On-line vysílání pořadu najdete ZDE.
Těhotná žena má při domácím porodu právo na odbornou asistentku ze státní nemocnice. Vyplývá to z předběžného opatření pražského městského soudu. Ten sice žádost ženy na odbornou pomoc kvůli procesním chybám zamítl, vůbec poprvé v této oblasti ale přihlédl k verdiktům Evropského soudu pro lidská práva. Co tedy předběžné opatření znamená? Mají se nemocnice připravit na vlnu žádostí o asistenci při domácích porodech? Odpovídat bude děkanka Právnické fakulty UPOL Milana Hrušáková. Proč nemůže podle zástupců nemocnic soudem navrhovaný model fungovat? A jak to hodnotí porodní asistentky? Zeptáme se gynekologa a vedoucího Perinatologického centra ÚPMD Petra Velebila a viceprezidentky Unie porodních asistentek Marie Vnoučkové.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Porody doma versus porody v porodnicích? V Česku téma extrémně výbušné, téma vyvolávající hádky, osobní nenávist a dokonce i soudní spory. Z čistě právního hlediska zatím vítězí tradicionalisté s lékaři porodníky v čele, na světě je ale zajímavé unesení Městského soudu v Praze. Soudkyně v něm poprvé konstatuje, že na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva má rodička právo na podporu státu při svém domácím porodu. Začínají Události, komentáře. Dobrý večer. Ono usnesení Městského soudu v Praze je zastánci domácích porodů vynášeno do nebes, jejich odpůrci bagatelizováno. A tady jsou detaily:
Martina TLACHOVÁ, redaktorka: Věděla, že se miminko narodí v půlce ledna, chtěla rodina doma a porodní asistentku sháněla půl roku. Bezvýsledně, žádná neměla pro domácí porody registraci. Přes soud proto zažádala o asistentku z Motola.
Martina: Je to základní péče a vlastně ten stát místo toho, aby vám ji poskytnul, tak vám znemožňuje a chce, abyste se jenom zařadili do systému.
Martina TLACHOVÁ, redaktorka: Martina rodila doma tento týden v úterý. Nakonec bez porodní asistentky, jen s pomocí manžela a kamarádky. Holčička, která zatím nemá jméno, je zdravá. Žádost přišla na soud pozdě, téměř v den porodu. A nebylo technicky možné asistentku zajistit. V obecné rovině ale soudkyně uznala, že má matka pravdu a taky, že stát soukromé asistentky od pomoci při domácích porodech odrazuje.
Lea SUROVCOVÁ, redaktorka /citace/: „Vzhledem k neexistenci porodních asistentek bylo na místě obrátit se se žádostí o zajištění péče během porodu na nemocnici ve spádové oblasti dle bydliště navrhovatelky, což je Fakultní nemocnice Motol.“
Pavlína DANKOVÁ, mluvčí FN v Motole: Ve službě jsou 4 porodní asistentky. My nemůžeme žádnou z nich poslat někam do bytu. Byste vy za chvíli mohla chtít operaci slepého střeva doma v obýváku.
Martina TLACHOVÁ, redaktorka: Je to vůbec poprvé, co český soud zohlednil rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Zuzana CANDIGLIOTA, právnička, Liga lidských práv: Jsou podány i další žaloby a stížnosti i u Ústavního soudu a vlastně rodičky se čím dál víc domáhají svých práv.
Martina TLACHOVÁ, redaktorka: Péče u porodu doma je běžnou součástí služeb v západních zemích. Ministerstvo zdravotnictví proto zvažuje, že se zlepšením českého systému bude zabývat. Lea Surovcová a Martina Tlachová, Česká televize.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: O komentář požádám děkanku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Milanu Hrušákovou. Dobrý večer.
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Paní profesorko, vyplývá z toho odůvodnění onoho usnesení, které vy jste měla a máte v ruce, fakt, že by český stát měl poskytovat porodní asistentky pro porody doma?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Z toho usnesení samotného to samozřejmě nevyplývá, to je právní názor, myslím Městského soudu v Praze, ale samozřejmě bude třeba respektovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který výslovně formuluje tu skutečnost, že žena má právo se rozhodnout, zda má, zda bude rodit tedy ve zdravotnickém zařízení nebo v nějakém speciálním zařízení, nebo doma. Ale musím konstatovat, že v současné době v České republice pro to není vytvořen právní rámec.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Já si ještě dovolím ocitovat z onoho odůvodnění, kde na straně 2 stojí tato věta: „Jedná se o státní zdravotnické zařízení, jehož zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví,“ mluví se o Nemocnici Motol v Praze 5, „tudíž lze od něj spravedlivě požadovat, aby naplnil povinnost státu zajistit institucionální podmínky k volbě porodu doma, o který se zmiňuje Evropský soud pro lidská práva.“ Co to znamená, tento právní názor soudkyně? Říká ona jinými slovy, že je stát povinen zajistit ty správné institucionální podmínky i doma při porodu?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: V podstatě je to názor paní soudkyně, který takto formulovala.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Znamená, nebo mohl by tento názor této jedné soudkyně znamenat něco pro případné další případy, kdy by se jiní lidé obraceli na soudy s podobnými věcmi, jako tato dáma z Prahy?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: No, s ohledem na stávající medializaci tohoto problému, tak to je zajímavá otázka. Samozřejmě to rozhodnutí soudu, pokud to nejsou statusové rozsudky, tak zavazuje jenom účastníky toho řízení. Ale nevylučuji vůbec, že celá řada soudců, pokud by měla v této věci rozhodovat, tak že by se k tomuto právnímu názoru třeba přiklonila. Ale stejně tak můžete najít i řadu soudců, která jej odmítne.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: To samotné usnesení se týká návrhu na předběžné opatření, tomu nebylo vyhověno z důvodu toho, že bylo podáno v podstatě den před termínem porodu. Kdyby ovšem bylo vše podáno daleko dříve a nejednalo se vlastně o určité věci téměř jaksi v době jejího konání, abych tak řekl, tak dá se předpokládat, že by soud rozhodl ve prospěch té dané ženy?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Dejte mi křišťálovou kouli a já vám na tu otázku odpovím. Ale spíš bych předpokládala, že zřejmě by soud tomu návrhu na předběžné opatření vyhověl, protože to tak vlastně vyplývá z toho odůvodnění toho usnesení. Takže asi by tedy ten pražský soud návrhu vyhověl. A potom by vznikl tedy Nemocnici v Motole dost zásadní problém, jakým způsobem to zajistit, protože jen tak mezi námi, ta porodní asistentka má jako výkon práce pochopitelně Nemocnici Motol, nikoliv služební cesty po spádové oblasti, takže nemocnice by třeba musela taky začít řešit jejich pracovní smlouvy a místo výkonu práce a podobně. Ale to jsou takové technické detaily, které samozřejmě řešitelné jsou. Tady jde zejména teda o ten princip, zda ano, nebo tedy nechat ty domácí porody tomu stávajícímu živelnému v podstatě vývoji.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: A mimochodem, tak vy tomu říkáte, paní profesorko, technické detaily, na druhou stranu na někdy jaksi případné jaksi provedení asistence státu u domácích porodů stálo či padalo, tak byl by to z vašeho pohledu problém? Asi by se musely tedy, jak vy říkáte, měnit pracovní smlouvy. Co dalšího?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Co dalšího, tam by se tou věcí muselo zejména zabývat ministerstvo zdravotnictví, protože ono by to pochopitelně znamenalo značný nárůst tedy těch porodních asistentek, které jsou v nemocnici a které by vedle toho měly poskytovat ještě tu domácí péči. Anebo potom je ta další varianta té registrace tedy těch domácích porodních asistentek, které teda zatím jsou odmítány k registraci. Takže v podstatě v té Praze nebyl, kdo by teda formálně, právně tam mohl a zcela lege artis u toho porodu fungovat.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Máte nějakou představu o tom, jaký problém by vznikl, kdyby se mělo definovat a teď se tedy bavme o tom, že by za nějakého stavu nemocnice či porodnice vyslala porodní asistentku k domácímu porodu, tak kdo by nesl odpovědnost za tento porod?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Civilní odpovědnost třeba za způsobenou škodu by nesl zaměstnavatel, pokud se jedná o trestněprávní důsledky, tak by pochopitelně nesla ta porodní asistentka, …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: A když se vrátíme …
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: … která není, která opravdu není zvyklá fungovat teda v takovýchto podmínkách, pro ni nestandardních.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Vy už jste to říkala na začátku našeho rozhovoru, paní profesorko, že by asi měly být respektovány rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, které minimálně v jednom případu prostě hovoří o tom, že žena má právo si vybrat, zda rodit někde v instituci, či doma a tak dále. Na druhou stranu, v Česku existuje stav, kdy porody doma jsou tak trochu někde jaksi vedle jaksi právního stavu, nejsou tak úplně podle českého práva, tak co s tím?
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Co s tím? Zřejmě tady jde o takový konflikt zájmů, zájmů té budoucí matky na tom, že má tedy podle ESLP právo zvolit si místo, kde své dítě porodí, společenským zájmem na ochraně ještě toho nenarozeného dítěte, protože do poslední chvíle nemusí být jisté, že tedy ten porod proběhne zcela jednoznačně a bez jakýchkoliv problémů a najít mezi tím tedy nějaké kompromisní řešení, spočívající v tom, že teda ty soukromé porodní asistentky, které zatím tu registraci nemají, budou schopny takovou péči poskytovat za předem tedy dostatečně stanovených podmínek, je třeba jedno z řešení. Ale domnívám se, že to je spíš záležitost praktického rozhodnutí ministerstva zdravotnictví a všech tedy těch lékařských organizací, které do toho mají, nebo sesterských organizací, které do toho mohou mluvit a mají co k tomu říct.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Paní profesorko, děkuju pěkně za komentář, přeji hezký večer do Brna. My se vrátíme zpátky do studia Událostí, komentářů …
Milana HRUŠÁKOVÁ, děkanka Právnické fakulty, Univerzita Palackého v Olomouci: Děkuju.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Jsou tu další 2 hosté, viceprezidentka Unie porodních asistentek, paní Marie Vnoučková. Dobrý večer.
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: A vedoucí Perinatologického centra v Ústavu péče o matku a dítě v pražském Podolí, pan Petr Velebil. Dobrý večer i vám.
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Pane doktore, vy jste to slyšel teď, pokud ten právní názor byl správný od paní profesorky, tak by se také mohlo za nějakou dobu stát, že k vám zavolá další budoucí matka a řekne: Vy jste příspěvková organizace, jste zřizování ministerstvem zdravotnictví, tedy vlastně českým státem, já bych chtěla od vás porodní asistentku, aby přišla ke mě domů. Co jí řeknete?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: No, nejsem právník a nevím, jak bych se s touto situací vypořádal. Jde o to, že si v současné době a v současných podmínkách nedovedu představit, že by nemocnice vyslala někoho ze svých pracovníků, který je aktuálně ve službě, aby šel poskytovat pomoc někam do domácích podmínek, kde k tomu nemá příslušné prostředky.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: To pro vás prostě je úplně mimo veškerou úvahu, anebo se to dotýká jen těch technických věcí, o kterých paní profesorka mluvila, to znamená, že tam jsou určité problémy, například se zněním pracovní smlouvy?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: No, ono totiž u těch porodů je to velmi specifické, protože porod nevíte, kdy přesně nastane, nemůžete ho naplánovat, normální porod může nastat plus minus 2 týdny kolem termínu porodu, to znamená, že neustále by musel být někdo v pohotovosti, kdo by byl schopen tu pomoc porodní v domácnosti poskytnout. Nicméně to stále se nevypořádává s tou námitkou, že i ten pracovník, který je školený na to, aby poskytoval porodní pomoc, ji nemůže poskytnout v takové šíři, jako je schopen v nemocnici.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Paní viceprezidentko, jak vy byste si představovala takovou situaci, jak by měla reagovat porodnice s veškerou znalostí toho, že bezesporu česká zdravotnická zařízení asi teď nejsou na tento způsob jaksi vysílání svých pracovnic zařízena?
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: No, to je právě to, že ony nejsou zařízena, že vlastně stát ten stav naprosto zanedbal. Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě tu situaci neřešilo, porodnice prostě na to nejsou připraveny. Ale není to neřešitelné a v mnoha zemích to, i tento model funguje, že porodní asistentky, které jsou zaměstnány v nemocnici v rámci komunitní péče, tak poskytují péči mimo nemocnici.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Co ta výhrada, kterou jste teď slyšela, pravděpodobně ne poprvé ani ne naposledy, že samotná porodní asistentka, která vyjede ven z porodnice někam k domácímu porodu, nemůže zajistit tu samou péči, jakou by měla ona maminka v porodnici?
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: To úplně nemůže, není přesné, protože porodní …, tady právě to možná je takovým zvykem nebo takovou …, je to tady tak, že porodní asistentky ani v nemocnicích nepracují autonomně, ale v mnoha zemích to je naprosto běžné, že porodní asistentky poskytují péči v nemocnici stejným způsobem, jako ji poskytují u porodu doma. Takže tam ten rozdíl není až zas tak velký. Oni jí poskytují péči během fyziologického porodu a jenom v případě, že se porod komplikuje, tak vlastně zavolají lékaře. A to udělají stejným způsobem, teda trošku odlišným. V nemocnici zavolají lékaře nebo převedou ženu z jednoho oddělení na druhé oddělení, pokud jsou doma, tak buď tu ženu převezou nebo zavolají sanitku.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Představme si, netlačím vás, pane Velebile, do žádného právnického vyjádření, ale představme si, že nastane to, o čem mluvila paní profesorka a že opravdu jeden z dalších rozsudků případných dopadne tak, že daný soudce či soudkyně rozhodnou, že to předběžné opatření, že mu bude vyhověno prostě, že bude jaksi nařízeno, aby dané zařízení, například vaše, vyslalo porodní asistentku domů. Co by se u vás v Podolí muselo změnit nebo přenastavit, aby se tak vůbec mohlo stát?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Myslím si, že aby se tak vůbec mohlo stát, tak já si primárně myslím, že vůbec by stát, pokud připustí tento způsob péče, tak by neměl činit zodpovědným za to nemocnice.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Moc se omlouvám, ale kde v tom figuruje stát? Teď jsme se bavili o rozhodnutí soudu.
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Dobře. Pokud ten soud nařídí nemocnici, aby zajistila péči v domácích podmínkách, tak ten soud by měl taky říct, jakým možným způsobem to je, protože ta nemocnice nemůže vzít člověka ze služby a odeslat ho najednou náhle někam, aniž bychom vlastně si byli vědomi toho, že tu péči nemůžeme poskytnout na té úrovni, jako v té nemocnici. Ono vůbec, pane redaktore, je jádrem toho sporu nebo názorových rozdílů to, že každý, kdo dělá porodnictví a dělá ho v nemocničním prostředí, zná situace, které jsou takové, které i nejzkušenější lékař, i kdyby v té domácnosti jsem byl já, jako se považuji za zkušeného porodníka, a měl jsem tam svoji velmi zkušenou porodní asistentku, tak jsem stejně v některých situacích zcela bezradný a nemohu situaci vyřešit, aniž by došlo k ohrožení zdraví té maminky nebo toho dítěte.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Podobně bezradný u vás v Podílí v porodnici nebudete?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Rozhodně ne, protože to je zajištěné, bezpečné prostředí.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Znovu, tato výhrada padá v tom rozporu mezi jaksi domácími porody a těmi porody v instituci často, ale přesto, jaký máte proti tomuto argumentu protiargument?
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: Tak doma, samozřejmě bezpečí u domácího porodu je, odvisí od toho, zda ten porod je asistovaný nebo neasistovaný a zda je možná následná péče. Samozřejmě každý porod, který začne doma, nemusí skončit doma, ale pokud se nevyvíjí optimálně, tak je pro to bezpečí toho domácího porodu velmi výhodné, když je ta možnost toho transferu ženy na vyšší úroveň péče, to znamená do nemocnice.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Pane Velebile, co vy si myslíte vlastně o tom rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, nebo rozsudcích, která prostě pro signatáře Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod znamenají, že by se měla dodržovat, nebo měly by se akceptovat do právního systému tyto rozsudky a mluví o tom, že by žena měla mít právo vybrat si, zda rodit doma nebo v nějaké porodnici?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Já se přiznám, že neznám ten rozsudek toho štrasburského soudu. Znám rozsudek toho, nebo vyjádření toho městského soudu a na tom rozsudku mě vlastně, nebo na tom vyjádření mě nepřekvapila ani ta první část, která říká, že ta žena má právo si vybrat, kde chce rodit, mě tam spíš zaujala ta druhá část, která hovoří o tom, že právě nemocnice a v tomto konkrétním případě Nemocnice v Motole by měla mít za povinnost tu porodní asistenci zajistit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Co vás na tom překvapilo?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: No, překvapuje mě na tom to, že neexistuje vlastně právní rámec, pravidla pro poskytování této péče a potom mě překvapuje a jak říkám, nejsem právník, mě překvapuje, že nemocnice, která má tým pracovníků, kteří mají určené místo, kde pracovat, pracují v určitých podmínkách a pracují v prostředí, které je vybavené tak, aby splňovalo podmínky pro bezpečný porod. Najednou nařídí některému ze svých pracovníků, aby šlo poskytovat porod do, nebo asistovat při porodu v podmínkách, které tak zabezpečené nejsou.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Dobře a vezměme to ještě z jiné strany, protože doufáte vy, jako expert porodník, že prostě v Česku domácí porody jednou vůbec nebudou?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Já si myslím, že v Česku pravděpodobně vždycky bude určitá část populace, pro které hodnota domácího porodu bude nadevše.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Tak a nebylo by lepší i z pohledu vás jako lékaře, být, ne vy osobně, ale vaše kolegyně, asistovat u těchto domácích porodů, nebylo by to lepší mít nad nimi alespoň nějaký dohled, pokud by to ta daná žena chtěla?
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Víte, pane redaktore, nějaký dohled znamená nějakou bezpečnost. Tak pokud se ta společnost, pokud se systém rozhodne, že bude podporovat domácí porody a bude zajišťovat nějakou míru bezpečnosti těchto porodů, pak jistě musí vytvořit ten systém, a to jsem tím měl na mysli, ten stát, jak jsem o něm hovořil, musí vytvořit nějaká pravidla pro to. Je obtížné ovšem nutit zdravotnický personál, aby v takových podmínkách pracoval, protože ono jde o to, že i když máme zajištěný rychlý transport té pacientky do nemocnice, tak existuje celá řada stavů a jistě to všichni diváci už mnohokráte slyšeli, kde při zastavení přívodu kyslíku k tomu miminku je otázka jenom několika málo minut, než bude poškozen jeho mozek, a to nezvratným způsobem. Žádný transport, žádný seberychlejší transport nemůže tu situaci odvrátit tak, aby opravdu nedošlo v tomto konkrétním případě k ohrožení.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Jaký je, paní viceprezidentko, váš, řekněme nějaký ideální stav, do kterého by se měla společnost ve vztahu k domácím a institucionalizovaným porodům dostat s veškerým vědomím, že zdravotníci to evidentně vidí, ale opravdu výrazně jinak než vy?
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: Tak já už jsem to řekla. V podstatě bezpečí domácího porodu je tehdy, pokud je ten porod asistovaný, asistovaný školeným pracovníkem. V drtivé většině států Evropské unie i světa jsou to porodní asistentky, porodní asistenti. A potom druhým bezpečnostním faktorem je ten možný transfer do vyšší úrovně péče.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Já tady nechci přesýpat jaksi procenta, ale ve chvíli, kdy pan Velebil říká, že ta míra nebezpečí při domácím porodu, byť asistovaném, je vyšší než v porodnici, tak s tím byste souhlasila, nebo ne?
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: Ne, nesouhlasila. Samozřejmě téma domácích porodů je předmětem mnoha studií, které se dělají v zahraničí, a ty vycházejí ve prospěch péče porodních asistentek u domácích porodů u nízkorizikových žen.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: Tak děkuji pěkně za váš komentář. Vzhledem k tomu, že právě toto usnesení a odůvodnění je na světě, tak není vyloučeno, že celá situace bude mít i další vývoj. Díky a hezký večer. Na shledanou.
Marie VNOUČKOVÁ, viceprezidentka, Unie porodních asistentek: Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Petr VELEBIL, vedoucí, Perinatologické centrum, Ústav pro péči o matku a dítě: Děkujeme.