Ucho má tři části: zevní ucho, střední a vnitřní ucho. Zevní ucho, tvořené ušním boltcem a zevním zvukovodem, zachycuje zvukové vlny a přivádí je k bubínku. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázky produkující ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost a vypuzuje nečistoty směrem ven. Bubínek je pružná vazivová blána tvořící hranici mezi zevním a středním uchem. Střední ucho představuje systém vzduchem vyplněných komor. Do nosohltanu odtud ústí Eustachova trubice, která vyrovnává tlaky mezi středním uchem a okolím. Ve středním uchu jsou dále umístěny nejmenší kosti našeho těla, sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek. Počínaje kladívkem připojeným k bubínku přenášejí zvuk do hlemýždě, lasturovité struktury vnitřního ucha, která je nejdůležitějším orgánem sluchu.
Hlemýžď je tvořen svinutými hadovitými trubicemi, vzájemně oddělenými membránami a vyplněnými tekutinou. Tekutina ve vnitřním uchu vyvolává pohyb tzv. bazální membrány vnitřního ucha, na základě frekvence zvukových vln přicházejících zvenčí. Sluchové buňky s vláskovými receptory, umístěné na bazální membráně (Cortiho orgán), mají za úkol převádět mechanickou zvukovou energii na sluchový signál a ten je prostřednictvím sluchového nervu veden do sluchového centra v mozku. Zde jsou zvuky interpretovány. Vnitřní ucho leží v kostěném labyrintu skalní kosti a kromě zprostředkování zvuku se podílí významnou měrou na rovnováze těla.
Ucho a rovnováha
Hlavním koordinačním centrem rovnováhy je mozkový kmen. Ten zpracovává informace z očí, šíje, svalů, kloubů a vestibulárního systému vnitřního ucha. Informace přenášené odtud jsou nezbytné pro udržení rovnováhy a určení polohy těla vůči okolnímu prostředí.
Rovnovážné ústrojí vnitřního ucha se skládá ze tří polokruhovitých kanálků a dvou komor – elipsovitého a kulovitého váčku. Jednotlivé polokruhovité kanálky registrují roviny pohybu. Uvnitř umístěné receptorové buňky zaznamenávají pohyby hlavy a impulzy odtud putují sluchově-rovnovážným nervem do mozku. Na zajištění rovnováhy těla se významně podílí kromě mozkového kmene a rovnovážného ústrojí také mozeček. Mozek pak dodává informace, jak upravit polohu těla a dosáhnout stability.
Co je zvuk?
Zvuk je způsoben vibracemi objektů. Vznikají tak zvukové vlny tvořené kmitáním molekul vzduchu, které se přenášejí uchem jako zvukový signál až do mozku. Člověk slyší a rozlišuje tóny o kmitočtu 16 až 16 000 Hz. Nejcitlivější je oblast mezi 1 až 3000 Hz, což je frekvence lidského hlasu. Kvalita zvuku je závislá na kombinaci různých frekvencí: příjemné zvuky jsou tvořeny jednou nebo několika frekvencemi, které jsou v souladu, hluk představuje soubor neharmonických frekvencí. Intenzita zvuku se udává v decibelech. Čím vyšší je počet decibelů, tím hlasitější zvuk vnímáme. Zvuky nad 90 decibelů mohou sluch poškodit.
ORL
Vyšetřením sluchu a léčbou jeho poruch se zabývá převážně obor otorinolaryngologie (ORL ) neboli „ušní-nosní-krční“. Souvisejícími obory jsou foniatrie a chirurgie hlavy a krku.
O autorovi: MUDr. Petr Bednář