Rakousko (1937–1938)
Dr. Brod koncem roku 1937 odjel do Vídně, kde strávil 6 měsíců na interní klinice vedené pražským rodákem prof. Hansem Eppingerem. Zde se poprvé seznámil s metodou měření clearance endogenního kreatininu, kterou tam zavedl Vídeňák českého původu a uznávaný renální fyziolog prof. Hans Popper. Dr. Brod se stal se spoluautorem práce o stavu glomerulární filtrace v průběhu 24 hodin.(1)
První emigrace 1938–1945 (Francie, Velká Británie, Severní Afrika, Sicílie a jižní Itálie)
V roce 1938 dr. Brod před nacismem emigroval do Paříže. Při čekání na vízum do Kanady pracoval jako dobrovolník v Hôpital de la Pitié u endokrinologa a nefrologa prof. Francise Rahtery. Po německé invazi do Francie v srpnu 1939 vstoupil do československé zahraniční armády a sloužil ve vojenské ošetřovně v Compiegne. Po porážce Francie v roce 1940 se nalodil na britský křižník a 7. června přistál v Liverpoolu. V Anglii se dr. Brod školil ve vojenské medicíně. Sloužil u československé vojenské jednotky v Leamington Spa (hrabství Warwickshire), kde ošetřoval raněné při německých náletech na Coventry.
V roce 1942 požádal dr. Brod o vstup do 8. britské armády jako člen lékařského sboru 103. armádní polní nemocnice (Royal Army Medical Corps), které velel uznávaný britský kardiolog prof. Paul Wood. 13. 3. 1943 odplul jako poručík zdravotnické služby na křižníku Windsor Castle do Středozemí. 23. 3. 1943 je loď torpedována německou ponorkou a potopena. Dr. Brod byl zachráněn a přepraven do Alžírska. Po 400 km pochodu na východ se dostal do Chelgoum El Aid., kde začal pracovat v místní polní vojenské nemocnici. 12. 5. 1943 se německá armáda v Africe vzdala a dr. Brod byl se spojeneckými vojsky přesunut do Itálie, kde nadále sloužil ve 103. britské armádní polní nemocnici. V prosinci 1943 se s polní nemocnicí umístěnou u Neapole účastnil tažení na Sicílii. V lednu až květnu 1944 během bitvy o Monte Cassino pracoval na polním obvazišti. Konec války jej zastihl v hodnosti kapitána britské armády v jižní Itálii (Nocera Inferiore). Zde se zabýval problematikou akutní glomerulonefritidy. Druhá světová válka jednak značně zkomplikovala Brodův život, na druhé straně mu však přinesla významná setkání (Paul Wood, Max Rosenheim) i bohaté klinické zkušenosti.
1945–1968 (Londýn, New York, Praha)
V říjnu 1945 dr. Brod demobilizoval, opustil armádu a vrátil se zpět na pražskou I. interní kliniku. V následujícím roce publikoval první nefrologickou práci v českém časopise.(2) Jeho elán a zvídavost jej v roce 1946 přivedly do Londýna k prof. G. W. Pickeringovi (známému výzkumem reninu) a pak na jednoroční stáž (jako stipendistu Rockeffelerovy nadace) do USA k prof. Homeru Smithovi do Fyziologického ústavu New York University. Smithova kniha „The kidney. Structure and function in health and disease“ (Oxford University Press : New York, 1951) byla nedílnou součástí studia nefrologů po celá desetiletí. Od Smithe, který měl přezdívku nefrologický papež, také částečně pramení Brodův tak dobře známý klinickofyziologický přístup k chorobám a k pacientovi.
Po návratu do Prahy v roce 1947 se věnoval renální fyziologii a patofyziologii, a také problematice úlohy ledvin v regulaci krevního tlaku.(3) Na I. interní klinice LF UK založil nefrologické oddělení. Při katetrizačním vyšetřování centrální hemodynamiky k objasnění podstaty nykturie u kardiaků (spolu s prof. Z. Fejfarem) měřil glomerulární filtraci pomocí inulinové clearance (inulin si dovezl z USA) a průtok krve ledvinami pomocí kyseliny paraaminohipurové.(4) V té době publikoval několik prací týkajících se srdečního selhání, glomerulonefritidy a pyelonefritidy.(5, 6, 7) 1949 se Dr. Brod habilitoval z vnitřního lékařství. I když jeho působení na I. interní klinice zahrnovalo celý rozsah oboru, věnoval se především problematice klinické fyziologie ledvin. Vyvrcholením jeho práce bylo vydání monografie „Klinická fysiologie a pathologie ledvin“(8) – Obr. 2. Text 358stránkové monografie (28 kapitol, 500 literárních odkazů) čerpal z klinického studia 513 nemocných (172 z I. interní kliniky z let 1937–1939, 66 osob s akutní glomerulonefritidou a 17 nemocných s jinými chorobami ošetřovaných v 103. britské polní vojenské nemocnici za 2. světové války, 25 nemocných z nemocnice Bellevue v New Yorku a 233 nemocných z I. interní kliniky z let 1945–1948). Dr. Brod zavedl speciální nízkoproteinovou dietu kombinovanou s restrikcí tekutin u akutních poststreptokokových glomerulonefritid. Jeho terapeutické pokusy z roku 1950 s použitím cytostatika TS 160 u glomerulonefritid lze z dnešního pohledu považovat za první pokus o imunosupresivní terapii. I když diabetická nefropatie nepatřila k hlavním Brodovým odborným zájmům, mezi jeden z jeho prioritních objevů patří stanovení maximální resorpční schopnosti ledvin pro glukózu, která se prakticky dala využít k posouzení počtu funkčních nefronů.(6, 8) Toto poválečné Brodovo období lze považovat za skutečný počátek systematického pěstování nefrologie jako samostatného interního oboru.
V roce 1951 doc. Brod opouští I. interní kliniku LF UK a stává se zástupcem ředitele nově zřízeného Ústavu pro choroby oběhu krevního (ÚCHOK) v Praze-Krči (ředitelem byl prof. K. Weber). Zde vznikla nefrologická skupina, v níž pracovali dr. Jirka, dr. Fencl, dr. Prát, dr. Hejnal, dr. Hornych a dr. Cort (později dr. Matoušovic a dr. Reneltová). Doc. Brod na některých výzkumných záměrech spolupracoval s dr. M. Chytilem, který byl v nemocnici na Karlově náměstí organizátorem další nefrologické skupiny z lékařů interních klinik LF UK. V ÚCHOK se doc. Brod věnoval etiopatogenezi esenciální hypertenze, úloze neurohumorálních faktorů při vzniku renálních hemodynamických změn u srdečního selhání a problematice chronických zánětů ledvin. Doc. Brod byl v 50. letech průkopníkem znalostí patogeneze, diagnostiky a léčby chronické glomerulonefritidy a intersticiální nefritidy. Byla vypracovaná kritéria časného rozpoznání pyelonefritidy a také experimentální model pyelonefritidy, který pak sloužil i k řadě terapeutických studií.
V červnu 1960 doc. Brod s prof. Fejfarem (v té době vedoucím kardiovaskulárního oddělení Světové zdravotnické organizace v Ženevě) zorganizovali v Praze Joint WHO-Czechoslovak Cardiological Society Symposium on the Pathogenesis of Essential Hypertension. Šlo o první mezinárodní sympozium s kardiovaskulární tematikou konané v Praze po roce 1948. Sborník sympozia obsahující 467 stránek vyšel anglicky v roce 1961 ve Státním zdravotnickém nakladatelství v Praze. Doc. Brod se stal jedním ze zakladatelů International Society Nephrology (ISN) a v dalším období byl členem jejího výboru. Na I. kongresu ISN v Ženevě v roce 1960 přednášel se spolupracovníky o výsledcích dlouhodobé léčby chronické glomerulonefritidy kortikosteroidy.
V roce 1961 byl doc. Brod jmenován ředitelem ÚCHOK a v roce 1963 řádným profesorem. Shromáždil kolem sebe řadu mladých nadšenců a prosazoval fyziologický a experimentální přístup ve výzkumu i v klinice, což byl hlavní rozdíl proti hluboce zakořeněnému empiricko-popisnému pohledu na nemoc.(9) V roce 1962 doc. Brod vydal druhou monografii „Ledviny. Fysiologie, klinická fysiologie, klinika“,(10) která vycházela z klinického sledování 4109 nemocných (1043 stran, 24 kapitol a 2500 literárních odkazů) – Obr. 3. Později byla přeložená do němčiny a angličtiny.
Prof. Brod byl prezidentem „II. kongresu ISN“, konaného v Praze v roce 1963. Pětidenní akce se zúčastnilo 899 delegátů ze 41 zemí (z toho 169 z USA a 155 z Československa). Z 520 přihlášených abstrakt bylo 217 přijato k prezentaci.(11, 12) Díky úspěšnému mezinárodnímu kongresu se urychlila (z organizačních důvodů i pro prezentaci československé nefrologie) přeměna nefrologické sekce Československé internistické společnosti na Československou nefrologickou společnost. Jejím prvním předsedou byl prof. Brod,který patřil také mezi iniciátory založení International Society of Hypertension (ISH).
Velkou zásluhou prof. Broda je skutečnost, že v krátké době vytvořil v Praze na poli nefrologie a krevního oběhu světově známé pracoviště. Vysokou odbornou hodnotu výzkumu v ÚCHOK dokládají četné publikace v prestižních západních časopisech nejen z oblasti arteriosklerózy, koronární cirkulace a hypertenze, ale také ledvinových chorob.
V roce 1968 se velmi aktivně zapojil do Pražského jara. Byl iniciátorem vzniku manifestu „Dva tisíce slov“ – spolu s ním prof. MUDr. Otakar Poupa (fyziolog, pedagog UK, člen korespondent ČSAV, vedoucí oddělení Fyziologického ústavu ČSAV a přednosta Ústavu patologické fyziologie 2. LF UK) a prof. RNDr. Ing. Otto Wichterle (chemik, pedagog VŠCHT v Praze, akademik ČSAV, ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV). Manifest „Dva tisíce slov“, který napsal prozaik, fejetonista a publicista Ludvík Vaculík, byl zveřejněn v tisku 27. června 1968,(13) vedl k masové podpisové akci občanů, ale také k nevoli tehdejšího vedení strany a státu.
Druhá emigrace 1968–1985 (Mainz a Hannover)
Po intervenci vojsk Varšavské smlouvy v Československu v srpnu 1968 a následné „normalizaci politické situace“, znamenající pro české země kulturní a vědeckou genocidu, se prof. Brod rozhodl vyřešit situaci odchodem do exilu. Měl nabídky odeV roce jít do Anglie, Austrálie či Francie, ale rozhodl se pro západní Německo, přestože jeho matka zahynula v koncentračním táboře. Nejdříve kontaktoval svého přítele prof. Petera Wolfa, který v Mohuči vedl nefrologické oddělení. Zde prof. Brod působil jako hostující profesor na lékařské vysoké škole (1968–1969). V roce 1969 byl povolán na druhou stolici vnitřního lékařství v rámci lékařské vysoké školy v Hannoveru. Nastoupil tam začátkem roku 1970 a stal se přednostou nově založeného nefrologického oddělení interní kliniky, které pod jeho vedením získalo významné postavení v klinické nefrologii, výzkumu a výuce. Ve spolupráci s chirurgickým pracovištěm došlo k rozvoji transplantační léčby. I když podporoval hemodialyzační léčbu, tak jako představitel starší lékařské generace pohlížel na dialyzační léčbu nemocných s terminálním selháním ledvin jako na „meta-nefrologii“.
V Hannoveru prof. Brod organizoval celkem 8 mezinárodních nefrologických sympozií, první z nich odstartovalo sérii publikovanou v Contribution to Nephrology. Významná je Brodova pedagogická činnost – řádným profesorem lékařské vysoké školy v Hannoveru byl až do roku 1982(14). Patřil mezi vynikající učitele se schopností přesně a jasně vysvětlit danou problematiku. Díky svému pregnantnímu klinicko-fyziologickému myšlení a výuce u lůžka nemocného byl velmi oblíben u studentů i asistentů. Organizoval výměnné stáže mediků mezi hannoverskou lékařskou školou a řadou nemocnic ve Velké Britanii.
Po celou dobu svého působení v Německu udržoval těsné styky s Velkou Británií. Dostalo se mu pocty být „Fellow of the Royal College of Physicians“ (F. R. C. P.) a v roce 1984 se stal členem Green College v Oxfordu, kde se na jeho počest konají dodnes vzpomínkové přednášky (Obr. 4). Stal se poradcem British Military Hospital v Hannoveru, pořádal kurzy pro lékařský personál britské armády a spolupředsedal při zkouškách k získání osvědčení F. R. C. P.
Prof. Brod měl velmi rád Velkou Británii a chtěl prožít své stáří v Leamington Spa (hrabství Warwickshire), kde si koupil dům. Záhy po svém odchodu do důchodu 10. února 1985 náhle zemřel ve věku 73 roků v Celle u Hannoveru. Byl pohřben v Anglii na hřbitově v Leamington Spa mezi příslušníky československé zahraniční armády (Obr. 5).
Závěr
Prof. Jan Brod za svůj život napsal více než 200 časopiseckých prací a dvě monografie, z nich nejznámější – „Ledviny. Fysiologie, klinická fysiologie, klinika“ – byla přeložena do mnoha cizích jazyků a vyšla ve třech edicích.
Sedm Brodových spolupracovníků se po emigrační vlně v roce 1968 stalo profesory na významných univerzitách v USA a Kanadě. Prof. Brod vychoval 9 profesorů a docentů v České republice a tři profesory ve Slovenské republice.(15, 16) Jan Brod byl charizmatickou osobností – vynikající vědec, lékař, skvělý pedagog, všestranně vzdělaný humanista a charakterní člověk s ryzím srdcem. Vytvořil mimořádné dílo a svými občanskými činy demonstroval své postoje k pravdě a vlastenectví.
Literatura
1. POPPER, H., BROD, J. Die physiologischen Schwankungen der Nierenarbeit. Z klin Med, 1938, 143, S. 196 2. BROD, J. Klinický význam filtrace a resorpce v ledvinách. Čas Lék čes, 1946, 85, s. 1315.
3. TESAŘ, V. The Czech Society of Nephrology – An Introduction. Editorial. Kidney Blood Press Res, 2000, 23, s. 73–74.
4. FEJFAR, Z. Jan Brod a československá kardiologie. K nedožitým osmdesátinám. Čas Lék Čes, 1992, 181, s. 375–377.
5. BROD, J. Příspěvek k terapii akutních glomerulonefritid. Čas Lék čes, 1947, 86, s. 247.
6. BROD, J. Ledvinné funkce v průběhu glomerulonefritidy. Čas Lék čes, 1948, 87, s. 711.
7. BROD, J. Případ maligní hypertenze s chronickou pyelonefritidou. Čas Lék čes, 1948, 87, s. 1141.
8. BROD, J. Klinická fyziologie a pathologie ledvin. Praha – Spolek českých lékařů, 1949, 358 s.
9. MATOUŠOVIC, K. Od chorob oběhu krevního k rejekční nefropatii. Editorial. Aktual Nefrol, 2002, 7, s. 5.
10. BROD, J. Ledviny. Fyziologie, klinická fyziologie, klinika. SZN Praha, 1962, 1043 s. 11. ROBINSON, ER., RICHET, G. Forty Year History 1960–2000 of the ISN. Kidney Int, 2001, 59(Suppl.79), S1–S98.
12. JIRKA, J. II. kongres Mezinárodní nefrologické společnosti (International Society of Nephrology – ISN), Praha, 1963. In MATOUŠOVIC, K., RYCHLÍK, I., DUSILOVÁ SULKOVÁ, S. (Eds), Hereditas Petitio České nefrologie. Praha : Tigis, 2009, s. 351–359.
13. POUPA, O. Syndrom kolibříka, neveselé kapitoly o vědě a moci aneb šedesát let zkušeností. Praha : Galen 2000, 336 s.
14. WOYWODT, A., BAHLMANN, J., HAUBITZ, M., et al. From the Prague spring to a chair in nephrology in Germany: Jan Brod (1912–1985). Nephrol Dial Transplant, 2004, 19, s.1374–1377.
15. WIDIMSKÝ, J. Sté výročí narození vynikajícího kardiologa, hypertenziologa a nefrologa prof. MUDr. Jana Broda. Cor et Vasa Kardio, 2012, 54, s. 190–194.
16. WIDIMSKÝ, J. 100leté výročí narození prof. MUDr. Jana Broda. Hypertenze
&
kardiovaskulární prevence, 2012, 1, s. 43–45.
O autorovi| Prof. MUDr. Václav Monhart, CSc. Interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice a Synlab s. r. o. Praha e-mail: monhart@uvn.cz