Multikulturní ošetřovatelství je odvětví ošetřovatelství, které se zabývá péčí o pacienty různých minoritních skupin. Jedná se o důležitou složku ošetřovatelství, avšak jako samostatný předmět není v současné době v osnovách většiny středních zdravotnických škol oboru zdravotnický asistent zahrnut. Školy mají povinnost žáky vzdělávat v tematice multikultury, ale nemají povinnost vytvořit samostatný předmět multikulturního ošetřovatelství, pouze problematiku zahrnouto do předmětů, jako je psychologie, občanská nauka či ošetřování nemocných. Tím se většina škol řídí.
Výzkumné šetření v praxi
Cíle výzkumu: 1. Zmapovat úroveň znalostí studentů středních zdravotnických škol při poskytování ošetřovatelské péče pacientům z minoritních skupin. 2. Zjistit zájem studentů o problematiku multikulturní péče.
Metodika výzkumu: Práce byla uskutečněna pomocí kvantitativního šetření. Tato část byla realizována pomocí dotazníkového šetření. Dotazník byl pro všechny studenty totožný a obsahoval 18 otázek. K doplnění kvantitativního šetření byly také realizovány krátké polostrukturované rozhovory se třemi vyučujícími
odborných předmětů. Celkem bylo rozdáno 340 dotazníků s návratností 325 dotazníků. Návratnost tedy činila 96 %. Následně bylo 85 dotazníků vyřazeno pro neúplnost. Zpracováno tedy bylo 240 dotazníků. Výsledky byly upraveny do grafů a tabulek a hypotézy statisticky zpracovány pomocí vzorce chí-kvadrát testu.
Charakteristika výzkumného vzorku: Dotazník byl určen studentům 1.–4. ročníků středních zdravotnických škol obor zdravotnický asistent. Dotazník byl rozdán studentům ve 3 středních zdravotnických školách v Jihočeském kraji.
Hypotézy a shrnutí
Hypotéza 1: Mezi studenty 1. a 4. ročníků středních zdravotnických škol je rozdíl ve znalostech multikulturního ošetřovatelství.
Hypotéza 1 se potvrdila. Studenti v průběhu studia získají určité vědomosti v dané problematice. Ze šetření však dále vyplynulo, že sami studenti si uvědomují, že jejich znalosti nejsou úplně dostatečné. Studenti měli například definovat pojem multikulturní ošetřovatelství (graf 1). Nejčastější odpověď zněla, že se jedná o ošetřování cizí kultury. V 1. ročníku neznalo odpověď celých 58 % studentů, ve 4. ročníku již pouze 39 %. Podobné výsledky vyplynuly také z dalších otázek týkajících se rozdílu znalostí mezi studenty 1. a 4. ročníků. Zjistili jsme tedy, že se postupně během studia zvyšuje povědomí o multikulturním ošetřovatelství, avšak tento rozdíl mezi 1. a 4. ročníky není až tak výrazný.
Hypotéza 2: Střední zdravotnické školy věnují pozornost výuce v multikulturním přístupu k pacientům.
Hypotéza 2 se také potvrdila. Školy dané problematice pozornost věnují, ale ne mnoho. Ze zákona musí studenty s multikulturním přístupem seznámit, ale tato problematika stále není zakotvena v samostatném předmětu. Zarážející pak ovšem je, že existuje stále větší počet studentů (52 %), kteří se během studia s multikulturním ošetřovatelstvím na své střední škole nesetkali, než těch, kteří tuto zkušenost mají (48 %) (graf 2). Vyučujícím odborných předmětů současný způsob výuky, kdy je multikultura součástí několika hodin v ošetřovatelství či psychologii, vyhovuje. Studenti však projevili o problematiku zájem a někteří by se v této oblasti rádi na škole více vzdělávali. Zájem studentů se ve všech ročnících pohyboval shodně okolo 60 %. Výsledky tedy jasně ukazují, že studenty daná problematika zajímá, chtěli by se o ní dozvědět více informací, ale během studia v současné době většina studentů tyto informace nezíská, přestože by o ně zájem měli. Pokud se již studenti s touto problematikou setkají, je to většinou až ve 3. ročníku (60 %) nebo 4. ročníku (88 %). Znamená to tedy, že studenti nejsou na setkání s cizincem dostatečně připraveni před tím, než nastoupí na odbornou praxi v nemocnici.
Hypotéza 3: Studenti středních zdravotnických škol mají znalosti v multikulturním přístupu k pacientům.
Hypotéza 3 se potvrdila. Studenti rozhodně určité znalosti mají. Znalosti studentů však nejsou na takové úrovni, která by odpovídala požadavkům a frekvencím setkání s daným pacientem v praxi. Ve 4. ročníku se s takovým pacientem setkalo 88 % studentů, kontakt s daným pacientem tedy není ničím výjimečným. Jejich znalosti jsou velmi povrchní. Například studenti měli uvést, jak by podali lék pacientovi muslimovi (graf 3). Správně odpovědělo pouze 58 studentů, což je v průměru 24 % ze všech ročníků. Na další znalostní otázku, jak prožívají bolest pacienti vietnamské národnosti, odpovědělo správně 116 studentů, což je v průměru 48 %. Celkový průměr tedy opět nepřekročil hranici 50 %.
Závěr
Ze získaných výsledků lze soudit, že problematika začlenění multikulturního ošetřovatelství do školních osnov na středních zdravotnických školách je stále aktuální. Během několika let se povědomí o dané problematice rozšířilo, avšak výuka multikulturního ošetřovatelství na školách stále není dostatečná.
Ne všichni studenti, kteří vystudují daný obor, budou pokračovat v dalším studiu na vysokých školách. Někteří tak odejdou po střední škole do zaměstnání, a pokud nemají zájem o další vzdělávání, většinou již nikde další informace nezískají. Některé znalosti mohou nabývat praxí jako v současnosti velké množství zdravotnických pracovníků. Hodně postupů, které se tak praxí naučí v oblasti multikulturního ošetřovatelství, ale nemusí být správných.
Je proto potřeba, a výsledky výzkumného šetření to dokazují, aby bylo multikulturnímu ošetřovatelství věnováno na školách více prostoru. Pokud ne jako samostatnému předmětu, pak alespoň určit přesný počet hodin a formu výuky, aby všechny střední zdravotnické školy postupovaly ve výuce stejně a všichni studenti měli možnost tyto informace získat, ne aby to záviselo pouze na samotné škole.
Jak již bylo řečeno, naše společnost je multikulturní. Proto má nadále smysl usilovat o rozvoj vzdělávání studentů v této oblasti.
Bc. Kristýna Toumová1, Mgr. Dita Nováková, Ph. D.2
studentka ZSF JCU v Českých Budějovicích1, vedoucí bakalářské práce, katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZSF JCU v Českých Budějovicích2 (toumovakristyna@seznam.cz, mgr.dita.novakova@seznam.cz) Literatura k dispozici u autorek.
SOUHRN Článek se zabývá výukou multikulturního ošetřovatelství na středních zdravotnických školách a znalostmi studentů v této oblasti. Dále otázkou zahrnutí této problematiky do samostatného předmětu a také zájmem studentů o dané téma. Rovněž postojem samotných škol k výuce multikulturního ošetřovatelství. Klíčová slova: multikulturní ošetřovatelství, student, vzdělávání, střední zdravotnické školy
Graf 1: Definice multikulturního ošetřovatelství studenty
Graf 2: Setkání studentů s výukou multikulturního ošetřovatelství na škole
Graf 3: Podání léku pacientovi – muslimovi muslimovi