Záchytná stanice byla koncipována jako zařízení zdravotní péče s preventivním charakterem. Záměrem zakladatele, MUDr. Jaroslava Skály, bylo pomoci osobám závislým na alkoholu předejít zdravotním a jiným komplikacím vyskytujícím se při opilosti nebo při střízlivění z opilosti. Současně se jednalo o včasný „záchyt“ osob v riziku závislosti a prevenci vzniku a rozvoje závislosti, představující významný faktor v oblasti veřejného zdraví. Součástí činnosti stanice bylo také zjišťování důvodů záchytů a následná pomoc problémovým pijákům a osobám závislým na alkoholu. Zachycené osoby musely kontaktovat po vystřízlivění buď protialkoholní oddělení v Apolináři, nebo jiné specializované zařízení pro léčbu alkoholismu.
První záchytná stanice v Praze U Apolináře byla v provozu v letech 1951 – 1993, poté byla přemístěna – nejprve na Míčánky a poté na Bulovku. Ve vyprázdněných prostorách v Apolináři zahájila činnost detoxifikační jednotka pro léčbu abstinenčních stavů u závislých osob. Záchytné stanice, kterých je dnes v ČR 17, fungují jinak než původní stanice U Apolináře a o jejich budoucnosti se vedou diskuse. Původní, výrazně preventivní charakter záchytné stanice byl opuštěn, dnešní záchytné stanice jsou z valné části zařízeními represivními. Výrazně přibylo zdravotních komplikací a agresivity u zachycených. Stávající záchytné stanice nejsou většinou adekvátně vybaveny pro zvládání život ohrožujících stavů.
