Podle ministerstva školství trpí některou ze specifických poruch učení zhruba tři až čtyři procenta žáků. Pedagogové však uvádějí, že takto znevýhodněných dětí může být až 20 procent. Ne u všech se totiž poruchy projevují jednoznačně. Každý jedinec se navíc potýká s jinak závažnými obtížemi. Ačkoli se o problémovém učení mluví nejčastěji ve spojení s dětmi školního věku, tyto specifické poruchy nezpůsobují obtíže jen v prostředí vzdělávacích zařízení, týkají se i sociokulturní a profesní oblasti. Trpí jimi tedy nejen děti, ale i dospělí.
U některých jedinců mohou navíc podmínit vznik úzkosti. Poruchy učení totiž mají vliv na formování osobnosti dítěte. To se jejich vlivem často potýká s pocitem méněcennosti a vyskytují se u něj neurotické příznaky jako nechutenství či poruchy spánku. Dítě pak trpí kvůli reakcím jeho okolí, typicky ze strany spolužáků, učitelů i rodičů, kteří mu jeho učební neúspěchy neustále připomínají.
Tyto poruchy přitom nejsou závislé na stupni inteligence, což znamená, že jimi může trpět podprůměrně i nadprůměrně inteligentní jedinec. Poruchou učení koneckonců trpěl i jeden z nejbrilantnějších mozků minulosti, vědec Albert Einstein.
Příčiny vzniku poruch
Jak už zaznělo výše, pojem specifické poruchy učení nám říká, že má postižený vzhledem ke svému věku, vzdělání a inteligenci slabé školní výkony. V jiných oblastech života může dítě naopak výrazně vynikat. Nejedná se tedy o důsledek zrakového, sluchového či fyzického a mentálního postižení. Přesný původ těchto poruch však není prozatím znám. Předpokládá se ale, že určitou roli hraje genetika. S obtížemi se totiž setkává zhruba 40 procent dětí obdobně postižených rodičů. Problém je údajně i v nesprávně fungujících hemisférách mozku.
Podle některých zdrojů vznik poruchy podmiňuje také:
- Nepříznivý vývoj plodu
- Komplikace při porodu
- Nepříznivý vývoj dítěte do jednoho roku
- Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá
Druhy poruch a jejich příznaky
Ačkoli se poruchy učení nejčastěji skloňují s jazyky a matematikou, existují i druhy, které činí problémy i ve zcela jiných oblastech, a to třeba v prostředí hudby, zručnosti či výtvarnictví. Nejčastěji se poruchy projevují při osvojování čtení, psaní a počítání, ale také při osvojování cizího jazyka, zapamatovávání si časových údajů a v prostorové orientaci.
Obtíže způsobené těmito poruchami se dále odrážejí ve schopnosti organizace. Typickým příkladem je, že postižené děti mívají problém s dodržováním školního rozvrhu nebo si neumí práci rozvrhnout tak, aby ji stihly dokončit do termínu. Žáci, kterým byla některá z poruch (nebo kombinace více poruch) diagnostikována, se navíc potýkají se špatnou soustředivostí.
Dyslexie
Dyslexie je specifická porucha čtení, která se může týkat jak rychlosti vykonávané činnosti, tak správnosti či porozumění textu. Pro dítě bývá často těžké rozeznat podobně vypadající písmena (b/d/p) nebo zvukově podobná písmena (t/d). Problém může nastat také při spojování hlásek slabik nebo jejich měkčení. Rovněž není výjimkou ani vynechávání písmen či slov, nesprávné čtení předložkových vazeb nebo délek samohlásek. Obecně bývá čtení pomalejší a platí pravidlo, že čím delší text je, tím více obtíží se při činnosti vyskytuje.
Dysortografie
V případě dysortografie se jedná o poruchu pravopisu a spočívá v neschopnosti správně aplikovat dobře naučená gramatická pravidla do písemné podoby. Jde tedy o neschopnost naučená pravidla používat v praxi. Postiženým chybí cit pro jazyk a je snížená schopnost skloňování a časování slov. Tato porucha však nepostihuje celou oblast gramatiky, týká se vždy jen specifických dysortografických projevů. Často bývá kombinována s dyslexií.
Dysgrafie
Dysgrafie postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a rovněž se projevuje jejich špatným řazením. Postižené dítě si tak obtížně zapamatovává tvary písmen a zaměňuje mezi sebou písmena tvarově podobná. Charakteristické je pro dysgrafii křečovité, těžkopádné a neúhledné písmo. Problém mají žáci také s dodržováním lineatury, tedy výšky písma. I tato porucha se velmi často vyskytuje společně s dyslexií.
Dyskalkulie
Jak už název napovídá, dyskalkulie je porucha počítání. Postižené děti mívají potíže s ovládáním základních početních úkonů, jakými jsou sčítání, odčítání, násobení a dělení. Jedinec rovněž nemusí chápat ani matematické postupy. Oblast algebry a geometrie poruchou naopak zasažena nebývá.
Dalšími specifickými poruchami učení jsou:
- Dyspraxie – porucha schopnosti vykonávat manuální a složité úkony
- Dyspinxie – porucha výtvarných schopností
- Dysmúzie – porucha hudebních schopností
Léčba
Pokud se u vašeho dítěte objevují některé z výše zmíněných obtíží, obraťte se na pedagogicko-psychologickou poradnu, která spolupracuje se školou, kterou váš potomek navštěvuje. Tito odborníci mají k dispozici metody, jež dokáží případnou poruchu rozeznat. K samotné léčbě se pak užívá široká škála pedagogických metod. Nejčastěji se jedná o formu hry s využitím pohybu, hudebních nástrojů či kresby. Pro dítě je v tomto ohledu velmi důležitá:
- Motivace
- Individuální přístup
- Trpělivost ze strany učitelů a rodiny
- Podpora rodiny
Pamatujte hlavně na to, že náprava poruch učení patří vždy do rukou odborníka! Vy sami dítěti můžete během léčby pomoci, a to tím, že budete dodržovat všechna doporučení a budete se snažit o maximální porozumění i trpělivost při práci s dítětem. Podporou mu buďte hlavně ve chvílích, kdy se mu příliš nedaří, neméně důležitá je pak také spolupráce se školou.
