Co je syndrom týraného dítěte?
Co se dozvíte v článku
Syndrom CAN vychází z anglického Child Abuse and Neglect, což se často překládá jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Zkráceně lze říkat syndrom týraného dítěte.
Jedná se o soubor zahrnující jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé chování rodičů, opatrovníků, vychovatelů či jiných osob vůči dítěti, které poškozuje jeho tělesné a duševní zdraví a má negativní vliv na jeho vývoj. V nejhorších případech může skončit i úmrtím. Za týraní, zneužívání a zanedbávání dítěte je považováno takové chování, které je v dané společnosti vnímáno jako nepřijatelné.
Ke zneužívání a týrání se bohužel uchylují nejčastěji rodiče dítěte či blízcí příbuzní, tedy osoby, které by měly dítěti zajišťovat bezpečí. Dospělý agresor zneužívá své fyzické síly, psychické nadřazenosti a moci nad podřízeným a zcela závislým dítětem. [1, 2, 3, 4]
Formy syndromu týraného dítěte
Syndrom CAN zahrnuje různé formy týrání a nešetrného zacházení s dětmi. Základní klasifikace se opírá o stanovisko Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992. Patří sem:
- fyzické týrání,
- psychické týrání,
- sexuální zneužívání,
- zanedbávání,
- systémové týrání,
- sekundární viktimizace,
- Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy).
Nejčastěji se pachatelé dopouští zanedbávání péče a fyzického, psychického a sexuálního zneužívání. Existují ovšem i méně obvyklé formy CAN:
- systémové týrání – druhotné ponižování a podstupování nešetrných či zbytečných zákroků od systému, který má dětem pomáhat a chránit je (dětské domovy, pěstouni, necitlivá lékařská vyšetření),
- organizované týrání a zneužívání – podílí se na něm několik pachatelů, patří sem dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi,
- rituální týrání a zneužívání – týrání uskutečňované v souvislosti s náboženskou, magickou či nadpřirozenou tématikou, je součástí nějakého organizovaného společenství. [5, 6, 7]
Fyzické týrání, zneužívání a zanedbávání
Fyzické týrání může zahrnovat:
- bití,
- trestání pomocí předmětů,
- dušení,
- trávení,
- nedostatečná výživa a ošacení,
- odpírání zdravotní a výchovné péče.
V důsledku fyzického týrání lze na těle dítěte pozorovat:
- tržné rány a pohmožděniny,
- četné hematomy,
- škrábance,
- otoky na tváři či jinde na těle,
- zlomeniny,
- popáleniny,
- bodová popálení od cigaret,
- stopy zubů, stopy po bití páskem apod.,
- otřes mozku,
- vnitřní poranění.
Aktivními tyrany bývají u fyzického zneužívání častěji muži, hlavně otcové a nevlastní otcové. Matky se v takových situacích staví spíše do role pasivních účastnic. O týrání ví, ale nijak nezasahují a násilné chování otce vůči dítěti tolerují. Ženy mají sklony spíše k zanedbávání péče (pasivní forma fyzického týrání), což zahrnuje:
- neuspokojování základních tělesných potřeb – nedostatečná výživa, ošacení, zázemí a odpírání zdravotní péče,
- neuspokojování citových potřeb – chybějící náklonnost, empatie a podpora,
- odpírání výchovy a vzdělání – neumožnění dosáhnout odpovídajícího vzdělání. [8, 9, 10, 11]
Psychické a emocionální týrání
Obdobně jako u fyzického týrání rozlišujeme i u psychického zneužívání aktivní a pasivní formy:
- aktivní psychické týrání – nadávky, slovní útoky, ponižování, vyhrožování, zesměšňování, šikana, terorizování, korumpování, odmítání citové odezvy, izolace, ignorance,
- pasivní psychické týrání (zanedbávání) – nedostatek podnětů, citová deprivace.
Sexuální zneužívání
Do sekce sexuálního zneužívání patří jakýkoliv sexuální kontakt s dítětem. Tyto činy jdou často ruku v ruce i s fyzickým týráním. Může se jednat o jednorázový čin, ale běžnější bývají dlouhodobá zneužívání. Existují dva typy pohlavního zneužívání:
- kontaktní sexuální zneužití – osahávání, sexuální hry, nucení uspokojovat pachatele, manipulace v oblasti intimních zón, penetrativní aktivity (orální, anální, vaginální),
- nekontaktní sexuální zneužití – exhibice, verbální sexuální návrhy, tvorba dětské pornografie, nucení dítěte být pasivně přítomno sexuálnímu aktu dospělých, voyerismus, masturbace před dítětem. [12, 13, 14, 15]
Následky syndromu CAN
Syndrom CAN zanechává na týraném dítěti celou řadu následků. Tyto reakce se mohou hodně lišit i v závislosti na věku dítěte a jeho osobnosti. Nicméně velice často se objevují:
- úzkosti a strach,
- obranné reakce,
- nízké sebevědomí,
- poruchy spánku,
- depresivní stavy,
- zhoršený školní prospěch,
- neochota a nechuť vracet se domů,
- útěky z domova,
- záškoláctví,
- konzumace tabáku a alkoholu,
- zneužívání návykových látek,
- agrese,
- výbuchy vzteku,
- potíže s navazováním vztahů,
- vyhýbavé chování.
Dlouhodobé týrání představuje pro dítě závažný stres, takže může dojít ke vzniku posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Ta se projevuje jako:
- znecitlivění, ustrnutí, lhostejnost,
- vyhýbání se klíčovým osobám (tyranovi a ostatním lidem, kteří se na týrání podíleli nebo ho přehlíželi),
- přehrávání si traumatu (děsivé sny, pocity, vzpomínky, iluze, halucinace),
- depersonalizace,
- zvýšená dráždivost. [16, 17, 18, 19]
Syndrom týraného dítěte v dospělosti
U týraných dětí bývá kompletně narušen psychosociální vývoj. Traumata vzniklá týráním jsou tak silná, že si je dítě nese až do dospělosti. V dospělém věku lze pozorovat obecně vyšší sklon k rozvoji nejrůznějších závislostí, poruch příjmu potravy, depresí a nejrůznějších poruch chování. Často je také přebírán agresivní vzorec chování, takže se dítě v dospělosti začne nevědomky chovat násilně ke svým potomkům. Tento jev bývá označován jako transgenerační přenos. [20, 21, 22]
Zdroje: nih.gov, mzd.gov.cz, medicalnewstoday.com, sciencedirect.com, bhscp.org.uk, kidshelpline.com.au, verywellfamily.com, cdc.gov, psychologytoday.com, helpguide.org, nzip.cz, akutne.cz, prevence-praha.cz, sancedetem.cz, ospod.cz