Zápal plic není radno podceňovat. V těžších případech často končí smrtí

Ačkoliv si spousta lidí myslí, že k rozvoji zápalu plic dochází pouze vlivem přechozené chřipky nebo jako komplikace zánětu průdušek, ve skutečnosti se jedná o samostatné onemocnění, které může mít bakteriální, virový, plísňový, ale i neinfekční původ. Pacientům způsobuje mnoho obtíží a pro malé děti, starší jedince nebo osoby s oslabenou imunitou může mít fatální následky.

Co je zápal plic?

Jako zápal plic nebo také pneumonie se označuje zánětlivé onemocnění plicní tkáně, které postihuje respirační bronchioly, plicní instersticium a především plicní sklípky. Jedná se o drobné dutinky naplněné vzduchem, odkud kyslík při dýchání difúzí přestupuje do krve. Pokud se ovšem plicní váčky a sklípky vlivem zánětu naplní tekutinou (hnis, hlen), přísun kyslíku bude omezen a pacientovi to výrazně ztíží nadechování.

Když lékaři hovoří o zápalu plic, mají tím vlastně na mysli široké spektrum zánětů plicní tkáně, které mohou postihnout jen jeden lalok (jednostranný zápal plic), nebo oba laloky (oboustranný zápal plic). Jejich závažnost se přitom může značně lišit, a to od mírných obtíží, které pacient překoná díky vhodným lékům a klidovému režimu, až po život ohrožující průběh, jenž vyžaduje hospitalizaci.

Výskyt onemocnění

Zánět plic každoročně postihne zhruba 6-7 % populace, přičemž na následky nemoci pak umírá zhruba 3-5 milionů pacientů. V celosvětovém měřítku se tedy pneumonie řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí, a to napříč všemi věkovými skupinami (nejvyšší počet úmrtí nicméně lékaři zaznamenali u dětí mladších pěti let a mezi seniory staršími 75 let).

V rozvojových zemích se pneumonie objevuje zhruba pětkrát častěji než ve vyspělých státech. Zápal plic zde způsobuje zhruba každé třetí úmrtí novorozence, ačkoliv by se mnohým z nich dalo zabránit pomocí účinné vakcíny. Pokud jde o výskyt tohoto onemocnění na území České republiky, roční incidence obvykle přesahuje 100 000 případů a zhruba pro 3000 pacientů je zápal plic fatální.

Kdo je nejvíce ohrožen?

  • Novorozenci a malé děti,
  • lidé starší 65 let,
  • chronicky nemocní pacienti,
  • osoby s oslabeným imunitním systémem,
  • kuřáci a lidé závislí na alkoholu či drogách.

Do rizikové skupiny patří třeba lidé trpící vleklým onemocněním respiračního či kardiálního systému (městnavé srdeční selhávání), pacienti potýkající se s cerebrovaskulární chorobou, diabetici, nemocní s malignitou nebo třeba jedinci, u nichž došlo k selhání ledvin. Více ohroženi jsou ovšem i pacienti s AIDS, osoby léčené pro popáleniny či lidé v rekonvalescenci po operaci nebo po zranění.

Příčiny zápalu plic

Ačkoliv v některých případech zápalu plic předchází onemocnění horních nebo dolních cest dýchacích, jindy se objeví bez jakýchkoliv předchozích obtíží a pacienta nepříjemně zaskočí. Původcem pneumonie totiž může být cokoliv, co ohrožuje citlivou plicní sliznici – tedy viry, bakterie, parazité nebo různé plísně. Kromě toho se pak mohou samozřejmě objevit i smíšené infekce.

V souvislosti s rozvojem tohoto onemocnění se lidé často ptají, jak moc je zápal plic nakažlivý. Jednoznačná odpověď ale neexistuje. Kromě výše zmíněných faktorů totiž mohou být za vznik obtíží zodpovědné také další faktory, jako je například poleptání sliznice chemikáliemi. Podle toho, jaká existuje pro zápal plic příčina, tedy lékaři rozlišují infekční a neinfekční zápaly plic.

Infekční zápal plic

Jak už název dané kategorie napovídá, v tomto případě je zápal plic nakažlivý, protože za jeho rozvojem stojí různé mikroorganismy. Sem patří hlavně viry a bakterie, ale samozřejmě také plísně nebo parazité. Přestože se lékařům podařilo identifikovat více než 100 různých kmenů infekčních činitelů, ve většině případů je na vině pouze omezené spektrum těchto patogenů.

Bakteriální zápal plic

Nejběžnější příčinou komunitně získané pneumonie (CAP), kterou se člověk nakazí v normálním prostředí mimo nemocniční zařízení, jsou bakterie. Na rozvoji obtíží se přitom podílí hlavně streptokoky (pneumokoky), stafylokoky a hemofily. Méně často pak na vině bývají nitrobuněčné bakterie, jako jsou chlamydie, rickettsie nebo mykoplazmata.

Téměř v polovině případů je za vznik pneumonie zodpovědná bakterie Streptococcus pneumoniae, která obvykle vyvolává jednostranný zápal plic. K dalším původcům se pak řadí Haemophilus influenzae (20 % případů), Chlamydophila pneumoniae (13 % případů) či Mycoplasma pneumoniae (3 % případů). Pokud pneumonii vyvolají mykoplazmata, obvykle bývá mírnější. Pacienti dokonce mohou zaznamenat zápal plic bez teploty nebo zápal plic bez kašle.

Kromě výše zmíněných bakterií však mohou nemoc vyvolat také další mikroorganismy, kam patří třeba Staphylococcus aureus, Legionella pneumophila, Moraxella catarrhalis, Klebsiella pneumoniae a gramnegativní bacily. Stále častěji se pak objevují také lékům odolné varianty bakterií (například MRSA). Šíření patogenů navíc usnadňuje alkoholismus, kouření a další rizikové faktory.

Bakterie se do plic nejčastěji dostávají skrze dutinu ústní a horní dýchací cesty. Projevy zápalu plic bývají v tomto případě spíše závažnější. Typická je například vysoká horečka, celková schvácenost a často i dušnost. Kromě toho si pacienti stěžují na nepříjemný vlhký kašel s vykašláváním hlenů nebo hnisu.

Virový zápal plic

Záněty plic mohou vyvolat různě druhy virů, kam patří třeba rhinoviry, koronaviry, virus chřipky, adenoviry, respirační syncitiální virus (RSC) nebo virus parainfluezy. Na vině ovšem může být také virus herpes simplex, který je zodpovědný například za vznik oparů. Pacienti, kteří onemocněli virovou pneumonií, mohou být navíc sekundárně infikováni také bakteriemi.

Na rozdíl od bakteriální infekce bývají zápaly plic způsobené viry většinou o poznání mírnější. Pacienty trápí hlavně suchý dráždivý kašel, který může být dušný, dále pak bolest na hrudi nebo zvýšená teplota (zpravidla do 38 °C). V některých případech ovšem může mít i virový zápal plic poměrně závažný průběh a končí smrtí pacienta.

V každé roční době samozřejmě převažují jiné typy virů, přičemž například během chřipkové sezóny způsobuje vir chřipky více než polovinu případů virového zápalu plic. V současné době pak častým původcem obtíží bývá také virus SARS-CoV-2, který je zodpovědný za rozvoj onemocnění s názvem COVID-19. Tento typ zápalu plic patří mezi ty závažnější a často mívá pro pacienty fatální následky.

Mykotický zápal plic

Příčinou této varianty jsou plísně nebo kvasinky, které nejčastěji napadají pacienty s oslabenou imunitou. Typicky se objevují třeba u malých dětí, u jedinců trpících AIDS, u chronicky nemocných osob nebo u lidí, kteří jsou v rámci léčby nuceni užívat imunosupresiva. Onemocnět ale můžete také po masivním vdechnutí patogenů, například při vyklízení starých sklepů nebo půdních prostor.

Významné jsou například infekce způsobené houbovou plísní známou jako Aspergillus, ale zápal plic způsobují také patogenní houby rodu blastomyces, Histoplasma capsulatum, Pneumocystis carinii nebo Cryptococcus neoformans. Projevy bývají podobné virovým zápalům plic (suchý kašel, dušnost, bolest na hrudi). Pneumocystové pneumonie ovšem mohou být velice závažné.

Parazitární zápal plic

Aby toho nebylo málo, zdraví plic může ovlivnit také řada různých parazitů, jako je například prvok Toxoplasma gondii, škrkavka dětská, zimnička čtvrtodenní nebo háďátko střevní. Tyto organismy se do těla pacienta dostávají přímým kontaktem s jeho pokožkou, prostřednictvím hmyzích bacilonosičů nebo požitím. Například paraziti rodu Ascaris a Strongyloides mohou vyvolat eozinofilní pneumonii.

Neinfekční zápal plic

V širším měřítku se pojem pneumonie často používá jako označení pro jakýkoliv problém, v jehož důsledku dochází k zánětu plic. Patří sem tedy i situace, kdy dojde k poškození plicní tkáně jinak než vlivem bakterií či virů. Přesnější označení pro tento typ zánětu je ovšem pneumonitida, tedy zánětlivé postižení plicního intersticia způsobující špatný přísun kyslíku, narušení difuze a výraznou dušnost.

V případě, že za rozvoj obtíží nejsou zodpovědné infekční činitelé, hovoříme o neinfekčním zápalu plic, který se někdy označuje také jako idiopatická intersticiální pneumonie. Původcem problémů jsou zde často tekuté nebo plynné chemikálie, které se dostanou do dýchacích cest, což způsobí devastaci plicní tkáně, jež později zareaguje vznikem zánětu. Pneumonii může způsobit třeba:

  • užívání některých léků,
  • působení alergenů,
  • vdechnutí cizího tělesa,
  • vystavení organismu cigaretovému kouři,
  • dlouhodobý pobyt ve znečištěném prostředí,
  • vdechnutí chemických plynů při průmyslových nehodách,
  • zatečení obsahu žaludku do plic (Mendelsonův syndrom).

Jelikož v tomto případě zápal plic nezpůsobily žádné mikroorganismy, pacient není pro své okolí nijak nebezpečný. Lékaři ovšem varují, že poškozená sliznice bývá velice oslabená a mohou ji velice jednoduše napadnout patogeny. Pokud by se to skutečně stalo, pacient samozřejmě bude nakažlivý a měl by si od ostatních udržovat odstup.

Klasifikace pneumonií

Lékaři nepovažují pneumonii za jedno samostatné onemocnění, ale spíše tímto názvem označují širší spektrum zánětů plicní tkáně. Z toho důvodu přišli s klasifikačním systémem, který zápal plic dělí do několika kategorií, a to nejen podle etiologie (na infekční a neinfekční zápaly plic), ale také podle dalších kritérií.

Podle průběhu:

  • akutní zápal plic,
  • chronický zápal plic – trvá déle než 3 měsíce,
  • recidivující zápal plic – objevuje se opakovaně ve stejné lokalizaci,
  • migrující zápal plic – plicní infiltráty vznikají v různě době na různých místech.

Podle mechanismu vzniku:

  • primární zápal plic – izolované postižení plicní tkáně,
  • sekundární zápal plic – vzniká jako komplikace jiných onemocnění.

Podle patologicko-anatomického obrazu:

  • alveolární zápal plic – zánět na plicích postihuje především plicní sklípky, patří sem lobární pneumonie (ohraničené postižení plicních alveolů) a lobulární pneumonie (bronchopneumonie),
  • intersticiální zápal plic – zánět se nachází ve vmezeřeném vazivu plicní tkáně.

Podle kliniky a epidemiologie

  • komunitní zápal plic – jde o nejčastější typ pneumonií (90 % případů) získaný mimo nemocniční zařízení, který se většinou léčí ambulantně,
  • nozokomiální zápal plic – v tomto případě se pneumonie rozvíjí v nemocničním prostředí, přičemž na vině bývá kontaminace dýchacího okruhu, translokace mikrobů ze střeva nebo mikroaspirace sekretů z orofaryngu (zařadit sem můžeme také ventilátorovou pneumonii vzniklou u pacientů napojených na ventilátor),
  • zápal plic u imunokompromitovaných pacientů – pneumonie se rozvíjí především u HIV pozitivních pacientů, jedinců po transplantacích nebo osob léčených cytostatiky, zářením či imunosupresivy,
  • zápal plic v ústavech sociální péče – jedná se o pneumonii, jež postihuje pacienty trpící větším počtem různých chorob a komplikací, kteří často navštěvují zdravotnická zařízení.

Podle závažnosti:

  • lehký zápal plic – pacienty trápí pouze kašel, rýma nebo faryngitida, ale bez zrychleného dýchání a dušnosti,
  • středně těžký zápal plic – objevuje se kašel spolu se zrychleným dechem, dušnost ale přítomná nebývá,
  • těžký zápal plic – nemocní se potýkají se silným kašlem, zrychleným dýcháním a dušností, přičemž dochází i k zapojení pomocných dýchacích svalů a kojenci navíc nejsou schopní pít.

Zápal plic: inkubační doba

Inkubační doba zápalu plic se vždy odvíjí od původce onemocnění a je tedy značně individuální. V případě bakteriální pneumonie se jedná zhruba o 1-3 dny, u virové pneumonie to pak bývá v rozmezí 4-6 dnů. Pokud je na vině virus chřipky, prvotní obtíže se obvykle projeví již 18-72 hodin po jeho průniku do pacientova organismu.

Jaké má zápal plic příznaky?

Přemýšlíte, jak poznat zápal plic a podle čeho je možné tuto nemoc odlišit od dalších respiračních obtíží? I v tomto případě je nutné řídit se tím, co obtíže způsobilo, protože bakteriální zápal plic může na první pohled vypadat jinak než zápal plic virového, plísňového nebo neinfekčního původu. Ačkoliv některé příznaky bývají stejné, jiné se mohou značně lišit.

Bakteriální zápal plic, který se někdy označuje jako typická pneumonie, se vyznačuje neustupující horečkou (nad 38 °C) a vytrvalým vlhkým kašlem, při němž pacient vykašlává hlen nebo hnisavý sekret. Pokud má nemoc těžší průběh, je možné při běžném nadechování slyšet nepřirozený sípot nebo pískot. Kromě toho se u závažnějších forem dostavuje také dušnost, zrychlené dýchání a bolest na hrudi.

A jak se pozná zápal plic virového (nebo třeba mykotického původu)? V tomto případě si pacienti stěžují především na suchý a dráždivý kašel, který někdy doprovází také nepříjemný tlak na hrudi a bolest při nadechování. Typická je také zvýšená teplota, která ovšem ve většině případů nepřesahuje 38 °C. Navíc se často přidávají symptomy podobné chřipce, jako jsou bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy, celková schvácenost, nevolnost či zvracení.

Možné příznaky zápalu plic

  • kašel (suchý, nebo vlhký),
  • bolest při nádechu,
  • bolest na hrudi při kašli,
  • celková únava a schvácenost,
  • nadměrné pocení,
  • zvýšená teplota nebo horečka,
  • pokles tělesné teploty a zimnice,
  • nevolnost, zvracení a průjem,
  • dechová tíseň.

Ať už se u pacienta rozvine bakteriální pneumonie, nebo se potýká s některou z jiných forem, které lékaři někdy označují jako atypické, všem zápalům plic obvykle předchází velké fyzické i psychické vyčerpání. Tato únava je spojená se sníženou schopností organismu čelit útokům různých patogenů, přičemž prvotní projevy zápalu plic si mohou lidé snadno splést se začínající chřipkou.

Závažnost jednotlivých obtíží se samozřejmě odvíjí od původce onemocnění, ale svou roli zde hraje i věk pacientů a jejich celkový zdravotní stav. Zápal plic u seniorů se často projevuje celkovou zmateností. Závažnější symptomy pak zahrnují promodrávání pokožky, snížený pocit žízně, přetrvávající zvracení, křeče nebo poruchy vědomí.

Zápal plic u dětí

Zajímá vás, jak se projevuje zápal plic u nejmenších pacientů a jaké má zápal plic příznaky u dětí? Průběh nemoci bývá velice podobný jako u dospělých. Pneumonie se přitom může objevit nečekaně, ale není výjimkou, že nastupuje také jako komplikace jiného infekčního onemocnění, jako jsou například plané neštovice nebo chřipka.

Mezi počáteční symptomy se řadí především celkový neklid, únava, nedostatek energie, nechutenství nebo zvracení. Zápal plic často začíná jako běžné nachlazení, ale příznaky se postupně zhoršují. Objevuje se zvýšená teplota nebo horečka, děti trápí kašel (suchý, či vlhký v závislosti na původci) a typické jsou také dýchací obtíže.

Novorozenci a kojenci nemusí vykazovat typické příznaky zápalu plic, a proto u nich může být určování diagnózy složitější. Napovědět může třeba bledost, spavost, častý pláč, zvracení nebo problém při kojení. Školní děti pneumonie postihuje hlavně během podzimních měsíců. Zpočátku mohou její příznaky připomínat akutní virové onemocnění, ale později dochází k prohlubování kašle.

Rizikové skupiny malých pacientů:

  • nejmenší děti (novorozenci a kojenci),
  • nedonošené děti,
  • děti s vrozenou srdeční vadou,
  • děti trpící chronickým plicním onemocněním,
  • děti trpící chronickým neurologickým onemocněním,
  • děti trpící podvýživou nebo poruchou imunity.

Riziko, že se u malého pacienta rozvine zápal plic, navíc ještě zvyšují návštěvy kolektivních zařízení, kde se infekce velice rychle šíří. Jedná se například o mateřské školky, školy, školní družiny nebo různé zájmové kroužky. Problematický je ale i pobyt ve znečištěném životním prostředí, častá inhalace cigaretového kouře nebo nízká sociální a ekonomická úroveň rodiny.

Přechozený zápal plic

Ačkoliv pacienti někdy zvládají nemoc bez teploty a mohou alespoň částečně normálně fungovat, rozhodně by neměli zápal plic podceňovat. Přechozená pneumonie totiž může způsobit rozvoj závažných komplikací a nezřídka ohrožuje pacienta na životě. Kromě toho, že se u člověka bez vhodné léčby může průběh nemoci výrazně zhoršit, také dochází ke snížení počtu červených krvinek a nedostatku kyslíku v tkáních (anémie). Mezi další komplikace patří:

  • výsev vyrážky a zarudnutí pokožky,
  • problémy s ledvinami,
  • syndrom akutní dechové tísně,
  • plicní absces (ložiska hnisu v plicní tkáni),
  • mozkové infekce (encefalitida, meningitida),
  • sepse a selhání orgánů.

Diagnostika

Vzhledem k tomu, že u neléčených pacientů hrozí trvalé poškození plicní tkáně a rozvoj dalších zdravotních komplikací, je nutné potíže co nejrychleji odhalit a zahájit vhodnou léčbu. Pokud se objeví bolest na hrudi při dýchání, horečka, kašel, celková schvácenost a dechové obtíže, člověk by měl ihned kontaktovat svého ošetřujícího lékaře.

Ten nejprve provede fyzikální vyšetření a zaměří se na klinické projevy, které nemoc doprovází. Při podezření na zápal plic pacienta odešle na laboratorní vyšetření krve nebo eventuálně moči, přičemž o přítomnosti zánětu hodně napoví zvýšená sedimentace a CRP. Je také možné rozlišit druh pneumonie, protože u virového zápalu plic nebývá vzestup tak patrný jako u bakteriálního.

Dalším důležitým vyšetřením je rentgen plic. Podle RTG nálezu lékaři rozlišují několik druhů pneumonií. Sem patří konkrétně:

  • alární zápal plic – postižení celého plicního křídla,
  • lobární zápal plic – postižení jednoho plicního laloku,
  • segmentální zápal plic – postižení určitého segmentu,
  • bronchopneumonie – infiltrát nerespektuje anatomické uspořádání plic.

Kromě toho se provádí i celá řada dalších testů, jako je například mikrobiologické vyšetření sputa (vykašlaného hlenu), EKG, CT vyšetření, kde mohou být patrné známky postižení plicní tkáně, nebo třeba pulzní oxymetrie (zjišťování míry okysličené krve). Přítomnost bakterií je možné odhalit pomocí hemokultury, přičemž sérologické metody často dokáží prokázat i výskyt chlamydií a virů.

Další možné testy:

  • funkční vyšetření plic,
  • bronchoskopie s bronchoalveolární laváží,
  • imunologické vyšetření,
  • vyšetření prokalcitoninu v séru,
  • vyšetření pleurálního výpotku,
  • vyšetření bronchoalveolární tekutiny,
  • molekulární a genetické metody,
  • detekce antigenů legionel a pneumokoků v moči,
  • vyšetření respirace (krevní plyny a acidobazická rovnováha).

Použití výše uvedených metod závisí na tom, jaké má zápal plic projevy, jak je pacientův stav závažný a jaké jsou další epidemiologické souvislosti. Cílem jednotlivých testů je určit původce nemoci, zamezit jeho dalšímu šíření a zahájit vhodnou léčbu. Zhruba v polovině případů však příčina obtíží zůstává neodhalená, a to navzdory důslednému testování.

Léčba zápalu plic

Pokud se podezření na pneumonii potvrdí, pacienti chtějí vědět hlavně to, jaká existuje pro zápal plic léčba a co na zápal plic nejlépe pomáhá. Stejně jako příznaky se ale i terapie vždy odvíjí od pacientova stavu a původce obtíží, který má rozvoj nemoci na svědomí. Při lehčích formách zápalu plic je možné léčit nemocného ambulantně, ale měl by důsledně dodržovat klid na lůžku a pít dostatek tekutin.

Ve většině případů se začíná s léčbou antibiotiky, jejichž účinnost se hodnotí po 3-4 dnech. Jakmile se lékařům podaří odhalit, co přesně rozvoj nemoci způsobilo, nasadí pacientovi odpovídající léčbu. Pokud je infekce bakteriální, jedná se o antibiotika na zápal plic. Mají-li pneumonii na svědomí viry, nemocní by měli užívat antivirotika. U mykotických infekcí pak mohou pomoci antimykotika.

Kromě toho může lékař doporučit také léky proti bolesti a dalším doprovodným obtížím. Zatímco k léčbě suchého dráždivého kašle slouží antitusika, pro léčbu vlhkého kašle doprovázeného vykašláváním hlenů se používají expektorancia. Horečku je možné snížit pomocí medikamentů s obsahem paracetamolu či ibuprofenu. U neinfekčních zápalů plic se navíc podávají kortikoidy.

A jak se léčí zápal plic, pokud je pacientův stav závažnější? Podle lékařů vyžaduje těžký zápal plic hospitalizaci, přičemž léky bývají nemocnému podávány intravenózně a aplikuje se také kyslíková terapie, která by měla usnadnit dýchání.


Nejoblíbenější léky na kašel jsou:

Acc LongStoptussinKalobaSinecod,

Bromhexin a Levopront.


Zápal plic: babské rady

Pacienti se často ptají, zda je možné zápal plic vyléčit prostřednictvím přírodních metod. Podle lékařů by se ovšem lidé trpící pneumonií nikdy neměli spoléhat pouze na babské rady, jelikož zápal plic často doprovází závažné zdravotní komplikace a může vést ke smrti pacienta. Základem terapie je tedy v každém případě návštěva lékaře a užívání doporučených léků.

Rekonvalescenci mohou podpořit například různé zábaly, bylinky a inhalace. Pokud pacienta trápí dýchací obtíže a nepříjemný kašel, může vyzkoušet různé bylinné čaje, které napomáhají zklidnit dýchací cesty a mohou tak částečně ulevit od potíží. Doporučuje se například:

  • jitrocel,
  • podběl,
  • divizna,
  • lípa.

Režim po zápalu plic

V případě, že má nemoc mírný průběh, se délka léčby pohybuje v rozmezí od 2 do 3 týdnů a rekonvalescence pak trvá zhruba měsíc. Pokud se ovšem u pacienta rozvine těžký zápal plic, může se léčba protáhnout klidně až na 2 měsíce. I po překonání pneumonie je ale důležitý fyzický a psychický klid, dostatek spánku a kvalitní strava. Ke zvyšování zátěže by mělo docházet postupně.

Prevence

Jelikož se pneumonie často rozvíjí po prodělání chřipky, kdy je sliznice dýchacích cest výrazně oslabená, poměrně účinnou prevenci může představovat očkování proti chřipce. Kromě toho je pak možné podstoupit také očkování proti pneumokokovým nákazám (včetně nejběžnějšího původce nemoci, kterým je Streptococcus pneumoniae) nebo očkování proti Haemophilus influenzae typu b, což se doporučuje hlavně rizikovým skupinám.

Obecně pak platí, že by lidé měli dbát na dodržování zásad zdravého životního stylu. Doporučuje se konzumovat vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály, pít dostatečné množství tekutin a pravidelně se pohybovat. Vyhnout by se lidé naopak měli kouření, které poškozuje plíce a zhoršuje jejich přirozenou obrannou funkci.

Kromě toho je samozřejmě dobré dbát na správné hygienické návyky, kam patří například časté mytí rukou, používání dezinfekčních prostředků nebo vyhýbání se kontaktu s lidmi, kteří trpí nějakou respirační infekcí. Lidé by se měli snažit nekašlat a nekýchat v blízkosti jiných osob a v případě potřeby by měli kašlat nebo kýchat do kapesníku.

Pokud jde o nastávající maminky, ty se mohou se svým gynekologem poradit ohledně provedení bakteriologického vyšetření pochvy se zaměřením na patogeny, které by během porodu mohly způsobit zápal plic novorozence.

Zdroje: labtestsonline.cz, pharmanews.cz, wikiskripta.eu, stefajir.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top