Podle odborníků je vysoká četnost nových případů rakoviny prsu přičítána nejen dědičnosti, ale svoji negativní roli sehrává i životní prostředí a životní styl, které lze do značné míry ovlivnit. Je proto velice důležité, aby žena o prsy pečovala, a to jak po stránce hygienické, tak i preventivní a zdravotní.
V současné době je o ženy s karcinomem prsu po somatické stránce dobře postaráno, avšak vyvstává otázka, zda se někdo zajímá o psychiku pacientky. Ženě je sdělena diagnóza, nabídnuta léčba, jsou řešeny komplikace. Je však nutné zamyslet se i nad psychickou stránkou nemoci, jaký dopad má karcinom prsu na psychiku ženy.
Se souhlasem managementu Nemocnice Jihlava, p. o., jsme provedly v rámci bakalářské práce v roce 2010 výzkumné šetření na dané téma. Cílem bylo zjistit, jaké pocity žena prožívala po sdělení diagnózy, čeho se v průběhu terapie nejvíce obávala, jaké změny se během léčby vyskytly v jejím nejbližším psychosociálním okolí, kdo byl ženě největší oporou a motivací k léčbě, a dále zmapovat dopad onemocnění na psychiku ženy po ukončení léčby.
Výsledky výzkumu
K získání potřebných informací byla vybrána metoda dotazníku. Dotazníky byly vypracovány anonymně, respondentky na ně odpovídaly písemně vyplněním vždy jedné odpovědi. Získaná data byla zpracována v programu Microsoft Excel.
Základní charakteristikou zkoumaného souboru byly ženy s diagnózou karcinom prsu, v rozsahu 1 týdne až 1 roku po ukončené léčbě. Při jejich výběru bylo zohledněno několik požadavků. Jednalo se o ženy ve věku 35–85 let s různým stupněm vzdělání, které byly léčeny na oddělení radiační onkologie Nemocnice Jihlava, p. o.
Z celkového počtu 75 rozdaných dotazníků bylo k výzkumu použito 68 dotazníků; 5 dotazníků se nevrátilo a 2 dotazníky musely být pro chybné vyplnění z výzkumu vyřazeny.
Nejpočetnější skupinu respondentek tvořily ženy ve věku 51–75 let (z celkového počtu respondentek 49 žen), které byly převážně vyučeny (27 žen) nebo dosáhly středoškolského vzdělání (26 žen). Při sdělení diagnózy karcinom prsu byly odhodlané bojovat proti rakovině (26 žen), mnoho z nich napadla otázka „proč právě já?“ (18 žen). Během léčby se respondentky v největší míře obávaly o život (37 žen) a ztráty vlasů (11 žen). To, že by mohly přijít o prs, trápilo jen 4 ženy. Z celkového počtu 68 žen se jich 22 bálo, že by mohly být během léčby závislé na jiných lidech. Dále měly ženy největší obavu z vedlejších účinků chemoterapie (34 žen). Odchodu manžela či partnera kvůli nemoci se respondentky nebály (49 žen), některé žily samy (14 žen). Za nejbližší osobu nejčastěji považovaly manžela nebo partnera a děti a tyto osoby jim byly během léčby i oporou (graf 1). Mezi zdravotníky zvítězil v rámci podpory lékař a sestra (graf 2). Dále ženy uvedly, že se vztahy v rodině a mezi širším okruhem známých více upevnily a změnily se pozitivně (32 žen) anebo se chování okolí nezměnilo (graf 3). To je pozitivní zjištění. Největší motivací k léčbě byla pro ženy vůle k životu a touha bojovat proti rakovině (31 žen) a starost o rodinu (21 žen). Více než polovina respondentek neměla potřebu konzultovat svoje problémy ohledně nemoci s psychologem (graf 4). O zapojení do klubu či sdružení pro ženy nemocné karcinomem prsu nemá většina respondentek zájem (31 žen) a další početná skupina žen uvádí, že o zapojení uvažují (13 žen) nebo že se v blízkosti jejich bydliště žádné sdružení nenachází, ale uvítaly by jej (17 žen). Pokud se nějaká respondentka již někam zapojila, uvádí, že jí účast psychicky pomohla (6 žen). Jen jedna žena z celkového počtu uvádí, že ji účast psychicky neovlivnila. Mnoho žen nepotřebovalo epitézu ani paruku (26 žen), ale ty, které o prs (32 žen) či vlasy (49 žen) během léčby přišly, uvádějí, že jim tyto náhrady psychicky pomohly. 28 žen se cítí být psychicky silnější, 17 žen se cítí být psychicky slabší a 14 žen uvádí, že je nemoc psychicky neovlivnila.
Z šetření tedy vyplývá, že karcinom prsu ženy psychicky ovlivnil. V převážné většině v „dobrém slova smyslu“, kdy mohou po vyléčení konstatovat nabytí psychických sil, což je pozitivní zjištění, stejně jako fakt, že pacientky psychicky podpořila rodina, a tak nedošlo k potřebě navštívit psychologa.
**
Graf 1: Největší opora žen
s diagnózou karcinom prsu
35
35
30
25
20
16
15 14
10
5 2 1
0manžel/partner manžel děti kamarád/ka zdravotníci
i děti /partner
Graf 2: Největší opora žen
mezi zdravotníky
35
30 34 30
25
20
15
10
5 2 1 1
0 všeobecná lékař všeobecná rad. sanitář/ka
sestra i lékař sestra asistent/ka
Graf 3: Změna chování nejbližších
přátel a rodiny
2,3 %
34,5 % 32,47 %
nedokážu odpovědět
jejich chování se nezměnilo
ano, pozitivně –
vztahy v rodině se upevnily
Graf 4: Konzultace problémů
s psychologem
2,3 %
34,5 % 32,47 %
nedokážu odpovědět
jejich chování se nezměnilo
ano, pozitivně –
vztahy v rodině se upevnily
Souhrn Článek se zabývá výzkumným šetřením žen s diagnózou karcinom prsu a vlivem tohoto onemocnění na psychiku ženy. Výzkumné šetření bylo prováděno v Nemocnici Jihlava, p. o., a zpracováno formou dotazníku. Klíčová slova: psychika ženy, metoda dotazníku, respondentky výzkumu
O autorovi| Bc. Lenka Fišarová, Milada Pachrová, Chirurgické oddělení, Nemocnice Jihlava p. o. (bojanovskal@seznam.cz, mp.lucinka@centrum.cz)