Vědci zkoumají souvislost mezi psychickými nemocemi a boreliózou

Jeden z autorů studie, kterou čeští vědci uveřejnili loni v časopise American Journal of Psychiatry, Tomáš Hájek, varuje před ukvapenými závěry: „Náš výzkum sice přinesl vědecky velmi zajímavý výsledek, ten však zatím nelze prakticky zúročit, neboť chybějí další potvrzující studie i studie vyhodnocující efekt léčby.“

Co vlastně vědce k hledání souvislosti mezi psychickými problémy a boreliózou vedlo? Pro laika je zřejmě překvapením, že bakterie, kterou přenášejí klíšťata, je podobná té, již před sto lety přiváděla do psychiatrických léčeben nemocné se syfilidou.

Na počátku 20. století nikdo nepředpokládal, že příčinou onemocnění zhruba patnácti procent pacientů v psychiatrických ústavech je bakterie.

Až v roce 1905 lékaři F. R. Schaudinn a E. Hoffmann objevili původce nemoci syfilis – bakterii (respektive spirochétu), která dostala název Treponema pallidum. Nejdříve ji léčili sloučeninou arsenu (salvarsan), později pak penicilinem.

Úspěšnost léčby byla téměř stoprocentní. Dnes je progresívní paralýza (čili pozdní stádium syfilitické infekce) vzácnou chorobou. Tuto formu syfilis, projevující se pohybovými poruchami, změnami osobnosti, velikášstvím a výbuchy vzteku – denní chléb psychiatrů před sto lety – dnes generace mladých psychiatrů zná již v podstatě pouze z filmových zpracování, např. z brilantního výkonu Petra Čepka ve filmu Petrolejové lampy.

Podobné vymýcení některé z velmi rozšířených psychiatrických chorob se od té doby, bohužel, neopakovalo.

Velký a malý imitátor

Tím však příběh tohoto druhu bakterie (treponemy) nekončí. V roce 1982 identifikoval doktor W. Burgdorfer se spolupracovníky v klíštěti bakterii, kterou nalezli i u několika pacientů s lymeskou nemocí.

Původce nemoci, který dostal název Borrelia burgdorferi, je blízkým příbuzným treponemy (původce syfilis). Borelii přenášejí klíšťata. Syfilis a lymeská borelióza mají mnoho společných znaků.

Obě nemoci probíhají v několika odlišitelných stadiích a postihují řadu tělesných systémů. Projevy obou chorob se mohou objevit až roky po nákaze.

Treponema pallidum si mnohočetností vyvolávaných projevů onemocnění získala přezdívku Velký imitátor. Její následovnice Borrelia burgdorferi za ní v tomto ohledu nijak nezůstává pozadu, a proto se jí začalo říkat Nový velký imitátor.

Zamlžený mozek

Právě podobnost obou bakterií, stejně jako podobnost potíží, které vyvolávají, vedla vědce k otázce, zda i Borrelia burgdorferi nemůže způsobovat poruchy psychiky.

Co když část psychiatrických pacientů je postižena následky infekce borelií? Co když by takovým pacientům pomohla léčba antibiotiky spíše než léky působícími na psychiku?

Mnozí pacienti, kteří byli nakaženi borelií, totiž často trpí poruchami krátkodobé paměti, nesoustředěností, roztěkaností, neschopností vybavit si slova, zaměňují slova, mají poruchy čtení, bývají přechodně dezorientovaní, časté je kolísání nálady, depresívní příznaky, ale i poruchy myšlení a vnímání.

Pacienti někdy uvádějí, že mají pocit, jako by byl jejich mozek zamlžený. Příznaky mohou dosahovat až intenzity demence. U části pacientů s pokročilým stadiem boreliózy se po antibiotické léčbě zlepší paměť, schopnost soustředění, pozornost i psychomotorické funkce.

„V letech 1995 až 1999 jsme u 926 pacientů přijatých do Psychiatrického centra Praha stanovovali, zda se v jejich krvi vyskytují protilátky proti boreliím,“ popisuje Tomáš Hájek. Přítomnost protilátek naznačuje, že se daný jedinec zřejmě v minulosti setkal s nákazou Borrelií burgdorferi.

Tuto skupinu vědci porovnali s 884 zdravými dobrovolníky. Ukázalo se, že mezi psychiatrickými pacienty bylo na protilátky proti boreliím pozitivních 332 pacientů (36 procent). V kontrolní skupině to bylo pouze 163 osob (18 procent), což je statisticky vysoce významný rozdíl.

Obě skupiny se však lišily průměrným věkem a pohlavím. Psychiatričtí pacienti byli o něco starší než kontroly a bylo mezi nimi méně mužů. Infekce borelií je častější u žen a její zastoupení v populaci stoupá s věkem.

„Abychom předešli chybě vzniklé rozdíly mezi oběma srovnávanými skupinami, vybrali jsme ke každému psychiatrickému pacientovi zdravou osobu stejného pohlaví a věku. I poté se ukázalo, že 33 procent psychiatrických pacientů je pozitivních na protilátky proti Borrelii burgdorferi.

Mezi „zdravými“ jedinci to bylo 19 procent. Z toho vyplývá, že s borelií se setkala třetina psychiatrických pacientů a pouze zhruba pětina zdravých osob.

Pokud odečteme počet pozitivních mezi psychiatrickými pacienty od počtu pozitivních ve zdravé populaci – dojdeme k číslu 14 procent. Právě tolik procent psychiatrických pacientů by tedy mohlo trpět následky nákazy borelií,“ říká k výsledkům studie Tomáš Hájek.

Mohou za to zahrady?

Tento výsledek je natolik překvapivý, že lékaři uvažovali, zda nelze vyšší zastoupení na protilátky pozitivních pacientů vysvětlit nějak jinak. Psychiatrické kliniky a léčebny se často nacházejí v parcích s listnatými stromy, kde se mohou ve velkém množství vyskytovat infikovaná klíšťata.

Riziko nákazy je tedy vyšší. Hospitalizace v psychiatrických zařízeních by tak byla spíše příčinou než následkem pozitivity pacientů na protilátky proti boreliím. Toto vysvětlení se však výzkumnému týmu zdá málo pravděpodobné.

Za prvé: vyšetření na protilátky proběhlo hned po přijetí. Za druhé se ukázalo, že zastoupení již dříve hospitalizovaných pacientů mezi séropozitivními (nakaženými borelií) a séronegativními osobami (bez přítomnosti protilátek proti borelii v krvi) bylo prakticky totožné.

„Pokud by byla séropozitivita následkem, a nikoliv příčinou hospitalizace v psychiatrickém zařízení, mělo by mezi séropozitivními pacienty být více v minulosti na psychiatrii hospitalizovaných osob,“ vysvětluje Tomáš Hájek.

Výsledky studie naznačují, že infekce borelií by mohla vést k psychiatrickým příznakům. Tento závěr ovšem vede k dalším otázkám. Jakým mechanismem k tomu dochází? Přímým poškozením infikované tkáně? Nastartováním zánětlivé reakce, nebo poškozením cév, a tedy zhoršeným zásobováním některých oblastí mozku, aktivací imunitní reakce, která se může zaměřit i proti vlastním tkáním v centrálním nervovém systému? Jak je možné, že stejná infekce způsobí odlišné psychiatrické poruchy? Závisí to na místě a typu poškození vyvolaného borelií?

„Všechny tyto otazníky je třeba nejdříve zodpovědět, teprve pak se uvidí, zda opravdu mohou některé psychiatrické pacienty vyléčit antibiotika,“ uzavírá Tomáš Hájek.

Studentce s psychickými potížemi pomohla antibiotika

Slečna A. (nechce být jmenována) začala v 18 letech při nástupu na univerzitu trpět silnou a trvalou úzkostí, panickými záchvaty, nespavostí a nechutenstvím. Lékař, kterého navštívila, došel k závěru, že jde o reakci na nové prostředí, a doporučil jí odpočinek. Příznaky se však zhoršovaly.

Slečna A. se bála, že skutečně trpí některou z duševních chorob. Komplexní vyšetření odhalilo zvýšené protilátky proti borelii v krvi i v mozkomíšním moku. Po šestitýdenní léčbě antibiotiky se její stav v následujících třech měsících výrazně zlepšil.

Markéta Grosmanová, Hospodářské noviny, 3.7.2003