Povolání sestry prochází po dobu své existence neustálými změnami. Co se nemění, je podstata tohoto povolání. Mění se sestry samotné a jejich oblečení. Začínaly u řádového oděvu a v očích pacientů to byly „svaté“ ženy. Dnešní situace je zcela jiná. Sestry jsou emancipované a velmi dobře kvalifikované ženy.
Sestry jsou právem označovány za jedny z nejpraktičtějších lidí. Denně totiž musí překonat řadu medicínských, organizačních, ale i lidských problémů, jejichž řešení nenabízí žádná ústavní směrnice, metodický pokyn ani příkaz ředitele. Všichni dobře víme, že práce na oddělení připomíná činnost hodinek, jehož soukolí musí do sebe zapadat a navazovat na sebe, jinak systém kolabuje. Ne nadarmo se proto říká, že sestra je pravou a někdy také levou rukou lékaře, která musí být vždy usměvavá, milá a upravená v tom či onom, dnes již naprosto samozřejmém, osobním ochranném pracovním oděvu.
Ale pracovní oděv, kdysi hrdě nesoucí název sesterská uniforma, nebyl vždy samozřejmostí, jeho vývoj zaznamenal velké změny, stejně jako náplň povolání nesoucí tento oděv.
První uniformy v 18. století
V 18. století se tehdejší společnost začíná zajímat o lidské zdraví, dochází k rozvoji jednotlivých klášterních špitálů, ve kterých se můžeme setkat s prvními náznaky sesterské uniformy. Uniforma ošetřovatelů pečujících o nemocné je od počátku inspirována oblečením řádových sester. Tyto strohé prvky přetrvávají v některých zemích dodnes, např. ve Velké Británii, Rakousku a Švýcarsku (obr. 1).
Rozvoj v 19. století
Ze století osmnáctého se přeneseme do druhé poloviny 19. století, které je považováno za historický mezník rozvoje ošetřovatelského povolání.
Podle některých historických publikací se zavedení uniforem připisuje ruskému chirurgovi Pirogovovi (Nikolaj Ivanovič Pirogov, 1810-1881), který 9. 11. 1854 dorazil na bojiště krymské války v čele 32 vyškolených, pečlivě vybraných ošetřovatelek. Tyto ošetřovatelky ruská velkovévodkyně Jelena Pavlovna (9. 1. 1807 - 2. 2. 1873) vybavila jednotným oblečením, které se skládalo z dlouhých hnědých šatů, přes něž měly sestry oblečenu bílou zástěru, která jim chránila vlastní šaty. Na krku nosily stříbrný kříž zavěšený na modré stuze. Tento stejnokroj je považován za předchůdce pozdější sesterské uniformy.
Na druhé straně barikády v krymské válce, která trvala 3 roky (1853-1856) a při níž stálo Rusko proti Francii, Anglii a Turecku, se objevuje anglická ošetřovatelka Florence Nightingalová (12. 5. 1820 - 13. 8. 1910), která, rovněž jako Pirogov, dorazila s pečlivě zvolenými a zaškolenými 38 sestrami na Krym (4. 9. 1854), a to dokonce o 2 měsíce a 5 dnů dříve než Pirogov. I její sestry měly při ošetřování v krymské válce stejnokroj. Oděv sester ze skupiny Florence Nightingalové se velmi podobal oděvu diakonek, které nosily jednoduchý šat vdaných měšťanek, čímž se vyznačovaly vyšší úrovní péče, a hlavně vyšší úrovní vzdělání. Jednalo se o tmavé, černé šaty, které si sestry při práci částečně chránily bílou zástěrou. Hlavu měly krytou bílým čepcem, jenž byl nedílnou součástí tehdejšího běžného civilního oděvu (obr. 2).
V rámci mapování vývoje uniforem je nutné zmínit Červený kříž, organizaci, na jejímž založení má zásluhy švýcarský obchodník Henry Dunant (1828-1910). Na našem území začala tato organizace působit již v roce 1868 jako Vlastenecký pomocný spolek pro Království české. Oděv, který používali členové Červeného kříže, byl civilní. Své šaty si kryli bílým pláštěm nebo bílou zástěrou, tak jak tomu bylo u sester Florence Nightingalové či diakonek. Jednotliví dobrovolníci nosili na paži bílou pásku se znakem organizace. Postupem času se však i tento oděv začal měnit.
Uniformy českých sester na počátku 20. století
Na začátku 20. století, v rozmezí let 1902-1910, nosily opatrovnice ve Všeobecné nemocnici v Praze šaty s dlouhými rukávy, jež měly vzadu zapínání. Tento oděv měly sestry za povinnost nosit po celou službu. Od ranních lékařských vizit až do doby, kdy se ukládaly ke spánku. Pod těmito „zástěrami“ nosily své osobní šaty (obr. 3).
V roce 1916 vznikla První česká státní ošetřovatelská škola v Praze. Po dvouletém studiu vstoupily v roce 1918 do praxe první diplomované sestry. K této době se datuje oficiální vznik uniformy českých zdravotních sester. Do roku 1920 nosily sestry dva druhy uniforem, jednu na práci a druhou vycházkovou. Od roku 1920 sestry nosily tři druhy uniforem, pracovní, slavnostní a pro návštěvní službu.
Pracovní uniforma prvních diplomovaných sester byla složena ze světle modrých šatů s bílým límečkem, jejichž délka sahala až ke kotníkům. Šaty měly dlouhé rukávy s vysokými bílými manžetami, které si sestry musely při práci vyhrnovat. Součástí pracovního oděvu byla bílá zástěra. K uniformě se nosily černé nebo hnědé punčochy a boty stejné barvy. Hlava byla kryta velkým bílým skládaným čepcem (obr. 4.).
Druhým typem uniformy byla uniforma slavnostní, kterou tvořily tmavomodré dlouhé šaty s bílým límečkem. Šaty doplňovala krátká pláštěnka. Na hlavě nosily sestry čepec s bílým okrajem, na němž byl připevněn tmavomodrý mušelínový závoj. Pro řadové sestry byla uniforma určena ke slavnostní příležitosti, při běžné činnosti ji směly nosit pouze vrchní a staniční sestry (obr. 5).
Třetím typem uniformy, kterou nosily české sestry, byla uniforma pro návštěvní službu (obr. 6, 7). Skládala se z šatů šedé barvy, u nichž nesměl chybět bílý límeček, manžety na dlouhých rukávech a odznak. Šaty byly doplněny dlouhou pláštěnkou, čepec byl nahrazen tmavočerveným baretem a jako svrchní oblečení nosívaly sestry složitý tmavý hubertus. Na své oblečení byly sestry vždy hrdé, svému oblečení věnovaly velkou pozornost a postavení diplomované sestry bylo po dvacetiletém trvání ošetřovatelské školy velmi vysoké. Získaly velkou prestiž v očích veřejnosti, mimo jiné i za svou zcela samostatnou práci v terénu - zejména v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách, v poradnách pro matky a děti, v organizacích ligy proti tuberkulóze apod.
Nedílnou součástí stejnokroje sestry je od roku 1918, kdy vstoupily do praxe první diplomované sestry, odznak (obr. 8). Odznak zdravotní sestry patří mezi nejvýznamnější symboly profese. Vzhled odznaku, stejně jako oděv procházel mnoha změnami.
Proměny ve druhé polovině 20. století
V poválečném období se začala česká sesterská uniforma měnit. Diplomované sestry začaly nosit modrobílé proužkované šaty, poprvé s krátkým rukávem (obr. 9). Součástí uniformy byla samozřejmě zástěra, čepec a odznak.
Po únoru 1948 zanikly ošetřovatelské školy, které byly nahrazeny sociálně zdravotními školami, jež vznikly z rodinných škol. Bylo nutné vymýtit vše buržoazní, včetně stavovské hrdosti diplomovaných sester. Nejprve byla zrušena slavnostní tmavá uniforma s pláštěnkou, začal se používat odznak s nápisem „Sloužím zdraví lidu“ (obr. 10) a zanikl titul diplomovaná sestra.
V 50. letech dochází ke změně názvu uniforma na ochranný oděv. Používaný oděv se skládal z bleděmodrých šatů a naškrobeného bílého límečku, který se připínal na šaty. Součástí byla bílá zástěra, čepec a odznak (obr. 11).
V období let 1970-1990 se uniforma stává osobním ochranným pracovním oděvem. Barva šatů se používá v různých odstínech modré. Vzhledem k úkonům, které sestry začaly vykonávat, se při výběru oděvu začíná dbát na praktičnost. Je schváleno barevné rozlišení oděvů podle profesního zařazení. Délka šatů a zástěry začala držet krok s módou.
Bleděmodré šaty mají krátké rukávy a rozhalenku, skládaný čepec byl nahrazen tylovými síťkami, poté čepcem ve tvaru „T“, který sestry povinně nosily až do roku 1990. Odznak se nezměnil a zůstal ve stejné podobě až do počátku 90. let.
V celém 20letém období se velmi dbalo na úpravu uniformy a vhodnost obuvi. Důsledně se dohlíželo na délku šatů pracovního oděvu, velký důraz byl kladen na celkovou úpravu - nesměly se nosit žádné šperky, dlouhé či nalakované nehty, vlasy musely být vždy řádně upraveny. Pracovní obuv měla mnoho variant (obr. 12), záleželo na zdravotnickém zařízení, jakou obuv svým sestrám poskytlo - jistě mnoho z nás pamatuje na éru „korkáčů“.
Velké změny konce minulého století
V roce 1990 dochází k radikálním změnám ve společnosti jako takové. Krátce po převratu byla zrušena povinnost nosit čepce a došlo k výrazné změně odznaku. Odznak s nápisem „Sloužím zdraví lidu“ byl všem sestrám vyměněn. Na nový odznak se vrátil kahan ve zlatém provedení na modrém podkladu a nápis: „Diplomovaná sestra/zdraví pro všechny“. Tento odznak nosí sestry s občasnými obměnami až do současnosti.
Doba, kdy po chodbě důstojně procházela sestra v naškrobeném čepci a šustící bílé zástěře délky pod kolena, je nenávratně pryč. Vystřídaly je šaty pastelových barev, později i slušivé kalhotové komplety, někdy s lemy odlišné barvy, jindy jen bílé, k nerozeznání od lékařů. Na krásné sesterské uniformy můžeme dnes již jen s nostalgií vzpomínat. Jejich doba pominula. Co by se však nemělo vytratit, je účel, pro který je sestry nosily, protože stále platí, že ošetřovatelské uniformy jsou symbolem odhodlání a disciplíny vznešeného povolání.
Dnešní sestry, bohužel, už neřeší stavovskou čest při nošení uniformy či hrdost při nošení odznaku, jež po staletí patřily mezi nejvýznamnější symboly naší profese. Dnešní sestry musí řešit, zda se vůbec budou mít do čeho obléknout, protože mnohdy přijde prádlo z prádelny o mnoho centimetrů kratší, málokdy neroztrhané, a hlavně musí řešit prádlo vhodné pod onu pomyslnou uniformu, protože šetření na kvalitě látky, z níž se šaty vyrábějí, vede k situacím, kdy můžete spočítat přesný počet puntíků na spodním prádle sloužící sestry.
I přes to všechno pevně věřím, že nastane doba, kdy bude povolání zdravotní sestry opět na vrcholu žebříčku prestižních povolání a kdy svou uniformu budeme nosit s hrdostí tomuto povolání vlastní. Do té doby budeme muset každodenně řešit lidskou agresivitu, mnohdy nesmyslná nařízení a demokracii bez hranic, jež má za následek, že se v naší společnosti povolání zdravotní sestry dostalo pod úroveň posluhovačky.
Vážím si děvčat, která tuto práci vykonávají i přesto, že vědí, že ta dávná, staletími nesená prestiž je tatam. Florence Nightingalová neboli dáma s lampou propagovala heslo, že ošetřovatelská péče trvá bez přestání dnem i nocí. Ty dámy, leč bez lampy, jsou dnešní sestřičky, které svou práci dělají s láskou a nasazením.
Literatura
STAŇKOVÁ, M. Sestra - reprezentant ošetřovatelské profese. Sestra. Praha: 2000, roč. 10, č. 1, s. 8-9. ISSN 1210-0404.
Stejnokroje diplomovaných sester. Informační leták. Spolek diplomovaných sester v ČSR. 1938.
BALDOVÁ, M. Historie ošetřovatelství. Rozvoj ošetřovatelství u nás do roku 1918. [on-line] [2012-10-19] Dostupné z: http://terkam1.webz.cz/materialy/Historie-od1918.doc HOFFMANNOVÁ, P. Historie ošetřovatelství. SZŠ a VOŠ zdr. Liberec. [on-line] [2012-10-19] Dostupné z: http: www2.szs-lib.cz/ke-stazeni/o-historii-osetrovatelstvi.pdf Z historie ošetřovatelství. Sesterna. Roč. 2, č. 3, 2011, 34 s. ISSN 1804-5308. [on-line] [2012-10-19] Dostupné z: http: www.sesterna.cz/admin/upload/Sesterna%2005%20final%20-%20210x270%20-%20nahled.pdf BRYNYCHOVÁ, M. Sesterská uniforma v minulosti a dnes. České Budějovice. 2007. diplomová práce (Mgr.). JU v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. [on-line] [2012-10-19] Dostupné z: https://wstag.jcu.cz/portal/prohlizeni/index.jsp
O autorovi| Bc. Soňa Brabcová, vrchní sestra, Úrazové centrum KZ, a. s., MN Ústí nad Labem, o. z. (sona.brabcova@kzcr.eu)
Obr. 2
Obr. 4
Obr. 1
Obr. 3
Obr. 5
Obr. 6
Obr. 8
Obr. 10
Obr. 7
Obr. 9
Obr. 11
Obr. 12