CT vyšetření umožňuje lékařům detailně prozkoumat orgány a tkáně. Jak probíhá?

CT vyšetření

Zdroj: Depositphotos

Při podezření na některé akutní stavy nebo chronická onemocnění, která by mohla pacientovi způsobit řadu komplikací, se často provádí výpočetní tomografie. Jde o radiologické vyšetření, pomocí kterého je možné rychle, jednoduše a hlavně detailně prohlédnout konkrétní oblast pacientova těla a odhalit příčinu jeho obtíží nebo vyloučit různé patologické stavy.

Co je CT vyšetření?

Výpočetní tomografie (CT neboli Computed Tomography) je radiologická vyšetřovací metoda, která pomocí rentgenového záření umožňuje lékařům prohlédnout vnitřní orgány a tkáně pacienta. Dnes slouží především k diagnostice různých poranění či onemocnění, ale využívá se také v preklinickém výzkumu (během vývoje nových léků a vakcín) nebo při speciálních léčebných výkonech.

Výhodou výpočetní tomografie je její vysoká rozlišovací schopnost, rychlost a jednoduchost. Zatímco klasický rentgen nabídne lékaři jediný snímek, s nímž následně může pracovat, během CT vyšetření tomograf vytvoří spoustu řezů, které pak lékař může podrobně prozkoumat. Pokročilejší přístroje navíc umí ze samostatných CT snímků složit trojrozměrný obraz skenovaného objektu. [1, 2, 3]

Princip výpočetní tomografie

Přístroj, jenž slouží k neinvaznímu zobrazení jednotlivých částí těla v tenkých vrstvách, se nazývá tomograf. Tvoří jej systém rotující rentgenky a citlivých detektorů, které se nachází na obvodu vyšetřovacího kruhu CT přístroje, jenž se označuje jako gantry. Tyto detektory pak převádějí rentgenové záření procházející pacientovým tělem na elektrický signál přenášený do počítače.

Samotná rentgenka i detektory se během CT vyšetření pohybují. Otáčejí se kolem pacientova těla, aby bylo možné získat snímky z více různých úhlů. Vyšetřovaná oblast těla přitom bývá rozdělená na velké množství tenkých vrstev neboli skenů, jejichž tloušťka se pohybuje od 1 do 10 mm (u modernějších přístrojů to ale může být i méně).

Při samotném CT vyšetření vyjadřuje míru absorpce a rozptylu rentgenového záření v tkáních denzita, která se počítá v jednotlivých bodech tkáně. K jejímu definování lékaři využívají Hounsfieldovu stupnici, která je rozdělená na 4096 stupňů. Rozdíly v denzitě jsou pak zobrazené na stupnici šedi (lidským okem ale nelze rozlišit všechny stupně, takže se používají podintervaly).

Pomocí výsledných dat je možné v počítači matematicky zrekonstruovat obraz konkrétní vrstvy, aby si lékař následně mohl vyšetřovanou část těla dobře prohlédnout po jednotlivých vrstvách (jako by konkrétní orgán nebo tkáň rozřezal na tenoučké plátky). Navíc může snímek různě upravovat a zvýrazňovat podstatné části, složit 3D obraz nebo zrekonstruovat řez v jiné rovině.

Druhy tomografů:

  • sekvenční CT (konvenční, krokové) – na základě topogramu se plánují prováděné řezy, které jsou transverzální, a každá vrstva se měří zvlášť, což vede k tomu, že na sebe nenavazují a bývají mezi nimi mezery, takže 3D rekonstrukce nejsou tak kvalitní,
  • spirální CT (helikální) – během krátkého času je pomocí tohoto vyšetření možné získat poměrně velký objem dat, z čemuž lze vytvořit libovolný počet obrazů, a navíc tato metoda ve srovnání s konvenčním CT vyžaduje mnohem kratší čas, umožňuje detekci drobných ložisek i tvorbu přesných rekonstrukcí (používá ale vyšší dávku záření),
  • CT duální energie (CTDE) – tato metoda využívá napětí na dvou rentgenových lampách, přičemž každá rentgenka vyzařuje jiné rentgenové spektrum, což lékařům pomáhá získat více informací a provést přesnější hodnocení některých tkání a orgánů.

S výpočetním tomografem vždy pracuje radiologický asistent, zatímco ostatní úkony (podání kontrastní látky, interpretace vytvořených snímků) mívá na starosti lékař, který je odborníkem v radiodiagnostice. Ačkoliv se pro dané vyšetření ujalo hovorové označení „CéTéčko“, někdy se také nesprávně označuje jako počítačová tomografie (computed = výpočetní, computerized = počítačový). [4, 5, 6, 7]

Historie

Základy výpočetní tomografie položil již Wilhelm Conrad Röntgen, jenž roku 1895 objevil rentgenové záření (paprsky X). Klasický rentgen ovšem pracuje s tím, že se jednotlivé orgány překrývají. Není tedy možné jednoznačně definovat, kudy přesně rentgenový paprsek prošel, a lékaři pomocí rentgenu nejsou schopní vytvořit skutečný řez těla.

První přístroj výpočetní tomografie pak vyvinul Godfrey Newbold Hounsfield. Prototypy začaly vznikat ve druhé polovině 60. let 20. století a ve výzkumných laboratořích EMI byl první klinický prototyp představen v roce 1971. Princip jeho fungování spočívá v měření absorpce svazku rentgenového záření v tenké vrstvě konkrétní tělesné oblasti, kterou je nutné prozkoumat. [8, 9, 10]

Indikace a kontraindikace

CT vyšetření má v lékařské praxi široké využití, jelikož umožňuje lékařům detailně zhodnotit tkáně jednotlivých orgánů, a to hlavně v oblasti hlavy, krku, hrudníku, ale i břicha nebo malé pánve. S jeho pomocí ovšem mohou posoudit také plicní, kostní a cévní struktury a bývá indikováno u různých akutních stavů, jako jsou úrazy hlavy nebo různé zlomeniny, nebo v případě chronických onemocnění.

Důležité je ovšem poznamenat, že existují dva různé druhy CT vyšetření, které se liší způsobem provedení i tím, kdo může daný test podstoupit. Prvním je nativní vyšetření CT, které nevyžaduje využití žádné kontrastní látky. V indikovaných případech je možné provést ho prakticky kdykoliv, ale u těhotných žen se provádí pouze v případě akutních stavů, které pacientku ohrožují na životě.

Druhým typem je kontrastní CT vyšetření, kterému předchází aplikace kontrastní látky (většinou nitrožilně, ale někdy také perorálně nebo intratékálně), jež následně proudí pacientovými cévami a pomáhá zkvalitnit výsledky vyšetření. Tento typ vyšetření se nicméně pojí s větším množstvím kontraindikací, na které by lékaři měli myslet.

CT vyšetření s jodovou kontrastní látkou se nikdy neprovádí u pacientů, které již v minulosti po její aplikaci postihla těžká alergická reakce. Pouze v mimořádných případech a při dodržení specifických opatření (antialergická příprava, zajištění hemodialýzy a podobně) se pak toto vyšetření provádí při následujících stavech:

  • těhotenství,
  • renální insuficience,
  • těžké formy polyvalentní alergie,
  • neléčená nekorigovaná hypertyreóza,
  • feochromocytom (nádor, který produkuje katecholaminy),

Komplikace způsobené podáním jodové kontrastní látky ohrožují také pacienty trpící bronchiálním astmatem, akutní cévní mozkovou příhodou, cukrovkou nebo mnohočetným myelomem. K rizikovým skupinám se pak řadí děti do 15 let, dospělí starší 70 let, nemocní s transplantovanou ledvinou nebo osoby, jejichž klinický stav je nestabilní (dochází u nich například k srdečnímu selhávání). [11, 12, 13, 14]

Druhy CT vyšetření

CT hlavy a mozku – CT vyšetření hlavy bývá indikováno hlavně u pacientů, kteří si stěžují na silné bolesti hlavy, závratě nebo se u nich objeví jiné příznaky aneurysmatu. Pomáhá prozkoumat centrální nervový systém, cévní zásobení mozku a vedlejší nosní dutiny, přičemž samozřejmě může odhalit i přítomnost mozkových nádorů nebo různé nebezpečné stavy (krvácení, traumata, kalcifikace).

  • CT mozku – standardní vyšetření mozku se používá hlavně u cévních mozkových příhod, u pacientů s úrazem hlavy nebo v případě, kdy existuje podezření na nitrolební krvácení, subarachnoidální krvácení či trombózu splavů,
  • CT perfuze mozku – jedná se o vyšetření s podáním kontrastní látky, které bývá indikováno u mozkové ischemie a slouží k detekci časného stádia cévní mozkové příhody, k posouzení poruchy prokrvení mozku a určení doby vzniku příhody, ke kontrole ischemických změn mozku a k posouzení efektu léčby u mozkových nádorů.

CT krku – V tomto případě se CT využívá k zobrazení oblasti od lebeční základny až po horní část plic. Pomáhá detekovat a diagnostikovat různé nádory nebo jiné útvary v krku, na jazyku, na hlasivkách nebo v horních dýchacích cestách, ale také srůsty či abnormality štítné žlázy a problémy s krční tepnou.

CT angiografie (CTA) – Jde o vyšetření cévního tepenného řečiště pomocí CT, které se používá hlavně pro zobrazení velkých tepen (krkavice, aorta, ledvinné tepny, pánevní tepny) nebo pro zobrazení mozkových tepen. Často nahrazuje klasické angiografické vyšetření a může prokázat uzávěr tepny, aneurysma nebo různé malformace.

CT flebografie – Jedná se o vyšetření cévního žilního řečiště, které lékařům umožní prozkoumat žíly horních i dolních končetin, ale také centrální žíly.

CT páteře – Indikací k CT vyšetření páteře mohou být poranění skeletu, bolesti v zádech, které přetrvávají i po konzervativní léčbě, kořenové dráždění, syndrom míšní kaudy nebo míšního konu či různé paretetické příznaky. Pomáhá odhalit degenerativní změny páteře, jako je postižení plotének, kalcifikace a osifikace měkkých tkání a vazů nebo spondylolýza, ale i vývojové vady a jiné kostní změny (osteoporóza, kostní tumory).

CT hrudníku – Dané vyšetření, které je vhodné k odhalení akutních i chronických změn v plicním parenchymu, se používá se při traumatech hrudníku a při podezření na poranění či postižení plic, pohrudnice, jícnu, hrudní aorty, srdce nebo perikardu. Lékařům pomáhá diagnostikovat stavy, jako je rakovina plic, zápal plic, tuberkulóza nebo přítomnost tekutiny v plicích, ale také fibróza nebo rozedma plic (pomocí výpočetní tomografie s vysokou rozlišovací schopnosti).

CT srdce – Při problémech s aortou, srdečními chlopněmi a jinými tepnami se někdy provádí CT vyšetření srdce s EKG synchronizací. Umožňuje zobrazení plicních žil směřujících do levé síně, což se provádí u pacientů před některými výkony a také po nich. Kromě toho lékaři tuto metodu využívají ke kontrole srdečních struktur u pacientů s vrozenými vadami a CT koronarografie se používá také pro posouzení bolestí na hrudi, anomálií v koronárním řečišti a průchodnosti koronárních bypassů.

CT plicní angiografie (CTPA) – Tento test je vhodný pro diagnostiku plicní embolie, kde se tepny vyplněné kontrastní látkou zobrazí jako bílé, ale jakékoliv defekty, jako je vmetek, budou tmavé, jelikož při CT vyšetření plic kontrastní látku blokují.

CT vyšetření břicha – Toto vyšetření se provádí u akutních stavů a polytraumat, ale také při podezření na patologii v oblasti břicha. S jeho pomocí je možné vyloučit krvácení, ale používá se také k odhalení rakoviny, určení konkrétního stádia a sledování jejího průběhu. Kromě toho jde o užitečný test, jenž pomáhá odhalit příčinu akutní bolesti břicha a diagnostikovat třeba zánět slepého střeva, zánět slinivky nebo aortální výduť.

CT pánve – Dané vyšetření bývá indikováno při podezření na patologické procesy v pánvi a většinou se provádí postkontrastně. Pomáhá diagnostikovat problémy s močovým měchýřem, jako je přítomnost ledvinových kamenů či nádorů, ale i poruchy mužského a ženského reprodukčního systému.

CT kolonografie – Jde o vyšetření, které lékařům umožňuje prozkoumat stěnu tlustého střeva a bývá doplňkem klasické kolonoskopie, kterou ovšem nedokáže zcela nahradit. V rámci daného testování je možné zachytit celou dutinu břišní společně s malou pánví.

CT enterografie – Pomocí této metody je možné zobrazit kličky tenkého střeva, jeho průběh, zúžení nebo dilataci a také charakter jeho stěny. Lékař tak může odhalit řadu patologických stavů, jako je Crohnova nemoc, rakovina nebo enteritida. [15, 16, 17, 18]

Příprava pacienta na CT vyšetření

Jelikož se při CT vyšetření používá ionizující záření, provádí se pouze v lékařem indikovaných případech. Kromě toho vyžaduje informovaný souhlas pacienta, který je dostatečně srozuměný s tím, jak bude vyšetření probíhat, se svým lékařem probral kontraindikace a svůj zdravotní stav (například alergie) a zároveň byl poučen o rizicích nitrožilního podání kontrastní látky.

Nativní vyšetření CT bez aplikace kontrastní látky, které se používá například k prozkoumání vybraných úseků páteře či vedlejších nosních dutin, obvykle nevyžaduje žádnou speciální přípravu. Podle moderních doporučení se dnes kontrastní látka obvykle nepije ani před vyšetřením břicha a malé pánve (výjimkou jsou některé patologické stavy, CT enterografie a CT kolonografie).

U mnoha dalších typů CT vyšetření je většinou nutné aplikovat nitrožilně jodovou kontrastní látku, čemuž by měla předcházet antialergická příprava. Pacient přichází na vyšetření nalačno. Nesmí jíst a kouřit (nejméně po dobu 4 hodin před vyšetřením) a měl by omezit také příjem tekutin (žádná káva nebo alkohol). Doporučuje se konzumovat pouze čistou vodu, ale před vyšetřením nesmí být člověk dehydratovaný.

Trpí-li pacient jakoukoliv alergií, podávají se mu kortikoidy (Prednison nebo léky s podobným účinkem). Pokud je nutné podat kontrastní látku bez této antialergické přípravy (v případě akutních stavů), lékaři mohou jednorázově do žíly aplikovat dávku Hydrocortizonu. Dříve se pacientům také podával Dithiaden, ale od této praxe se dnes již upouští.

Po konzultaci s lékařem by měl pacient před vyšetřením normálně užít obvyklou medikaci. Výjimku zde tvoří diabetici, kteří užívají metforminová perorální antidiabetika. Ti při předpokládaném podání kontrastní látky musí dané léky vysadit a nahradit je inzulinem. Před vyšetřením břicha a pánve je pak někdy nutné naplnit trávicí trubici vodou nebo zředěnou kontrastní látkou, kterou musí pacient vypít. [19, 20, 21, 22]

Průběh CT vyšetření

Na radiologické oddělení pacient přichází s řádně vyplněnou žádankou od lékaře, který mu CT vyšetření indikoval, a pokud již dříve podobné testy podstoupil, měl by dodat i příslušnou obrazovou dokumentaci nebo požádat na místě předchozího vyšetření o její přeposlání. Zároveň musí vyplnit a podepsat informovaný souhlas s provedením vyšetření a případně s podáním kontrastní látky.

Následně musí pacient odložit veškeré kovové předměty, kam patří i šperky nebo třeba podprsenky s kosticemi, protože by mohly výsledky vyšetření znehodnotit. Proto se ženám doporučuje přijít raději ve sportovní podprsence. Pokud vyšetření vyžaduje aplikaci kontrastní látky, pacientovi se následně do žíly zavádí kanyla, která je k tomu určená.

Samotné CT vyšetření se pak provádí vleže na zádech a pouze ve specifických případech (CT kolonografie) také vleže na břiše. Personál po uložení pacienta na vyšetřovací stůl odejde do vedlejší místnosti, odkud ho může sledovat a mluvit na něj pomocí mikrofonu. Stůl poté začne s pacientem opakovaně projíždět tomografem.

V určité fázi vyšetření bývá pacientovi pomocí automatického injektoru aplikována kontrastní látka, což může vyvolat pocit tepla rozlévajícího se po těle nebo krátkodobé nucení na močení. Je přitom nutné, aby se pacient nehýbal a dodržoval pokyny personálu (zadržet dech, provést nádech nebo výdech). Celé vyšetření pak trvá zhruba 5-10 minut a je zcela nebolestivé.

Po skončení vyšetření s aplikací kontrastní látky musí pacient počkat v čekárně ještě alespoň po dobu 15-30 minut pro případ jakýchkoliv komplikací. Teprve před ochodem mu je také odstranění zavedená kanyla. Pokud navíc pacient dostane před CT vyšetřením protialergický lék, který snižuje pozornost, nebude schopný řídit. Měl by si proto zajistit doprovod. [23, 24, 25]

Výsledky CT vyšetření

Jakmile vyšetření skončí, lékař musí získané snímky zhodnotit a kromě toho z nich může vytvořit také další rekonstrukce. Teprve poté je schopný vyhotovit definitivní nález, což může trvat delší dobu, takže není možné sdělit pacientovi výsledky ihned. Vyšetřující lékař ho může informovat o předběžném nálezu, ale ten definitivní většinou bývá přístupný nejdříve druhý den po vyšetření. [26, 27]

Rizika CT vyšetření

Ať už pacient podstoupí nativní CT vyšetření, nebo mu lékař doporučí CT vyšetření s kontrastní látkou, v obou případech dostane poměrně velkou dávku rentgenového záření. Celkové množství samozřejmě závisí na konkrétním typu vyšetření a rozsahu vyšetřované oblasti, ale je výrazně vyšší než u běžného rentgenového vyšetření. Proto je vždy nutné zvážit, zda přínos vyšetření převažuje možné komplikace.

Nežádoucí účinky může mít také nitrožilní aplikace jodové kontrastní látky. K těm mírným se řadí například pocení, návaly horka, nevolnost, sucho v ústech, zarudnutí, pocit nateklého jazyka, vyrážka či svědění. Středně těžké reakce se vyznačují zvracením, výsevem pupenů typických pro kopřivku nebo dušností. Těžká alergická reakce pak mívá charakter anafylaktického šoku, způsobuje křeče, bezvědomí či zástavy oběhu a vyžaduje okamžitou lékařskou péči včetně hospitalizace.

K možným komplikacím, které souvisí s podáním kontrastní látky, se řadí také kontrastní nefropatie. Jde o náhlé zhoršení funkce ledvin, kdy u pacienta dochází ke zvýšení sérového kreatininu o více než 25 % nebo 44 μmol/l během 48 hodin oproti tomu, jak vypadala hladina kreatininu před podáním kontrastní látky. Důraz je proto kladen hlavně na prevenci. [28, 29, 30, 31]

Zdroje: radiologyinfo.org, healthimages.com, homolka.cz, medicinapropraxi.cz, stefajir.cz, nemlib.cz, ikem.cz, bulovka.cz, nemji.cz, vysetreni.vitalion.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top