Zubní kaz

Ústní dutina je sídlem velkého počtu bakterií, jejichž počet se výrazně zvyšuje už při přechodném snížení imunity lidského organismu. Mikroorganismy hrají rozhodující roli v etiopatogenezi zubního kazu. Při nedostatečné ústní hygieně vzniká na povrchu zubu povlak, který se za určitý čas (několik hodin) osidluje mikroorganismy a vzniká mikrobiální povlak – plak. Má svou strukturu a lze jej odstranit pouze mechanicky (zubním kartáčkem), nedá se vypláchnout. Plak se vyznačuje tím, že je nepoddajný, žlutošedý, měkký a lepivý: 1 mg 7 dní starého dozrálého plaku obsahuje 100–300 milionů bakterií. Čím víc cukrů dostávají bakterie jako výživu, tím rychleji roste plak. Zubní kámen vzniká jen na přítomném plaku. Voda obsahující vápník nehraje žádnou roli. Minerální látky ze slin, především kalcium a fosfát, se ukládají po vrstvách a dochází tak k vápenatému ztvrdnutí. Zubní kámen, který je viditelný nad okrajem dásně, se nazývá supragingivální, a ten, který se tvoří a usazuje v parodontálním váčku, se nazývá subgingivální zubní kámen. Supragingivální povlak je primárně lokalizován na habituálně nečistých místech zubů (predilekční místa kazu), jako jsou fisury, jamky, aproximální plošky zubu, odhalené plochy kořene. Povlak je spouštěcím faktorem při vzniku zubního kazu. Metabolické produkty bakterií, které jsou obsaženy v povlaku, jsou zodpovědné za demineralizaci tvrdých zubních tkání. Zbytky potravy tv