Kdo je Wim Hof?
Co se dozvíte v článku
Objevitelem tzv. Wim Hofovy metody, v originále Wim Hof method, je otužilý Nizozemec Wim Hof, známý jako Ledový muž (the Iceman). Wim Hof je pověstný svou odolností vůči chladu a je držitelem několika Guinnessových rekordů v této oblasti. Jeho metoda mu zajistila celosvětovou popularitu, přičemž v posledních letech se jí věnuje čím dál větší množství milovníků otužování. [1]
Co je Wim Hofova metoda?
Filozofie Wim Hof metody nespočívá výhradně v otužování a vystavování se chladu. Sám zakladatel této techniky říká, že jejím cílem není pouze změna nastavení těla, ale i změna mysli a posunutí pomyslných hranic toho, co si člověk může dovolit. Součástí Wim Hofovy metody jsou tři pilíře:
1. pilíř: Wim Hof dýchání (Wim Hof breathing)
Hluboké dýchání je skvělou cestou, jak obnovit rezervoár energie. Wim Hof dýchání je ale dovedeno až do takové fáze, kdy může člověku sloužit jako prostředek k ovlivnění fyziologických funkcí. Výjimečně může dojít i ke ztrátě vědomí. Proto je důležité cvičit v klidném prostředí, kde se člověk nemůže nijak zranit. A jak správně provádět dýchání dle Wim Hofa?
- Zajištění klidného prostředí a pohodlí – cvičení lze provádět vleže i vsedě, důležité je zajistit, aby se plíce mohly volně roztáhnout,
- následuje 30–40 hlubokých nádechů – člověk může dýchat ústy či nosem, nádech je důležité provádět břichem, poté hrudníkem a pak se zcela uvolnit a hluboce vydechnout,
- zadržení dechu – po posledním výdechu se člověk nadechne tak hluboko, jak je to možné, následně vypustí všechen vzduch a zadrží dech na tak dlouho, jak jen vydrží,
- obnovení dechu – v okamžiku, kdy se o slovo přihlásí dýchací reflex, se člověk hluboce nadechne do maximální kapacity plic, dech na maximu je nutné nevydechovat a podržet na 15 sekund.
Na konci závěrečné fáze dýchání je možné pocítit, jak se tělo plní energií a blažeností. Tento proces se několikrát opakuje, přibližně dvakrát až třikrát. Člověk by si měl po ukončení dechového cvičení odpočinout a dopřát si čas na zklidnění a meditaci.
Meditace je nezbytnou součástí Wim Hofovy metody, neboť pomáhá člověku vyčistit mysl a zrelaxovat celé tělo. Díky meditaci se může lépe soustředit na svůj dech, vnímat své tělo a koncentrovat svou vůli. Sám Wim Hof říká, že bez meditace postrádá jeho metoda význam.
Součástí meditace je výše zmíněné dechové cvičení. V druhé části meditace se provádí vizualizace, kdy si člověk představuje zářivé plameny probíhající uvnitř jeho těla. [4, 5, 6]
2. pilíř: otužování dle Wim Hofa
Po dechovém cvičení by mělo následovat vystavení se chladu. Pokud není člověk na otužování vůbec zvyklý, měl by začít pozvolna. Ideální mohou být vlažné sprchy. Středně pokročilí otužilci mohou trénovat ledové sprchy a interval prodlužovat.
Zkušení následovníci Wim Hofa pak provádějí otužování ponořením do ledové vany. Ti nejzkušenější nahrazují vanu jezerem či rybníkem. Je ale nezbytné zajistit bezpečnost, takže poblíž by měl být vždy druhý člověk. V koupeli by člověk nikdy neměl zůstávat příliš dlouho, stačí klidně 0,5–3 minuty.
Každý by se měl rozhodovat podle svých pocitů a možností. Samozřejmě je pak nutné přistoupit k otužování tak, aby mu zbylo dost sil na výstup z vody. [7, 8]
3. pilíř: závazek dle Wim Hofa
K dosažení maximální odolnosti vůči chladu považuje Wim Hof za nezbytné dát sám sobě závazek. Tím, že si člověk sám slíbí, že to po prvním neúspěchu nevzdá, trénuje svou vůli. Všechna cvičení mají vést k prohloubení soustředění, posílení vůle a zvýšení odolnosti. [9]
Princip Wim Hofovy metody
Jak je možné, že dokázal Wim Hof vylézt na Mount Everest jen v šortkách nebo plavat pod zamrzlou hladinou ledového jezera? Síla Wim Hofovy metody spočívá v možnosti kontrolovat a ovládat svůj autonomní nervový systém.
Tento systém slouží k přenosu vzruchů mezi centrálním nervovým systémem a tkáněmi, jež nelze ovládat vůlí (hladká svalovina vnitřních orgánů, myokard, exokrinní žlázy atd.). Součástí tohoto systému jsou dva důležité podsystémy:
- sympatikus – pro situace „bojuj, nebo uteč“, aktivuje nadledviny, které začnou produkovat adrenalin a kortizol, zrychluje se srdeční frekvence a aktivují se svaly, stimuluje se imunita,
- parasympatikus – pro situace „odpočívej a regeneruj“, jeho aktivace je nezbytná k trávení, regeneraci, uzdravení a snížení zánětlivých procesů v těle.
Díky provádění Wim Hof metody je člověk schopen ovládat vegetativní nervovou soustavu, což za normálních okolností nejde. Přesný mechanismus toho, jakým způsobem je ovlivňována imunitní reakce těla touto metodou, je stále předmětem výzkumu. [10, 11, 12]
Wim Hof metoda: účinky
Mezi prokazatelné účinky Wim Hof metody patří:
- posílení imunitního systému,
- redukce stresu,
- lepší zvládání stresových situací,
- rychlejší a stabilnější soustředění,
- stimulace a zrychlení metabolismu,
- rychlejší regenerace po fyzické námaze,
- vymizení příznaků chronických onemocnění,
- lepší kvalita spánku. [13, 14]
Jaké má Wim Hof metoda rizika?
Ačkoliv to zní tak, že Wim Hof metoda nemá žádné slabé stránky, není tomu tak. Určitě se nejedná o metodu, která by byla vhodná úplně pro každého. Je totiž pro lidský organismus velice náročná a mnoho lidí se do ní pouští neuváženě. Případně ji provádí nesprávně.
Například delší pobyt v chladu může působit úplně opačně proti principům Wim Hof metody a způsobí zvýšení stresu namísto snížení.
Dalším problémem může být příliš intenzivní dýchání při dechovém cvičení, které se rozvine v hyperventilaci. Při hyperventilaci odchází z plic i krevního řečiště oxid uhličitý, který je ale důležitý pro transport kyslíku ke tkáním. Periferiím i důležitým orgánům se tak paradoxně nedostává potřebného kyslíku, což se navenek projeví mravenčením, změněnými stavy vědomí či mdlobami.
Z krátkodobého hlediska je hyperventilace pro tělo prospěšná, neboť dochází k aktivaci sympatiku. Pokud to ale člověk s cvičením přežene a provádí ho příliš dlouho, má spíše opačný efekt. U lidí, kteří žijí pod velkým tlakem a prožívají chronický stres, může Wim Hofova metoda negativně ovlivnit nervový i hormonální systém.
Lidé také často zapomínají, že by měli Wim Hofovu metodu provádět v klidném a hlavně bezpečném prostředí. [15, 16, 17]
Zdroje: wimhofmethod.com, essay.utwente.nl, frontiersin.org, gci.or.id, sciencedirect.com, journals.plos.org, ahajournals.org, pnas.org, minds.wisconsin.edu, healthline.com