Adaptace do pracovního týmu může být narušena řadou faktorů, jedná se například o nepřátelský přístup či projevy ignorace k nově přijatému pracovníkovi, což u něj může vyvolat pocity úzkosti či deprese. Jako zásadní bariéru, která narušuje bezproblémový průběh adaptace, bych označila právě samotné chování ze strany zdravotnického personálu.
Pro optimální průběh adaptace je nezbytné, aby si jednotliví členové týmu jasně uvědomovali, že není možné, aby se nově přijatý zaměstnanec během jednoho dne vše naučil, a tedy již nepotřeboval pomoc při řešení některých nejasností.
Metodika
Pro sběr dat jsem zvolila techniku dotazníku. Vytvořila jsem dva odlišné dotazníky, první typ určený sestrám s vysokoškolským vzděláním, druhý typ dotazníku pro sestry se středoškolským či vyšším odborným vzděláním. Celkem bylo rozdáno 125 dotazníků, s návratností 106. Celková návratnost tedy byla 84,5 %. Ke konečnému vyhodnocení bylo použito celkem 101 dotazníků, což představuje 80,8 %. Výzkumný soubor tvořilo celkem 101 sester, a to 55 se středoškolským a vyšším odborným vzděláním a 46 sester vysokoškolaček. Dotazník určený první skupině respondentů, tedy vysokoškolsky vzdělaným sestrám, obsahoval celkem 21 položek, druhý typ dotazníku tvořilo celkem 20 otázek. V úvodu dotazníku byly zařazeny základní demografické otázky, další část otázek měla za úkol zmapovat adaptační proces a také identifikovat zásadní faktory, které nejvíce adaptační proces ovlivňují.
Cíle výzkumu
1. Zjistit, zda vysokoškolské vzdělání ovlivňuje proces začlenění sester do zdravotnického týmu.
2. Zjistit, které hlavní faktory ovlivňují efektivní začlenění vysokoškolsky vzdělaných sester do zdravotnického týmu.
3. Posoudit přínos vysokoškolského vzdělání z pohledu sester s různými úrovněmi dosaženého vzdělání.
Diskuse
V diskusi se zaměřím na zhodnocení nejzajímavějších výsledků dotazníkového šetření. Z výzkumu vyplývá, že délka adaptačního procesu je v průměru značně delší u absolventů vysokých škol než u středoškolaček a diplomovaných všeobecných sester. Z pohledu vysokoškolaček byla nejčastěji zvolena odpověď 3-6 měsíců, avšak u druhé skupiny dotazovaných byla nejčastěji označena možnost méně než 3 měsíce. Není jednoduché najít odpověď na otázku, čím to může být. Podle mého názoru to může být zapříčiněno například problémy uvnitř zdravotnického týmu, které vyplývají z mezigeneračních názorových odlišností, s nimiž se často setkáváme mezi čerstvými absolventkami škol a již zkušenými sestrami, které mají za sebou desítky let odborné praxe. Tyto názorové odlišnosti často vyplývají z lišících se postupů při poskytování ošetřovatelské péče. Častým zdrojem konfliktů je také ta skutečnost, že sestry, které přicházejí bezprostředně po absolvování studia na vysoké škole do praxe, jsou obohaceny o řadu nových informací, které se snaží aplikovat. Jejich snaha je však mnohdy opomíjená, a to především ze strany již zkušených sester, které odmítají měnit již zaběhlé stereotypy, jež jsou však v mnohých případech chybné. Tyto iniciativní sestry jsou však často za takovou snahu kritizovány a jejich myšlenky stejně nejsou v konečné fázi realizovány. Důsledkem takového přístupu je, že tyto sestry následně nejsou adekvátně přijaty ostatními členy zdravotnického týmu. Velmi mne překvapilo, že sestry se středoškolským a vyšším odborným vzděláním nezaujaly výhradně negativní postoj k přínosu vysokoškolského studia. Celkem 75 % respondentů označilo odpovědi spíše ano, spíše ne a také odpověď nedokážu posoudit. Z toho je patrné, že nemají zcela vyhraněný názor na tuto často diskutovanou problematiku. Dalším překvapujícím výsledkem je, že značná část vysokoškolaček (17 %) nepovažuje svoji přítomnost za přínos pro oddělení. Z pohledu druhé skupiny respondentů však tato možnost nebyla označena ani v jednom případě. Z čeho jejich názor vychází, lze jen těžko určit. Možná je to dáno právě vysokými požadavky, které jsou na ně kladeny. Avšak naplnit je představuje jistě nelehký úkol.
Závěr
Z provedeného výzkumu vyplývá, že to není pouze úroveň vzdělání sestry, která představuje rozhodující faktor ovlivňující adaptační proces u sester. Z výsledků dotazníkového šetření jasně vyplynulo, že je to právě pracovní kolektiv, který má klíčový vliv na samotný průběh adaptačního procesu. Jako zásadní činitel se však ukázal také pozitivní přístup k práci či kladný přístup k nemocným. Z provedeného výzkumu je patrné, že názory obou dvou skupin respondentů se v zásadě neliší. Značně odlišné názory se vyskytují pouze u položky, ve které jsem zjišťovala vliv vysokoškolského studia na délku adaptace.
O autorovi| Kateřina Pinďáková1, Mgr. Zuzana Sousedíková2 studentka, UTB ve Zlíně1, vedoucí bakalářské práce, UTB ve Zlíně2 (katka.pindakova@seznam.cz)