Objev by mohl pomoci při hledání cest, jak učinit rakovinové buňky zranitelnými.
„Rakovinové buňky umějí dobře přežívat. Nejenže rapidně rostou a šíří se, ale také odmítají odumřít. Když odhalíme genetickou vadu zodpovědnou za jejich přežití, můžeme začít hledat způsoby, jak učinit buňky zranitelnými, aby zase začaly odumírat,“ řekl vedoucí výzkumu Ken Parkinson. Tím by výzkum v léčbě rakoviny zase byl o krok dál a milióny lidí umírajících na světě na rakovinu by měly další šanci.
Druhá nejčastější příčina smrti
V České republice je rakovina druhou nejčastější příčinou smrti hned po kardiovaskulárních onemocněních. Zatímco na nemoci srdce a cév ročně umírá asi 57 tisíc osob, na rakovinu 28 tisíc. Denně se zhruba 156 lidí dozví, že má rakovinu. Je to o 40 víc než před 20 lety. Jen v roce 2000 (poslední statistické údaje) nově na rakovinu onemocnělo téměř 57 000 pacientů. Vědci a lékaři proto vítají jakýkoli krok, který vede nebo by mohl vést ke zlepšení léčby onkologických pacientů. „Budoucnost je jedině v genetické oblasti. Jen ta může rozhodnout o nových způsobech léčby nádorových onemocnění,“ soudí profesor Zdeněk Dienstbier, předseda Ligy proti rakovině. „Osobně nevidím nějakou širokou možnost v dalším rozšiřování škály cytostatik. A kdy se bude léčit na základě genetiky? Těžko říci. Soudím, že nejdříve za 25 let.“ Předseda České onkologické společnosti profesor Pavel Klener varuje před přílišnou nadějí nemocných. „Takových genových manipulací je víc. Genová terapie perspektivní je, ale zatím jen v úrovni experimentu. Potrvá mnoho let, než půjde do klinické praxe, a to ještě jen u některých typů nádorových onemocnění,“ tvrdí Klener. Informoval, že léčbu pomocí genové terapie již zahájili ve Francii, ale pro velké množství nežádoucích účinků ji úřady zatím zastavily. „Z toho je vidět, jak složitá cesta dalších výzkumů nás čeká. Ale je to jedině cesta správná, protože vznik nádorového onemocnění je podmíněn genovou změnou buňky. Tedy zásah do genomu by znemožnil rozvoj nádorového onemocnění,“ soudí profesor Klener. Studii skotských vědců zná už i doktor Vladimír Dryml, ředitel Horské nemocnice ve Vrchlabí, která se zabývá léčbou rakoviny pomocí devitalizace. „Konečně se léčba nádorových onemocnění ubírá tím správným směrem a jsem přesvědčen, že nebude dlouho trvat a budeme moci zasahovat na samotném počátku příčiny rakovinového bujení. Mělo by to zřejmě obrovské výsledky v léčbě. Ale nepředbíhejme. Vody v řece, než genová léčba půjde do klinické praxe, uplyne ještě mnoho a mnoho.“ Poněkud skeptičtější je doktor Jindřich Fínek, primář onkologické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni: „Možná že je to geniální věc, možná že se za půl roku ukáže, že je v praxi k ničemu, i když je všechno teoreticky správné. Taková je věda,“ řekl Právu. Dodal, že pokud by myšlenka a objev byly skutečně geniální, potrvá nejméně 20 let, než se v praxi využije k léčbě nemocných.
Klasické metody stále základem
Potrvá ještě tedy zřejmě několik desetiletí, než genová léčba bude plně použitelná pro nemocné rakovinou. Do té doby klasická léčba, tedy radioterapie, chemoterapie a chirurgický zákrok, budou zřejmě hlavními léčebnými metodami. Už dnes ale lékaři mají desítky nových moderních léků, které zkoušejí. Ve světě jsou také denně hlášeny nové objevy v léčbě rakoviny, i když ne tak převratné jako objev skotských vědců. Jen z léčiv je to například nová kategorie přípravků, které ovlivňují nitrobuněčné pochody směřující k přeměně normální buňky v buňku nádorovou. „Některé jsou sice ještě v klinickém zkoušení, ale několik se jich používá v klinické praxi,“ řekl Právu profesor Klener. Dodal, že vzhledem k jejich vysoké ceně musí být ordinovány velmi uvážlivě, a proto je jejich aplikace často svěřena pouze specializovaným pracovištím. Profesor Dienstbier zase dodává, že rakovina nesmí být pro nemocného strašák, a pokud na sobě pozorujeme nějaké nenormální útvary, změny mateřských znamének nebo celkově cítíme změnu v organismu, měli bychom okamžitě jít k lékaři. „V rakovině dvojnásob platí, že přijít včas znamená mít velkou naději na vyléčení. Vždyť jsou zhoubné nádory, u nichž naděje na trvalé vyléčení je více než devadesátiprocentní,“ soudí Dienstbier.
Struktura hlášených zhoubných nádorů v ČR v roce 2000
Pohlavní a močové ústrojí 25,2 %
Kolorektální zhoubné nádory 15,8 %
Zhoubné nádory plic 12,6 %
Rakovina prsu 10,4%
Melanom kůže 3,0 %
Leukémie 2,0 %
Ostatní zhoubné nádory 31,0 %
Václav Pergl, Právo, 13.11.2002