Alzheimerovou demencí trpí 135 000 Češek a Čechů, ve zdravotnických a sociálních zařízeních se léčí sotva každý desátý. Tři čtvrtiny nemocných jsou v péči rodin.Na problematiku pečujících upozorní Mezinárodní den Alzheimerovy choroby, který připadá na 21. září. Se stárnutím populace nemocných přibývá, v roce 2050 by mohl počet nemocných v ČR dosáhnout 225 000.
Alzheimerova choroba je celosvětově čtvrtou až pátou příčinou úmrtí. Jde vlastně o zrychlené stárnutí mozku, s věkem pacientů přibývá: ve věku 65 let jí trpí pět procent lidí, ve věku 80 let třetina.
„Především povědomí o nemoci je v ČR malé, mělo by se o ní víc hovořit, aby se pacientům i rodinám žilo lépe. Aby obce byly přátelštější k lidem s těmito poruchami, k jejich rodinám a zřizovaly potřebné služby. A pak aby systém zdravotní a sociální péče se propojil a lidem lépe sloužil,“ shrnula představy lékařů pečujících o pacienty s demencí Holmerová.
O Alheimerově demenci se podle ní sice mluví jako o strašáku, ale včas se na ni nemyslí, léčba začíná zbytečně pozdě nebo vůbec. Narůstající potíže s pamětí a orientací se přičítají věku, ačkoli běžnou součástí zdravého stárnutí nejsou. „Problém je s odbornou pomocí, rodiny často nevědí, že mají nárok na příspěvek na péči, nebo jim není přiznán,“ řekla.
Změnit by se podle Holmerové měl také přístup veřejnosti. Odborná společnost navrhla do národního plánu, aby vznikly učební programy pro zdravotníky, sociální pracovníky, ale třeba také pro policisty, aby věděli, když najdou dezorientovaného člověka, jak k němu přistupovat.
Na léčení Alzheimerovy nemocí dává Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) ročně 600 milionů korun, loni evidovala přes 27 000 léčených. U VZP je 60 procent obyvatel, lze tak odhadnout, že zdravotní pojišťovny celkem vydají na léčení Alzheimerovy nemoci ročně miliardu korun.
Holmerová připomněla, že i když počty hospitalizací dlouhodobě rostou, 75 procent pacientů je v domácím ošetření, bývá to na úkor kvality života celé rodiny. Péče o lidi s demencí je vysilující, trvá 24 hodin denně.
Pro stát je péče rodiny levnější, obce ale musejí nabídnout služby, aby to rodina zvládla, například mohla dát pacienta s demencí ve dne do „školky“, kde se o něj postará školený personál. Služby by podle Holmerové měly vycházet vstříc specifickým potřebám, pacient s demencí by v nemocnici měl mít nárok na průvodce, může to být někdo z rodiny.
Pacienti s rozvojem nemoci zapomínají, kdo a kde jsou, ztrácejí orientaci, neumějí se sami najíst, obléci se. Zapomenou třeba zavřít dveře bytu, takže hrozí vykradení, zapomenou vypnout plyn, což může ohrozit celé okolí. Jejich chování může pro neznalého připomínat dětské zlobení, jde ale o projevy nemoci a s tím by měli pečovatelé počítat.
Česká alzheimerovská společnost vydala rady pečujícím na webu gerontologie.cz. V projektu Bezpečný návrat pomáhá lidem, kteří jsou ohroženi blouděním. Pacient dostane náramek s kódem a telefonním číslem společnosti. Když se ztratí, je možné ho podle kódu na náramku identifikovat a dát vědět rodině.