Kdo chce mít úspěch v životě, musí umět zacházet s vlastními i cizími emocemi a udržovat dobré vztahy s lidmi. Sebeovládání je něco, co není navenek příliš vidět, co se manifestuje schopností vzdorovat stresovým situacím. Schopnost rozpoznat a zvládat vlastní duševní stavy je důležitá v každodenním životě, a to jak doma, tak i na pracovišti. Sebeovládání: * je soubor navzájem souvisejících emocionálních a sociálních způsobilostí, které determinují to, jak efektivně rozumíme a vyjadřujeme sami sebe, jak rozumíme a vycházíme s druhými lidmi a jak zvládáme každodenní aktivity, * je to schopnost člověka porozumět pocitům, myšlení a chování druhých lidí a sobě samému a na základě tohoto porozumění se přiměřeně chovat, * je ustavičným „vnitřním dialogem“, který brání tomu, abychom se stali otroky vlastních citů, jde o to, co uděláme se svými city, jak kultivovaně je řídíme.
Perioperační sestra: * je ta, která ovládá techniku operačních postupů, * podává lékaři nástroje a stará se o jejich sterilitu, * připravuje potřebný materiál a operační sál k operaci.
Ale co se ve skutečnosti skrývá za prací sester na operačním sále? Především lidský život, a až potom obětavost, náročná technika, stres, vypětí sil a lidí, kteří tuto práci vykonávají z přesvědčení, bez ohledu na návratnost vlastních vložených investic.
Práce instrumentářky není snadná, stejně tak ani ostatních členů operačního týmu. Všechny instrumentářky to dobře znají, například operatér právě není dobře naladěný a pak následuje: anatomické poměry pacienta nejsou ideální, teplota na sále není ideální, pacient je špatně oholený, skalpel je tupý, nůžky nestřihají, pinzeta nedrží, odsávání nefunguje, ligatura je příliš dlouhá, či naopak příliš krátká atd. A kdo je viníkem toho všeho? Přece instrumentářka! Je to ona, která se každodenně dostává do situace, ve které je postavená v uvozovkách „proti všem“. Je to ona, která trpělivě snáší vrtochy chirurgů, mlčky odstraňuje nedostatky ve své práci. Žije v nebezpečí, že její selhání způsobí nehodu se závažnými důsledky pro ni, pro druhé anebo značnou hmotnou škodu.
Práce na operačním sále je náročná pro všechny členy týmu. Perioperační sestry i lékaři se do určité míry podílejí na utváření situace na operačním sále. Proto bychom se čas od času měli zastavit a pokusit podívat se na sebe tak, jak by nás viděli jiní, zhodnotit svoje vztahy k okolí. Rozumově a citově vyspělý člověk s jistou dávkou zodpovědnosti nejenže nevyvolává zbytečné konflikty, ale trvale se snaží vycházet s lidmi po dobrém. Avšak ne za cenu, že bude ustupovat ze svých zásad, jakými jsou smysl pro spravedlnost, pravdomluvnost, statečnost, obětavost.
Aby všichni členové týmu na operačním sále vykonávali své úkoly správně a zodpovědně, je důležité dodržovat určité zásady a pamatovat, že: 1. Každý má právo vyjádřit svůj názor, myšlenky - musíme si však uvědomit, že někdy je náš názor výlučně jen naším osobním hlediskem a že za něj musíme nést i osobní zodpovědnost. 2. Musíme pamatovat na formu vystupování - pokud hájíme svůj názor, nesmí to vyznít jako hádavost, agresivita. Slova musíme používat s rozvahou, nesmíme jimi záměrně ubližovat, abychom později nemuseli něco odvolávat anebo něčeho litovat.
3. Učme se aktivně naslouchat druhým -schopnost naslouchat je určité umění, které perioperační sestra musí ovládat jako součást své profese. Jenže k tomu, aby člověk mohl naslouchat druhým, překonávat vlastní únavu a bolest, k tomu jsou potřebné obrovské dávky osobní statečnosti a také nevysychající pramen, ze kterého by člověk čerpal sílu a radost pro sebe i druhé. Člověk skutečně může rozdávat pouze to, co má, a o to, aby měl co rozdávat, se musí postarat sám.
4. Znát verbální a neverbální komunikaci - je důležité si uvědomit, že při komunikaci nejde pouze o proces, při kterém jeden druhému podáváme informace. Má také dimenzi vztahovou a tato dimenze je vyjádřena tím, jak tyto informace předáváme. Neverbální chování je většinou podvědomé, a protože většina lidí tyto reakce nekontroluje, mají velkou vypovídací hodnotu. 5. Nekřičíme, neurážíme, neironizujeme.
6. Snažíme se být asertivní, empatičtí.
7. Důležité je umět zacházet s informacemi (přijímat je, třídit, odmítat).
8. Snažme se být sami sebou.
9. Respektujme vlastní biologické hodiny -biologické hodiny sice v každém jedinci tikají samy od sebe, ale přitom je lze nastavovat a přizpůsobovat různým okolnostem.
10. Uvědomujme si životní hodnoty - priority - a řiďme se jimi.
11. Mějme zodpovědnost za vlastní jednání a za vlastní chyby a problémy.
Závěr
Hněv a zlost se objevují tehdy, když člověk ztrácí kontrolu nad situací. Rozčilovat se znamená nesouhlasit se životem takovým, jaký je. Samotný podnět ke hněvu je méně důležitý než způsob, jakým reagujeme na určité okolnosti, jak se s ním vypořádáme. Všechno záleží jen na vlastním postoji, a ne na vnějších okolnostech. Existuje mnoho způsobů, jak zacházet s hněvem. Mnozí se kousají do rtů, svírají pěsti a svůj hněv překonají. Jiní dají svému hněvu hlasitý slovní průchod, začnou druhého urážet a neptají se, zda k němu nejsou náhodou nespravedliví. Nejdůležitější je převzít za sebe zodpovědnost! Ale jak? Jednoduše nechtěné chování nahradit chtěným, přijímat každého člověka takového, jaký je, a nechat pouze na něm, zda se změní a kdy. Člověk svoji emocionální inteligenci musí poznat a systematicky ji rozvíjet, protože na ní závisí nejen jeho kariéra, moc, postavení, ale i kvalita soukromého života.
Nepodléhejme ničemu, co by nás odrazovalo od reálného života, a vždy hledejme všechny cesty k objevování těch lepších stránek lidské osobnosti, aby naše vztahy na pracovišti byly pevné, čestné, optimistické. Chovejme se k druhým tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám. Vždyť práce perioperační sestry je dnes věda, umění, ale především nádherná práce. Důležité je však zdůraznit, že se jedná o obecné principy, využitelné i pro zástupce ostatních nelékařských profesí, protože každá z oblastí jejich působení má svá úzká specifika a je různě náročná na psychickou, ale i fyzickou kondici jedince.
Literatura
Goleman , D. Emoční inteligence. Praha: Columbus, 1997. 350 s. ISBN 80-85928-48-5.
Kentoš , M.; Birknerová , Z. Emocionálna a sociálna inteligencia mužov a žien. Človek a spoločnosť. 2011, č. 4, s. 14. ISSN 1335-3608.
O autorovi| PhDr. Hilda Balková, PhD., Denisa Englišová, Mgr. Miroslava Hauptvogelová, ÚSO, NÚSCH a. s., Bratislava (hilda.balkova@post.sk)