Vláknina ve výživě nemocných

Vlákninou rozumíme polysacharidy rostlinného původu, které nejsou rozkládány enzymy lidského trávicího ústrojí. Dělíme ji na vlákninu rozpustnou (správněji spíše bobtnavou), která má velký význam ve výživě zdravých i nemocných, a na vlákninu nerozpustnou. Pod pojemem nerozpustná vláknina nejčastěji rozumíme celulózu, hemicelulózu a lignin. Reprezentantem vlákniny rozpustné je pektin, který známe jako složku odpovědnou za želírování ovoce. Společně pak mluvíme o vláknině potravy. Příjem obou druhů vlákniny příznivě ovlivňuje trávení a vstřebávání živin u zdravého člověka. Při onemocnění je však třeba zvažovat, který druh vlákniny a v jakém množství bude pro pacienta vhodný. Funkce a zdroje vlákniny Základní funkcí vlákniny v zažívacím traktu je ovlivnění peristaltiky a zvětšení objemu tráveniny. Hrubé části působí obdobně jako „kartáč“. Zvětšení celkového objemu a nerozpustná vláknina se postarají o zrychlení peristaltiky. Nezbytné je k tomu ovšem dostatečné doplnění tekutin, tedy důsledné zapíjení konzumované stravy. Na vrub zkonzumované vlákniny je třeba počítat cca 1/3 l tekutiny navíc. Pokud by doplněné tekutiny bylo málo, mohlo by dojít k opačnému problému, jehož důsledkem by byla v lepším případě zácpa, v horším ileus. Zrychlení peristaltiky vede logicky ke snížení vstřebávání některých složek ze stravy (zejména cholesterolu a sacharidů, tuků) a tím se snižuje i celkový příjem ene