Začátek devadesátých let otevřel originálním lékům do České republiky dlouho uzamčenou bránu. Generika si ale svou dominantní pozici na trhu udržela.
Acylpyrin návrat svého originálu do Čech přežil. Podržel ho jak tradiční způsob zahánění horečky, tak i nízká cena. Tabletka acylpyrinu stojí korunu, aspirin je třikrát dražší. Firma Bayer, v jejíž laboratořích se dodnes obdivovaný lék před více než sto lety zrodil, snižovat cenu aspirinu u nás nebude. „Musíme brát ohled na zahraniční trhy, protože tam se aspirin kupuje mnohem více,“ říká Roman Pícha. Česká republika, ve které výpadek originálních léků trval několik desítek let, velký odbyt aspirinu neslibuje.
S vypršením patentu končí naděje
Existence generického ekvivalentu nedává originálním lékům na českém trhu mnoho šancí. Jakmile se nové generikum objeví, cena hrazená pojišťovnou jde prudce dolů. Pokud chce pacient užívat originální lék, musí rozdíl v ceně (30 až 80 procent) doplatit sám. Proto nad originálními léky, které na trhu generickou konkurenci mají, firmy často mávnou rukou. „Výjimku jsme udělali u našeho osvědčeného léku Inhibice na vysoký tlak,“ říká Tomáš Votruba, ředitel české pobočky švýcarské farmaceutické firmy Roche, která vyvíjí především onkologické léky, a dodává: „Trh s léky na vysoký tlak je velký a relativně přeplněný jak generiky, tak i originálními léky. A každý se snaží, aby kousek tohoto trhu získal pro sebe.“ Patnáct let starý lék sice na západním trhu nebyl žádnou novinkou, ale Inhibice má podle Votruby oproti jiným léků tu výhodu, že po něm kašle jen minimum pacientů. A s tímto argumentem šla minulý rok firma na český trh. „S cenou jsme ale museli jít dolů a řídit se cenou generika, které v plné výši hradí zdravotní pojišťovna,“ upozorňuje Votruba. Rozdíl v desítkách korun podle něho ještě pacient unese, dvě stě korun se ale nikomu doplácet nechce. Stejně tak je cena rozhodující i pro lékaře. Řada z nich upřednostňuje, aby pacient na lék zbytečně nedoplácel, pokud ovšem není lékař k předepisování dražších léků motivován farmaceutickou firmou.
Nikam nepatří
Originálním lékům, kterým patentová ochrana dosud nevypršela a které proto svou generickou kopii dosud nemají, se ale na našem trhu daří dobře. Zákon o veřejném zdravotním pojištění ukládá pojišťovnám plně uhradit jeden lék v tzv. ATC skupině (v těchto skupinách jsou léky sdruženy podle své účinné látky). Ve skupinách, kde jsou pouze originální léky, tedy není s proplacením plné ceny problém. Pokud se ale do některé z této skupin lék dostane. „Skupiny zavedené zákonem z roku 1997 neodráží pokroky v lékařském výzkumu, a proto se stává, že se některý lék nedá zařadit do žádné skupiny,“ říká Pavel Mazan z Mezinárodní asociace farmaceutických společností. Příkladem jsou například léky na Alzheimerovu chorobu, které z tohoto důvodu zatím nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Naposledy se zákon o veřejném zdravotním pojištění pokusil změnit bývalý ministr zdravotnictví Ivan David v roce 1999, ale neúspěšně. „Přitom vstup nových léků na trh má pozitivní účinek na zdravotní stav obyvatel,“ tvrdí Pavel Mazan a dodává: „To dokazuje zlepšení zdravotního stavu obyvatel od roku 1990. Například v Maďarsku a Polsku, kde byly trhy vždy otevřenější a kde se prodávaly i originální léky, tento pozitivní obrat nenastal.“ Pro srovnání - v Polsku tvoří generika 30 procent trhu, v Maďarsku ještě o pět procent méně. U nás dnes podíl generik činí 50 procent finančního vyjádření, v objemovém vyjádření tvoří generika dokonce 70 procent.
Léky pro všechny
Bouřlivé dohady generických a originálních firem známé ze světa se ale v České republice příliš nenosí. „Nespolehlivé firmy, které mohou ohrozit kvalitu generika tak, že ho vyrobí v nedostatečné čistotě, existují“, říká Votruba. Dodává ale, že české generické firmy patří mezi ty spolehlivé. Spíše než o kvalitě generických přípravků se originální výrobci baví o jejich ceně a prodaném objemu. Na adresu Ministerstva zdravotnictví se ozývají argumenty, že pokud by si pacienti sami hradili levné léky předepisované denně ve velkém množství, pojišťovna by ušetřila a měla by více na nové léky. Tyto argumenty jsou správné. Nejvíce Všeobecná zdravotní pojišťovna utratila v roce 2000 za lék na vysoký tlak Enap - generikum od firmy Krka. Jednu krabičku hradí pojišťovna přibližně 130 korunami, celkem jí Enap stál téměř 300 milionů korun. Ani levnější léky jako například Ibuprofen nechybějí na předních místech nejnákladovějších položek VZP. Za Ibuprofen pojišťovna doplácí přibližně 35 korun, celkem za něj minulý rok zaplatila přes 87 milionů korun. „Neukusujeme ze společného koláče, ale naopak léky zlevňujeme, takže zdravotní pojišťovna může uhradit více léků,“ brání generika Václav Rejholec z Léčiv, z farmaceutické společnosti, která na českém trhu vykazuje nejvyšší odbyt léků. „Přestože jsou některé léky levné, důchodci by si je v takovém množství, v jakém je užívají, sami uhradit nemohli,“ říká Rejholec. To potvrzují i lékárníci. „Občas se stává, že se starší lidé rozpláčou nad cenou acylpyrinu, který stojí jenom deset korun,“ říkají.
Kromě své nízké ceny přináší generika další výhodu: Ženou výrobce originálních léků k dalším inovacím. Do výroby nových léků, které budou vznikat na základě poznatků v genetice a proteomice, se totiž generické firmy moc nepohrnou. Léky útočící přímo na vadný gen budou náročné na výrobu a budou určeny jen užšímu okruhu pacientů. To by se generickým firmám příliš nevyplatilo, zůstanou proto u masově prodávaných léků, jako je Ibu-profen nebo Acylpyrin.
dal, mn, Ekonom, 2.8.2001