Soud se zabýval případem z roku 2016, kdy 68letá lékařka poskytla eutanazii 74leté pacientce s těžkou formou stařecké demence. Nemocná žena už krátce poté, co jí byla nemoc diagnostikována, v písemném vyjádření svobodné vůle stanovila, že v případě zhoršení svého zdravotního stavu chce eutanazii podstoupit.
Kontrolní orgán, který v roce 2017 tento případ posuzoval, ovšem uvedl, že písemná vůle pacientky byla nejasná a dala se vykládat různými způsoby. Lékařka podle něj měla před eutanazií znovu prověřit, zda chce pacientka skutečně zemřít. Před smrtí totiž údajně žena vysílala smíšené signály.
Eutanazii lékařka provedla tak, že dala pacientce léky na spaní do kávy a později ji pomocí jejích rodinných příslušníků včetně manžela a potomka znehybněla. Pak jí vpíchla smrtelnou injekci.
Lékařka se u soudu bránila tím, že pacientka nebyla v okamžiku poskytnutí eutanazie už schopna jasně uvažovat, a vycházela proto z jasného přání v sepsané vůli. Soud jí dal za pravdu a obžaloby ji v plném rozsahu zbavil. "Dospěli jsme k závěru, že všechny požadavky vyplývající ze zákona o eutanazii byly splněny," uvedla soudkyně Mariette Renckensová.
Státní zastupitelství původně žádalo, aby byla lékařka uznána vinnou z vraždy, nepožadovalo ale, aby jí soud uložil trest.
Eutanazie je ve většině zemí nezákonná. Jako první země na světě ji legalizovalo v roce 2002 právě Nizozemsko. V Evropě se později přidaly Belgie a Lucembursko. V Česku se eutanazie trestá jako vražda, asistovaná sebevražda je trestná pro asistujícího jako účast na sebevraždě.
V roce 2018 podstoupilo v Nizozemsku eutanazii 6126 lidí, tedy čtyři procenta všech lidí, kteří ten rok v zemi zemřeli. Podmínky pro poskytnutí eutanazie jsou poměrně přísné. Mimo jiné musí dva lékaři potvrdit, že u pacienta neexistuje naděje na zlepšení zdravotního stavu a že nesnesitelně trpí.