Chodila jsem na praxi do nemocnice a po měsíci stráveném na ARO a interním oddělení jsem začala v praxi poznávat různé typy komunitní péče. Vím, že některé služby jsou u nás obdobné, jiné odlišné, ale doufám, že jejich přehled zaujme, může být i inspirací. Navštívila jsem v Anglii několik institucí a organizací, které pomáhají lidem jakýmkoli způsobem handicapovaným, aby byl jejich život i v omezených podmínkách plnohodnotný.
Některé služby připomínají naši praxi, jiné jsou zcela odlišné a pro nás nové. Všimla jsem si například mikrobusu, který večer co večer stavěl v ulici a byl plný starších lidí. Jednalo se o službu, která rozvážela seniory z domova na různé společenské a kulturní akce či nákupy. I tato služba, i když není zdravotní, má velký význam. Pomáhá seniorům, kteří by jinak seděli doma a postupně chřadli samotou a nečinností, dostat se do společnosti a vyplnit volný čas.
Zajímavá byla také praxe, při níž jsem s porodní asistentkou navštěvovala v domácnostech matky po porodu. Sledovala jejich stav, pomáhala jim řešit problémy, radila s kojením. Byly to ženy, které za ní docházely již v rámci preventivních prohlídek. „Midwife“ jim dělá běžné vyšetření moči, váží je, měří tlak a připravuje je k porodu.
Ergoterapie
Prvním typem komunitní péče, s nímž jsem se setkala, byla Occupational therapy (OT), naše ergoterapie. Pomáhá lidem dosahovat soběstačnosti a vykonávat aktivity, které si přejí, počínaje sebepéčí (oblékání, čištění zubů, nakupování, praní) a konče prací (škola, trávení volného času). OT také pomáhá lidem starat se o své nemocné blízké (Parkinsonova choroba, mrtvice, poranění hlavy, RS, onemocnění motorických nervů).
Starým lidem pak pomáhá udržet si co nejdéle nezávislost na okolí. OT podporuje rodiče dětí se speciálními potřebami, např. s mozkovou obrnou, aby se jejich stav co nejvíce zlepšil (hrát si, školní prospěch atd.).
Pracovníci OT si nejprve promluví s klientem o jeho problémech a zjistí jeho fyzické a psychické schopnosti. Prohlédnou věci, které užívá (nábytek, příslušenství, oblečení) a prostředí, v němž žije (uspořádání domu, učebny, zaměstnání). Zjistí situaci v okolí a postupně klienta učí aktivitám, které si přeje vykonávat.
OT se kromě fyzických poruch zabývá i mentálním zdravím. Jeho členové pracují s úzkostmi, stresy, depresemi a pomáhají postiženým radovat se ze života. Asistují klientům například se schizofrenií, s poruchami učení, Downovým syndromem a jejich rodinám. S terapeutkou OT jsme během dvou dnů navštívily několik klientů u nich doma.
Vysvětlovala jim, jak užívat rehabilitační pomůcky (chodítko, zvedák), které vyzvedávala ve skladu, hodnotila jejich spokojenost s dosavadní péčí. Ústředí OT ve Wolverhamptnu sídlí ve West Park Rehabilitation Hospital, která kromě rehabilitací poskytuje i další služby.
Pomoc seniorům
Jeden z týmů podporující seniory se nazývá Elderry Support Team a snaží se pomáhat seniorům během měsíce po propuštění z nemocnice vrátit se k maximální soběstačnosti. První návštěva probíhá u klienta doma v den jeho odchodu z nemocnice. Členové týmu se snaží zajistit jeho bezpečnost, zjišťují míru jeho pohyblivosti, kontrolují, zda má ordinované léky a umí je užívat. Ověří si, zda má zajištěné stravování a je schopen se svléknout, uložit se na lůžko atd. Mohou zajistit návštěvu OT či fyzioterapeuta.
Ošetřovatelky (Support Team Carers) postupují podle ošetřovatelského plánu, který zpracovala týmová sestra (Team Sister). Plány jsou předtištěné v dokumentaci, ošetřovatelky zaškrtávají provedené intervence, vyplňují formuláře anamnézy a zapisují průběh návštěv. Dokumentace je stručná a jasná, problémy konzultuje ošetřovatelka s týmovou sestrou.
Další forma pomoci seniorům existuje v rámci West Park Hospital v oddělení Day Hospital. Staří lidé jsou sem denně sváženi po propuštění z nemocnice, 1 až 2krát týdně zde stráví půlden. Po příjezdu si odloží a posadí se k velkému kulatému stolu.
Sestry jim udělají nutná vyšetření (odběry, drobná ošetření, převazy), podle potřeby je prohlédne lékař, rehabilitují s fyzioterapeutem nebo se svěří kadeřnici, vše v rámci oddělení.
Navíc si popovídají, vypijí čaj a posvačí, zahrají si bingo nebo dělají drobné ruční práce. Kolem poledne nastoupí další skupina, za den se zde vystřídá 40-50 seniorů. Velká místní nemocnice New Cross Hospital poskytuje další formu pomoci lidem nad 60 let, ambulantním pacientům i těm, kteří se právě vrátili z nemocnice. Pracovníci Hospital and Comumunity Support Service či jeho dobrovolníci pomáhají klientům s nakupováním, vařením, placením účtů atd. Také si s nimi ale přijdou jen tak popovídat u čaje. Návštěvy probíhají většinou přes týden. Člen týmu bývá klientovi představen ještě v nemocnici nebo na schůzce po propuštění.
Během praxe jsem se setkala také s činností dobrovolníků. Starší paní rozvážely na vozíku noviny, cukrovinky a hygienické potřeby po odděleních až k lůžkům pacientů. Další se podíleli na prodeji lístků do tomboly, prováděli sbírky na podporu nemocnice apod.
Pro kolostomiky a diabetiky
Dva dny jsem strávila se sestrou specializovanou na ošetřování kolostomií (po resekcích střev či s jinými střevními problémy) z Colo-rectum Specialist Nurse. Měla vlastní ordinaci v rámci New Cross Hospital a její ordinace zahrnovala administrativu, dvě vyšetřovny a sklad pomůcek. Přicházeli za ní klienti, kterým vysvětlovala způsob ošetřování kolostomií, pomáhala vybrat vhodné pomůcky, řešila jejich problémy, seznamovala je s novinkami.
Sestra také navštěvovala pacienty v nemocnici, a to již před operací, dále prováděla první ošetření, výběr vhodných pomůcek, edukaci po operaci… Společně jsme také vyjížděly ke klientům domů, např. k ženě s problémy po resekci střev.
Na tuto sestru mám jednu zvláštní vzpomínku. Když jsem na ni poprvé čekala před její ordinací, přicházela a před sebou si vezla velkou klec, ve které ležela její nemocná kočka. Protože se o ni neměl doma kdo starat, vzala ji s sebou do práce, a tak mám tento typ péče spojený s kočičím mňoukáním.
Další návštěvy v domech klientů jsem absolvovala s diabetickou sestrou. Kromě návštěvní služby mají diabetické sestry v rámci New Cross Hospital diabetickou kliniku, vlastní pracoviště, kde probíhá edukace pacientů. Pacienti chodí na kontroly k sestrámspecialistkám, které samostatně hodnotí výsledky glykemií, jídelníčky pacientů, jejich problémy. Při dekompenzaci mění dávky inzulinu či antidiabetik, lékaři pak medikace pouze podepisují.
Pacienti kliniky navštěvují podle potřeby a závažnosti svých problémů sestry nebo lékaře. Podle nových výzkumů se v Anglii nyní před odběrem krve z prstu na měření glykémie prsty nedezinřkují, pouze myjí. Dezinfekce proniká po vpichu do kůže a prsty jsou po ní ztvrdlé, přičemž mytí rukou teplou vodou a mýdlem má stejný efekt jako dezinfekce.
Jako naše poliklinika, ale…
Jiným typem primární péče je Outpatient (ambulance), ve smyslu naší polikliniky. Pacienti jsou objednáváni ke specialistům na určitou hodinu s půlhodinovým rozmezím. Projdou recepcí a čekají v hale než je pomocná sestra odvede k lékaři. V ordinaci lékaři asistuje pouze pomocnice, krev například pacientovi odebírá specializovaná sestra. Tyto laborantky obcházejí nemocnici a provádějí veškeré odběry na odděleních.
Lékař provádí pouze odbornou činnost, nevěnuje se úkonům, které může dělat sestra mimo ordinaci a ani nečeká na vypsání receptu, protože se užívají předtištěné štítky. Zprávu lékař po odchodu pacienta namluví na diktafon.
Administrativní práce nedělá kvalifikovaná sestra, ale recepční, čaj a kávu rozváží po oddělení pomocnice. Vše je organizováno tak, aby byl plně využit čas a kvalifikace lidí a aby pacienti nemuseli zbytečně čekat.
Ordinace nepatří konkrétnímu lékaři či specialistovi, využívá je ten, kdo právě má ordinaci. Ordinační hodiny mají i sestry specialistky. Do Outpatient docházejí například specialisté z Respiratory nurse specialist, kteří pacienty edukují, například jak užívat inhalátory.
Prevence i hospic
Zvláštním typem komunitní péče se v Anglii zabývá Health visitor (HV), sestra se speciální kvalifikací pro prevenci zdraví. S pracovníky HV jsem navštívila rodiny s novorozenými i odrostlejšími dětmi a mateřskou školu.
Radí matkám při péči o dítě, navštěvují sociálně slabší rodiny, radí rodičům s výchovnými problémy, provádějí preventivní prohlídky dětí. V Anglii je velmi rozšířená umělá výživa, v některých vrstvách kojí pouze 12 procent matek, a tak propagují kojení.
Starají se o nezletilé matky (dvanáctileté či třináctileté matky zde potkáte poměrně často). Jejich „záběr“ je však daleko širší. Spolu s učitelkami vyhledávají v mateřských školách děti s potenciálními zdravotními či sociálními problémy. Dělají výchovně preventivní přednášky ve školách, starají se o drogově závislé či nakažené HIV. Během praxe jsem navštívila i Compton Hospice, který také poskytuje domácí péči. O pacienty s nádorovým nebo jiným vážným onemocněním se stará The Home Care Team, složený z Home Care Nurses. Sestry se zaměřují na bolest a další potíže spojené s nemocí a terapií.
Podávají emocionální podporu pacientům i jejich rodinám. Stejně jako jiné specialistky navštěvují „své“ pacienty v nemocnici, doma i v hospicu. Tyto sestry v rámci péče spolupracují s praktickým lékařem, lékařem z nemocnice Hospital Consultan i s District Nurse. Podle potřeby kontaktují další členy týmu hospicu (lékaře, sociální pracovnice, fyzioterapeuty), mohou doporučit přijetí do hospicu.
Rady, kam se obrátit
Anglický systém primární, sekundární i terciální péče je velmi provázaný a spolupracující. O pacienty je postaráno v rámci prevence, přímé zdravotní i následné péče. Podrobně a názorně jsou o formách zdravotní péče informováni prostřednictvím průvodců vydávaných National Health Service (NHS). NHS Direct je pak telefonní servis zajišťovaný sestrami, které spolehlivě radí a informují o zdravotní péči 24 hodin denně. Stáž pro mě byla velkou zkušeností, všechny typy komunitní péče, se kterými jsem se v Anglii setkala, na mě působily velmi profesionálně a organizovaně. Myslím, že jejich systém je efektivní, perspektivní a má široké pole působnosti.
O autorovi: Mgr. Hana Janoušková, Psychiatrická léčebna, Bohnice, Praha (hankajanouskova@centrum.cz)