Zácpa

II. interní klinika LF UP, Olomouc

Klíčová slova:

zácpa – patofyziologie – příčiny – klinický obraz – léčba

Zácpa je jednou z nejčastějších příčin zdravotních obtíží, postihující přibližně 30 % populace. Přibližný údaj je mimo ostatní proto, že definice zácpy není přesně stanovena. Jedni mluví o zácpě při stolici méně frekventní než třikrát týdně. To je průměr, považovaný v západních zemích při tamních dietních zvycích za normu. Jiní za zácpu považují stav, kdy je sice vyprazdňování pravidelné, ale odchází jen málo stolice, která je navíc tuhá. Další o zácpě mluví při nedostatečném pocitu nucení na stolici. Za zácpu je často považován obtížný, případně i bolestivý průchod stolice análním kanálem. Již Mečnikov mluvil o autointoxikaci při chronické obstipaci a za zácpu je považován celkový pocit frustrace, provázený i bolestmi hlavy, případně abdominálním dyskomfortem s nedokonalým pocitem vyprázdnění po defekaci. Nejlépe a odborně nejvýstižněji lze zácpu definovat jako stav, kdy je stolice tuhá a defekace obtížná a málo frekventní (méně častá než třikrát týdně)(4, 10, 12).

Fyziologie normální defekace

Z tenkého do tlustého střeva se dostává denně asi 1 litr polotekutého obsahu, který se při pasáži tlustým střevem zahustí na 100 až 150 ml. Přesto normální stolice ještě obsahuje 70 až 85 % vody. Pro správnou funkci tlustého střeva je rozhodující jeho motilita, schopnost vstřebávání, bakteriální osídlení a charakter stravy (16).

1. Motorická aktivita je charakterizovaná 3 základními typy pohybů:

nepropulzivní segmentární kontrakce cirkulárně uspořádané hladké svaloviny stěny střevní, zajišťující promíchávání obsahu,

krátké peristaltické stahy, umožňující pohyb střevního obsahu dopředu a dozadu, za účelem lepší resorpce vody,

masivní propulzivní peristaltické stahy, vyskytující se normálně jen několikrát za den, umožňující aborální transport stolice.

Formovaná a k defekaci připravená stolice se za fyziologických okolností shromažďuje v esovité kličce tlustého střeva. Nález většího množství stolice v rektu, mimo dobu kolem defekace, je výrazem porušené funkce tračníku nebo rekta.

Vyprazdňování lze rozdělit do několika etap. Při pasáži tračníkem se stolice postupně zahušťuje a shromažďuje v dolní části sestupného tračníku a v esovité kličce. Peristaltická aktivita přesune stolici z esovité kličky do rekta. Tento stav je vnímán jako nucení na stolici. Dobře známý je gastrokolický reflex. U některých osob může být vyvolán prvním ranním jídlem. V praxi se tohoto fenoménu užívá při léčbě habituální zácpy. Jakmile se stolice dostane do rekta, rektum se stáhne, zkrátí a intrarektální tlak, který je normálně 25 torrů, se zvýší o 10 až 30 torrů. Následuje relaxace sfinkterů, otevření análního otvoru a defekace. Po ní ještě dojde k lehkému prolapsu anální sliznice (6).

Normální rektum je schopno rozlišit distenzi způsobenou plynem, tekutou náplní, či tuhou látkou. Zevní anální sfinkter je zodpovědný za to, že k defekaci nedojde bezprostředně po vyvolání pocitu nucení na stolici. Je to dáno volními vlastnostmi. Vědomé zadržování defekace může být jednou z příčin habituální zácpy.

Dalším důležitým faktorem bezprostředního vyprazdňování je pozice při defekaci. Při pozici „na bobku“ dojde nejsnadněji k relaxaci zevního svěrače, kontrakci svalové masy rektosigmoidea, relaxaci vnitřního svěrače a kontrakci břišního svalstva (10).

Když se rektum vyprázdní, kontrahované svalstvo relaxuje, sliznice se vrátí a anální otvor uzavře. Po normální defekaci není buď žádný pocit, anebo pocit spíše příjemný.

2. Vstřebávání v tlustém střevě je podstatně menší než ve střevě tenkém. Týká se především vody. Zahuštěním se nejen šetří tekutina, ale regulují též bakteriální pochody a umožňuje pohodlná a pravidelná defekace. V tlustém střevě se voda také vylučuje. Zvýšená sekrece vody je typická pro „nepravý průjem“, charakterizovaný defekací tuhých skybal, městnajících v distálním tračníku (16).

3. Bakteriální osídlení tlustého střeva vytváří složitý ekosystém. Kvašení sacharidů je jedním z hlavních mechanizmů, ovlivňujících činnost tlustého střeva. Na druhé straně produkty metabolizmu proteinů a peptidů zasahují do funkce tlustého střeva méně, ale některé z nich – fenol, indol, čpavek – jsou považovány za kancerogenní. Tím více vystupuje význam rostlinné stravy (10).

4. Charakter stravy je významným faktorem uplatňujícím se při tvorbě stolice. Rostlinná vláknina, dříve považovaná za balastní látku, se ukázala zcela nezbytnou součástí lidské potravy. Potravinová vláknina se dělí na skupinu ve vodě rozpustnou a nerozpustnou. První představují pektiny, gumy, slizy a hemicelulózy. Nerozpustná vláknina je reprezentovaná celulózou, ligninem a některými hemicelulózami. Fyziologický efekt vlákniny je komplexní a uplatňuje se nejen v tlustém střevě. Zrychluje střevní pasáž, zvětšuje objem stolice, ovlivňuje střevní ekosystém a intestinální cytokinetiku, má detoxikační a mnohé další účinky. Nedostatek vlákniny je spojován s celou řadou patologických stavů gastrointestinálního systému od poruch motility přes divertikulózu tračníku, obstipaci, žlučové kameny až ke kolorektálnímu karcinomu. Ale i chorobné stavy extragastrointestinální, jakými jsou ateroskleróza, diabetes mellitus, varixy dolních končetin či hyperlipoproteinémie jsou spojovány s nedostatkem vlákniny v potravě (2, 17). V současné době se spotřeba vlákniny v ČR odhaduje na 12 až 25 g/den pro dospělou osobu. Doporučované množství je ale 30 g a více. Poměr nerozpustné a rozpustné vlákniny má být 3 : 1. Zdrojem nerozpustné vlákniny je především vláknina obilnin, zdrojem rozpustné je ovoce, brambory a zelenina (10).

Příčiny zácpy

Z hlediska příčiny je zácpu třeba dělit do dvou hlavních skupin.

 – zácpa funkční, habituální,

 – zácpa druhotná, symptomatická.

Habituální, funkční zácpa představuje vlastní chorobnou jednotku, která může mít několik klinických forem. Jednak je to zácpa prostá (dyschezie), vznikající akutně, obvykle s krátkým průběhem. Nejznámější je vznik prosté zácpy při cestování, pobytu v novém prostředí, v důsledku zadržování stolice ze společenských důvodů, případně jiných okolností, které narušují pravidelnost vyprazdňování. Druhou klinickou formou habituální zácpy je zácpa spastická. Střídání průjmů a spastické zácpy tvoří příznakový soubor dráždivého tračníku. K němu patří křečovité bolesti v oblasti sestupného tračníku a esovité kličky, nedostatečný pocit vyprázdnění po defekaci, meteorismus, někdy i horní dyspeptický syndrom. Inertní tračník (syndrom líného střeva, Laneův syndrom) je další klinickou formou habituální zácpy, i když jsou v poslední době zprávy, že může být vyvolán postižením myenterických gangliových pletení. Hlavním příznakem je prodloužený „transit time“. Léčba je obtížná, obvykle rezistentní na laxativa. To byl asi důvod, proč Lane již začátkem tohoto století prováděl resekce tračníku. I dnes, spíše výjimečně, se však někteří uchylují k takovému výkonu. K výsledkům se ale pro malé počty nelze vyslovit (4, 5, 6, 7, 15).

Domnělá zácpa není poruchou ve vlastním slova smyslu. Někteří o zácpě mluví, když nemají stolici denně. Je až s podivem, kolik lidí (např. anglická populace) užívá laxativa jen proto, aby měli stolici denně. Je třeba mít na paměti, že pravidelné vyprazdňování není nutné, pokud je defekace bezproblémová (17).

Můžeme však být překvapeni dobou, po kterou nebyla jinak zcela zdravá osoba na stolici. Geib a spol. (3) publikovali případ 30letého muže, který na stolici nebyl od 18. června 1900 do 21. června 1901. Po opakovaných nálevech došlo k vyprázdnění 36 litrů stolice. Krátce nato zemřel (v jiné souvislosti) a jeho tlusté střevo, jinak neporušené, mělo obvod 49 cm.

Do skupiny funkční zácpy lze s jistými výhradami zařadit i poruchu mechaniky defekace v rektoanální oblasti. Může se jednat o achalázii řitního svěrače, a to neurogenní, myogenní či psychogenní, anebo o funkční megakolon či syndrom pánevní dysregulace. Zvýšená spasticita musculus puborectalis vedla před lety k jeho chirurgickému protětí, dlouhodobé výsledky však nebyly dobré (1).

Zvláštní formu zácpy lze pozorovat u nemocných s nepravým průjmem (fecal impaction). Ať již z důvodů funkčních, či sekundárních – těch častěji – dojde po zaklínění stolice v rektální ampuli k její inspizaci a stolice nabude až tvrdosti kamene. Její městnání vede ke zvýšené sekreci vody, hlenu, které pak samovolně odcházejí jako hnědě zbarvená tekutina (soiling). Proto je, zejména u těžce nemocných ležících osob, třeba pečovat o pravidelnou defekaci (11).

Druhotná, symptomatická zácpa může mít následující příčiny:

1. Kongenitální vady Megacolon congenitum (Hirschsprungova nemoc)

Nemoc byla v roce 1886 popsaná Hirschsprungem. Nejedná se o chorobu ve vlastním slova smyslu vrozenou, vyvíjí se až postnatálně. Její etiologie byla poznaná až mnohem později. Megakolon, tj. rozšíření tlustého střeva se zvětšením objemu a městnáním obsahu, vzniká v důsledku nepřítomnosti cholinergních gangliových buněk v submukóze a v tunica muscularis (plexus submucosus a plexus myentericus) anorektální oblasti. V důsledku převahy adrenergní inervace postiženého úseku dochází k jeho stažení s následnou poruchou pasáže. Chybí navíc rekto-sfinkterický reflex. Choroba, která se vyskytuje častěji u chlapců a postihuje asi 4 % sourozenců, je často provázena i jinými defekty, jako megaezofagus, megaureter či Downův syndrom. Mimo to mohou existovat ještě atypické formy Hirschsprungovy choroby, včetně vrozeného megakolon u dospělých. Léčba je chirurgická a spočívá v resekci aperistaltického zúženého úseku a anastomóze normálně inervovaného střeva s análním kanálem (1). Z praktického hlediska je od Hirschsprungovy choroby třeba odlišit funkční megakolon (idiopatická dilatace tlustého střeva). Nejedná se o poruchu kongenitální, příčiny jsou spíše psychogenní. Onemoc-nění se vyskytuje hlavně u dětí, ale i u dospělých. Rozdíly mezi oběma chorobami jsou uvedeny v Tab. 1 (6).

2. Dolichokolon

Jedná se o poměrně častou úchylku spočívající v prodloužení tračníku. O dolichosigmatu mluvíme, když esovitá klička sahá při irigoskopii (vleže) nad hřeben kosti kyčelní. Původně se mělo zato, že dolichokolon je příčinou zácpy. Dnes je představa, že naopak v důsledku zácpy vzniká. Existuje však dost osob s touto úchylkou, které nemají s vyprazdňováním žádné potíže (1).

3. Dietní faktory

Již v minulém století S. Graham doporučoval celozrnnou mouku jako prevenci obstipace a dyspepsie. Nedostatek vlákniny a tekutin jsou všeobecně známými příčinami zácpy. K tomu ještě patří nadbytek rafinovaných cukrů (2).

4. Medikamenty

Příčinou zácpy mohou být některé léky. Patří mezi ně antacida obsahující aluminium hydrochlorid, calcium carbonicum, blokátory vápníkových kanálů, preparáty železa, vizmutu a mědi. Dále opiáty, anticholinergika, antidepresiva, diuretika a řada jiných léků. Zácpa, zejména u starších osob, je velmi nepříjemný příznak, zhoršující kvalitu života. Zácpa někdy může eliminovat benefit i jinak dobře míněné medikamentózní léčby (4).

5. Neuromuskulární postižení

Patří sem, mimo sklerodermie, svalová dystrofie, spinální léze a četné další. Pravidelné vyprazdňování musí patřit k základním požadavkům ošetřovatelské péče u těchto nemocných (4).

6. Metabolické poruchy

Jsou to hlavně diabetes mellitus, porfyrie a hypokalémie.

7. Endokrinní choroby

Hypotyreóza je klasickým, ve všech učebnicích udávaným onemocněním, provázeným obstipací. Dalšími, méně častými, jsou feochromocytom a hyperkalcemie.

8. Psychické poruchy, zejména depresivní stavy

Je třeba připomenout, že depresivní a anxiózní stavy jsou často samy o sobě provázeny zácpou. K tomu přispívá i léčba antidepresivy (17).

9. Obstrukce tračníku nebo rekta

Příčinou mohou být nádory nebo zánětlivé či ischemické změny. Zvláštní pozornost si zaslouží nádory, zejména maligní. Jedním z hlavních příznaků nádorů rektosigmoidea je rektokolický syndrom. Ten je charakterizován nucením na stolici, bez dokonalého pocitu vyprázdnění po defekaci, s častým odchodem řídké, jindy tužší až tuhé, někdy potrhané stolice, jindy s krví. Nemocní obvykle o zácpě nemluví. Pro diagnózu nádoru rektosigmoidea je nejdůležitější údaj změny v defekaci během poslední doby, ačkoliv předtím měl nemocný stolici vždy normální (4).

Diagnostika zácpy

Anamnéza musí být vždy podrobná a neměly by chybět následující otázky:

Jak dlouho zácpou trpíte?

Máte v poslední době nějaké další problémy s defekací?

Jak často chodíte na stolici?

Máte problémy s nedostatečným pocitem nucení na stolici, nebo vám činí potíže vlastní defekace?

Jaká je obvykle konzistence vaší stolice?

Máte po defekaci úplný pocit vyprázdnění?

Máte při defekaci bolesti?

Pozoroval jste ve stolici krev?

Objektivní nález obvykle nevykazuje u nemocných s habituální zácpou patologické nálezy. V případě spastické formy můžeme hmatat stažený sestupný tračník. U sekundární zácpy odvisí objektivní nález od základního onemocnění.

Rovněž laboratorní biochemické, hematologické, případně imunologické nálezy jsou u nemocných s habituální zácpou normální.

U všech nemocných vyšetřovaných pro obstipaci je třeba provést rektoskopii, kolonoskopii a většinou i irigoskopii. Ze speciálních metod se provádí vyšetření pasáže tračníku za použití enterálního radiofarmaka (colonic transit study).

K vyšetření funkce pánevního dna se užívá:

balónového stimulačního testu,

anorektální manometrie,

defekografie,

anorektální elektromyografie,

histologické vyšetření anorektální stěny (hlavně se zaměřením na cholinergní gangliové pleteně) (1, 8, 14).

Při diagnostice zácpy, zejména u dětí, lze jako základu užít „transit time“. Jeden z takových možných postupů, se kterým jsou velmi dobré zkušenosti jak na dětské, tak na radiologické klinice v Olomouci, je tzv. peletkový test (vyšetření transit time pomocí radiokontrastních kroužků, peletek, získaných nastřiháním radiokontrastních cévek). Postup při vlastním vyšetření a výsledky jsou uvedeny v Tab. 2 a na Obr. 1 až 5. Existuje však i řada jiných modifikací. (6, 11, 14).

Komplikace zácpy

1. Urologické komplikace. Zejména mladé ženy, trpící zácpou, mají často poruchy mikce. Urodynamické vyšetření u nich ukazuje na poruchu senzitivity močového měchýře.

2. Megakolon a megarektum. Zna-mená, že průměr rekta je větší než 6,5 cm. Jen relativně málo nemocných trpících obstipací má megakolon nebo megarektum, ale téměř všichni s takovou odchylkou trpí zácpou. Rozlišujeme primární a sekundární megakolon. Primární je při postižení příslušných autonomních vegetativních nervových větví, například u diabetiků, u nemocných trpících roztroušenou sklerózou, anebo se spinálními lézemi. Sekundární megakolon může být důsledkem dlouhodobé stagnace stolice v tračníku. Příkladem jsou staří nemocní, anebo duševně choří s obstipací.

3. Nepravý průjem (fecal impaction). Objevuje se ve vyšším věku se stejnou frekvencí u mužů i žen. Je charakteristický zvýšeným objemem rekta (500 ml i více), často s nutností manuálního vybavování stolice. Jak již bylo zmíněno dříve, nemocní paradoxně trpí samovolným odchodem hnědě zbarvené tekutiny, která obsahuje hlen a někdy i krev. Závažnou, i když ne častou komplikací „fecal impaction“ je perforace střeva (8).

4. Ke komplikacím v souvislosti s medikamentózní léčbou zácpy patří melanosis coli, reverzibilní ukládání pigmentu v lamina propria, hlavně pravého tračníku po některých laxativech. Po dlouhodobém užívání laxativ může vzniknout nespecifická kolitida (4).

Závažným klinickým stavem je akutní pseudoobstrukce tračníku (Ogil-vie’s syndrom). Ogilvie (13) popsal dva případy dilatace proximálního úseku tračníku, u žádného nebyla během operace prokázaná mechanická obstrukce. Oba nemocní však měli nádor retroperitonea, prorůstající sympatická ganglia. Od té doby bylo popsáno sice jen málo případů s podobným nálezem postižení sympatických ganglií, na druhé straně byl popsán syndrom akutní pseudoobstrukce jako komplikace řady patologických stavů. Patří mezi ně ortopedické úrazy, akutní břišní příhody, neurologická onemocnění, gravidita, kardiovaskulární selhání, renální insuficience, nádory, metabolický rozvrat a další. Patogeneze akutní pseudoobstrukce tračníku není jasná. Klinicky je onemocnění charakterizované poměrně náhlým, v průměru 1 až 2 dny trvajícím, vývojem akutní dilatace pravého tračníku, s laboratorními známkami akutního zánětu a se zástavou odchodu stolice. Při vyšetření je rozšířen proximální tračník, ale se zachovalou haustrací. To je rozdíl od mechanické obstrukce distálního tračníku, kdy jsou přítomny navíc i hladinky. V léčbě se v první řadě třeba zaměřit na základní onemocnění. Pro endoskopickou dekompresi je indikován stav nelepšící se po 24 až 48 hodinách konzervativní léčby a pokud je dilatace céka nad 12 cm. Úspěšnost endoskopické léčby je pouze 50 % a nebezpečí perforace poměrně vysoké. Jedná se vždy o velmi závažný stav s vysokou mortalitou.

Léčba zácpy

Léčba obstipace se odvíjí od její příčiny. Jiná bude v případě symptomatické zácpy a jiná u zácpy habituální. Zejména léčba habituální zácpy musí být komplexní, zahrnující psychoterapii, změnu životního stylu, stravovací návyky a léčbu medikamentózní. Léčba vyžaduje trpělivost jak od nemocného, tak od ošetřujícího lékaře. Přesto je někdy málo úspěšná, nebo dokonce neúspěšná. Problema-tická je zejména u nemocných s inertním tračníkem. U nemocných s poruchou mechaniky defekace v rektoanální oblasti, zejména při funkčním megakolon, se mimo psychoterapii provádí re-edukace defekačního rytmu (8). Příkladem je i nácvik defekace podle Mařatky (10). Nemocný vypije večer před spaním 2 až 3 dcl salinického projímadla. Ráno po probuzení vypije 1/3 litru chladné vody nebo salinického projímadla. Za půl hodiny se nasnídá a zavede do konečníku glycerinový čípek. Jakmile se dostaví nucení na stolici, pokusí se o defekaci. Na toaletě zaujme polohu k defekaci nejpříhodnější, tj. „na bobku“ s přitaženými stehny k břichu. Tak, jak se dosahuje spontánní defekace, tak se ubírají jednotlivé komponenty nácviku.

Jak bylo opakovaně zdůrazněno, rozhodující v léčbě habituální zácpy jsou stravovací režim spolu s úpravou životního stylu. Laxativa jsou léky první volby u nemocných s prostou zácpou. Podávají se jen krátkodobě. V ostatních případech se k podávání laxativ uchylujeme, až když selžou režimová a dietní opatření.

V dietě je kladen hlavní důraz na dostatek vlákniny a tekutin. Doporučená spotřeba vlákniny je 30 g/den. V tom případě střevní pasáž dosahuje průměru 30 hodin a váha stolice 400 g. Výrazný nadbytek vlákniny může být spojen s meteorizmem, flatulencí a abdominálním dyskomfortem. Výjimečně může dojít až k minerální dysbalanci. Na to je třeba pamatovat u gravidních žen (10).

Laxativa

Jsou obvykle vyhrazena jako léčba druhé volby zejména u habituální zácpy. Obecně pro laxativa platí, že mají být podávána co nejkratší dobu a v nejnižší, ještě účinné, dávce. Dělí se do 6 skupin, jak je uvedeno v Tab. 3 (9).

Kontaktní laxativa

Mechanizmus jejich účinku spočívá v stimulaci senzitivních nervových zakončení v mukóze a submukóze, v zesílení peristaltiky a zvýšení sekrece vody a minerálů. Jsou velmi oblíbená zejména pro mohutný laxativní účinek. Indikovaná jsou hlavně u akutně vzniklé zácpy (zácpy prosté). Nejsou vhodná k dlouhodobé léčbě, a to zejména pro nutnost zvyšování dávek a nepříznivý účinek na svalovinu tlustého střeva. Dělí se do dvou podskupin:

Přírodní kontaktní laxativa

Jejich účinnou látkou jsou aglykony sennosidů. Lze je podávat jako folium sennae anebo v kombinované podobě jako projímavé čajové směsi nebo speciality Sennagran či Regulax.

Syntetická kontaktní laxativa

Chemicky jsou odvozena od fenolftaleinu. U nás k nejužívanějším patří Extralax, Fenolax, Guttalax, Lafinol a další.

Osmoticky působící laxativa

Jsou ve střevě neresorbovatelné, osmoticky aktivní látky, vážící vodu a druhotně stimulující sliznici k další sekreci vody a minerálů. Jejich účinek je fyziologičtější než účinek kontaktních laxativ, a proto je lze užít k dlouhodobé léčbě. Patří mezi ně:

Laktulóza, disacharid, který se při pasáži tenkým střevem neresorbuje a v tlustém střevě je bakteriální flórou štěpen na nízkomolekulární látky kyselé povahy. Ty stimulují sliznici k sekreci vody a minerálů. K nejznámějším specialitám patří Duphalac a Lactulosa.

Síran hořečnatý je neresorbovatelná sůl, která mimo výše uvedený mechanizmus zvyšuje též střevní peristaltiku stimulací sekrece cholecystokininu. Předepisuje se magistraliter.

Glycerin rovněž osmotickým mechanizmem zvyšuje tekutý obsah střeva. Aplikuje se však v čípcích a zvyšuje tedy tekutý obsah rekta.

Objemová laxativa

Jsou přírodní nebo polosynteticky vyrobené polysacharidy. Mechaniz-mus jejich účinku je srovnatelný s vlákninou. Jsou vhodná hlavně k léčbě habituální zácpy. Výrazně zvyšují objem stolice. Při jejich užívání je třeba přijímat dostatek tekutin. K přírodním objemovým laxativům patří osemení jitrocele vejčitého, ke specialitám Agiolax.

Léčiva změkčující stolici

Mezi taková léčiva patří především minerální oleje. Podávají se perorálně nebo v nálevu. Hlavním představitelem je tekutý parafín. Užívají se jednorázově. Kombinovaný preparát je Lafinol.

Léčiva stimulující střevní motilitu

Stimulují hladké svalstvo tenkého i tlustého střeva. Užívají se v kombinaci s objemovými laxativy u inertního tračníku. Ze skupiny prokinetik se v praxi užívá jen cisaprid (Prepulsid). Inhibitory acetylcholinesterázy (Neostigmin) se podávají jen v akutních indikacích (např. Ogilvieho sy.).

Léčiva užívaná k očistě střeva

Jsou látky, z nichž některé byly již zmíněny v jiných skupinách, nicméně jejich hlavní indikací je očista střeva před vyšetřením nebo před operací. Pokud je použijeme při jednorázové léčbě obstipace, je třeba vyloučit obstrukci střeva, včetně rekta. Patří k nim síran hořečnatý, síran sodný / ma-krogol (Fortrans, Solutio Golytely), hydrogenfosforečnan sodný, sennosidum B (X-Prep), nebo dokusat sodný / sorbitol (Yal).

Literatura

1. Antoš F., Mařatka Z., Kudela J.: Jiné nemoci tlustého střeva. In Mařatka Z. (Ed): Gastroentero-logie, Karolinum, Praha, 1999: 305–324

2. Cummings J.: Constipation, dietary fibre and the control of large bowel function. Postgrad. Med. J., 60, 1984: 811–819

3. Geib D., Jones G. D.: Unprecendented case of constipation. JAMA, 38, 1902: 1304–1305

4. Haubrich W. S.: Constipation. In Berk J. E. (Ed.) Bockus Gastroenterology, W. B. Saunders Company, 1985: 111–124

5. Haubrich W. S.: Irritable bowel syndrome. In Berk J. E. (Ed.) Bockus Gastroenterology, W. B. Saunders Company, 1985: 2425–2444

6. Chiao G. Z., Rex D.: Motor disorders of the colon. In DiMarino A. J. (Ed) Gastrointestinal Disease: An Endoscopic Approach, Blackwell Science, Malden, 1997: 659–683

7. Kamm M., Hawley P., Lennard-Jones J.: Outcome of colectomy for severe idiopathic constipation. Gut, 29, 1988: 969–973

8. Kawimbe B., et al.: Outlet obstruction constipation (anismus) management by biofeedback. Gut, 32, 1991: 1175

9. Lukáš M.: Laxativa. In Suchopár J. (Ed.) Remedia Compendium 3, Panax, Praha, 1999: 17–24

10. Mařatka Z., Kment M., Lukáš M., Šimek I.: Tlusté střevo. In Mařatka Z. (Ed.): Gastroentero-logie, Karolinum, Praha, 1999: 227–246

11. Metcalf A.: Transit time. In Smith L. (Ed.) Practical guide to anorectal testing. Igaku – Shoin, New York, 1990

12. Moore – Gilton V.: Constipation: What does the patient mean? J. R. Soc. Med., 77, 1984: 108–110

13. Ogilvie H. S.: Large – intestinal colic due to sympathetic deprivation. A new clinical syndrome. Br. Med. J., 2, 1948: 671–673

14. von der Ohe M. R., Camilleri M.: Measurement od small bowel and colonic transit: Indication and methods. Mayo Clin. Proc., 67, 1992: 1169–1179

15. Preston D., Hawley P., et al.: Result of colectomy for severe idiopatic constipation in women (Arbuthnot Lane’s disease). Br. J. Surg., 71, 1984: 547

16. Read N., Times J.: Defecation and the patho-physiology of constipation. Clin. Gastroenterol. 15, 1986: 937

17. Stark M. E.: Challenging problems presenting as constipation. Am. J. Gastroenterol., 94, 1999: 567–574

e-mail: kryspin@fnol.cz

Obr. 1 – Jedna kontrastní peletka v rektální ampule.

Normální transit time. Nejedná se o pravou zácpu, ale zácpu domnělou.

Obr. 2 – Devět kontrastních peletek v rektální ampule, ještě normální transit time. Nejedná se o pravou zácpu.

Obr. 3 – Sedmnáct kontrastních peletek, v rozsahu celého tračníku. Rtg nález odpovídá střednímu zpomalení pasáže, pankolonického typu.

Obr. 4 – Dvacet šest kontrastních peletek v rektosigmoideu. Jde o těžké zpomalení pasáže typu „outlet“ obstrukce.

Obr. 5 – Dvacet osm peletek v rozsahu celého tračníku. Jde o těžké zpomalení pasáže pankolonického typu.