„V životě člověka jsou dny všední a dny sváteční. V odborném světě jsou svátečními dny i konference, kde člověk může vystoupit z každodenní reality, která ho někdy ubíjí, a reflektovat svůj vlastní život,“ navodil atmosféru Mgr. Doskočil a s nadhledem přidal citaci z Murphyho zákonů: „Kdo něco umí, ten to dělá, kdo to dělat neumí, ten to učí, a kdo to neumí ani učit, ten to garantuje.“
Nové společenské trendy
Lidské hodnoty se s časem mění. Zatímco dříve stáří symbolizovalo moudrost a senioři měli ve společnosti vysoké postavení, dnes, ačkoli seniorů přibývá, k nim zaujímáme často negativní postoj. Na konkrétních příkladech to demonstrovala poradkyně pro pečovatele z AD Centra a Domova pro seniory Slunečnice v Praze 8 PhDr. Martina Hasalíková: „Babičce Boženy Němcové bylo 53 let, když přišla k Panklovým, a vypadala skutečně jako babička. Sedmasedmdesátiletá Joan Collinsová, kterou proslavila role Alexis v seriálu Dynastie, díky týmu plastických chirurgů na svůj věk vůbec nevypadá. Jít do důchodu nebylo dříve nic špatného, starší lidé se starali o vnoučata, měli svoje chaty a zahrádky a byli spokojení. Žili spíše ‚dovnitř‘. Dnes ve společnosti panuje úplně jiná nálada, v médiích vidíme reklamy na anti-age technologie krémů proti vráskám, lidé v důchodovém věku marně čekají na svá vnoučata nebo se cítí osamělí, protože jejich děti se odstěhovaly do zahraničí. Někteří rodiče si vysloveně nepřejí, aby jim prarodiče zasahovali do výchovy dětí. Převládá trend umísťovat seniory do institucionálních zařízení.“ Postavení sestry v péči o seniory tedy není snadné, ale je nesmírně důležité. Klíčová je komunikace se seniorem a podpora jeho sociálních vazeb.
Stačí trocha laskavosti
Na téma „Péče o seniora z pohledu ošetřovatelství“ hovořila Ivana Blahutová, sestra v domácí péči z Centra sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze: „Rozčiluje mě neochota, která je všude, bohužel i v našich řadách. Pro získání důvěry je potřeba chápat seniora jako partnera. Naslouchání a popovídání lidé ocení kolikrát víc než samotnou rehabilitaci. Pro seniora je důležité, aby byl vnímán jako člověk, který nepatří do starého železa.“
Svou prezentaci zakončila příběhem z vlastní praxe: „Jedna moje pacientka nemohla najít své zuby, tak jsem ji uklidnila, že je najdeme nebo že se dají pořídit zuby nové. Trpělivě jsme hledaly zuby, které se druhý den objevily v odpařovači na topení. Je zapotřebí sdílet se seniory jejich trápení, dát jim naději a najít řešení.“
Moderní pomůcky ulehčují život
Moderní pomůcky v péči o seniora představila Mgr. Květoslava Hošková z oddělení geriatrie – LDN Fakultní Thomayerovy nemocnice, která se na svém pracovišti věnuje trénování paměti seniorů. Mluvila o dotykových tabletech a interaktivních tabulích.
„To, že senioři mají mobilní telefon, aby komunikovali s rodinou, už je víceméně běžné. Někdy telefon využívají namísto signalizace, když chtějí zavolat sestru, nebo dokonce lékaře. Dobře jim slouží i tabulky s obrázky, které symbolizují určitou větu, například ‚chci napít‘, ‚chci na WC‘.“ Magistra Hošková posluchačkám doporučila, aby se nebály vyzkoušet si moderní pomůcky v praxi, firmy tuto možnost většinou nabízejí.
Trénink kognitivních funkcí
Trénink paměti a kognitivních funkcí provádí Květoslava Hošková se svými pacienty pravidelně jako součást jejich pobytu na oddělení. Vrací jim to sebedůvěru, mohou se v rámci skupiny pochválit, navzájem se poznat, a když se pak potkají na chodbě, mohou snáze navázat kontakt, protože už se odněkud znají.
„Když začínám se skupinou, zeptám se všech, jak si přejí, abych je oslovovala. Je zajímavé, že většina si nechává říkat křestním jménem. Nejprve pokládám otázky vztahující se k ukotvení reality, například kde jsme, jaké je datum, kdo slaví svátek, co bylo v televizních novinách. Na základě výsledků mini-mental testu jsou jim pak podle stupně obtížnosti přiděleny úkoly. V závěru dávám prostor pro sebereflexi, ptám se klientů, co se jim líbilo, jak jim to šlo,“ dodala Mgr. Hošková. Svou prezentaci zakončila videem s jednotlivými druhy cvičení.
Netlačme starší diabetiky k normoglykemiím
Lea Voráčková z Diabetologického centra FN Hradec Králové otevřela téma „Prevence a léčba diabetických defektů a chronických ran u seniorů“.
Průzkumy ukazují, že přibližně 40 % jedinců ve věku 65–75 let a 50 % osob starších 80 let má porušenou glukózovou toleranci nebo diabetes mellitus. Zákonitě je v této skupině také nejvyšší výskyt syndromu diabetické nohy a dalších nehojících se ran. V prevenci jsou důležité pravidelné kontroly nohou a správná obuv. Základním předpokladem úspěšného hojení ran u diabetika je kompenzace základní choroby. „Netlačme ale starší diabetiky k normoglykemiím,“ říká Lea Voráčková. Jako uspokojivou horní hranici uvedla glykemie 15 mmol/l po jídle, při snaze o dokonalé křivky hrozí život ohrožující hypoglykemie.
„Léčba chronické rány a syndromu diabetické nohy je finančně velmi náročná. V rámci komplexní léčby proto pacientům doporučujeme i přípravky nebo krytí, které si musí buď plně uhradit, nebo na ně významně přispívat. Úloha sestry při objasnění důvodů a smysluplnosti doporučení takového přípravku je nezastupitelná. Naše zkušenost nám ale ukazuje, že pacienti, kteří se na léčbě finančně podílejí, většinou lépe spolupracují,“ dodala přednášející.
„Příkladem pacientem plně hrazených přípravků, které doporučujeme v rámci komplexní léčby, mohou být léky systémové enzymoterapie. Máme s nimi v ambulanci dlouholeté zkušenosti, působí jako systémová podpora lokální léčby defektu. Pomáhají redukovat chronický otok, který pravidelně doprovází nehojící se rány, a tím zlepšují mikrocirkulaci a žilní i lymfatickou drenáž tkáně, ve které probíhá chronický zánět. Podle zkušeností s ústupem otoků začíná i ústup subjektivních obtíží pacienta a zrychluje se hojení.“
Léčbu diabetických defektů také mohou významně podpořit lymfodrenáže. Dalším pozitivem je, pokud si pacient může uhradit suchou medicinální pedikúru. Je chybné neinformovat pacienta o všem, co by mu mohlo pomoci, protože se domníváme, že by to pro něj mohlo být drahé. Finální rozhodnutí je vždy na pacientovi, ale musí mít dostatek informací.
Aktivní podíl pacienta na léčbě je jedním ze základních předpokladů úspěšné léčby ran. Pokud starší diabetik sám není takové spolupráce schopen, je ideální, když se mohou do léčby zapojit jeho nejbližší. Významným pojítkem mezi ambulancí a pacienty, případně pečujícími rodinami, jsou sestry agentur domácí péče.
Senioři podceňují pády
Mgr. Šárka Šlégrová z Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se věnovala riziku pádů seniorů v domácích podmínkách: 50 % pádů se odehrává v důsledku nezafixovaného koberce, uklouznutí v koupelně nebo kabelů překážejících v cestě. Překvapivé byly výsledky studie o rekonstrukcích bytů po pádu seniora. Pouze 2,5 % lidí si nechalo upravit celý byt, 26 % provedlo jen drobné úpravy (instalace madla v koupelně či odstranění koberečků) a zbytek rodin neprovedl úpravy žádné. Jako důvod lidé uváděli, že bydlí v nájemních bytech a úpravy nejsou povolené. Ze studie vyplynulo, že senioři své pády značně podceňují.
Zachovat důstojnost člověka i ve stáří
„Hodně lidí tu mluvilo o morálce ve zdravotnictví. Etika je to, co je za tím, proč je něco, co děláme, správné, nebo naopak není. Právo je jen minimum morálky, není rovnítko mezi ním a etikou. Když se podíváme na slovo pomocný, jeho kořen tvoří slovo moc. Sestry, přestože jejich práce vyžaduje značné úsilí za velmi nízký plat, tedy mají něco, co nemá jejich pacient, proto je nemocný. Měly by si svou moc uvědomit, ale nezneužívat ji,“ shrnul závěrem Mgr. Doskočil. Uvedl pak některé citace z Hippokratovy přísahy, které už dnes neplatí, a porovnal lékařský paternalismus 19. století s pozdější dehumanizací medicíny. „Dříve mohl lékař pacientovi poskytnout větší blízkost už jen díky tomu, že se využívaly vyšetřovací metody jako poslech, poklep a pohmat, které jsou dnes nahrazovány přístroji. Pacienti si dehumanizace medicíny také všimli a samozřejmě se začali bránit svými právy. Dehumanizace představuje propast mezi odborným světem lékaře a běžným světem pacienta. Sestra by měla být prostředníkem, advokátkou a tlumočnicí pacienta.“ Důraz je podle jeho slov stále třeba klást také na zachování důstojnosti člověka ve stáří.
Cílem konference „Sestra jako specialista v geriatrii“ nebylo jen prohloubit odborné znalosti z medicíny, fyzioterapie a ošetřovatelství, ale na chvíli se zastavit, uspořádat si vlastní hodnoty bez ohledu na to, jaké jsou nám dnes podsouvány, a říci si, co mohu udělat lépe ve vztahu ke svým pacientům, ke stárnoucím rodičům i k babičce, která právě nastoupila do přeplněné tramvaje.