Paní magistro, kolik účastníků přijelo na konferenci z řad lékařů a sester?
Letošní Pražské chirurgické (Jiráskovy) dny navštívilo celkem 1050 lékařů a sester nejen z České republiky.
Ústředními tématy, která se prolínala lékařskou i sesterskou sekcí, byly onkochirurgie a dopravní úrazy. Proč jste zvolili právě tyto obory?
Každoročně se v závěru kongresu dotazujeme účastníků, jaké téma by je oslovilo při konání dalšího ročníku Jiráskových dnů, a později při plánování odborných bloků z těchto získaných informací čerpáme a dále je zpracováváme. V loňském roce jsme se pokusili trochu netradičně uspořádat společný blok lékařů a dalších zdravotnických pracovníků nelékařských profesí, který se zabýval problematikou nozokomiálních infekcí. Vzhledem k tomu, že právě na tento společný blok byly velmi příznivé ohlasy, hledali jsme i pro letošní ročník nosné téma, které lze netradičně zpracovat. Tak vznikl blok dopravních úrazů, do kterého jsme přizvali kolegy ze složek Integrovaného záchranného systému České republiky, kterých se tato problematika dotýká bezesporu stejně jako nás. Další nosné téma onkochirurgie vyplynulo opět z podnětů účastníků loňského kongresu a koresponduje se zaměřením I. chirurgické kliniky (hrudní, břišní a úrazové chirurgie).
Dokážete říci, která z přednášek byla nejlepší nebo která vás nejvíce zaujala?
Domnívám se, že by bylo velice nekolegiální vyzdvihnout pouze jednu přednášku, i vzhledem k jejich různorodosti, každá byla svým způsobem jedinečná. Nicméně abych se nevyhýbala jasné odpovědi, z mého pohledu se skvěle doplňovaly přednášky ve společném bloku dopravních úrazů. Možná i vzhledem k různému pohledu na situaci, kterou pak společně řeší stejně jako „sehraný orchestr“ mnoho různých složek.
S Pražskými chirurgickými dny jste spojená od jejich prvního ročníku. Za 21 let jistě konference prošla nějakým vývojem…
Pražské chirurgické dny nelze vnímat jako odbornou akci, historicky pořádanou každoročně. V posledních letech jsou jako největší mezinárodní kongres v České republice pořádány každým rokem, ale vždy tomu tak nebylo. Tento kongres navazuje na sjezdy českých a slovenských chirurgů, které mají tradici v podstatě od založení prvního českého chirurgického pracoviště v roce 1882. Organizátory těchto odborných setkání byli vždy přednostové I. chirurgické kliniky. Pražské chirurgické (Jiráskovy) dny jsou dnes již chráněnou a akceptovanou značkou. Poprvé se tento chirurgický kongres konal u příležitosti 100. výročí založení I. chirurgické kliniky v roce 1982. Další v té době ještě jednodenní odborná akce se pak pořádala každé dva roky. Vzhledem k rostoucímu zájmu z řad odborné společnosti, a to jak lékařů, tak sester, se v roce 2005 konal XII. pražský chirurgický den poprvé již v lékařské i sesterské sekci. Od roku 2007 jsou Jiráskovy dny dvoudenním, každoročním odborným kongresem. Z uvedeného malého statistického souhrnu lze vývoj Pražských chirurgických dnů vysledovat.
Konference má v podtitulku název Jiráskovy dny. Přiblížila byste nám proč?
Jak jsem již uvedla, historicky první ročník byl uspořádán při příležitosti 100. výročí založení I. chirurgické kliniky, kde byl v té době přednostou prof. V. Balaš. Ten prosadil myšlenku, aby se právě pořádaný chirurgický kongres jmenoval podle uznávaného českého chirurga prof. A. Jiráska, který byl přes třicet let přednostou I. chirurgické kliniky.
Pro organizátory je pořádání tak velké akce jistě náročné. Jaký odpočinek máte v plánu nyní, po konferenci?
Plány a realita nejdou často ruku v ruce, jedna akce skončí a další začínáme připravovat, nakonec Jiráskovy dny nejsou výjimkou, protože již dnes víme, že 18. a 19. května 2015 bychom se měli opět sejít. Ideální odpočinek hledám mimo velkoměsto, v přírodě, tzn. chalupa, zahrada, les a příjemná setkání se širší rodinou a přáteli.