V případě aromaterapie je zajímavé vrátit se trochu do historie. Používala se již ve starověkých civilizacích, záznamy o ní lze nalézt v nejstarších čínských svitcích nebo dokonce v bibli. V Eseji o vůních, kterou napsal Montaigne ke konci 16. století, existuje úvaha o tom, že by lékaři mohli víc využívat vůně, protože působí pozitivně na náladu a očišťují smysly. Pálení kadidla a nakuřování – to byly jedny z prvních léčitelských praktik. Bylinkářky uměly připravit nejrůznější odvary a výtažky z bylin, které se přikládaly ve formě obkladů na různé části těla, ordinovaly koupele celého těla nebo jen nohou či rukou, znaly a doporučovaly inhalace i esence přímo pronikající pokožkou.
V moderní době termín aromaterapie označuje používání vybraných olejíčků nebo aromatických esencí, které se využívají k inhalování, jako přísada do koupelí a k masážím.
Vůně a masáž
Především masáže jsou při některých onemocněních doslova blahodárné; pacientovi pomáhá jak olej pronikající do pokožky, tak jeho vdechování. Většina odborníků-aromaterapeutů se shoduje v názoru, že prakticky každé psychosomatické nebo stresem způsobené poruše se dá pomoci i aromaterapií. Možná ji tak trošku ovládáte i vy. Vždyť co jiného než dobrý voňavý čaj po příchodu z nevlídného počasí venku a klidná chvilka se zapálenou svíčkou vám pomůže k uklidnění po pracovním stresu? Anebo koupel s přísadou olejíčků či bylinek v případě, že na vás „něco leze“? (Pozor, pokud už je nachlazení v pokročilé fázi, raději si s čajem hned vlezte do postele anebo předtím pobuďte ve vaně jen chvíli.) Terapii vůněmi z bylinek a olejíčků využívá většina z nás běžně.
Jak působí
Jako příklad působení vůní uveďme příjemnou a nezbytnou činnost, které se věnujeme několikrát denně – jídlo. Vůně bylinek a koření v připraveném pokrmu připraví trávicí trakt pro správné trávení. Pokud potrava příjemně voní, stimuluje se sekrece slin a potom i trávicích šťáv. Trávení ovlivňují i některé esence a oleje; některé snižují kyselost žaludku, jiné ovlivňují jeho stahy nebo působí mírně projímavě. Existují byliny a olejíčky, které umějí snižovat krevní tlak, jiné jej naopak zvyšují nebo stimulují krevní oběh. Proto je vždy vhodné poradit se s někým, kdo se v působení aromaterapeutik dobře vyzná.
Esenciální oleje
Esenciální oleje jsou destilované, extrémně koncentrované těkavé rostlinné oleje, které je třeba používat s velkou opatrností. Obvykle je v domácích podmínkách nelze vyrobit. Vyluhované bylinné olejíčky si naopak doma připravit můžete.
Některé esenciální oleje, používané v malých dávkách například v rozprašovačích, obsahují účinné antiseptické látky, které zároveň stimulují přírodní obranné mechanismy lidského těla. Například oleje z bergamotu, eukalyptu a citronu se mohou používat u infekcí dýchacích cest, a to buď do inhalačních roztoků, nebo pro masáže zad a obklady. Některé esence dobře působí na lymfatický a nervový systém. Na smutnou náladu a mírnější depresivní stavy dobře působí směsi olejíčků s ylang-ylangem, citrusovými plody, s hřebíčkem a jasmínem. Velmi známá a ceněná je především levandule.
Aromakoupele
V některých dobách se lidé hygienou moc nezabývali, ale ve starém Egyptě se bohaté dámy koupaly hodně rafinovaně. A ty bohaté používaly velmi drahé oleje – nejen do koupelí, ale na pěstění těla, vlasů a k masážím.
Poměrně detailně jsou v literatuře popsány postupy, které se praktikovaly ve starořímských lázních. Veřejné lázně byly významnou součástí společenského života mužů, projednávaly se tam důležité správní otázky. Po vstupu do lázní se návštěvník svlékl a odešel do místnosti, kde byly připraveny kelímky s vonnými mastmi, olejíčky a parfémy. Po jejich použití na celé tělo následovala krátká studená koupel s vydrhnutím těla. Dalším bodem lázeňského programu byla horká koupel (něco podobného jako mnohem později parní lázeň) s dalším použitím kartáčů a olejů a jako poslední se Říman nechal namasírovat dalším vonným olejíčkem. Jak vidíte, hygiena to byla opravdu důkladná. Římské ženy si podobné radosti dopřávaly v domácím prostředí. Těm bohatým po koupeli otrokyně obarvily a učesaly vlasy – opět s použitím vonných olejů, namasírovaly a nalíčily obličej.
Vlažná koupel (28–35 stupňů Celsia) uvolňuje a uklidňuje, krátká horká koupel (35–39 stupňů Celsia) tonizuje. Pokud budete v horké vaně dlouho, budete otupělí (a není to zdravé). Používání koupelových olejů buď stimuluje, nebo uklidňuje. Některé esence jsou silnější a mohly by mít na citlivou pokožku dráždivý účinek, proto s nimi zacházejte opatrně a nejdříve vyzkoušejte 1–2 kapky. U většiny esencí stačí 5 kapek, začas můžete přejít na 10–12. Po nakapání do koupele vodu zamíchejte, aby se na ní vytvořil jemný film, lehněte si a relaxujte.
Odborníci doporučují používání nerozpustných koupelových olejů, protože jejich malé množství zůstane na pokožce i po koupeli. Tento fakt ocení nejvíce ti, kteří mají hodně suchou kůži.
Aromaterapeutické masáže
Masáž – klasická nebo s použitím aromaolejíčků – je příjemným zážitkem a má i vynikající léčebné efekty. Ovšem neovládá ji každý, a tak pro začátek doporučujeme svěřit se odborníkům. Ti také přesně znají účinky masážních směsí na pokožku a zamezí nebezpečí kožních (alergických) reakcí.
Doporučujeme, abyste naše informace o aromaterapii brali jako inspiraci pro domácí péči. Pokud vás téma zaujalo, vyhledejte si k němu literaturu a pamatujte – méně je někdy více. Při rozumném užívání vědomostí v praxi vám přinese především příjemné uvolnění a zpříjemní léčení.
Pleťové masky Na citlivou pleť: med s jogurtem, grapefruit, meloun, heřmánek, růže. Na zralou pleť: olej z pšeničných klíčků, jablko, avokádo, grapefruit, citron, pačuli Na mastnou pleť: zelí, grapefruit, jahody, broskve, kafr. Na suchou pleť: olej z pšeničných klíčků, avokádo, banán, mrkev, santalové dřevo.
Co je dobré „na nervy“
Při strachu: bazalka, jasmín, jalovec.
Při hněvu: heřmánek, meduňka, růže.
Při podrážděnosti: kafr, levandule, majoránka.
Při úzkosti: bergamot, ylang-ylang, santalové dřevo.
Při melancholii: jasmín, levandule, bazalka.
O autorovi: Připravila: Mgr. Jana Hrabáková