Dyskalkulie má negativní vliv na pacientovy matematické schopnosti. Podle čeho ji poznáte?

Specifické poruchy učení

Tímto termínem lékaři označují poruchy, které žákům a studentům způsobují problémy při studiu a ztěžují jim standardní vzdělávací proces. Postihují přitom děti všech intelektových skupin, tedy i pacienty v jiných ohledech nadprůměrné. Co se týče konkrétních projevů, typické jsou nedostatečně rozvinuté schopnosti v různých oblastech, které žákům způsobují výukové potíže.

Druhy specifických poruch učení:

• dyslexie – specifická porucha čtení, která ovlivňuje schopnost přesného a rychlého čtení, ale i schopnost porozumění psanému textu,
• dysgrafie – specifická porucha grafického projevu, která má vliv především na pacientovo psaní (napodobování tvaru písmen, řazení, zaměňování, rychlost psaní…),
• dysortografie – specifická porucha, která způsobuje, že si pacient osvojuje pravopis s obtížemi (gramatická pravidla, interpunkce, hláskování…),
• dyskalkulie – specifická porucha počítání a matematických schopností,
• dyspraxie – specifická porucha motorických funkcí, která má na svědomí narušení pohybového vývoje a problémy se získáváním komplexních pohybových dovedností,
• dysmúzie – specifická porucha hudebních schopností,
• dyspinxie – specifická porucha výtvarných schopností (kreslení). [1, 2, 3, 4, 5]

Co je dyskalkulie?

Jde o specifickou poruchu počítání a matematických schopností, kterou není možné vysvětlit nevhodným způsobem vyučování ani mentální retardací. Týká se přitom hlavně provádění základních početních úkonů (sčítání, odečítání, násobení, dělení) spíše než abstraktnějších matematických dovedností a ovlivňuje také vytváření matematických nebo prostorových představ.

Při řešení matematických úloh a příkladů uplatňují lidé řadu specifických dovedností. Svou roli zde tedy hrají různé dílčí složky, kam patří například předčíselné představy, prostorová orientace nebo verbální, lexické a grafické schopnosti. Důležité jsou ale samozřejmě i operační nebo úsudkové schopnosti a zapomínat nesmíme ani na paměťovou složku.

Žáci trpící dyskalkulií podávají v matematice mnohem horší výkony, než by se vzhledem k jejich inteligenci dalo očekávat. V ostatních oblastech bývají jejich výsledky průměrné nebo dokonce nadprůměrné, což znamená, že daná porucha nijak nesouvisí s nižší inteligencí daných jedinců. Pouze jejich matematické schopnosti neodpovídají jejich inteligenci.

Problém spočívá v tom, že pokud dítě vykazuje potíže při zvládání základních početních úkonů, projeví se to samozřejmě také v dalších oblastech matematiky. Sem patří například algebra, kde se běžně pracuje s koeficienty nebo exponenty. Základní početní úlohy se navíc objevují i v dalších předmětech, jako je fyzika, chemie nebo zeměpis, a mají vliv také na schopnost manipulace s penězi nebo třeba na orientaci v čase. [6, 7, 8, 9]

Jaké má dyskalkulie příčiny?

Dyskalkulie údajně postihuje až 6 % školou povinných žáků a studentů, přičemž konkrétní čísla se v jednotlivých publikacích značně liší. Přesnou příčinu obtíží je těžké určit, ale svou roli zde hraje řada různých faktorů, jako jsou dědičné predispozice, poškození či narušení určitých oblastí mozku, k němuž dochází v prenatálním období, při porodu nebo i později, ale také netypická dominance hemisfér.

Pokud má dítě problémy v matematice, je ovšem nejprve nutné zhodnotit, zda se skutečně jedná o specifickou poruchu učení, nebo jde o jiný druh potíží. Svou roli zde mohou hrát například částečně odstranitelné vlivy, jako je nevhodný styl učení, špatný způsob výuky či nedostatečná motivace k výuce. Na vině ale může být i nízké nadání pro matematiku nebo celkově snížený intelekt.

Podle toho se pak samozřejmě budou lišit také nápravná, reedukační a kompenzační cvičení, protože někteří mohou učivo zvládnout pomocí vhodného doučování v rámci běžných výukových metod, ale jiní potřebují zapojit specifické mechanismy, s jejichž pomocí budou své dovednosti adekvátně rozvíjet. Vždy je přitom dobré konzultovat situaci s odborníky, kteří doporučí vhodné řešení.

Kromě toho se pak někdy hovoří také o získané dyskalkulii, což je ztráta matematických dovedností a vědomostí v důsledku kognitivních poruch nebo poranění mozku, což naruší příslušné oblasti zodpovědné za matematické znalosti. Tento typ dyskalkulie se nicméně rozvíjí až během pacientova života (nejčastěji tak vzniká dyskalkulie v dospělosti) a nepatří mezi specifické poruchy učení. [10, 11, 12, 13, 14]

Jaké má dyskalkulie projevy?

Spoustu rodičů zajímá, jaké má dyskalkulie příznaky a podle čeho mohou poznat, že se jejich ratolest s touto specifickou poruchou učení skutečně potýká. Problém nicméně spočívá v tom, že projevy dyskalkulie jsou velice rozmanité a mohou se lišit případ od případu. Typická je však neschopnost osvojit si běžné matematické znalosti a dovednosti pomocí standardních učebních postupů.

Děti trpící dyskalkulií například často nejsou schopné v aritmetice dospět k pojmu číslo, neumí určit počet předmětů nebo jejich množství porovnat. Dále pak mívají problém s vyjmenováváním vzestupných či sestupných řad čísel a špatně rozumí pojmům více než nebo méně než. Kromě toho pro ně bývá obtížné číst matematické symboly a zaměňují tvarově podobná čísla.

Co se týče dalších projevů, děti s dyskalkulií samozřejmě mají problémy se základními matematickými operacemi, jako je sčítání, odečítání, násobení nebo dělení. Kromě toho nejsou schopné při zápisu čísel správně umístit jednotky pod jednotky, desítky pod desítky a podobně. Dále pak mohou zaznamenat i potíže v geometrii (rozlišování tvarů, problémy při seřazování podle velikosti, rýsování).

Schopnost osvojit si matematické dovednosti a vědomosti může přitom negativně ovlivnit celá řada různých faktorů. Patří sem například poruchy koncentrace pozornosti, poruchy prostorové a časové orientace, poruchy sluchového a zrakového vnímání, poruchy řeči nebo poruchy jemné a hrubé motoriky. Kromě toho svou roli hraje i porucha pravolevé orientace nebo třeba porucha reprodukce rytmu. [15, 16, 17]

Typy dyskalkulie

Jelikož dyskalkulie ovlivňuje celou řadu oblastí a může mít velké množství různých projevů, postupem času se začaly objevovat také různé klasifikace. Ty se snaží daný problém rozdělit do specifičtějších kategorií, což následně umožní odborníkům s pacienty lépe pracovat. Momentálně se přitom na našem území používá klasifikace podle Košče, Nováka a Blažkové.

Klasifikace podle L. Košče

V roce 1978 uvedl Ladislav Košč svou klasifikaci dyskalkulie, která vyčleňuje specifické oblasti podle základních problémů, s nimiž se děti potýkají v souvislosti s vývojem a budováním matematických pojmů a vztahů, se čtením i se zapisováním matematických výrazů. Jeho dělení pak vypadá následovně:

• Praktognostická vývojová dyskalkulie – v tomto případě se jedná o poruchu manipulace s předměty nebo symboly, poruchu při tvoření skupin předmětů a neschopnost porovnat počty prvků. Kromě toho děti nechápou pojem přirozeného čísla, neumí diferenciovat geometrické útvary a trpí poruchou prostorového faktoru.
• Verbální dyskalkulie – pacienti mají problémy se slovním označováním počtu předmětů či operačních znaků, neumí vyjmenovat řadu čísel v konkrétním uspořádání a nechápou vyslovené číslo ani slovní vyjádření matematických symbolů a znaků.
• Lexická dyskalkulie – zde hraje svou roli neschopnost číst matematické symboly (číslice, čísla, znaky operací), ale i záměna tvarově podobných číslic, porucha orientace v prostoru nebo porucha pravolevé orientace.
• Grafická dyskalkulie – sem patří především neschopnost psát matematické znaky a problémy se zápisem víceciferných čísel, dále neschopnost psát čísla podle diktátu nebo psát čísla správně pod sebou, ale i problémy při rýsování a porucha pravolevé a prostorové orientace.
• Operacionální dyskalkulie (operační dyskalkulie) – v daném případě hovoříme hlavně o narušené schopnosti provádět matematické operace s přirozenými čísly, přičemž pacient jednotlivé operace zaměňuje. Kromě toho se projevují poruchy při osvojování si pamětných spojů a patrná je také neschopnost respektovat prioritu při provádění více operací nebo problém při písemných algoritmech jednotlivých operací.
• Ideognostická dyskalkulie – zde se jedná hlavně o poruchu v oblasti pojmové činnosti, při zobecňování nebo při chápání matematických pojmů a vztahů, které mezi nimi panují. Pacient pak mívá také výrazné problémy při řešení slovních úloh.

Klasifikace podle J. Nováka

S obecnější klasifikací, která vznikla roku 2004, pracuje J. Novák. Podle něj má narušení matematických schopností mnoho různých příčin a projevuje se celou škálou příznaků. V závislosti na tom, jak vypadá konkrétní situace, pak rozlišuje následující kategorie:

• Kalkulastenie – jde o mírné narušení matematických vědomostí a dovedností, které je způsobeno například nedostatečnou stimulací žáka ve škole nebo v domácím prostředí, přičemž rozumové i matematické schopnosti pacienta zůstávají v pásmu průměru. Dále je možné vyčlenit kalkulastenii emocionální, sociální a didaktogenní.
• Hypokalkulie – v tomto případě hovoříme o poruše základních početních dovedností, kterou může vyvolat nerovnoměrná skladba matematických schopností, zatímco se celková úroveň rozumových schopností pohybuje v oblasti průměru či nadprůměru.
• Oligokalkulie – tento problém se vyznačuje narušenou strukturou matematických schopností, ale i nízkou úrovní všeobecných rozumových schopností.
• Vývojová dyskalkulie – zde v podstatě pracuje s klasifikací dyskalkulie dle L. Košče.
• Akalkulie – jedná se o poruchu zvládání početních operací a početních dovedností, která se rozvíjí například po prožitém traumatu, přičemž dříve byly dané dovednosti u pacienta přiměřeně rozvinuté a došlo tedy k regresi.

Klasifikace podle matematického obsahu

S posledním typem klasifikace přišla R. Blažková, která se soustředí hlavně na oblasti učiva, v nichž se projevují pacientovy problémy vzhledem k učivu matematiky. Důležité je také vědět, že pochopení a zvládnutí jedné oblasti je vždy nezbytným předpokladem k pochopení a následnému zvládnutí další oblasti. Konkrétně se pak jedná o následující sféry:

• vytváření pojmu čísla (přirozeného a později dalších variant),
• čtení a zápis čísel, numerace, porovnávání čísel, zaokrouhlování čísel,
• operace s čísly (nejprve s přirozenými, později s dalšími),
• řešení slovních úloh a přepis slovního vyjádření do matematických symbolů,
• geometrická a prostorová představivost,
• početní geometrie (odhady, výpočty, velikost útvarů),
• jednotky měr a jejich převody. [18, 19, 20, 21]

Možné komplikace

Aby toho nebylo málo, dyskalkulie se často objevuje také v kombinaci s dalšími specifickými poruchami učení nebo s dalšími podobnými problémy. Sem patří hlavně dyslexie a dysgrafie, dále pak dysortografie nebo třeba ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Kromě toho se však mohou objevit i poruchy smyslového vnímání, poruchy autistického spektra nebo další potíže, jako jsou deprese, poruchy chování či úzkostná nebo panická porucha. [22, 23, 24]

Diagnostika

Pokud u svého potomka zaznamenáte některé z výše popsaných projevů, měli byste začít situaci co nejdříve řešit. Nemusí se hned jednat o specifickou poruchu učení, ale přesto je dobré problém konzultovat s odborníky dříve, než začnete obviňovat své dítě z lenosti či nezájmu o matematiku. Diagnostika specifických poruch učení přitom spadá do kompetence speciálních pedagogů.

Jelikož za pacientovy obtíže mohou být zodpovědné i jiné problémy než pouze dyskalkulie, je nejprve potřeba tyto stavy vyloučit. Žádný specifický test dyskalkulie neexistuje, ale k dispozici je dnes řada metod, pomocí kterých je možné problém zhodnotit. Pokud se potvrdí, že se jedná o dyskalkulii, vypracuje se pak individuálně zaměřený plán, jenž by měl pacientovi s výukovými obtížemi pomoci.

Na diagnostice se v tomto případě většinou podílí učitel, psycholog, speciální pedagog, a pokud je to nutné, tak samozřejmě i ošetřující lékař. V pedagogicko-psychologické poradně se přitom provádí komplexní vyšetření specifických poruch učení, které spočívá v řadě standardizovaných testů. Sledují se přitom hlavně matematické dovednosti pacienta ve všech možných oblastech. Na základě výsledků se pak stanoví konkrétní diagnóza a jsou navržena podpůrná opatření pro další vzdělávání.

Mezi základní kritéria, podle kterých je možné usoudit, že dítě skutečně trpí dyskalkulií a nejedná se o jiný problém, patří například zřetelný rozpor mezi jeho inteligencí a úspěšností v matematice. Dále se pak sleduje skutečnost, zda úroveň rozumových schopností je, nebo není v pásmu podprůměru a zda má dítě normální rodinné zázemí či dostatečnou motivaci k učení. [25, 26, 27, 28, 29]

Léčba dyskalkulie

Dyskalkulie se podobně jako dysgrafie, dyslexie nebo třeba dyspraxie řadí mezi poruchy, které není možné vyléčit. Pokud ovšem dojde k nasazení správných postupů a pacientovi se dostane adekvátní podpory ze strany okolí, může dosáhnout výrazného zlepšení svých matematických dovedností. Vždy ovšem platí, že čím dříve se obtíže podaří odhalit a diagnostikovat, tím dříve je možné začít s postiženým jedincem pracovat a tím větší šanci na změnu má.

Zpočátku je důležité zjistit, na jaké úrovni matematických představ se konkrétní pacient nachází. Nejprve je totiž nutné utvořit předčíselné představy a zautomatizovat si matematické pojmy a teprve potom je možné přistupovat k jednotlivým matematickým operacím. Dokud si přitom žák neosvojí ty jednodušší operace, nemělo by se přistupovat ke složitějším.

Jelikož žáci s dyskalkulií učivu lépe rozumějí, pokud je názorné, vyplatí se vyzkoušet zapojení většího množství smyslů. K tomu se používají v rámci dyskalkulie pomůcky, jako jsou různé grafy, obrázky, předměty, počítadla, číselné osy, počítačové programy, kalkulačky a podobně. Kromě toho je dobré rozvíjet i prostorovou orientaci pacientů a častěji s nimi jejich dovednosti procvičovat, protože snáze učivo zapomínají. Jedině tak může proběhnout u dyskalkulie náprava.

Existuje přitom řada možností, jak procvičovat matematické dovednosti pacienta. Jde například o odříkávání čísel v číselných řadách, počítání na prstech (sčítání a odečítání po jedné), rozklady čísel v první desítce, doplňování čísel do deseti, úlohy s přechodem přes desítku, úlohy používající násobení a dělení, práce s vícecifernými čísly, práce se zlomky nebo třeba práce s desetinnými čísly.

Učitelé by měli v matematice vycházet z žákových znalostí a dovedností a neměli by požadovat věci, kterých prozatím není schopný. Důležitá je pochvala za dosažené úspěchy, která pacienty motivuje k dalšímu učení. Kromě toho by měli učitelé projevit trpělivost a pochopení, přistupovat k postiženým jedincům individuálně, nechávat jim na některé věci delší čas, využívat jejich zájmu, podněcovat ho a nedopustit, aby se dítě něco naučilo špatně.

Při hodnocení a klasifikaci žáků s dyskalkulií je nutné vycházet z toho, co dítě už zvládlo. Učitelé by měli kontrolovat celý postup řešení příkladů a jiných úloh, nejen jejich výsledek, aby se lépe seznámili s pacientovými myšlenkovými procesy. Kromě toho se klade důraz také na spolupráci s rodiči a blízkým okolím žáka, který se s dyskalkulií potýká. Matematické dovednosti je pak dobré rozvíjet také v rámci domácí přípravy, a to spíše formou hry (domino, kostky a podobně). [30, 31, 32, 33, 34, 35]

Reedukace dyskalkulie

Na základě diagnostiky a odhalení aktuální úrovně konkrétního žáka je nutné vypracovat dlouhodobý reedukační plán. Ten by měl být dostatečně názorný a měl by se držet posloupnosti osvojovaného učiva. Důležitá je pak i spolupráce s rodiči postiženého jedince, trpělivost a oceňování pacientovy snahy. Kromě toho je však dobré ukázat i praktické využití matematiky v běžném životě. V rámci reedukace se přitom pozornost soustředí hlavně na následující oblasti:

• rozvoj předčíselných představ,
• utváření pojmu číslo,
• rozvoj číselných představ,
• názorné zobrazení,
• pochopení základních matematických operací,
• provádění matematických operací,
• řešení slovních úloh,
• geometrie,
• převody jednotek,
• orientace v čase,
• orientace ve finanční matematice. [36, 37, 38, 39, 40]

Zdroje: ppp-ostrava.cz, home.pf.jcu.cz, wiki.rvp.cz, alfabet.cz, dyskalkulie.webgarden.cz, ordinace.cz, webmd.com, my.clevelandclinic.org, additudemag.com