Zdravotní a sociální služby pro seniory
Jedním z prioritních ukazatelů pro dostupnost zdravotní péče všech zemí EU je pojistné krytí, které zastupuje své občany při hrazení zdravotní péče a do jisté míry i sociálních služeb. V součastné době se výdaje na zdravotní péči úměrně zvyšují ve všech zemích členských států. Předpokládá se, že se tento růst bude nadále zvyšovat v důsledku globálního stárnutí obyvatelstva.
Struktura zdravotních služeb
Vývoj medicíny a její stále nové možnosti odrážejí ve skutečnosti i fakt, že celý systém péče o zdraví dostává potřebu vlastní decentralizace. Vznikají tak nové medicínské obory, které mají své nezastupitelné místo. Klinická geriatrie je lékařský obor poměrně mladý, přesto samostatný. Tento interdisciplinární obor klade důraz na komplexní péči o seniora a zejména jeho následnou péči po stabilizaci zdravotního stavu. Jedním z kritérií pro přijetí na lůžko akutní geriatrie je věk nad 65 let. Pacient může být na toto oddělení přijat po doporučení obvodního lékaře nebo lékaře specialisty, popřípadě může být na toto oddělení urgentně převzat, nejčastěji v době pohotovosti, nebo přichází bez doporučení většinou v doprovodu rodiny. V současné době je těchto lůžek akutní nedostatek. Z tohoto důvodu jsou klienti ukládáni na lůžka akutní nemocniční péče, nejčastěji se jedná o lůžka interního typu, čímž dochází k jejich vyčerpání. Ze všech lůžkových zařízení zdravotnického typu mohou být senioři vyžadující dlouhodobou ošetřovatelskou péči překládáni do léčeben dlouhodobě nemocných. Dlouhodobou ošetřovatelskou péčí se rozumí zejména poskytnutí základní zdravotní služby, rehabilitace a sociální péče. Doba, po kterou zde klient může být hospitalizován, činí maximálně tři měsíce. Po této době je klient zpravidla propuštěn nebo předán do jiné ústavní péče nezdravotnického typu. Předmětem dlouhodobých diskusí se stává otázka, do jaké míry dochází ke zneužívání těchto zdravotnických lůžek pro sociální potřeby seniorů, kteří kromě dopomoci při běžných denních aktivitách zdravotní péči nevyžadují. Pro seniory a jejich příbuzné se tento fakt stává ekonomicky výhodnější, humánně přijatelnější, a tudíž žádanější. V ekonomicky zatíženém zdravotnictví lze v průběhu tohoto roku pozorovat zoufalé kroky nemocnic při transformování akutních lůžek zdravotnického typu na lůžka následné péče ve snaze ušetřit na nákladech v poskytování zdravotní péče.
Vznikla také tzv. ošetřovatelská lůžka, a to jako poslední záchytná síť zejména lůžek typu LDN. Prioritou ošetřovatelských lůžek je poskytnutí ošetřovatelské péče, rehabilitace, a to bez nepřetržité přítomnosti lékaře, kdy lékař pouze dochází jako návštěvní služba. Tato lůžka mají být plně hrazena zdravotními pojišťovnami, přičemž klient hradí pouze regulační poplatek 60 Kč za den hospitalizace. V tomto případě bohužel ani ministerstvo zdravotnictví nerozlišuje náklady spojené s poskytováním zdravotní péče a náklady vznikající při poskytování sociální služby.
Posledním typem ústavů poskytujících zdravotní péči jsou zařízení hospicového typu, kde je zcela oprávněně poskytována nepřetržitá zdravotní služba, kterou však hradí pojišťovny velmi úzce, a proto si zde klienti musejí další služby doplácet z vlastních zdrojů. Průměrná platba za den se zde pohybuje od 220 Kč. Naštěstí už tyto ústavy zdravotnického typu nevybírají regulační poplatek za den hospitalizace a řídí se při poskytování ošetřovatelské péče zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Struktura sociálních služeb
Sociální služby zahrnují sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Poskytují se ve formě pobytových, ambulantních nebo terénních, přičemž mezi základní úkony těchto služeb patří pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy. Všechny typy lůžkových zařízení poskytujících nepřetržitou péči o seniory se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jedná se zejména o domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, různé odlehčovací služby. Tyto instituty jsou z právního hlediska většinou příspěvkové organizace, kde zřizovatelem je krajská samospráva nebo občanské sdružení. Jak už vypovídá statut těchto institucí, své služby poskytují za úplatu. Platba za jednotlivé služby je rozdílná, neexistuje jejich jednotná úprava. Osobám platícím za tyto služby musí po jejich úhradě zůstat 15 % příjmu. Mohou také podle platné legislativy žádat o příspěvek na tuto péči. Těchto služeb na trhu přibývá nesouměrně s tempem rostoucí poptávky. Podle projekce obyvatelstva ČR je po celé sledované období do roku 2065 očekáván růst střední délky života při narození. V roce 2065 bude tato střední délka života při narození podle autora projekce pro ženy 91,0 let a pro muže 86,5 let (tab.).
Naše republika se v současné době zabývá více otázkou řešení výše starobních důchodů, problematika sociální péče o seniory je zmiňována velmi okrajově a žádné reformy při poskytování sociálních služeb se v dohledné době nechystají. Klíčovou problematikou bude také otázka bydlení seniorů, které je pro člověka vyššího věku jedinou možností, jak nebýt závislý a přitom zůstat ve svém přirozeném prostředí. Vhodnost takového bydlení, nejlépe v blízkosti své rodiny, bude pro seniory prvořadá. Zda bude možná, je otázkou, která spadá stejnou měrou do kompetence jak jednotlivých osob, tak státu. Základním ukazatelem vyspělosti členských států EU je právě vysoká sociální jistota seniorů.
Neústavní (neformální) péče o seniory
Rámec neústavní péče o seniory představuje nejlepší způsob péče v přirozeném prostředí, což velmi příznivě přispívá k celkové rekonvalescenci. Způsob této péče však bývá dosti náročný a závisí na míře soběstačnosti seniora, ochoty rodiny a informovanosti o dostupnosti pomocných služeb při péči o seniora v domácím prostředí.
Poskytování zdravotních neústavních služeb pro seniory spočívá v návštěvách praktického lékaře v domácnosti, poskytování ošetřovatelské péče, a to buď laicky za přítomnosti rodiny, nebo profesionálně za účasti např. sestry agentury domácí péče, která je ochotna za úplatu převzít částečnou nebo úplnou péči o seniory v domácím prostředí. Ceny jednotlivých služeb jsou rozdílné a většinou se pohybují okolo 100 Kč/hodina. Tyto agentury domácí péče jsou schopny zajistit komplexní péči o seniora v domácím prostředí, problémem je nedostupná cena pro většinu seniorů a nízká informovanost o poskytování těchto služeb. Dostupnost služeb a vybavenost agentur se kraj od kraje výrazně liší. Většina těchto agentur je odkázána na dotace ze soukromých nebo krajských zdrojů. Agentura domácí péče se řídí zákonem o sociálních službách, některá agentura může mít smluvené proplacení různých zdravotních výkonů od pojišťovny, platby jsou však velmi malé a agentury nejsou ochotny na takových výkonech dále prodělávat. Jedná se zejména o ošetřování ran, aplikace injekcí apod. Překvapivým faktem je, že spolupráce praktických lékařů s agenturami domácí péče je velmi malá. V případě potřeby, např. aplikace injekce, mohou vyslat do terénu sestru pracující v jejich ambulanci, která tento zdravotní výkon provede. Sociální péče může být poskytována také ambulantně, v rámci denních nebo týdenních stacionářů. Nabídka těchto služeb je však poskytována za úplatu a pro většinu seniorů je příliš nákladná a zřejmě proto jsou tyto služby velmi zřídka využívány. Na poli poskytování těchto služeb neexistuje žádná nebo velmi malá konkurence, která by „ceny stlačila dolů“.
Varianty ústavní a neústavní péče o seniory
Varianty ústavní a neústavní péče a jejich možností je řada a z teoretického hlediska je návaznost těchto služeb ideální, avšak z různých důvodů se takto zatím neděje.
Závěr
Péče o seniory bude v budoucnosti záviset na míře ochoty státu starat se o své staré občany. Populace stárne a v budoucích letech se tento trend pouze prohloubí. Je otázkou se záběrem do oblasti jak ekonomické, tak morální, jak se stát s takovou zátěží vyrovná. Proto musíme počítat s několika verzemi vývoje této oblasti. Možná je varianta, ve které důležitou roli zaujme stát, pro nějž to bude znamenat obrovské zatížení, nebo stát bude garantovat menší zákonnou péčí a péče o seniory přejde více na rodinu. Pokud uvažujeme o poskytování sociálních a zdravotních služeb v podobě něčeho výše postaveného nad pouhou produkci zisku, je jasné, že absence jednotné vize budoucnosti garantované státem povedou pouze k poklesu kvality služeb. Bezpochyby je jisté, že složka potřeby poskytování zdravotních a sociálních služeb se bude muset oddělit, ale paradoxně spolu více spolupracovat. Za tohoto předpokladu lze očekávat, že dosažením spokojeného stáří u většiny občanů, nejen s pomocí státu, se potřeba zdravotních služeb bude regulovat.
Tabulka: Vývoj střední délky života
při narození podle Projekce
obyvatelstva ČR do roku 2065
(střední varianta projekce)
www.czso.cz
rok muži ženy
2008 74,0 80,1
2009 72,2 80,3
2010 74,5 80,6
2020 77,0 82,8
2030 79,5 85,1
2040 81,5 86,8
2050 83,5 88,4
2065 86,5 91,0
**
Souhrn Práce je zaměřena na možnosti České republiky při poskytování zdravotních a sociálních služeb pro seniory. Podchycuje problematiku stárnutí obyvatel České republiky. Klíčová slova: senior, ústavní péče, neústavní péče, sociální služby pro seniory
O autorovi| Ing. Adéla Horáková Interní příjmová ambulance, Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a. s. (aneta.horakova@centrum.cz)