nemocnic.
V liberální demokracii, jako je naše, má ministr méně pravomocí a možností, než občané vůbec tuší, zvláště když zákony jsou přijaty s odporem k jakékoliv regulaci v srdci a s pravicovou rétorikou o neviditelné ruce trhu na rtech.
Ministerstvo zdravotnictví udělá dobře, zveřejní-li, jaká jsou regulační opatření lékáren a farmaceutického průmyslu v sousedním Německu a Rakousku.
Rakousko má na osm miliónů obyvatel právě polovinu lékáren - 1240 - než desetimiliónová ČR. Jsou to ale takové hnusně měkké sociální státy, to Německo a
Rakousko, více se tam fandí pacientovi než farmaceutickému průmyslu, pojišťovnám a lékárníkům. Z těch 2400 českých lékáren je prý ohroženo 570. Je to moc, nebo málo?
Dva sektory se za posledních 15 let rozvinuly do výrazné prosperity. Bankovnictví postavil na nohy Klausův „bankovní socialismus“ a následné sanační injekce už vlády ČSSD.
Druhým vzkvétajícím oborem jsou lékárny, jen se projděme českými městy a zavzpomínejme, kolik a jakých lékáren bylo před rokem 1990.
Jakékoliv hrozby stávkou či bojkotem ve zdravotnictví vyvolávají nevoli pacientů - části pacientů dokonce hlasitou.
Zbývá proto potlačit myšlenku, že tentýž člověk, který se rozhodl k zásadní nápravě pokřivených poměrů ve zdravotnictví, a jistě v tom bude pokračovat, před lety podporoval podobný stávkový odpor lékařů; mnozí ho tehdy hodnotili jako vydírání.
Rathovi je třeba držet palce a Paroubkovi přát, že si dobře vybral jak ministra, tak volební jedničku v Praze.
Petr Uhl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Pavel Pleva
Pro článek pana Uhla (kterého si vážím) nemám slov. Proto porovnám fakta s tvrzeními ve článku „Rath není antipacient“. To, že přeceňovala jen pětina lékáren, prý znamená, že odpor nebyl ani většinový ani dlouhý. Opak je pravdou.
Přeceňovaly lékárny, které to vzdaly. Takže odpor je veliký. Podle Pana Uhla prý „Rány samy nebyly nijak tvrdé: snížení marže o tři procentní body“.
Pokud bude mít 18 korun z každé stokoruny, z vydaného léku a někdo mu tento hrubý zisk sníží na 15 korun, je to snížení více než o 10%. A to není tvrdá rána.
Nyní nevím, kolik je ohroženo lékáren, jestli opravdu jen 570. Ale nelze se dívat pouze na počet. Je nutno vzít v úvahu, že to všechno jsou bez vyjímky lékárny v malých obcích, kde jsou samotné, kde ordinuje jeden, dva, tři lékaři maximálně.
O tom, jaké je autobusové a vlakové spojení, si nepotřebujeme nic povídat. A z těchto obcí budou dojíždět pro každý Paralen do okresního města. V těchto obcích se dražší kosmetiky a doplňků výživy prodá minimum, nebo zde nejdou velké platy a lidé si hodně vypěstují.
Proto je zánik těchto lékáren velká ztráta.
Je pravda, že v Rakousku mají méně lékáren na 1000 obyvatel. Lékárny tam
smějí vlastnit jen lékárníci a každý jen jednu. Musejí být jistou vzdálenost od sebe a před výstavbou nové se musí prokázat, že ve městě přibylo obyvatel. I u nás žádali lékárníci o tento model, ale žádná vláda jim nevyhověla.
Podle pana Uhla jsou dva sektory, které v poslední době výrazně prosperovaly. Bankovnictví a lékárny. Dokládá to vzrůstem lékáren. Ptám se: Nepřibylo nám percentuálně více marketů a supermarketů?
Ale vážně. Vzrůst počtu lékáren je zčásti jasný, bylo jich u nás totiž podstatně méně než jinde v Evropě a než bylo třeba. Zbytek vzrůstu je zapříčiněn tím, že je mohl otvírat každý, kdekoliv a mohl o lékárenství a farmacii vědět stejně málo, jako autor článku „Rath není antipacient“.
Kdo soudný bude mluvit o vzrůstající prosperitě lékáren, jestliže 15 let rostou náklady a již dvakrát byla snížena přirážka, společná pro velkodistribuci a lékárnu?
Jsem pro reformu zdravotnictví. Ale na rozdíl od pana Uhla mám pochyby, že ji může dělat člověk, který nutil ministerstvo zdravotnictví k vydávání takových vyhlášek, aby platby VZP nemocnicím rostly a převyšovaly i příjmy.
A potom obviní ředitelku VZP ze špatného hospodaření. Navíc reforma musí být promyšlená, mít základní teze, které se upřesňují a aplikují. Pronést ve sporu s lékárníky během čtrnácti dní 5 lží, to také není nejlepší doporučení.
Přísloví „ševče, drž se kopyta“ lze k všeobecnému prospěchu použít nejen na článek, ale dle mého úsudku i na pana ministra.
Leona Štěpková
Rath opravdu není antipacient, ale inkvizitor! Lékárníci právě podstoupili torturu 1. stupně a když nepřiznali své „nadstandardní“ zisky už nám hrozí březnovou torturou 2. stupně. Kupeckými počty zjistíme, žepřed volbami nás začnenatahovat na skřipec (3.stupeň).
Pan Petr Uhl nešetří chválou, při pohledu z dálky a s pocitem, že je dobře „že vládnou tak silní muži“. Já si ale okamžitě vzpomenu na Hitlera, který také „začal dobře“…
A teď k výrokům v článku:
1. Je hezké, že „v záloze jsou nemocnice a jejich lékárny“ - jsou pěkně poslušné a mají otevřeno. Ale to, že v současném nesmyslném systému financují nemocniční lékárny ze svých marží oddělení, to už panu Uhlovi nevadí. A co se stane, dyž je nějaká velká nemocnice v propadu? No samozřejmě dostane od státu penízky. A kde se vzaly?
Bohužel nelze použít oblíbené „kde se vzal - tu se vzal“. Jsou to samozřejmě peníze z našich daní. Jinými slovy, já jako soukromý provozovatel lékárny platím ze svých daní také provoz velkých špitálů, které se dostaly do červených čísel.
2. Autor poukazuje na rozdílné doplatky v lékárnách. Ale lékárníci jako jediní (samozřejmě krom pacientů) již léta volají po pořádku (pevné doplatky, procentní doplatky s povinností slevy pojišťovně nebo pevné ceny)! Všude ve státech západní Evropy ví předem pacient i lékař kolik se za co bude polatit. U nás ne!!!
A jen se ten zlobivý český lékárník ozve, že by to tak mělo být u nás, už je mu vyčítáno, že si chce jen uhájit své nechutně velké zisky!
3. A že je u nás lékáren hodně? Tak proč to, pane bože stát, ministerstvo nebo pojišťovny neregulují? Opět jediní o tom snili apatykáři. A zase to bylo špatně, málem jsme vždy dostali políček, když na to přišla řeč. Nebo že by to byla pokutička od ÚOHS?
4. Nějak se panu Uhlovi nezdá dostatečný počet 570 ohrožených lékáren. Jak může někdo zpochybnit hrozící katastrofu téměř čtvrtině zdravotnických zařízení poskytujících lékárenkou péči? I mě, a to jsem docela „drsňačka“, to v obličeji fixuje zvláštní výraz údivu, pohoršení a bláznovského úsměvu.
A jen tak mimochodem, 90% z těch ohrožených lékáren je v místech, kde není žádná jiná - na malých městech a obcích. Provozují je kolegové a kolegyně s velkou láskou a ideály. Jsou to lékárny s nejnižším obratem, ale nejvyšší loajalitou svých pacientů.
Všechny je znají osobně a bez jejich pomoci by řada občanů měla mnohem těžší život. Myslíte si, že zrovinka tyhle lékárny ukrajují ubohému zdravotnickému systému ty miliardy? Myslíte si, že až tyto lékárny zaniknou, ušetří se nějaké peníze za léky?
Nikoliv, jejich pacienti totiž většinou nezemřou ani nepřestanou léky užívat, jen pro ně budou chodit jinam. Možná se ušetří jejich marže, ale to je pár desítek, možná stovka milionů - to je, prosím pěkně, plivanec. Víte třeba to, že lékárny ze systému zdravotnictví spotřebují na svůj provoz přibližně stejně jako zdravotní pojišťovny? A jsou jejich práce a počet zaměstnanců srovnatelné?
5. A teď k jednomu dalšímu „krásnému“ klišé: lékárenství je vzkvétajícím borem, protože lékáren je hodně. A co třeba specialisté, laboratoře, diagnostika? Těch není mnohem více než před 10-12 lety?
Ale milý pane Uhle, to přece nemusí automaticky znamenat boom. Může to cosi svědčit třeba o lepší dostupnosti pro pacietny, nemyslíte? nebo je vám líto, že už nestojíte ve frontě na podpultový Brufen nebo taky šumivý vitamín C?
6. A už vůbec nechápu, proč považujete nesmyslné úřednické Rathovo opatření za „zásadní nápravu pokřivených poměrů ve zdravotnictví“! Navíc on není tvrdý, on zastrašuje. Kdokoliv se ozve uvidí vztyčený prst a uslyší temné „ty, ty, ty“ (ty budeš ty prošustrované miliardy ze svého platiti).
Nikdy jsem neslyšela o tom, že systémové změny se dosáhne personálními čistkami, výhružkami ředitelům nemocnic, soukromým lékařům a lékárníkům, mangementu pojišťoven a vlastně komukoliv, kdo má jiný názor.
No prostě, bylo by to na dlouho. Asi půjdu dělat rómskou terénní pracovnici, mám jich kolem sebe dost a z oficiálních míst budu mít vždy zelenou…a možná i prachy.
Jaroslava Kovářová
Pane Uhle - máte pravdu. Ti, kdo se ozývají proti ministu Rathovi jsou ti, kterým jeho opatření sáhla na dobré bydlo. Ti, kdo to se zdravotnictvím myslí dobře musí vidět, že jeho opatření jsou řada promyšlených kroků, které povedou k nápravě systému. Obdivuji odvahu ministra Ratha a jsem ráda, že se takový člověk našel -
za minutu dvanáct. Pracovala jsem v jedné ze středočeských malých nemocnic a zevnitř jsem mohla pozorovat proces postupné likvidace a chystání nenápadného přechodu majetku léta budované nemocnice do soukromých rukou. Přiznám se, že jsem tenhle pohled na rozprašování fungujících lékařských týmů neunesla a raději jsem odešla. Když ministr hovoří o chystaném rozkrádání nemocnic, má plnou pravdu. Přeji mu dost sil k tomu, aby dokončil co začal.
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., lékárník ve Slatinicích
Vážený pane Uhle,
po přečtení Vašeho komentáře v deníku Právo mi nezbývá než reagovat, neboť se mi velmi nelíbí, že na základě vlastních domněnek, které zjevně nemáte podložené relevantními daty se snažíte vytvořit ve čtenářích dojem, že prezident republiky pošlapává základní principy svého úřadu, že ministr zdravotnictví ničí lékárenskou péči ve prospěch pacientů.
Pokusím se krátce komentovat Váš komentář, postupně, jak jste ho psal Vy.
Hned na úvod Vás musím ujistit, že odpor lékárníků proti snížení obchodní přirážky je většinový. Pokud měly lékárny zavřeno, třeba jen jeden den, tak se jednalo zpravidla o přecenění. Jestli znáte zákony ČR, tak musíte vědět, že zboží musí být oceněno, přípustné je cenami přímo na obalech, nebo také veřejně přístupnou vývěskou. Víte jak dlouho trvá přeznačení i jen deseti tisíc balení léků? Jen to každý vzhledem k možnostem personálu stihne udělat za jinou dobu. Takže se nejednalo o stávkový protest, ale o zákonnou nutnost, která stála majitele lékáren další peníze na nákladech a finanční ztrátu kvůli zavřené lékárně. Když jste zmiňoval různé ceny tak vězte, že cena, tedy ani doplatek, nejsou v ČR stanoveny napevno. Je pak možné, že na jeden lék jsou doplatky různé a to i při stejné marži, která se vypočítává od výrobní ceny léku. Zvláště pak v tomto období masivních změn úhrad, kdy firmy reagují změnami svých výrobních cen. Díky tomu máte skladem jeden lék s mnoha různými cenami.
Pokud se domníváte, že snížení marže o 3% není výrazné, pak nevím, co by znamenalo výrazné snížení. Lékárna uplatňuje reálně asi 19%. Takže snížení o ta 3% procenta znamená reálně snížení hrubého zisku lékárny o asi 12% a to prosím škrtnutím pera, bez odborných podkladů a dat. Jestliže stále narůstají fixní náklady, pak je řešením jedině propouštění personálu, následně uzavření lékárny. A to vše se dotkne nejdříve a nejcitelněji venkova, ostatní budou následovat. Dodávám, že naše marže na léky je jedna z nejnižších v EU. Jestliže zůstane objem peněz na léky zachován, velkodistribuci a lékárnám klesne podíl na ceně léku, tak podíl stoupne jedině výrobcům. Víte kde pracuje přítelkyně pana ministra zdravotnictví?
V komentování počtu lékáren postupujete stejným formálně vadným způsobem jako ti, kteří si vyberou vždy to co se jim zrovna tzv. hodí do krámu. K Rakousku snad jen tolik, že je dost specifické svými horskými oblastmi, kde pro nízkou hustotu obyvatel a nedostupnost v horských oblastech mají někteří lékaři tzv. domácí výdejny léků, pokud zohledníte je, tak jsme na zhruba stejných číslech obyvatel na lékárnu jako v ČR. Pokud správně srovnáte počet obyvatel na jednu lékárnu v EU, pak zjistíte, že máme u nás více obyvatel na jednu lékárnu, tedy lékáren je tu poměrně méně než v zemích EU. K tomu doplním navíc, že suplování lékárny lékařem není tak jednoduché jak se zdá. Pokud vynechám provozní podmínky, přetíženost lékařů, tak nemohu vynechat statistiku zpracovanou fundovanými odborníky v USA. Vyplývá z ní, že lékárna zachytí až 60% chyb, které by mohly ohrozit zdraví nebo životy pacientů. Nejsem přesvědčen, že je u nás situace zásadně jiná, jenom stále nedochází ve větší míře k žalobám za poškození zdraví pacientů špatnou medikací, tak jak to je běžné v USA. Navíc ony zmiňované vesnické lékárny zpravidla znají velmi dobře své pacienty, tím je ještě lépe chrání před nevhodnými kombinacemi i při samoléčení, pokud se daří spolupráce s místním praktickým lékařem, tak je o pacienty postaráno velmi kvalitně za velmi málo prostředků ze zdravotního pojištění.
Velmi mě zrovna u Vás překvapuje pohled před rok 1990. Sám byste měl nejlépe vědět, že v ČSSR bylo velmi málo kvalitních léků, které odpovídaly své době podle nejnovějších poznatků a tyto léky byly k dispozici pouze a především soudruhům z výborů komunistické strany. Také zásobování lékáren bylo v řádech týdnů od objednání. Dnes jsou velmi kvalitní léčiva dostupná širokému okruhu pacientů a většinu lze běžně sehnat nejpozději do druhého dne, pokud zrovna daný lék není skladem. Celkové uvolnění trhu po roce 1989 s sebou tedy nese jednoznačně zlepšení možností léčby a to jak z hlediska medikace, tak z hlediska faktické dostupnosti lékáren. Jen na okraj. Lékárny negenerují náklady na léčiva, tak proč jsou za neschopnost někoho jiného trestány?!
Z toho všeho mi vyplývá, že Vaše pochyby o výrocích pana prezidenta nejsou zcela na místě, naopak je velmi divné, že člověk, který se staví a je prezentován jako ochránce práv občanů, tedy Vy, souhlasí s jejich omezováním a poškozováním. Chci věřit, že ve Vašem případě se jedná o pouhou nedostatečnou znalost dané problematiky.
S úctou
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., lékárník ve Slatinicích
Richard Irgl
Panu Uhlovi se zřejmě stýská po době před r. 1990 (1989?) když vzpomíná tehdejší (prázdné) lékárny. zdalipak se mu stýská také po Gustovi Husákovi, Ruzyni, StB a sovětských vojscích se SS 20, proti nimž tak vehementně hbojoval, psal a brojil??? Myslím si, že lidé tohoto typu jsou vždy „proti věemu a proti všem“, sleduji jeho kariéru již nejméně od r. 1977 (Charta). To byla snad jediný jeho pozitivní počin pro tuto republiku.
PharmDr.Ivo Švec
Když chce už pan Uhl dělat převratné změny, proč nespojit zdravotní a sociální pojištění do jednoho celku. Posuzovala by se pak OPTIMÁLNÍ léčba z lékařsko-farmakoekonomického hlediska jako CELKU. Lévná léčba /z hlediska zdravotního pojištění/ může být druhotně drahá z hlediska sociálního pojištění /delší neschopnost, hospitalizace, vznik invalidity, ev. úmrtí/. A k jeho odvolávce na Německo: tam byly po tripartitním jednání /výrobci léčiv-pojištovny-lékárnici/ zmrazeny ceny na dva roky. To umožní 1/dostupnost léku za tutéž cenu i v té nejzapadlejší vísce 2/zabrání možným úplatkům při jednání o kategorizaci a úhradě léčiv. Ať nám tedy také /po vzoru Německa/ pan Uhl pomůže prosadit pevné ceny z lékáren, degresivní marži, event. vypracování a úzákonění /zákony přeci v Čechách vydávat umíme/ léčebných standartů /, tak aby každý věděl, na co má z pojištění právo.
Mgr.Ondřej Němec
Bohužel, ČSSD ani panu Rathovi samozřejmě nejde o řešení problémů ve zdravotnictví, to je snad každému z vás jasné. Jde pouze o další z mnoha populistických a prázdných gest, které mají zcela zkorumpované a prohnilé
ČSSD přilákat voliče ztracené mnoha aférami.
Lehce si člověk spočítá, že potenciálních voličů ČSSD, kteří neradi platí a doplácejí kdekoliv, je o mnoho víc než lékárníků. S tím, že z lékárníků ČSSD nikdo volit nebude, se jistě v Lidovém domě smířili již předem.
Nakonec, ono tomu ani v minulých volbách dle mého názoru nebylo jinak.