Alzheimerova choroba začíná výpadky krátkodobé paměti. Jak vypadá současná léčba?

alzheimer
Zdroj: Depositphotos

Alzheimerova choroba je degenerativní onemocnění mozkových buněk a spojů, což se projevuje především ztrátou paměti, problémy s myšlením, poklesem úsudku a v posledním stádiu i některých životní funkcí. Přesná příčina onemocnění prozatím není známá, nicméně její rozvoj začíná asi 20 let před tím, než se objeví první příznaky. Jaké jsou příznaky Alzheimerovy choroby a jaká je léčba?

Co je Alzheimerova choroba?

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění projevující se neuropatologickými změnami a poklesem kognitivních funkcí, tedy paměti, myšlení a úsudku. Představuje nejčastější příčinu demence (zhruba u 60 % až 80 % případů) a riziko se zvyšuje s přibývajícím věkem. V současné době se s nemocí potýká přibližně sedm milionů obyvatel Evropy.

Onemocnění postihuje obě pohlaví, ale častější bývá u žen po dosažení věku 85 let, pravděpodobně z důvodu vyšší průměrné délky života. Zatím neexistuje žádná léčba, tudíž jsou pacienti odkázáni na každodenní pomoc jiné osoby. Jako první tuto nemoc popsali lékaři Oskar Fisher a Alois Alzheimer v roce 1907. [1, 2, 3]

Co Alzheimerovu nemoc způsobuje?

Přesná příčina Alzheimerovy choroby prozatím bohužel není známá, ale již víme, že nejprve bývají postiženy synapse v mozku. To znamená, že komunikace mezi nervovými buňkami přestává fungovat tak, jak by měla.

Lidský mozek obsahuje přibližně 100 miliard nervových buněk (neuronů), které jsou propojeny synapsemi. Úkolem neuronů je neustále zpracovávat přijaté informace a jiné podněty, které jsou přenášeny neurotransmitery ke zpracování v jednotlivých částech mozku.

Poruchy synapsí proto způsobují, že neurony nedokážou získané informace správně přijmout, zpracovat a předat dál. Jak onemocnění postupuje, odumírají celé nervové buňky, což má za následek celkový pokles duševních schopností.

Alzheimerova choroba a dědičnost

Alzheimerova choroba ve většině případů dědičná není. Genetickou poruchou bývá asi jen u 1 % případů. Pokud tedy některému z členů vaší rodiny byla diagnostikována Alzheimerova porucha, existuje minimální pravděpodobnost, že by nemoc postihla i vás. [4, 5, 6, 7]

Alzheimerova choroba: stádia

Alzheimerova choroba se u každého člověka vyvíjí odlišným tempem a průběh se může u každého lišit. Nemoc se typicky rozvíjí 20 až 25 let zcela bez příznaků. Až poté se začnou objevovat první obtíže. Vývoj Alzheimerovy choroby se přitom dělí do 3 stádií:

  • Počáteční stádium: v rané fázi nemoci je dotyčný stále soběstačný a není nebezpečný sobě ani svému okolí. Potřebuje však zpravidla pomoc se složitějšími úkony a některými činnostmi. Objevují se první problémy s pamětí a koncentrací.
  • Středně pokročilé stádium: v této fázi se prohlubují problémy s pamětí, ztrácí se orientace v čase a místě a pacient potřebuje pomoc druhé osoby při každodenních činnostech.
  • Těžké stádium: v tomto stádiu dochází k úplné ztrátě paměti, dotyčný nepoznává své blízké, není soběstačný a potřebuje nepřetržitou péči. [8, 9]

První příznaky Alzheimera: raná fáze nemoci

Příznaky Alzheimerovy choroby se objevují pozvolna. Nejdříve se u dotyčného začíná zhoršovat krátkodobá paměť, má obtíže sledovat konverzaci nebo ztrácí podněty. Má problémy s učením se a přijímáním nových informací. Při rozhovoru se mu stává, že zapomene, co právě říkal nebo chtěl říci.

Pacient trpící Alzheimerovou chorobou může začít mít problémy s časovou a prostorovou orientací. Každodenní složité úkony, jako jsou bankovní převody, mu činí obtíže a běžně se stává, že se nemocný začne uzavírat a stahovat do sebe, protože se za své nedostatky stydí a nechce na ně upozornit své okolí. [10, 11]

Alzheimer: příznaky pokročilých stádií

Ve středně pokročilém stádiu si nemoci zpravidla začne všímat okolí pacienta. Je ovlivněna také dlouhodobá paměť, takže dotyčný začíná zapomínat i na důležité události ve svém životě, a to včetně vlastní rodiny. Orientace v čase a prostoru se stává čím dál obtížnější, stejně jako každodenní činnosti. Příznaky, které se běžně objevují, jsou:

  • ztráta krátkodobé i dlouhodobé paměti,
  • problémy s vykonáváním běžných činností,
  • časová a místní dezorientace,
  • zhoršující se racionální úsudek,
  • problémy s abstraktním myšlením,
  • změny v náladě a chování,
  • problémy s řečí,
  • změny osobnosti,
  • ztráta iniciativy.

U některých pacientů se rovněž mohou rozvinout další duševní stavy, kam patří paranoia, deprese či afektivní poruchy. V posledním stádiu nemoci pacienti nerozpoznávají své okolí, nic si nepamatují a jen těžko mluví.

Obtížné může být také polykání i dýchání a typický bývá i oslabený imunitní systém a inkontinence. Přes všechny duševní poruchy jsou však tito lidé zpravidla schopni vnímat vnější svět a rozpoznávat pozitivní i negativní emoce. [12, 13, 14]

Alzheimerova choroba: test

Diagnostikovat Alzheimerovu chorobu je i přes její četný výskyt stále poměrně složité. Podle dostupných zdrojů proto bývá diagnostikováno pouze 20 až 30 % všech případů. Neexistuje žádný test, který by přinesl jednoznačný výsledek, tudíž správnou diagnózu dokáže určit pouze lékař, který má s tímto onemocněním dostatek zkušeností. Diagnostika probíhá na základě:

  • podrobného zhodnocení osobní anamnézy pacienta,
  • kontroly a vyhodnocení kognitivních funkcí, paměti a chování pacienta za poslední měsíce a roky,
  • podstoupení testů výkonových funkcí, kam patří psaní, čtení, základní matematické úkony, časoprostorová orientace, paměť, řečové schopnosti, zrak a pozornost,
  • klinického vyšetření doplněného laboratorními testy zaměřenými na odhalení jiné příčiny kognitivní poruchy,
  • neurologického vyšetření, CT a MRI mozku. [15, 16]

Léčba Alzheimerovy choroby

Alzheimerovu chorobu prozatím není možné léčit, jelikož stále nebyly odhalené přesné příčiny, na něž by léčba měla cílit. Přesto však vědci v posledních letech učinili velké pokroky  v porozumění Alzheimerově chorobě a v současnosti je ve vývoji a testování několik léčebných postupů, a to včetně léků.

Některé z nich již dokonce byly schváleny americkým Úřadem pro kontrolu léčiv (FDA). Tyto léky pomáhají zmírnit příznaky onemocnění a zpomalit jeho průběh. Patří mezi ně například nejnovější lék zvaný Aducanumab, který dokáže zpomalit progresi této nemoci. Většina léků by měla být nejúčinnější ve středně pokročilé fázi nemoci.

K léčbě středně těžké až těžké fáze Alzheimerovy choroby bývá dále předepisován lék známý jako Memantin, antagonista N-methyl D-aspartátu (NMDA). Hlavním účinkem tohoto léku je snížení příznaků nemoci, což by mohlo některým lidem umožnit zachovat si určité funkce o něco déle, než by tomu bylo bez léků. O možnostech léčby se tedy vždy poraďte s vaším lékařem. [17, 18]

Potýká se někdo z vašich blízkých s Alzheimerovou chorobou?

Život s Alzheimerem

S postupujícím onemocněním je pro pacienta čím dál obtížnější vykonávat každodenní činnosti samostatně, proto potřebuje pomoc dalšího člověka. Je však nezbytné podpořit i nezávislost nemocného a vědomě využívat a posilovat jeho schopnosti, které má. Zdravé sebevědomí má totiž velký vliv na vývoj nemoci a prodlužuje její mírný průběh.

Pokud hledáte domov pro seniory s Alzheimerovou chorobou nebo další důležité informace, můžete se obrátit například na stránky České alzheimerovské skupiny, která poskytuje databázi nejrůznějších podpůrných služeb, nebo navštívit Národní zdravotnický informační portál, který nabízí užitečné informace k péči o blízkého. [19, 20]

Alzheimerova choroba: prevence

Velký význam v prevenci rozvoje Alzheimerovy choroby mají především intelektuální aktivity, jako je učení se novým znalostem či jazyku, hraní na hudební nástroj a podobně, a to do co nejvyššího věku. Vznikají tím nová mozková spojení mezi neurony a s nimi tzv. mozkové rezervy.  Riziko rozvoje onemocnění lze dále minimalizovat:

  • pravidelnou fyzickou aktivitou,
  • psychickou a sociální aktivitou,
  • regulací stresu,
  • dostatkem spánku,
  • zdraví prospěšnou stravou. [21, 22]

Zdroje: alzheimer.cz, nfsenorina.cz, nzip.cz, szu.cz, solen.cz, nia.nih.gov, healthline.com

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top