Vlákno názorů k článku Spánkovou paralýzu provází bezmoc, strach i pocit ochrnutí od Eva - Dobrý den, Chci se podělit o své zkušenosti se...

Dobrý den, Chci se podělit o své zkušenosti se spánkovou paralýzou. Je mi 35 let a v životě jsem ji zažila už mnohokrát. Poprvé si to vybavuji tak kolem patnáctého roku (podotýkám, že jsem nikdy alkoholu a drogám už vůbec ne neholdovala). Projevilo se to tak, že jsem se nemohla hýbat, na těle jsem neskutečný tlak na celé tělo (jakoby mě někdo tlačil směrem do postele) a šíleně mi pištělo v uších. Poprvé jsem byla hrozně vyděšená, nenapadlo mě to tehdy s někým řešit. Tyto stavy spojené s tlakem a pištěním jsem zažila v životě ještě hodněkrát - a naučila jsem se s tím žít - měla jsem už v hlavě předzvěst, že se to blíží, takže mozek mi "radil" zůstat v klidu, nebránit se, protože to opravdu pak odeznělo dřív. Poslední dobou - tak tři roky, už trpím "jen" obyčejnou paralýzou bez tlaku a pištění. Zkrátka se "jen" nemůžu hýbat, ale mozek opět radí zachovat klid a sama si řeknu, že mám ještě spát, aby to přešlo. Co se týká denní doby, mívám to zpravidla při odpoledním spánku, během nočního spaní málokdy. Naučila jsem se s tím žít, někdy je to horší (co se týká zrakových halucinací), nenapadlo mě to řešit - až asi před půl rokem se mě na to zeptala moje třináctiletá dcera, že to někde četla. Stres tomu asi napomáhá, ale vzhledem k tomu, že to mívám už od bezstarostné puberty, kdy člověk který řeší jen to, aby byla zábava, tak příčiny možná budou hlubší. Snad to někomu pomohlo, důležité je zachovat klid ???? Nicméně to asi budu řešit někde dál, přece jen, za tech dvacet let jich mohlo být tak sto...

Dobrý den, Evo, děkujeme za Váš příspěvek. Stres výrazně přispívá k četnosti atak. Doporučujeme navštívit neurologa vzhledem k počtu prožitých záchvatů během vašeho života. Redakce Zdraví.Euro.cz