Trendy v léčbě syndromu hyperaktivního močového měchýře

Souhrn Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je multifaktoriálně podmíněný patologický stav, jehož klíčovým symptomem jsou nepříjemné urgence. V celosvětové populaci ve věku nad 40 let má prevalenci okolo 17 % a se zvyšujícím se věkem prevalence dále stoupá. Postiženým ženám i mužům značně zhoršuje kvalitu života. Vzhledem k velké incidenci a vysoké prevalenci, které 2–4krát převyšují např. prevalenci diabetes mellitus, asthma bronchiale nebo urolitiázy, představuje syndrom OAB závažný medicínský i velký společensko-ekonomický problém. Medikamentózní léčba by měla být zahájena až po komplexním vyšetření a měla by být spojena s úpravou životního stylu a dietními opatřeními. Doposud nepřekonaným zlatým standardem farmakologické léčby jsou léky s anticholinergním účinkem, podle charakteru obtíží v monoterapii nebo v kombinaci s jiným preparátem. Léčba hyperaktivního měchýře anticholinergními preparáty má stále jisté limity. Zejména vedlejší nežádoucí účinky méně selektivních preparátů vedou u vysokého procenta pacientů/-ek k přerušení léčby. Začátkem roku 2014 byl na český trh uveden nový, dlouho očekávaný lék působící jako agonista beta3-adrenoreceptorů detrusoru. Po více než třiceti letech užívání anticholinergních preparátů slibuje možnost léčby syndromu OAB zcela odlišným způsobem. Při obtížích rezistentních na farmakoterapii lze indikovat miniinvazívní léčbu aplikací botulinotoxinu do svalové části močového měchýře. Pokud žádná z konzervativních nebo miniinvaz