Začínají se ale objevovat studie, které prokazují, že i sestry musí mít čas na odpočinek a klid v práci. Nedávno publikovaná studie sledovala 1892 pacientů na 16 odděleních čtyř nemocnic. Na těch odděleních, kde pracovalo vyšší procento sester, které nepracovaly přes čas, došlo ke snížení počtu případů, kdy museli pacienta přijmout znovu do nemocnice – o 44 procent na každých 45 minut práce sestry. Na stejných odděleních také tito pacienti vyjadřovali větší spokojenost s prací zdravotnického personálu a pochvalovali si to, že je sestry dostatečně informovaly o průběhu léčby a o potřebách domácího ošetření. Zkušenosti z minulosti ukazují, že až polovina případů, při kterých se pacient po propuštění z oddělení akutní péče musí do 30 dnů vrátit do nemocnice, je způsobena nedostatečnou informací o tom, jak se o sebe má doma starat.
Ne zcela jistý byl finanční obraz. Ve sledovaných odděleních by snížením přesčasů o 45 minut na jednu sestru došlo k úspoře 500 000 dolarů ročně na platech, studie ale neuváděla nic o tom, o kolik víc by nemocnice musela zaplatit za přijetí vyššího počtu personálu. Roční úspory vynaložené na zbytečnou péči o znovu přijímané pacienty by dosáhly téměř 11 milionů dolarů. Zkušenosti z oblastních nemocnic kolem Chicaga z roku 2009 ukázaly, že až 30 procent starších pacientů se do měsíce do nemocnice vrátí, a podle studie, která měřila interval 90 dnů, se vrací celkem 64 procent propuštěných pacientů. Jelikož se ve většině případů jedná o starší pacienty spadající pod systém Medicare (v podstatě federálně dotovaná zdravotní pojistka pro americké důchodce), vložila se do toho i federální vláda toužící po úsporách. Ve spolupráci s řadou zdravotních pojišťoven vsadila na roli sester. Následovala řada studií, které prokázaly, že pokud sestry na modelových systémech spolupracovaly, došlo k výrazným úsporám.
Nejde ale pouze o to, že jsou sestry časově přetěžovány nebo nejsou plně využívány tam, kde mohou pacientům pomoci nejvíce. Ukazuje se, že jedním z jejich problémů je i neustálé vyrušování při práci. Je jasné, že řadu přání pacientů nelze srovnat do přesného harmonogramu. Když k tomu ale přidáme zvedání telefonů, dotazy příbuzných nebo hovory s kolegy, příliš klidu na práci mít nemusí. A několik testů navíc naznačilo, že důsledkem nemusí být „pouze“ méně vykonané práce, ale také nebezpečné chyby. Na tento problém se zaměřila nemocnice Virginia Mason Medical Center ve městě Seattle. Série změn výrazně snížila vyrušování sester a prudce zvýšila čas, který mohly trávit u lůžka pacientů. Jednou z oblastí, na kterou se v nemocnici výrazně zaměřily, byl čas vydávání léků, neboť je prokázáno, že při každém vyrušení vzroste riziko chyby o 12 procent.
Jedním z použitých triků bylo červené světlo, které sestry zapínaly na vozíku s léky ve chvíli, kdy začaly vydávat léky. Světlo bylo znamením pro ostatní, že je nemají rušit. To ale nefungovalo v případě příbuzných, kteří neměli tušení, co světlo znamená. Nemocnice proto označila na oddělení části místností, kde sestry léky vydávaly, červenou páskou s nápisem „Nemluvte na sestry“. Tím se počet vyrušení podařilo snížit o 50 procent. Jednotlivá oddělení nemocnice dostala volnost k tomu, aby se snažila snížit rušení sester. Jedno oddělení dávalo příbuzným pacientů při příchodu instrukce, ve kterých bylo detailně vysvětleno, proč mohou se sestrami mluvit pouze ve vyhrazený čas. Další oddělení přišlo zase s časem klidu, při kterém k pacientům nechodí návštěvy, neprobíhají odběry či přesuny na testy. Jestli se ale podobné důkazy podaří převést i do dalších amerických nemocnic, ukáže až budoucnost.
O autorovi: Dr. Václav Větvička, Ph. D. Univerzita Louisville, Kentucky, USA