Z časového hlediska lze rozdělit onemocnění na akutní, subakutní, chronické. Akutní onemocnění představují pro nemocného náhlou změnu životního stylu, s níž se musí v krátkém čase vyrovnat. Pro daného jedince znamená akutní onemocnění často až mezní zátěž. V jednotlivých oborech medicíny může jít např. o úrazy, šokové stavy, náhlé příhody břišní, otravy, akutní stavy ve vnitřním lékařství a jiné. Subakutní onemocnění nemusí mít ve srovnání s akutním výrazný vliv na psychiku nemocného. V případě jejich přechodu do chronického stadia mohou však pro daného jedince představovat zvýšenou zátěž. Chronická onemocnění představují mezní až extrémní zátěž z hlediska adaptace jedince na změněnou životní situaci a vlivu onemocnění na psychiku. Tuto zátěž jedinec nemusí adekvátně zvládnout (Křivohlavý, 2002). Příprava pacientů na operaci je velmi důležitá, obzvláště poskytnutí informací. Jako nejvhodnější způsob se jeví informovat pacienta ústně a dále poskytnout mu letáky či brožury s důležitými informacemi. Když má pacient dostatek informací, je klidnější, ví, na co se má připravit, co má očekávat. Nezvládnutí strachu a stresu před operací může mít negativní dopad na pooperační období, ale také například na spánek nemocného (Gulášová, 2004). Příprava pacienta na operaci závisí na typu a podmínkách operace. Cílem přípravy je nemocného uklidnit. Zároveň poučit, jaké chování je z jeho strany žádoucí, a informovat o chirurgickém zákroku včetně možné navazující péče (Honzák, 1995).
K častým psychickým problémům, které ovlivňují předoperační období, patří strach a úzkost, nedostatek informací, bolest, obavy a nejistota, pocity méněcennosti, narušení osobnosti (Gulášová, Šurányová, 2004).
Postupy předoperační přípravy
Bezprostřední příprava: Všechny odborné činnosti a úkony posledních 24 hodin před zákrokem označujeme jako bezprostřední přípravu. Pacient je před operací zařazen do operačního programu, k hospitalizaci se přijímá nejpozději 24 hodin před zákrokem. Večer před operací může dostat hypnotikum k navození spánku a uklidnění (Thole-Jeck, Hallbaum, Pichlmayr, 1998). Psychická příprava: Cílem psychické přípravy je pacienta před operací zklidnit a zmírnit jeho strach. Lékař pacientovi vysvětlí důvody, které vedou k operaci, a nezbytná fakta, význam zákroku nebagatelizuje, ale ani nedramatizuje (Vymětal, 2003). Důležité je zabránit psychické traumatizaci pacienta ze strany ostatních členů ošetřovatelského týmu (rozporné informace, pohled na chirurgické nástroje, popisy zákroku od spolupacientů). Pacient má být připraven na nezvratnou skutečnost, která zásadním způsobem ovlivní jeho další život po operaci (amputace, stomie, zákroky měnící tvar a vzhled, neplodnost, impotence), zprávu podá lékař za účasti psychologa.
Anesteziologická vizita: Larsen (2004) uvádí, že anesteziologická vizita by měla proběhnout nejpozději den před plánovaným výkonem, aby anesteziolog mohl naordinovat léčebná a diagnostická opatření významná z hlediska anestezie, která jsou určena ke zlepšení stavu pacienta. Mnoho pacientů se bojí být v průběhu operace při plném vědomí a vnímat, co se okolo nich děje. Proto je důležité, aby byl každý pacient před anestezií vyšetřen anesteziologem a jeho stav klinicky posouzen a zhodnocen. Všechna opatření jsou zaměřena na zmenšení předoperačního rizika pro pacienta. Před pohovorem s pacientem se anesteziolog informuje o anamnéze a o průběhu nynějšího onemocnění. Komorbiditu a jednotlivé přidružené choroby je důležité respektovat při volbě anesteziologického postupu. Druh a rozsah vyšetření se odvíjejí především od celkového stavu a věku pacienta, od charakteru a závažnosti výkonu, anesteziologického postupu a od předpokládaného trvání výkonu i anestezie (Larsen, 2004). Hanzlíková (2006) uvádí, že z psychologického hlediska je komunikace pro pacienta jedním ze základních sociálně-psychologických procesů. Předoperační vyšetření anesteziologem je podstatnou součástí přípravy na anestezii, dává možnost zhodnotit celkový stav pacienta, odpovědět na jeho otázky a zbavit jej v průběhu rozhovoru obav (Thole-Jeck, Hallbaum, Pichlmayr, 1998). Pacient musí dát písemný souhlas s anesteziologickým postupem v rámci operace. Předtím je potřeba pacienta mimo jiné poučit o „typických“ rizicích. V popředí rozhovoru musí být pocit jistoty, že perioperační sledování přispěje k tomu, aby byly komplikace včas odhaleny a odpovídajícím způsobem léčeny (Thole-Jeck, Hallbaum, Pichlmayr, 1998).
Pokud se v předoperačním období nevěnuje dostatečná pozornost monitorování a eliminaci nadměrného strachu, mohou se v pooperační období vyskytnout psychické problémy (Honzák, 1995). Řadíme k nim například hypochondrizaci a zvýšený pooperační strach. Abychom snížili psychické problémy spojené s operací, využíváme: * edukační proces, * ošetřovatelský proces, * vypracované standardy.
Často se stává, že pacient před výkonem nemá dostatek informací ohledně zákroku. Nedozví se, co je potřeba zajistit před operací, jaký bude muset dodržovat režim a které pomůcky jsou pro něj nejvhodnější. Někteří pacienti si nedokážou představit, co je v nejbližších dnech po operaci čeká a jak zákrok ovlivní jejich život po propuštění z nemocnice. Cílem předoperační přípravy je poučit pacienta. Je důležité, aby měl přehled o tom, co ho po operaci v nemocnici čeká. Na základě poskytnutých informací si bude moci rozmyslet, zda je schopen vše potřebné zajistit. Díky dostatečné informaci se mohou obavy z operace snížit (Gulášová, 2005). Zde je důležité neopomenout jednu z rozšiřující se rolí sestry – sestra advokátka pacienta. Odpovědná advokacie pacienta ze strany sestry obsahuje: * Projevení zájmu o celkovou situaci pacienta. * Rozpoznání toho, co pacient skutečně potřebuje, což se ale nemusí shodovat s tím, co pacient ve stresu vyžaduje.
Zjištění, jaký účinek má změna pacientovy situace na druhé osoby.
Vyvážení pacientových potřeb vůči potřebám druhých a ovlivňování, aby změna probíhala pomalu.
Uznání významu dobrých pracovních vztahů a komunikace s druhými (Gulášová, 2005). Chirurgický pacient se často setkává s prožitky strachu, úzkosti a bolesti. Pacient trpící bolestí nemůže spát, stává se podrážděným, často reaguje agresivně. Toto chování vyvolá řadu psychosociálních problémů a v konečném důsledku vede ke snížení prahu bolesti, což se projevuje tím, že je citlivější na menší podněty, které hodnotí jako bolest. Stává se k bolesti intolerantní a bez pomoci reaguje depresivním chováním (Gulášová, 2004).
Doporučení pacientům před nástupem do nemocnice
Jakou dokumentaci je potřeba vzít do nemocnice: * kartu pojišťovny a občanský průkaz, * předoperační vyšetření (výsledky odběrů, rtg plic, interní vyšetření), * nálezy od ostatních lékařů, u kterých se léčí, * veškeré léky, které pacient užívá, v originálním balení nebo jejich seznam.
Jaké osobní věci vzít s sebou do nemocnice: pohodlné oblečení, pevnou obuv, pití (zajištěný pouze čaj), hygienické potřeby, ručníky, žínky, knížku, časopis. Doporučujeme, aby si pacienti nebrali do nemocnice žádné cenné věci a šperky. Na co se pacienti nejčastěji ptají?
Jak dlouho trvá operace?
Kdy mi vytáhnou močovou cévku?
Kdy se budu moct osprchovat?
Kdy se mohu začít koupat?
Jak dlouho mám cvičit?
Mohu pít alkoholické nápoje?
Kdy mohu začít zvedat zavazadla, sekat trávník…? * Čím mazat okolí rány po operaci?
Kdy mohu nastoupit zpět do práce?
Závěr
Důležité je pacienty ještě před operací edukovat o tom, co je před operací čeká, jak výkon bude probíhat a jaký je potřeba dodržovat režim. Podstatné samozřejmě je, aby pacient dodržoval i po operaci zásady správné životosprávy, dlouhodobé léčby a udržoval se v kondici. Základním předpokladem úspěchu efektivní informovanosti jsou přiměřené a srozumitelně podané informace s důrazem na kvalitu a kvantitu poskytovaných informací s následným rozšiřováním vědomostí. Pacienti by měli být dostatečně informováni svým lékařem, který jim poskytne tiskoviny, kde najdou potřebné informace a odpovědi na své otázky. Psychologický přístup by měl být základem celého ošetřovatelského procesu.
LITERATURA
GULÁŠOVÁ, I.; ŠURÁNYOVÁ, H. Stresové faktory pôsobiace na prácu sestry na jednotke intenzívnej starostlivosti. In Kontakt. 2004, VI., č. 1. s. 11–29. ISSN 1212–4117.
GULÁŠOVÁ, I. Strach před operáciou. Ošetrovateľstvo v chirurgii. In Sestra. 2005, roč. 4, č. 11, s. 36. ISSN 13359444.
GULÁŠOVÁ, I. Psychologický prístup k psychiatricky chorému pacientovi s agresívnym správaním. In Speculum nostrum. 2004, V. roč., č. 5, s. 22–23. ISSN 1335–7654.
GULÁŠOVÁ, I. Sestra – obhajkyňa práv pacienta. In Kontakt. 2005, V., č. 1–2., s. 53–58. ISSN 1212–4117.
HANZLÍKOVÁ, A. et al. Komunitné ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2006. 280 s. ISBN 80–8063–213–8.
HONZÁK, R. Strach, tréma, úzkost a jak je zvládat. Praha: Maxdorf, 1995. 70 s. ISBN 80–85800–05–5.
LARSEN, R. Anestezie. 7. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN80–247–0476–5.
THOLE-JECK, S.; HALLBAUM, I.; PICHLMAYR, I. Anesteziologie – praktická príručka. Martin: Osveta, 1998. 312 s. ISBN 80–88824–82–6.
VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie. Praha: Portál, 2003. 397 s. ISBN 80–7178–740-X.
SOUHRN
Onemocnění představuje pro pacienta náročnou životní situaci, obzvlášť když jde o akutní, náhle vzniklé onemocnění, úraz. Míra vlivu zátěže onemocnění na psychiku jedince se odvíjí od jeho osobnostních vlastností, úrovně zdravotního uvědomění a postoje ke zdraví, sociální podpory rodiny a v neposlední řadě také od jednotlivých charakteristik onemocnění. Klíčová slova: strach před operací, předoperační příprava, psychologický přístup
O autorovi| prof. PhDr. Ivica Gulášová, PhD. 1, 2, Mgr. Lenka Görnerová 2, doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. 2, MUDr. Ing. Ján Breza ml., PhD. 3, prof. MUDr. Ján Breza, DrSc. 3 VŠZaSP sv. Alžbety, n. o., Bratislava 1, VŠ polytechnická Jihlava 2, Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, FNsP Kramáre, Bratislava, LFUK, Bratislava 3 (ivica.gulasova4@gmail.com)
R