Recenze: Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

Publikace z nakladatelství Portál vydaná v roce 2012 Jak se žije dětem s postižením po deseti letech je pokračováním úspěšné knihy novinářky Heleny Chvátalové Jak se žije dětem s postižením, která vyšla v roce 2001 a v následujících letech ještě dvakrát. Helena Chvátalová se jako novinářka již dvacet let zabývá problematikou dětí s postižením a jejich rodin. Jedenáct let byla šéfredaktorkou časopisu Děti a my, dva roky pracovala s rodiči, jejichž děti měly život ohrožující onemocnění, na svépomocné ubytovně pro rodiče hospitalizovaných dětí Nadačního fondu a Sdružení Klíček ve FN Motol. Za své monografie byla dvakrát oceněna Vládním výborem pro zdravotně postižené občany. Ústřední náplní obou zmíněných publikací je prostřednictvím osobních příběhů přiblížit čtenářům velice komplikovanou a náročnou situaci, kterou narození dítěte s postižením jednoznačně představuje. Podíváme-li se na první i navazující monografii, recipujeme v komparativním aspektu primárně časový odstup suplovaný desetiletým návratem k osobám, jež poskytly interview v knize Jak se žije dětem s postižením. První publikace je tvořena čtrnácti rozhovory, které autorka zaměřila na tři vytyčené základní okruhy problémů představující pro rodiče dětí s postižením velkou zátěž. První oblast zastupoval problém vyrovnávání se se skutečností, že jejich dítě je odlišné od intaktních dětí. Tímto faktem dítě nesplňovalo představy vytvářené rodiči již před svým narozením, cesta k bezpodmínečnému přijetí se proto stáv