Přesné datum Zdislavina narození neznáme (snad rok 1220). Narodila se v Křižanově na Moravě, ale bohužel zmínek o jejím dětství, mládí a výchově se dochovalo velmi málo. Můžeme však předpokládat, že se živě zajímala o veškeré dění tehdejší doby, zejména v duchovním rozměru. Její šlechtičtí rodiče, pan Přibyslav z Křižanova a paní Sibyla ze Sicílie, ji vychovali křesťansky. Otec byl královským purkrabím na hradě v Brně a Veveří u Brna. Brno mělo na formování prvních základů duchovní a charismatické osobnosti mladé Zdislavy značný vliv.
Výchova v kruhu rodiny a příklad rodičů na ní zanechaly silný dojem. Právě v Brně se s největší pravděpodobností mladičká Zdislava seznámila s budoucím manželem, mladým rytířem Havlem z významného šlechtického rodu Markvarticů. Ke svatbě královského rytíře a patnácti či šestnáctileté dcery velmože došlo v roce 1235 nebo v roce 1240, zřejmě se konala v křižanovském kostele sv. Ducha a Zdislava odešla do drsného prostředí Lužických hor, kde Havel v roce 1240 založil gotický hrad při žitavské obchodní stezce do Lužice. Měli čtyři děti, Havel byl ve službách krále Václava I. a kolonizoval severní Čechy. Společně se Zdislavou založili kláštery pro řád sv. Dominika v Jablonném a v Turnově.
Značná podpora manžela, který se při svých válečných taženích často účastnil krvavých bojů a bitev, utvrdila Zdislavu ve správnosti konání. V drobné mladé ženě, jak prozradil antropologický průzkum, se skrývala silná budovatelka a novátorka, která dokázala vytvořit dílo hodné obdivu i po 750 letech. Pokrokový a vizionářský talent měl i její Havel, který na stavbě klášterů rozhodně nešetřil, stali se „sponzory“ i johanitské komendy v Českém Dubu. Dvoupodlažní dům byl na rozdíl ode všech okolních staveb kamenný a na zdejší obyvatele musel působit neuvěřitelně. Její součástí byl i špitál, typickou činností obou řádů, dominikánů i johanitů, totiž byla péče o nemocné a chudé. Ze špitálu se dochovaly pouze základy, zničen byl ještě za husitských válek, v roce 1425.
Úsilí Zdislavy bylo motivováno nejen náboženským cítěním, ale byla si také vědoma toho, že kláštery jsou centrem kulturního, duchovního a mravního povznesení. Zemřela v roce 1252 a nad jejím hrobem v Jablonném později postavili, na místě původního kostela, Berkové z Dubé barokní chrám zasvěcený sv. Vavřinci a blahoslavené Zdislavě.
Nezvyklé a společensky nepřijatelné chování šlechtičny, která pomáhala nemocným přímo u lůžka, mohlo vyvolat nám dobře známý placebo efekt. Chudý, nemocný, všemi opovrhovaný člověk se setkal s ženou z nejvyšších vrstev, která jej utěšovala a dotýkala se jej bez bázně a opovržení. Placebo efekt je popisován v soudobé literatuře medicíny a je i námi využívaný. A zapomenout nelze ani na neobyčejně silnou víru samotné Zdislavy a jejích poddaných, která také zřejmě sehrála nezaměnitelnou roli. A Zdislaviny léčitelské schopnosti zaznamenal jen asi šedesát let po její smrti autor Dalimilovy kroniky. „Pět mrtvých boží mocí jest vskřiesila, a mnoho slepých jest posvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila, a nad jiných pracnými veliké poty činila,“ píše se v kronice.
Zdislavino úsilí je nutné rozdělit do několika rovin. Zdislava byla především milující matka a manželka, která překročila středověké hranice soukromého, rodinného života. Dotkla se tehdejších nejvyšších a nejtěžších dobových ideálů (nezastupitelnost rodiny, láska k dětem, starost o potřebné) a celý svůj život podřídila službě bližním a potřebným, a to až do úplného vyčerpání svých sil. Zdislava prožila nedlouhý život, ale žila pro druhé.
Literatura je k dispozici u autorky
Radmila Pacltová (radmila.pacltova@nemlib.cz)
