STOP dekubitům

Téma prevence dekubitů je klíčové v oblasti předcházení poškození pacientů v průběhu poskytování zdravotní péče a je z pochopitelných důvodů jednou z priorit ošetřovatelství. Proleženiny představují velký problém, s nímž se potýkají zdravotníci na celém světě. Evropský poradní sbor pro otázky proleženin European Pressure Ulcer Advisory Panel (dále jen EPUAP) definoval dekubity jako oblast lokalizovaného poškození kůže a podkožní tkáně způsobené tlakem, smykem, třením anebo jejich kombinací. Nejkritičtějšími neboli predilekčními místy vzniku defektů měkkých tkání jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí) a kolena. Dekubity se podle závažnosti dělí do pěti stupňů, přičemž ten nejméně závažný se projevuje ostře ohraničenným zarudnutím kůže, které při vitropresi přetrvává. Uvedené stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní. U druhého stupně dochází k povrchovému poškození epidermis, což vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, jenž nezasahuje pod kůži. U třetího stupně vzniká nekrotický vřed, který prostupuje všemi vrstvami kůže, případně až k vazivovému obalu svalů, ten zůstává nepoškozen. Čtvrtý stupeň se vyznačuje vředem s rozsáhlými nekrózami, jež zasahují svaly a šlachy. U pátého stupně nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost. Mortalita pac