Malý symbol na zápěstí, citát na žebrech nebo barevné „rukávy“ na lidech už nikoho příliš nepřekvapí. Málokdo si ale při pohledu na hotové dílo uvědomí, že pod kůží probíhá složitý biologický proces. Podle nejnovějších zjištění se přitom zdá, že tetovací inkoust se za určitých podmínek podílí na chemických procesech, jejichž dlouhodobé dopady zatím věda teprve zkoumá.
Co se dozvíte v článku
Co obsahuje tetovací inkoust?
Tetovací inkousty jsou chemické směsi, které obsahují barviva, nosné kapaliny usnadňující aplikaci, konzervační látky, ale i stopové množství nečistot. Problém spočívá v tom, že určité tyto pigmenty nebyly původně vyvinuty pro použití v lidském těle. Některé z nich se historicky objevovaly například v automobilových lacích, plastech či tonerech do tiskáren.
V jistých případech se navíc v inkoustu mohou vyskytnout i těžké kovy, jako je nikl, chrom nebo kobalt. Tyto prvky mohou vyvolávat alergické reakce a při vyšších koncentracích působit toxicky. Kromě kovů se v barvách nacházejí také organické sloučeniny, například azo barviva či polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).
Co se týče azo barviv, při jejich vystavení slunci nebo během laserového odstraňování tetování může dojít k jejich rozložení na aromatické aminy. To jsou sloučeniny, které jsou v laboratorních podmínkách spojovány s genetickým poškozením buněk.
Inkoust uvádí imunitu do pohotovosti
Když tatér zavádí jehlu do kůže, vpravuje barvu hluboko do škáry, což je vrstva kůže pod pokožkou. Právě proto je tetování trvalé. Kdyby inkoust zůstal jen v horní vrstvě, tělo by ho během několika týdnů odloučilo spolu s odumřelými buňkami.
Jakmile se inkoust ocitne ve škáře, imunitní systém se aktivuje, vnímá ho totiž jako cizorodý materiál. Buňky imunitního systému (makrofágy) se následně snaží pigmentové částice odstranit. Jenže pigment je příliš odolný a velký na to, aby ho dokázaly rozložit. A tak ho pohltí a zůstávají s ním „uvězněny“ v tkáni. Výsledek? Kresba, která vydrží roky i desetiletí.
Tím to ale nekončí. Výzkumy ukazují, že drobné částice inkoustu mohou putovat lymfatickým systémem až do lymfatických uzlin. Ty filtrují škodlivé látky a koordinují obranné reakce těla. Vzhledem k jejich funkci tak vyvstávají otázky, zda dlouhodobá přítomnost pigmentů zde nemůže imunitní systém dlouhodobě zatěžovat.
Jeho vliv na očkování
Nedávné studie naznačují, že tetovací pigmenty mohou ovlivňovat imunitní reakci, podporovat zánětlivé procesy a za určitých okolností modifikovat reakci na očkování. Co se týče posledně jmenovaného, v experimentálních studiích bylo kupříkladu pozorováno, že pokud je vakcína aplikována do oblasti s tetováním, může to změnit sílu imunitní odpovědi.
Konkrétně u vakcíny proti onemocnění covid-19 byla v některých případech zaznamenána slabší reakce. To neznamená, že by tetování činilo očkování nebezpečným nebo zbytečným, ale poukazuje to na schopnost pigmentů zasahovat do komunikace mezi imunitními buňkami.
Nejčastější komplikací je zánět
K nejčastějším zdravotním komplikacím spojeným s tetováním se řadí alergické a zánětlivé reakce. Typicky se dostavuje svědění, otok, zarudnutí nebo vznikají drobné uzlíky zvané granulomy. Ty se tvoří tehdy, když se tělo snaží izolovat materiál, který nedokáže odstranit.
V tomto smyslu bývají nejproblematičtější červené, žluté a oranžové odstíny tetování. Zajímavé je, že tyto reakce se však nemusí projevit hned. Mohou se objevit i měsíce nebo roky po aplikaci. Spouštěčem může být vystavení se intenzivnímu slunečnímu záření nebo oslabená imunita či autoimunitní onemocnění.
Riziko infekce
Každý zásah do kůže s sebou nese i riziko infekce. Při nedostatečné hygieně může dojít k nákaze bakteriemi, jako například bakterií Staphylococcus aureus, nebo k přenosu virových onemocnění, konkrétně třeba hepatitidy B či C.
Dalším problémem je nejednotná regulace inkoustů. V mnoha zemích podléhají tetovací barvy méně přísným pravidlům než kosmetické či zdravotnické produkty a výrobci tak nemusejí vždy uvádět kompletní složení.
Přísnější limity pro nebezpečné látky zavedla například Evropská unie, která v posledních letech omezila používání některých rizikových pigmentů. Globálně však zůstává dohled nad tímto odvětvím značně rozdílný.
Máte tetování?
Rakovina jako hypotéza, nikoli prokázaná hrozba
Často se pak objevují obavy z rakoviny, současné epidemiologické studie ale neprokázaly jasnou souvislost mezi tetováním a vyšším výskytem nádorových onemocnění. Laboratorní výzkumy nicméně naznačují, že některé pigmenty se mohou časem nebo při působení UV záření rozkládat na potenciálně škodlivé látky.
Problém v tomto ohledu představuje čas. Mnohé nádory se totiž vyvíjejí desítky let, přičemž masové rozšíření tetování je relativně novým fenoménem. Odpověď na otázku dlouhodobé bezpečnosti tak bude vyžadovat ještě řadu let sledování.
Dlouhodobá zátěž pro organismus
Pro většinu lidí tetování nepředstavuje závažný zdravotní problém. Přesto je dobré si uvědomit, že nejde jen o kresbu na kůži. Každé tetování znamená dlouhodobou přítomnost cizorodých chemických látek v těle. S rostoucím počtem, velikostí a barevností tetování roste i celková chemická zátěž organismu.
V kombinaci s faktory, jako je stárnutí, sluneční expozice, změny imunity nebo laserové odstranění, může tato zátěž nabývat nových rozměrů, které zatím nejsou zcela probádané. Jde o oblast, která si zaslouží systematickou pozornost.
Zdroje: sciencealert.com, bc.cas.cz, nationalgeographic.com
