Vývoj naší populace charakterizovaný prodlužováním střední délky života a narůstáním podílu seniorů s sebou přináší i nárůst absolutního počtu diabetiků seniorů. Ročně přibývá okolo 70 000 nově diagnostikovaných diabetiků.
Klíčová slova
diabetes mellitus • diagnostika • sledovaný soubor
Vývoj naší populace charakterizovaný prodlužováním střední délky života a narůstáním podílu seniorů s sebou přináší i nárůst absolutního počtu diabetiků seniorů. Podle údajů ÚZIS se v roce 2012 léčilo pro diabetes mellitus celkem 841 200 nemocných, z toho 91,8 % bylo diabetiků 2. typu a 6,7 % diabetiků 1. typu. Ročně přibývá okolo 70 000 nově diagnostikovaných diabetiků.(1, 2, 3) Dynamiku vývoje onemocnění diabetem v naší populaci za posledních pět let ukazuje Tab. 1. Obr. 1 znázorňuje distribuci výskytu diabetu 2. typu v různých věkových kategoriích.
Diagnostika
Z hlediska diagnostiky diabetu je situace v naší populaci již od velké depistážní akce v 70. letech relativně dobrá – tato akce zvýšila enormně povědomí o diabetu a zvláště starší nemocní často přicházejí spontánně s údajem o svědění genitálu a s prosbou o vyloučení diabetu. V některých oblastech je rozšířena domácí metoda zkoušení přítomnosti cukru v moči pomocí droždí vhozeného do čerstvě vymočené moči. V mé praxi právě tato metoda již několikrát vedla k časné diagnóze diabetu.
Také povědomí možného rodinného výskytu napomáhá vyšší zaangažovanosti potomků diabetika na absolvování preventivních prohlídek a později, je-li diabetes diagnostikován, i na důslednějším dodržování diety a režimu.
Největší podíl nově diagnostikovaných diabetiků však pochází z preventivních prohlídek a z náhodných vyšetření například v rámci předoperační přípravy k plánovaným výkonům. Průměrná doba trvání změn předcházejících vzniku diabetu a samotného diabetu 2. typu před jeho diagnostikováním je odhadována na 5–7 let.(4, 5)
Adaptace na chorobu
Po stanovení diagnózy diabetu je zcela zásadní způsob, jakým způsobem se novému diabetikovi dostane náležité edukace.(6) Právě u mnohých diabetiků 2. typu přetrvává představa, že diabetes „jenom na dietě“ nevyžaduje tak zásadní změny v životosprávě a v průběhu choroby nemocní zkouší, co si mohou ještě dovolit. Navíc v populaci stále panuje představa, že diabetická dieta znamená vyměnit housky za chléb, nesladit nápoje nebo ke slazení používat umělá sladidla a nakupovat dia potraviny. Průběžné hodnoty náhodně odebrané glykémie u diabetiků s tímto přístupem se potom obvykle dlouhodobě pohybují mezi zcela neuspokojivými 10–15 mmol/l či jsou hodnoty glykovaného hemoglobinu 100 mmol/l a více. Progredují i poruchy lipidového spektra a dalších součástí metabolického syndromu, což vede k urychlení progrese kardiovaskulárního poškození, snižování soběstačnosti a dramatičtějšímu nástupu kognitivního poškození.(7) Opakovaně je nutno zvláště těm diabetikům, kteří nemají zkušenost s průběhem diabetu ve svém okolí, zdůrazňovat důsledky trvale vyšších glykémií a motivovat je k zakoupení glukometru a občasným domácím kontrolám glykémie, podobně jako hypertoniky dnes motivujeme k samoměření hodnot TK. Tabulka glykémií přinesená ke kontrole je cennou pomůckou k další spolupráci a už pouze samotná existence této tabulky v domácnosti diabetika je jistě mohutným mementem pro důslednější dodržování doporučení. Kompletní selfmonitoring v domácím prostředí vedl u diabetiků 2. typu k významnému zlepšení hladin glykovaného hemoglobinu.(8) Nemocné je nutno komplexně poučit o inzulínové rezistenci a její roli při vzniku diabetu 2. typu a celého metabolickém syndromu – osvědčuje se v přímém kontaktu s nemocným využít i téměř emocionálního náboje jednoho z původních názvů „Kaplanův smrtící kvartet“.(9) Zvláště u starších nemocných je nutno věnovat pozornost opakovanému upevňování sdělených informací a do edukace začlenit i pečovatele a blízké. Kvalitně edukovaný nemocný žijící v adekvátně informovaném prostředí je potom lépe ochráněn proti důsledkům různých fám typu „prospěšnost konzumace švestek či medu pro vyléčení cukrovky“.
Diabetik jako geriatrický nemocný
S prodlužující se střední délkou života se zvyšuje i počet let průběhu diabetu a choroba doprovází nemocného do vyššího věku. Dochází ke kumulaci chorob, tím i narůstání počtu užívaných léků, a zvyšuje se pravděpodobnost vzniku lékových interakcí, narůstá procento výskytu nežádoucích účinků léků, zatímco compliance nemocného klesá. Non-compliance je jednou z hlavních příčin urychlení vzniku komplikací diabetu a akcentace negativního vlivu diabetu na celkový zdravotní stav a soběstačnost nemocného. Na jedné straně je opakovaně prokázán a obecně akceptován vliv dlouhodobě zvýšené glykémie na endotel kapilár a rychlý rozvoj mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací,(10, 11) je však nutno zvažovat i negativní a většinou jen neúplně reverzibilní vliv akutních komplikací diabetu nejen na somatické choroby, ale také na progresi úbytku kognitivních poruch následovanou dalším zhoršením compliance. Zvláště možnost hypoglykémie se v posledních letech ocitla v centru pozornosti a její hrozba vzhledem ke kumulativnímu vlivu na urychlení kognitivního postižení, ale také na zvýšení rizika kardiovaskulární mortality a nočních pádů vedla i ke zmírnění kritérií pro cílové hodnoty glykovaného hemoglobinu.(12, 13, 14) V obecné rovině můžeme příčiny non-compliance hledat v různých oblastech – kromě samotného nemocného, jeho diabetu, jeho léčby, komorbidit a míry soběstačnosti je nutno zvažovat i aktuální ekonomickou situaci a podmínky ve zdravotnických službách.(15)
A) U samotného nemocného, v posouzení jeho motivace, angažovanosti, schopnosti pochopit a realizovat léčebná opatření. Součástí sestavení režimových a léčebných opatření u geriatrického nemocného s diabetem by mělo být komplexní geriatrické vyšetření, jeho výsledkem bude objektivní posouzení aktuálních fyzických i mentálních schopností nemocného, ale také odhalení možných rizik, a tudíž nutnost zajištění asistence. Jedna z nečetných českých studií zabývajících se compliance seniorů zjistila významnou diskrepanci mezi reálnými hodnotami ADL (activities of daily living), IADL (instrumental activities od daily living) a MMSE (mini mental state evaluation) a sebehodnocením geriatrického nemocného – 75 % nemocných v řízeném rozhovoru udávalo, že nikdy neopomenou užít medikamenty a vždy si včas zajistí novou krabičku léku, ale více než polovina nemocných měla problém určit počet užívaných druhů léků a pouze 13 % nemocných vědělo přesně, jaké léky a na jakou chorobu užívá.(16) Jakmile se hodnoty MMSE začnou blížit 25–23 bodům, je nutno důsledně objektivizovat anamnestické údaje a s blízkými a pečovateli nemocného začít řešit na jedné straně bližší vyšetření a zahájení léčby kognitivního deficitu, a na straně druhé organizaci asistence při užívání léků, aplikaci inzulínu, domácích kontrolách glykémie a při přípravě stravy odpovídajícího složení a časování.
B) Faktory vyplývající z doporučené léčby – příliš složité lékové schéma vede ke kumulaci chyb v užívání léků.(17, 18) Perorální antidiabetika typu sulfonylurey jsou uvedena v potenciálně nevhodných léčivech pro seniory vzhledem k možnostem interakcí, a zejména pro možnost protrahované hypoglykémie.(19, 20) U novější skupiny thiazolidindionů je diskutována možnost negativního ovlivnění kontraktility myokardu, u repaglinidu je prokázáno vyšší riziko hypoglykémií.(21) Narůstající polymorbidita ve stáří vyžaduje výrazně individualizovaný přístup k volbě medikace – tato skutečnost vede k postupnému odklonu od léčebného schematismu, který ještě nedávno jednoznačně v humánní medicíně panoval, k opravdovému umění medicíny namodelovat co nejracionálnější a nejefektivnější terapii pro konkrétního nemocného.(22)
C) Sociální a ekonomické faktory a faktory vyplývající z aktuální situace ve zdravotnictví jsou v našich podmínkách bohužel velmi proměnlivé, a to jak ve smyslu měnících se úhrad, tak i z měnlivého zastoupení jednotlivých originálních medikamentů a generik na trhu. Pro staršího nemocného to znamená permanentní nutnost adaptace na jiný vzhled krabiček, jinou podobu tablet, odlišné dávkování, ale mnohdy i cestování do vzdálenější lékárny s nižším doplatkem. Není naprosto vzácností, že nemocný nezachytí při vyzvedávání léku v lékárně informaci o záměně předepsaného medikamentu za jiné generikum a užívá jak původní, tak nové generikum se stejnou účinnou látkou.
Soubor nemocných a metodika
K posouzení celkového vývoje zdravotního a funkčního stavu seniorů diabetiků z hlediska případného ovlivnění compliance jsme využili souboru 161 seniorů, 101 žen a 60 mužů nad 65 let věku žijících ve vlastním prostředí, který naše pracoviště dlouhodobě sleduje ve spolupráci s praktickými lékaři okresu Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín a geriatrickou ambulancí Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno Bohunice. Vyšetření sledovaného souboru na počátku sledování v daných intervalech 18, 30 a 36 měsíců kromě běžného fyzikálního vyšetření a běžných laboratorních vyšetření věnuje také pozornost složkám metabolického syndromu – glykémii, tukovému metabolismu, jsou testovány intelektové schopností, depresivita a soběstačnost pomocí MMSE (mini mental state examination), ADL (activities of daily living), IADL (instrumental activities of daily living) a škály deprese podle Sheikha a Yesavage.(23,24,25,26) Dále byl sestaven výčet diagnóz, pro které se senior léčí, a seznam léků, které senior pravidelně užívá.
Všichni senioři byli vyšetřeni podle tohoto jednotného protokolu v lednu 2006, červenci 2007, lednu 2010 a lednu 2013. Praktičtí lékaři, geriatr a jejich sestry byli instruováni ve smyslu jednotného postupu vyplňování dotazníků, protokolu vyšetření. Vyhodnocení získaných dat vyšetřovaného souboru bylo provedeno T-testem, ?-kvadrátem, korelační analýzou.
Výsledky
Vyšetření podle daného protokolu absolvovalo celkem 161 seniorů, 61 mužů a 100 žen průměrného věku 73,2 + 6,48 roku. Na počátku sledování se diagnóza diabetes mellitus vyskytovala u 32 nemocných, do 18. měsíce sledování byli nově diagnostikováni tři, do 48. měsíce dalších osm a do 84. měsíce sledování dalších šest. Celkový počet diabetiků ve sledovaném souboru tedy byl 52, 29 žen a 23 mužů, průměrného věku 73,03 + 5,46 roku na počátku sledování a 78,39 + 4,05 na konci sledování. Jednalo se o diabetiky 2. typu, léčené dietou (47 % souboru na počátku sledování, 31 % v závěru sledování), dietou a perorálními antidiabetiky (53 % na počátku, 69 % na konci). Inzulín byl součástí léčebného režimu pouze u jednoho nemocného na počátku sledování a u čtyř nemocných v závěru. Průměrná hodnota glykémie diabetiků na počátku sledování byla 6,87 + 2,06 mmol/l s rozmezím 3,9–12,6 mmol/l, hodnota nediabetiků byla 5,15 + 0,68 s rozmezím 4,3–6,7 mmol/l. Dalšími vyšetřeními byly zjištěny hodnoty glykémií jen nepatrně rozdílné. Vzhledem k původnímu zaměření sledování nebyla zjišťována koncentrace glykovaného hemoglobinu. Stavy, na jejichž etiologii se mohou podílet chronické komplikace diabetu, jako jsou katarakta, retinopatie, neuropatie, a častější výskyt infekčních komplikací se dle očekávání vyskytly statisticky významně častěji ve skupině diabetiků. Během trvání studie zemřelo 12 seniorů diabetiků z 52 a 30 seniorů nediabetiků ze 109, rozdíl nebyl statisticky významný. Z hlediska funkčního hodnocení se průměrný kognitivní výkon diabetiků hodnocený pomocí MMSE vyvíjel z počátečních 27,63 + 1,7 bodu s rozmezím 24–30 bodů po konečných 26,2 + 4,5 bodu s rozmezím 14–30, porovnání s vývojem skupiny nediabetiků stejného průměrného věku ukazuje Obr. 2, rozdíly nejsou statisticky významné.
Vývoj hodnot ADL a IADL ukazuje Obr. 3. Průměrné hodnoty diabetiků a nediabetiků se lišily minimálně a poklesly v ADL z původních 97,7 + 3,8 bodu s rozmezím 90–100 na konečných 93,7 + 8,8 s rozmezím 65–100 bodů, v IADL z počátečních 78,2 + 6,0 s rozmezím 50–80 na závěrečných 66,4 + 19,1 s rozmezím 10–80 bodů.
Výsledky škály deprese ukazují na tendenci k statisticky významnému zvyšování výskytu a závažnosti deprese ve sledovaném souboru, a to jak u diabetiků, tak u nediabetiků, přičemž výrazně horší výsledky vykazovali nemocní, kteří v průběhu sledování zemřeli – Obr. 4.
Z hlediska multimorbidity se průměrné počty chorob uvedených v dokumentaci diabetiků pohybovaly od 4,38 + 2,22 na počátku sledování po 9,54 + 3,58 na konci sledování. U věkově stejně zastoupené skupiny nediabetiků to bylo 4,1 + 2,19 na počátku a 9,1 + 3,4 chorob na konci sledování. Rozdíl nebyl statisticky významný po celou dobu sledování. Naproti tomu byli diabetici po celou dobu sledování léčeni statisticky významně vyšším počtem medikamentů (6,7 + 2,6 s rozmezím 1–12 druhů léků u diabetiků, 4,8 + 2,4 s rozmezím 0–11 druhů léků u nediabetiků).
Nejčastější doprovodné choroby diabetiků byly hypertenze (92 %), chronická ischemická choroba srdeční (75 %), dyslipidémie (65 %), artrózy a spondylózy (44 a 34 %), cévní onemocnění mozku (33 %), hyperurikémie (26,9 %) – porovnání výskytu u skupiny diabetiků oproti nediabetikům ukazuje Obr. 5. Vývoj výskytu jednotlivých komorbidit v jednotlivých etapách sledování ukazuje Tab. 2.
Oproti skupině nediabetiků se u diabetiků vyskytuje statisticky významně častěji hypertenze a ischemická choroba srdeční, častější jsou dyslipidémie, ostatní cévní komplikace – COM a ICHDKK.
Průměrná hmotnost diabetiků (81,7 + 12,3 kg s rozmezím 57–106 kg) byla po celou dobu sledování statisticky významně vyšší než u nediabetiků (75,5 + 12,2 kg s rozmezím 52–112 kg). Obdobný trend vykazoval i BMI, ovšem průměrné hodnoty BMI u diabetiků i u nediabetiků naplňovaly parametry nadváhy (29,7 + 4,1, s rozmezím 20,4–49,3 vs. 27,7 + 4,1 rozmezím 20,8–46,0, p < 0,01).
Pozoruhodné je, že výskyt dyslipidémie je u diabetiků vyšší téměř statistiky významně – x2 = 3,24, reálná hladina cholesterolu a LDL-cholesterolu je však u diabetiků nižší po celou dobu sledování, v posledních dvou vyšetřeních statisticky významně. Hladina triglyceridů byla u diabetiků na počátku sledování statisticky významně vyšší, ale v průběhu sledování se blíží hodnotám nediabetiků a rozdíl ztrácí statistickou významnost – Obr. 6.
Podobná situace nastala i ve vývoji urikémie – v průběhu sledování se počet nemocných s diagnostikovanou hyperurikémií ztrojnásobil ve skupině diabetiků a zdvojnásobil ve skupině nediabetiků, rozdíl v hladině kyseliny močové ztratil v průběhu sledování statistickou významnost – Obr. 7.
Diskuse
Výskyt diabetu ve sledovaném souboru je významně vyšší než v běžné populaci, jedná se o soubor vybraný nenáhodně již z nemocných, kteří z nějakého důvodu navštěvují praktického lékaře, jejich morbidita je tedy vyšší, soubor však nezahrnoval diabetiky I. typu, kteří jsou obvykle systematicky sledováni v ambulancích diabetologů. Na druhé straně byl výběr nemocných jistě ovlivněn záměrem dlouhodobějšího sledování.
Parametry, z nichž obvykle usuzujeme na aktuální míru soběstačnosti nemocných ADL, IADL a MMSE, jevily postupnou tendenci k poklesu, nebyl však významný rozdíl v rychlosti poklesu u diabetiků a nediabetiků; hlavním faktorem snižování se tedy v tomto souboru jeví narůstající věk nemocných. Za významný z hlediska compliance považujeme trend ke zvyšování hodnot geriatrické škály deprese v průběhu sledování, změny byly výraznější u diabetiků než u nediabetiků. Změny v chování nemocného a v jeho přístupu k léčbě související s depresí mohou významně zhoršit vyhlídky nemocného. Tomuto aspektu není doposud z obecného pohledu věnována náležitá pozornost.(27) Sledování výskytu komorbidit přineslo očekávaná zjištění – frekvence hypertenze blížící se 100 % vybízí k ostražitosti a důslednosti v léčbě hypertenze při dlouhodobém sledování seniorů s diabetem.(28) Léčení diabetiků významně vyšším počtem medikamentů dále zvyšuje riziko chyb v užívání léků zvláště při postupném poklesu kognitivních funkcí se zvyšujícím se věkem.
Nejpozoruhodnějším zjištěním celého sledování je vývoj sérových hladin lipidů a kyseliny močové, které během sledování jevily významnou tendenci ke zlepšování, resp. normalizaci. Otázkou je, zda je tento trend způsoben systematičtějším sledováním a farmakologickými intervencemi u diabetiků nebo vědomím pravidelných kontrol a obavou z nepříjemné situace v ordinaci při neuspokojivých výsledcích, nebo zda jsou si diabetici opravdu vědomi hrozby možných komplikací a jsou ukáznění. Tato možnost se jeví jako logické vysvětlení, ale literární údaje ji zcela nepodporují.(29) Dalším vysvětlením tohoto trendu ve sledovaném souboru může být věk nemocných, adherence starších diabetiků je obecně referována jako lepší oproti mladším.(30)
Nicméně jako praktický dopad příznivého vývoje hladin krevních lipidů je možno vidět příznivý vývoj testů soběstačnosti ADL a IADL i kognitivního testování MMSE, kdy se původně nevýznamně horší hodnoty u diabetiků v průběhu sledování vyvíjely stejným způsobem jako u nediabetiků. Průměrná hodnota IADL na konci sledování byla 66,4 + 19,1 u diabetiků a 68,2 + 20,9 u nediabetiků, průměrná hodnota ADL byla na konci sledování 93,7 + 8,8 u diabetiků a 95,8 + 7,4 u nediabetiků. Z průběhu sledování a záznamů v dokumentaci bylo možno vypozorovat ne zcela příznivý fakt – pravděpodobně není věnována dostatečná pozornost obezitě jako významné součásti metabolického syndromu, protože pokud bychom vyhodnocovali výskyt diabetu pouze podle dokumentace nemocných, dosahoval by pouze 15,4 % u diabetiků a 7,4 % u nediabetiků. Hodnocení podle BMI dává počty trojnásobné – Tab. 3.
Pro klinickou praxi
• Se zvyšujícím se věkem diabetiků je nutno při sestavování léčebného schématu a režimových opatření zvažovat vliv snižující se soběstačnosti a kognitivních změn.
• Při dlouhodobém sledování seniorů diabetiků je nutno věnovat pozornost i psychickým změnám – zejména možnému postupnému nárůstu depresivity.
• Z hlediska dlouhodobé péče o diabetiky je nutno věnovat pozornost všem komorbiditám, zejména důslednému intervenování složek metabolického syndromu.
Literatura
1. Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. ÚZIS 2013. ISBN 978-80-7472-045-1.
2. Péče o nemocné s cukrovkou 2011. ÚZIS 2012. ISSN 1210-8626.
3. Činnost oboru diabetologie, péče o diabetiky v roce 2012. Aktuální informace ÚZIS č. 24/13. ISBN 978-80-7472-024-6.
4. SVAČINA, Š. Edukace v prevenci diabetu 2. typu a v prevenci komplikací diabetu. Practicus, 2009, 9, s. 20–23.
5. RYBKA, J. Prediabetes – diagnostika a možnosti terapie. Medicína po promoci, 2012, 14(Suppl. 1), p. 4–10. 6. PERUŠIČOVÁ, J., PELIKÁNOVÁ, T., ŠKRHA, J., et al. Doporučený postup péče o nemocné s prediabetem. DMEV, 2012, s. 20–22.
7. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., MATĚJOVSKÝ, J., MELUZÍNOVÁ, H. Metabolic Syndrome in Older Patients. Endocrin Metabol Syn, 2011, 1, 5 p. ISSN 2161-1017. 2011. doi:10.4172/2161-1017. S1-006.
8. Health Duality Ontario. Home telemonitoring for type 2 diabetes: an evidence-based analysis. Ont Health Technol Assess Ser, 2009, 9, p. 1–38.
9. EVERSON, SA., GODLBERG, DE., KAPLAN, GA., et al. Weight gain and the risk of developing insulin resistence syndrome. Diabetes care, 1998, 21, p. 1637–1643. 10. DRAB, SR. Recognizing the rising impact of diabetes in seniors and implications for its management. Consult Pharm, 2009, 24(Suppl B), p. 5–10.
11. CHALMERS, J., MACMAHON, S., PATEL, A., et al. Intensive blood glucose control and vascular outcomes in patients with type 2 diabetes. ADVANCE Collaborative Group. N Engl J Med, 2008, 358, p. 2560–2572.
12. GARZA, H. Minimizing the risk of hypoglycemia in older adults: a focus on long-term care. Consult Pharm, 2009, 24(Suppl. B), p. 18–24.
13. GERSTEIN, HC., MILLER, ME., BYINGTON, RP., GOFF, DC., JR. Effects of intensive glucose lowering in type 2 diabetes. Action to Control Cardiovascular Risk in Diabetes Study Group. N Engl J Med, 2008, 358, p. 2545–2559.
14. TRIPLITT, C. Cardiac risk factors and hypoglycemia in an elderly patient: how good is good enough? Consult Pharm, 2010, 25(Suppl. B), p. 19–27.
15. JIN., J., SKLAR, GE., MIN SEN OH, V., et al. Factors affecting therapeutic compliance: A review from the patient’s perspective. Ther Clin Risk Manag, 2008, 4, p. 269–286.
16. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, H., VEPŘEKOVÁ, B. Umíme odhadnout compliance starších nemocných ve farmakoterapii? Kongres ČIS 2011, sborník.
17. BARRE, E., BISSEUX, L., CHIASMU, F., et al. Drug interactions in elderly population. Prospective assessment of their frequency and seriousness among 56 patients. Presse Med, 2005, 34, p. 837–841.
18. KUBEŠOVÁ, H., HOLÍK, J., WEBER, P., et al. Spotřeba léčiv v seniorské populaci a rizika polyfarmakoterapie ve stáří. Čas. Lék Čes, 2006, 145, s. 708–711. 19. FIALOVÁ, D., TOPINKOVÁ, E., BALLÓKOVÁ, A., et al. Expertní konsenzus ČR 2012 v oblasti léčiv a lékových postupů potencionálně nevhodných ve stáří. Vhodnost volby léčiv a dávkovacích schémat u geriatrických pacientů (Oddíl I.) Klin Farmakol Farm, 2013, 27, p. 18–28.
20. TOPINKOVÁ, E., FIALOVÁ, D. Snižování rizika nežádoucích lékových příhod u seniorů. Medicína po promoci, 2013, 14, p. 41–48.
21. BOLEN, S., FELDMAN, L., VASSY, J. Systematic review: comparative effectiveness and safety of oral medications for type 2 diabetes mellitus. Ann Intern Med, 2007, 147, p. 386–399.
22. SVAČINA, Š. Volba antidiabetik u diabetika s komorbiditami. Medicína po promoci, 2013, 14(Suppl. 1), p. 22–24.
23. FOLSTEIN, MF., FOLSTEIN, SE., MCHUGH, PR. „Mini-mental state“. A practical method for grading the cognitive state of patients for the clinician. J Psychiatr Res, 1975, 12, p. 189–198.
24. MAHONEY, FI., BARTHEL, DW. Functional evaluation: The Barthel index. Md State Med J, 1965, 14, p. 61–65. 25. LAWTON, MP., BRODY, EM. Assessment of older people: self-maintaining and instrumental activities of daily living. Gerontologist, 1969, 9, p. 179–186.
26. SHEIKH, JI., YESAVAGE, JA., BROOKS, JO. 3rd, et al. Proposed factor structure of the Geriatric Depression Scale. Int Psychogeriatr, 1991, 3, p. 23–28.
27. KUBEŠOVÁ, H., MATĚJOVSKÝ, H., MELUZÍNOVÁ, P. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Čes Ger Rev, 2008, 4, p. 227–231.
28. SOUČEK, M. Prehypertenze a diabetes mellitus. Postgrad med, 2013, Suppl. 1, s. 11–15.
29. MERAKOU, K., KOUTSOURI, A., ANTONIADOU, E., et al. Sense of coherence in people with and without type 2 diabetes mellitus: an observational study from Greece. Ment Health Fam Med, 2013, 10, p. 3–13.
30. WALKER, FA., MOLITSCH, M., KRAMER, MK., et al. Adherence to Preventive Medications: Predictors and outcomes in the Diabetes Prevention Program. Diabetes Care, 2006, 29, p. 1997–2002.
e-mail: hkubes@med.muni.cz
Tab. 1 Vývoj onemocnění v populaci ČR za posledních pět let
Počet diabetiků a jejich léčba 2007 2012
celkem 754 961 841 227
z toho léčených v ordinaci
praktických lékařů 116 008 165 990
druh léčby
dieta 223 738 119 538
perorální antidiabetika 405 188 708 085
inzulín 168 018 209 102
počet nově zjištěných onemocnění 56 398 72 063
počet úmrtí za rok 22 869 23 886
Tab. 2 Vývoj komorbidit zaznamenaných v dokumentaci diabetiků a nediabetiků v jednotlivých etapách sledování
HT CHICHS HLP Art. VAS COM HU VCH OP OB ICHDK CHRI BHP
1. vyš 37 24 24 3 2 8 4 7 1 6 4 5 5
2. vyš 7 7 4 9 4 3 8 2 4 0 1 2 0
3. vyš 3 5 3 4 4 5 1 0 3 1 1 0 0
4. vyš 1 3 3 7 8 1 1 0 0 1 0 3 1
DM celk 48 39 34 23 18 17 14 9 8 8 6 10 6
DM % 92,3 75 65,4 44,2 34,6 32,7 26,9 17,3 15,4 15,4 11,5 19,2 11,5
1. vyš 28 19 26 17 31 7 10 8 8 3 5 8
2. vyš 12 12 10 9 9 5 5 1 8 0 1 3 3
3. vyš 10 10 12 14 8 12 4 1 8 1 2 5 6
4. vyš 2 4 7 4 6 4 3 0 3 0 0 1 4
nDM celk 52 45 55 44 54 28 22 10 27 4 8 9 21
nDM % 47,7 41,3 50,5 40,4 49,5 25,7 20,1 9,2 24,8 3,7 7,3 5,5 19,3
HT – hypertenze, ICHS – ischemická choroba srdeční, HLP – hyperlipidémie, Art. – artróza, VAS – vertebrogenní alogický syndrom, COM – cévní onemocnění mozku, HU – hyperurikémie,
VCH – vředová choroba, OP – osteoporóza, OB – obezita, ICHDK – ischemická choroba dolních končetin, DM – diabetici, nDM nediabetici
Tab. 3 Rozložení hodnot BMI u diabetiků a nediabetiků sledovaného souboru
BMI < 21,9 22,0–26,9 27,0–29,9 < 30,0
nDM % 4,1 45,2 * 30,1 20,5
DM % 2,6 26,3 28,9 42,1 *
BMI – body mass index, nDM – nediabetici, BM – diabetici
Summary
Matejovska Kubesova, H., Meluzinova, H., Weber, P., Bielaková, K., Matejovsky, J. The progression of the medical and functional condition of elderly patients with diabetes living in their own home environment The trend in our population, characterised by prolonged life expectancy and an increased ratio of elderly people in the population brings about a sharp rise in the numbers of elderly patients with diabetes. Roughly 70000 patients are diagnosed with diabetes each year.
Key words
diabetes mellitus • diagnostics • monitored group
O autorovi| Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc., MUDr. Hana Meluzínová, prof. MUDr. Pavel Weber, CSc., MUDr. Katarína Bielaková, Mgr. Jan Matějovský
Obr. 1 Procento diabetiků v jednotlivých věkových kategoriích populace ČR
Obr. 2 Vývoj hodnot MMSE během sedmiletého sledování DM – diabetici, nDM – nediabetici, zDM zemřelí diabetici, znDM zemřelí nediabetici
Obr. 3 Vývoj hodnot IADL a ADL během sedmiletého sledování DM – diabetici, nDM – nediabetici
Obr. 4 Vývoj hodnot škály deprese během sedmiletého sledování DM – diabetici, nDM – nediabetici, zDM zemřelí diabetici, znDM zemřelí nediabetici
Obr. 5 Procentuální zastoupení nejčastějších komorbidit diabetiků a nediabetiků ve sledovaném souboru seniorů HT – hypertenze, CHICHS – ischemická choroba srdeční, HLP – hyperlipidémie, Art. – artróza, VAS – vertebrogenní alogický syndrom, COM – cévní onemocnění mozku, HU – hyperurikémie, VCH – vředová choroba, OP – osteoporóza, OB – obezita, ICHDK – ischemická choroba dolních končetin, DM – diabetici, nDM – nediabetici
Obr. 6 Vývoj lipidového spektra diabetiků a nediabetiků sledovaného souboru DM – diabetici, nDM – nediabetici
Obr. 7 Vývoj urikémie diabetiků a nediabetiků sledovaného souboru DM – diabetici, nDM – nediabetici
R