Realita péče o seniory

27. 5. 2013 9:28
přidejte názor
Autor: Redakce

Chtěla bych reagovat na článek „Varianty ústavní a neústavní péče o seniory v ČR“, který vyšel v Sestře č. 4/2013, autorka Ing. Adéla Horáková z interní příjmové ambulance Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně.




Jako provozovatel Agentury domácí péče (ADP), která letos poskytuje péči dvacátým rokem, nemohu tento článek nechat bez povšimnutí. Nechci se vyjadřovat k celému obsahu, ale k jeho části „Neústavní (neformální?!) péče o seniory“.
Autorka v článku (mimo jiné) vůbec nerozlišuje zásadní rozdíl v tom, co je péče sociální a co zdravotní.
Zdravotní péči poskytují ADP v nepřetržitém provozu 24 hodin, 7 dnů v týdnu. Péči mohou vykonávat pouze kvalifikovaní nelékaři s dlouholetou praxí. Péče je indikována praktickými lékaři (PL) a je plně hrazena zdravotními pojišťovnami (ZP). V ČR existuje síť ADP (více než 400 agentur, kde pracuje několik tisíc nelékařů!). Zajištění dostupnosti péče je povinností ZP (právo pacienta).
Sociální péči (zejména dovoz obědů, úklid, nákupy, hygiena apod.) zajišťuje pečovatelská služba. Dostupnost péče ve městech i menších obcích je povinna smluvně zajistit místní samospráva.
Dalším uváděným problémem je „nedostupná cena péče“. Na sociální péči si klient sice připlácí, ale v žádném případě ne ve skutečných cenách. Podle závažnosti onemocnění a omezení soběstačnosti má klient nárok na tzv. příspěvek na péči (zákonem je stanoven I.-IV. stupeň bezmocnosti s výší příspěvku od 800 Kč až do 12 000 Kč). Zároveň obce a kraje na sociální péči přispívají pravidelně dotacemi, aby byly pokryty skutečné náklady.
Organizace mohou poskytovat jeden druh péče nebo i oba zároveň, ale vždy je každá financována z rozdílných zdrojů.
Pacient má tyto možnosti: * Přímo se obrátit na svého PL. V případě hospitalizace kontaktovat sociální sestru. Ta ho seznámí s typy péče a zařízeními, která mají působnost v místě jeho bydliště. Nemocnice při dimisi indikuje domácí péči na dobu 14 dnů, z důvodu kontinuálního zajištění péče. Pokud toto paní Ing. Horáková neví (včetně jejího pracoviště), pak to považuji za neznalost, která přímo poškozuje pacienty!
Dále pacient (nebo rodina) s propouštěcí zprávou kontaktují PL, který pacienta navštíví, posoudí jeho zdravotní stav a následně indikuje péči, kterou pacient potřebuje. Ambulantní specialisté (kožní, diabetolog, internista atd.) péči sice předepsat nemohou, ale mají možnost indikace prostřednictvím PL.
Pokud je pacient s čímkoli nespokojen, má právo změnit PL, zdravotní pojišťovnu, zrovna tak i poskytovatele zdravotní nebo sociální péče. Péči lze poskytovat i za přímou úhradu.
Tvrzení, že „většina ADP je odkázána na dotace ze soukromých nebo krajských zdrojů“, je tedy také nepravdivé. O skutečných režijních nákladech ADP oproti cenám stanoveným za péči ZP by se dalo dlouze diskutovat, ale to je jiné téma, které se týká poskytovatelů, ale rozhodně ne pacientů.
V článku je také uvedeno, že „spolupráce s PL je velmi malá“. Z dlouholeté praxe mohu uvést, že špatná spolupráce s ordinacemi PL se vyskytuje velmi vzácně. Lékaři si plně uvědomují, že bez ADP by nebyli schopni péči zajistit v plném rozsahu. ADP pravidelně informuje PL o změnách zdravotního stavu klienta a ten (PL) aktuálně indikuje případné změny péče.
Domácí péče funguje ve všech vyspělých zemích, a to z mnoha důvodů. Výhody jsou zejména z ekonomického hlediska - zkrácení doby hospitalizace, kdy je nemocniční péče mnohokrát dražší než zdravotní péče domácí, eliminace nozokomiálních nákaz, pacient se rychleji a lépe uzdravuje ve svém domácím prostředí Z zkrácení doby ošetřování. Ve spolupráci s PL téměř nedochází k dekompenzaci zdravotního stavu a např. zbytečnému převozu sanitou (RZ nebo dopravní službou), která je finančně velmi nákladná. I z těchto důvodů je PL indikovaná péče sice ZP sledována, ale v žádném případě nejsou sankce a finanční omezení pro její indikaci.
Bohužel informace uvedené ve zveřejněném článku tedy vůbec neodpovídají skutečnosti. Vzhledem k tomu, že byly otištěny v odborném časopise, mohly by uvést v omyl nejen nelékaře, ale jejich prostřednictvím i laickou veřejnost. Článek proto považuji za devalvující práci nejen všech pracovníků, kteří tuto práci vykonávají, ale i těch, kteří péči indikují, a zároveň i institucí, které péči hradí.

O autorovi| Pavla Šimečková, DiS. ředitelka Agentury domácí péče IVAS s. r. o., České Budějovice, místopředseda Jihočeského regionálního sdružení ADP ČR, člen Asociace domácí péče ČR (sesty@ivas.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?