Cílem antiepileptické léčby je dosáhnout stavu bez záchvatů, bez ovlivnění psychické a fyzické výkonnosti a zajistit integraci ve škole. Ošlejšková, Májovská (2009) popisují, že racionální farmakoterapií a úpravou životosprávy lze dosáhnout kompenzace onemocnění, úplného vymizení záchvatů nebo jejich redukce u 70–80 % pacientů. U 20 % pacientů záchvaty přetrvávají i po opakovaných úpravách antiepileptické léčby. Komárek (2001) uvádí, že moderní diagnostické a léčebné aspekty mohou kvalitu života dětí s epilepsií ovlivnit jen částečně, významnou roli hraje i společenské zázemí – rodina a její informovanost.
Metodika a realizace průzkumu
Metodou průzkumu byla dotazníková forma, která nám zaručila anonymnost respondentů. Při formulování otázek jsme se snažily, aby otázky byly jasné a konkrétní. Použily jsme dotazník vlastní konstrukce, který obsahoval polootevřené a uzavřené položky. Průzkum probíhal na čtyřech základních školách v Trnavě v časovém období říjen a listopad 2010. Průzkumný vzorek tvořil záměrný výběr 173 respondentů základních škol – 100 (58 %) děvčat a 73 (42 %) chlapců, navštěvujících 8. ročník základních škol (ZŠ Bottova, ZŠ A. Kubinu, ZŠ Spartakovská, ZŠ Modranka) v Trnavě. Úspěšná návratnost dotazníků byla zajištěna přímým osobním kontaktem s respondenty. Návratnost dotazníků byla 100 %, avšak pouze 95 % dotazníků jsme mohly vyhodnotit, 5 % dotazníků neodpovídalo správnosti vyplnění. Součástí realizace průzkumu byla i prezentace spojená s diskusí s respondenty o onemocnění epilepsie. Získané údaje jsme analyzovaly a zpracovávaly pomocí programu MS Excel 2007. Textové údaje uvedené v dotaznících jsme pomocí číselného kódování převedly do podoby zpracovatelných informací a následně jsme je přenášely do grafické podoby.
Výsledky průzkumu
Můžeme konstatovat, že 86 % respondentů základních škol znalo onemocnění epilepsie a 14 % respondentů se v daném dotazníku vyjádřilo, že onemocnění epilepsie nezná. Více než polovina respondentů (65 %) odpovídala, že onemocnění epilepsie je onemocněním mozku. 24 % respondentů se vyjádřilo, že neví, jakého orgánu lidského těla se týká. Dalších 6 % respondentů uvedlo, že onemocnění epilepsie souvisí s trávicím ústrojím. Jen 5 % respondentů se vyjádřilo, že epilepsie je onemocnění jiné – konkretizovali, že dýchacího systému. 60 % respondentů se vyjádřilo, že dítě s epilepsií může navštěvovat školu, a 13 % respondentů odpovědělo, že dítě školu navštěvovat nemůže. Avšak pozoruhodné je, že 27 % respondentů odpovědělo, že neví, zda dítě s onemocněním epilepsie může navštěvovat školu. Jako zdroj informací o onemocnění epilepsie 42 % respondentů uvedlo masmédia. Avšak 35 % respondentů se vyjádřilo, že získali informace o onemocnění epilepsie právě ve škole. Dalších 12 % respondentů odpovědělo, že informace získalo od rodičů. Zbylých 11 % respondentů se vyjádřilo, že neslyšeli o onemocnění epilepsie. Na otázku, zda onemocnění epilepsie lze léčit, 41 % odpovědělo, že ano a 33 % respondentů si vybralo možnost nevím. 48 % respondentů odpovědělo, že člověk s onemocněním epilepsie může pracovat. Na otázku, zda si respondenti myslí, že lidé s onemocněním epilepsie mohou sportovat, 40 % odpovědělo, že ne. Z celkového počtu respondentů si 56 % myslí, že lidé s onemocněním epilepsie mohou mít zdravé děti. 52 % respondentů vyjádřilo názor, že při epileptickém záchvatu je třeba poskytnout první pomoc, a 59 % respondentů vyjádřilo názor, že při epileptickém záchvatu je třeba vložit do úst postiženého něco tvrdého, aby si nepřekousl jazyk. Zajímavým zjištěním bylo, že 51 % respondentů vyjádřilo, že je onemocnění epilepsie zaujalo, a 58 % by přivítalo nové informace o tomto onemocnění. Zprostředkování informací o onemocnění epilepsie na některé z vyučovacích hodin by přivítalo 49 % respondentů. 18 % by přivítalo informace ve škole na besedě s odborníkem v dané problematice. 17 % respondentů vyjádřilo názor, že jim stačí informace z internetu. 16 % dětí volilo možnost, že by se na informace o onemocnění epilepsie zeptaly doma rodičů.
Diskuse
Na základě analýzy výsledků průzkumu můžeme konstatovat, že žáci základních škol měli průměrné vědomosti o onemocnění epilepsie a poskytnutí první pomoci při epileptickém záchvatu. Autoři Tedrus et al. (2007) konstatují, že nedostatek vědomostí o epilepsii souvisí s předsudky a následnou diskriminací. Matějček (2000) popisuje, že problémy, které mívají děti s epilepsií ve škole, mohou být způsobeny nesprávným přístupem okolí. Vinu mohou mít nezkušení učitelé, rodiče i spolužáci, kteří často dokážou být necitliví a netolerantní ke svým vrstevníkům. Serdari et al. (2009) na základě výzkumu dospěli k závěru, že epilepsie ovlivňuje školní život dětí. Vědomosti žáků o onemocnění epilepsie se podepsaly i pod snížený počet zameškaných vyučovacích hodin u žáků s onemocněním epilepsie.
V našem průzkumu žáci uváděli jako nejčastější zdroj informací masové komunikační prostředky. Tento výsledek průzkumu nám potvrzuje, že masmédia se v dnešní době ve velké míře podílejí na předávání informací. Masmédia, jako například internet, jsou dnes neoddělitelnou součástí čerpání informací zejména pro věkové období dospívání. Naše výsledky průzkumu jsou shodné s autory Brook, Galili (2000), kteří na základě výzkumu dospěli k závěru, že žáci uváděli jako zdroj informací o chronických onemocněních masmédia (internet, televizní vysílání, denní tisk). Dále jako zdroj informací uváděli knihy, lékaře, sestry a i školu.
Závěr
Život dětí s epilepsií si žádá určité změny životního stylu, které vedou k omezení nebo vyloučení faktorů provokujících vznik záchvatu. Není vyloučené, že často mohou děti s epilepsií žít téměř stejný život jako zdravé děti. Je však důležité, aby o jejich onemocnění a změnách životního stylu byli informováni rodiče, příbuzní a jejich nejbližší okolí – spolužáci, učitelé, vychovatelé, tzn. lidé, kteří s nimi přicházejí nejčastěji do kontaktu.
LITERATURA
BROOK, U.; GALILI, A. Knowledge and attitudes of high school pupils towards children with special health care needs: an Israeli exploration. In Patient Education and Counseling. 2000, vol. 40, no. 1, p. 5–10. ISSN 0738–3991. KOMÁREK, V. Epileptické záchvaty a syndromy. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 183 s. ISBN 80–85824–56–6.
MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 3. vyd. Praha: Portál, 2000. 143 s. ISBN 80–7178–494-X.
OŠLEJŠKOVÁ, H.; MAKOVSKÁ, Z. Naše dítě má epilepsii. 1. vyd. Plzeň: Adela, 2009. 35 s. ISBN 978–80–97094–05–1. SERDARI, A. et al. Epilepsy impact on aspects of school life of children from different cultural populations in Thrace, Greece. In Epilepsy & Behavior. 2009. vol. 15, no. 3, p. 344–350. ISSN 1525–5050.
SÝKORA, P. Epilepsia a epileptické syndrómy v detskom veku – diagnostika a liečba. In Neurológia pre prax. 2004, roč. 5, č. 1, s. 33–38. ISSN 1335–9592.
SÝKORA, P. Komplexná liečba epilepsie. In Pediaria pre prax. 2008, roč. 9, č. 6, s. 335–337. ISSN 1336–8168.
TEDRUS, GM. et al. Knowledge and attitudes toward epilepsy among students in the health area: intervention aimed at enlightenment. In Arquivos de Neuro-Psiquiatria. 2007. vol. 65, no. 4, p. 1181–1185. ISSN 0004–282X.
SOUHRN
Epilepsie je onemocnění mozku charakterizované trvalou predispozicí k vzniku epileptických záchvatů (Sýkora, 2008). Základním příznakem epilepsie je epileptický záchvat, který je charakterizovaný náhlou, přechodnou a stereotypní poruchou funkcí mozku. Jde o komplex různých poruch – poruchy vědomí, motorických, senzitivních, senzorických, psychických a autonomních funkcí. Mohou se vyskytovat izolovaně, mohou následovat po sobě nebo současně (Sýkora, 2004). Klíčová slova: epilepsie, vědomosti, žáci, základní škola
O autorovi| doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD., PhDr. Andrea Lajdová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, FZaSP, Trnavská univerzita v Trnave (andrea.botikova@truni.sk)
R