Můžete představit katedru ošetřovatelství vaší fakulty?
V září tohoto roku tomu již bude 15 let, co na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích na Zdravotně sociální fakultě zahájila katedra ošetřovatelství svou činnost. Členům katedry se během těchto let podařilo díky jejich maximálnímu nasazení dosáhnout v oboru ošetřovatelství vynikající výsledky jak v oblasti pedagogické, tak i v oblasti výzkumné. Ve studijním programu ošetřovatelství máme v současnosti kromě bakalářského typu studia akreditovány všechny jeho typy, tedy navazující magisterský i doktorský. Ve všech typech studia probíhá výuka jak v prezenční, tak i kombinované formě. Získali jsme oprávnění i ke konání rigorózního řízení ve studijním programu „ošetřovatelství“. V současnosti jsme jedinou fakultou v České republice, která má také právo na habilitační a profesorské řízení v oboru „ošetřovatelství“. Akademičtí pracovníci katedry věnují významnou část své pracovní kapacity řešení různých vědeckovýzkumných grantů a projektů v oblasti ošetřovatelství, dále se podílejí na řešení úkolů plynoucích i z jiných výzkumných aktivit fakulty, na aktivní prezentaci výzkumem dosažených výsledků a na publikační činnosti jak na národním, tak i na mezinárodním odborném poli. I v současnosti jsou členové katedry zapojeni do řešení čtyř výzkumných projektů a do dvou interních výzkumných záměrů fakulty.
Vědecké zaměření katedry se odráží i v organizaci či spoluorganizaci domácích a mezinárodních konferencí. Během patnácti let své existence si katedra vybudovala síť zahraničních institucí, s nimiž spolupracuje.
Které obory nabízíte a jaký přínos má studium v bakalářských a magisterských studijních oborech pro ošetřovatelství?
Na naší fakultě dnes vzděláváme studenty ve dvanácti bakalářských oborech. Kromě osmi zdravotnických oborů, které jsou zaměřeny na kvalifikační přípravu nelékařských zdravotnických profesí (všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický záchranář, fyzioterapie, ochrana veřejného zdraví, zdravotní laborant, nutriční terapeut, radiologický asistent), máme akreditovány dva studijní obory pro přípravu sociálního pracovníka, „speciální pedagogika – vychovatelství“ a „ochrana obyvatelstva“. Pro absolventy bakalářských oborů jsou na fakultě akreditovány čtyři navazující magisterské studijní programy: rehabilitace, ošetřovatelství, veřejné zdravotnictví a ochrana obyvatelstva. To, na co musí být každá fakulta obzvlášť hrdá, jsou její doktorské studijní programy. Na naší fakultě máme v současné době akreditované dva – ošetřovatelství a rehabilitace. Abych mohla odpovědět na druhou část otázky, musím se vrátit alespoň krátce do minulosti. Z historie víme, že ošetřovatelství se vyvíjelo v lůně medicínských oborů. Sestra byla akceptována pouze jako asistentka lékaře a ne jako rovnocenná členka zdravotnického týmu. Převážná část zdravotníků, včetně sester, pokládala u nás ošetřovatelství pouze za praktickou činnost, ne za vědní obor s vlastní teorií, kterou je možno uplatnit v praxi. Také obsah výuky na školách se stále více zaměřoval na nácvik ošetřovatelských tech nik. K náročnému ošetřovatelskému povolání byla mládež připravována ve věku 15–19 let. Tento typ základní přípravy sester byl u nás velmi silně zakořeněn a po několika desetiletích u nás ovlivnil jak charakter ošetřovatelství, tak i chápání ošetřovatelské profese. Dovoluji si konstatovat, že i v současné době často cítíme tento silný vliv, přestože již několik let probíhá kvalifikační příprava sester na vyšších a vysokých školách. Veřejnost a často i zdravotníci si neuvědomují, že potřeba vyššího vzdělávání sester je stimulována především rozvojem medicíny a vznikem nových vztahů, což vyžaduje přestavbu úkolů jednotlivých členů zdravotnického týmu. Mění se odborné aktivity sester, jejich kompetence i odpovědnost. Sestra je stále více samostatným odborníkem a měla by být platným a rovnocenným členem zdravotnických týmů. Transformace ve vzdělávání sester byla realizována v souladu s kritérii EU a do kvalifikačního studia sester na vyšších a vysokých školách jsou nyní přijímáni uchazeči po ukončeném středním vzdělání ve věku 19 let. V těchto letech si uchazeči uvědomují náročnost a důležitost této profese. Během celé profesní přípravy jak teoretické, tak praktické je přístup studentů zodpovědnější, což je samozřejmostí vzhledem k jejich dospělému věku. Ve výuce se tak studenti při využívání interaktivních metod zapojují mnohem aktivněji. Pedagogové jednotlivé aktivity doplňují následnou zpětnou vazbou a sebereflexí. Zároveň posilují u studentů i vědomí vlastní odpovědnosti za výsledky učení a osobní rozvoj. V rámci diskuse, analýzy jednotlivých situací a sebereflexe učí budoucí sestry přemýšlet o tom, co, proč a jak dělají. Vedou je ke kritickému myšlení, samostatnému uvažování a rozhodování. Studenti jsou vedeni ve výuce tak, aby se vyhnuli bezmyšlenkovité rutině. V bakalářském programu se střídají teoretické a praktické bloky výuky a rozsah odborné praxe je zárukou, že studentky mají dostatečný prostor k osvojení si potřebných praktických dovedností. Na bakalářské navazuje studium magisterské, jehož charakteristikou je rozvinutí vědomostí a dovedností získaných v bakalářském studijním oboru. V současnosti poskytují magisterské programy v ČR studentům i specializační způsobilost. Studium je zaměřeno především na samostatnou, koordinační a interdisciplinární práci v systému zdravotní péče. Velký důraz je kladen i na výzkumnou práci v oboru. Studenti jsou vedeni tak, aby byli schopni aplikovat získané vědomosti a dovednosti v praxi a tím zlepšovat kvalitu poskytované zdravotní péče.
Jak tím mohou zlepšit kvalitu ošetřovatelské péče, respektive kvalitu života pacientů?
Jak jsem již uvedla, zodpovědnější přístup k této náročné profesi v dospělém věku, v době profesní přípravy, a uvědomování si důležitosti holistického přístupu v moderním ošetřovatelství, v jehož centru stojí člověk ve zdraví i nemoci, který se stává základním stimulem k aktivní ošetřovatelské péči, vede ke zlepšení kvality ošetřovatelské péče. Kvalita kontaktu a práce s nemocným, kvalita základní péče a míra psychické i fyzické pohody nemocného je stejně důležitým kritériem celkové úrovně péče jako kvalita diagnosticko-terapeutické činnosti. Právě míra psychické a fyzické pohody, která je výsledkem uspokojování potřeb, má velký vliv na spokojenost pacientů. Realizací ošetřovatelského procesu, v rámci něhož respektováním holistického přístupu jednak zajišťujeme nedostatečně saturované potřeby nemocného a jednak naplánovanými a odpovídajícími ošetřovatelskými intervencemi odstraňujeme případný deficit, se projevuje samostatnost, rozhodnost a osobní odpovědnost sestry za svěřené nemocné. Všechny tyto činnosti mají vliv i na kvalitu života jedince.