Stigmatizace a autostigmatizace u úzkostných poruch

Souhrn V populaci stále převládají mylné představy ohledně duševních onemocnění. Stigma týkající se psychických poruch se pojí především s povědomím o duševních nemocech a postojích vůči lidem, kteří jimi trpí. Existuje rozdíl mezi stigmatem sociálním, strukturálním a sebe-stigmatizací. Pro úzkostné poruchy je zejména důležitý poslední typ. Základem sebe-stigmatizace je proces, kdy jedinec trpící úzkostnou poruchou přijímá za své stereotypy, které společnost chová vůči lidem s duševním onemocněním. Sebestigmatizace vykazuje značný vliv na léčbu. Lidé s úzkostnou poruchou věří, že jsou jejich symptomy způsobeny somatickým onemocněním. Odmítají psychologickou či psychiatrickou léčbu a ve většině případů nadměrně užívají laboratorní vyšetření a péči somatických zdravotnických pracovišť a absolvují neužitečnou somatickou léčbu. Opoždění v diagnostikování úzkostné poruchy vede k dlouhodobému utrpení a chronifikaci onemocnění. V obecné rovině má stigma různé důsledky na každodenní život pacienta: snižuje výskyt životních příležitostí, omezuje společenské kontakty, negativně ovlivňuje sebeúctu a celkově snižuje kvalitu života. Klíčová slova úzkostné poruchy • stigmatizace • sebestigmatizace • farmakoterapie • psychoterapie Summary Ociskova, M., Sedlackova, Z., Prasko, J. Stigmatization and self-stigmatization in anxiety disorders Misconception about mental disorders still prevails among the general public. The stigma of psychiatric disorder is mainly reflected in know