Astma se dá kontrolovat pomocí vhodné léčby. Jaké jsou příznaky astmatického záchvatu?

Astma

Zdroj: Pixabay

Záchvaty dušnosti, nepříjemný kašel a pískot při dýchání. To vše jsou projevy průduškového astmatu, což je zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Tento problém, který nelze úplně vyléčit, momentálně představuje jednu z nejčastějších chronických chorob u dětí i dospělých. Pokud však pacient důsledně dodržuje doporučení lékaře, je možné astma alespoň částečně kontrolovat.

Jak poznat astma?

Pokud vás zajímá, co je astma, jedná se o chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, jež postihuje hlavně průdušky. Jakmile jsou tyto dýchací cesty vystaveny vlivu rizikových faktorů, zanítí se, stávají se hyperreaktivními (zvyšuje se průdušková reaktivita), ucpávají se a jejich průchodnost je kvůli zúžení průdušek (bronchokonstrikce) a přítomnosti hlenových žláz značně omezená.

Jelikož u pacientů dochází ke zduření průduškových stěn, průtok vzduchu je dočasně omezený, což lékaři označují jako reverzibilní bronchiální obstrukci. Nemocní se vlivem těchto komplikací potýkají s epizodami dušnosti a kašle, které jsou mezi lidmi známé jako astmatický záchvat. Nejvýraznější projevy se přitom objevují během nočních hodin nebo časně nad ránem.

Název astma pochází z řeckého výrazu ásthma, který v překladu znamená lapání po dechu. Celým názvem se dnes tyto zdravotní komplikace označují jako astma bronchiale, přičemž někdo stále používá zastaralý název záducha.

Výskyt astmatu

Astma se u pacientů může rozvinout v jakémkoliv věku, což znamená, že se toto onemocnění nevyhýbá batolatům, předškolním dětem, mladým dospělým ani seniorům. Do puberty přitom více postihuje chlapce, později naopak ženy a dívky. Ať už se však jedná o astma u dětí, nebo hovoříme o astmatu u dospělých, tato nemoc dnes patří mezi nejčastější chronické choroby a její prevalence v populaci neustále narůstá.

Momentálně se s astmatem potýká více než 300 milionů pacientů po celém světě, přičemž v následujících pěti letech by toto číslo mělo stoupnout ještě o dalších 100 milionů případů. Nikdo však nedokáže s jistotou říci, že tento počet je konečný, jelikož nemocní často zdravotní komplikace spojené s astmatem podceňují, nebo je přičítají jiným nemocem, a proto jejich problémy zůstávají nediagnostikované.

Pokud jde o prevalenci astmatu v České republice, na našem území toto onemocnění údajně trápí zhruba 8-10 % obyvatelstva, přičemž až v 63 % případů dochází k rozvoji před pátým rokem života. Během posledních let se tedy jedná o běžnou chorobu, se kterou se lékaři ve svých ordinacích potkávají poměrně často, a počet případů navíc každoročně stoupá. Úmrtnost se pak pohybuje kolem 100 osob v průběhu jednoho roku.

Jaké má astma příčiny?

Přesný mechanismus, jak vzniká astma, prozatím zůstává lékařům utajený. Vědci se ovšem domnívají, že za jeho rozvojem stojí kombinace většího množství faktorů, kam patří například genetické predispozice, činitelé vnějšího prostředí, ale také vývojové vlivy. Souhra těchto faktorů pak hraje důležitou roli a výrazně ovlivňuje intenzitu příznaků a odpověď organismu na léčbu.

V dětském věku je mimo jiné často přítomen také alergický eosinofilní zánět, který způsobuje remodelaci dýchacích cest malých pacientů. Na rozdíl od dospělých však stupeň chronicity není tak vysoký, onemocnění lépe reaguje na léčbu a méně často se projevují nevratné změny a procesy, které by nebylo možné prostřednictvím vhodné terapie kontrolovat.

Genetické predispozice

Podle lékařů je dědičnost jedním z činitelů, které jsou při rozvoji astmatu stěžejní. Geny týkající se vnímavosti k astmatu jsou spojeny s několika chromozomovými oblastmi, které ovlivňují genetickou kontrolu imunitní odpovědi, produkci prozánětlivých cytokinů, genetické dispozice k atopii nebo dispozice k hyperreaktivitě dýchacích cest.

Pokud má lékař podezření, že se pacient potýká s astmatem, vždy zkoumá jeho rodinnou anamnézu. Pravděpodobnost, že u konkrétního jedince dojde k rozvoji tohoto onemocnění, totiž stoupá s počtem případů, které se již v jeho rodině objevily. Že je náchylnost k astmatu vázaná alespoň částečně geneticky, potvrzuje také skutečnost, že pokud je některé z jednovaječných dvojčat astmatikem, u druhého existuje asi 25% šance, že jím bude také.

Environmentální faktory

Mezi další příčiny astmatu, které mohou mít výrazný vliv na jeho rozvoj i průběh, patří vlivy vnějšího prostředí (externí činitelé). Tyto faktory u predisponovaných jedinců podporují vnímavost ke vzniku astmatu a vedou k rozvoji perzistujících příznaků nebo exacerbací. Patří sem především alergeny vyvolávající alergické astma a látky, které dokáží senzibilovat dýchací cesty a později udržují astma v aktivní formě.

Na vině může být třeba aktivní nebo pasivní kouření, a to obzvláště v průběhu těhotenství. Pokud jde o matku a její plod, riziko představuje také užívání antibiotik v rané fázi života nebo porod císařským řezem, kdy dítě neabsolvuje normální průchod porodními cestami, takže zde nedojde ke zdravé bakteriální kolonizaci. Dále pak svou roli hraje i znečištění okolního prostředí nebo virová infekce.

Problematickým faktorem je například špatná kvalita vzduchu, která souvisí se zvýšenou přítomností dopravních zplodin a výfukových plynů nebo s příliš vysokou hladinou ozónu v okolním ovzduší. Pacienti by se ovšem měli vyhýbat také kontaktu s alergeny, které jejich organismus špatně snáší, vedlejším produktům chlorace v bazénech nebo těkavým organickým sloučeninám. K dalším možným příčinám se řadí:

  • chov domácích mazlíčků v bytě,
  • chemické škodliviny,
  • nové druhy potravin,
  • úroveň blahobytu ve společnosti.

V poslední době se stále populárnějším názorem na vznik astmatu stává hygienická teorie. Podle ní je za rozvoj onemocnění zodpovědné nižší vystavení dětského organismu neinfekčním bakteriím, což souvisí s většími nároky na pořádek, ale i s menším počtem lidí, kteří spolu sdílejí jeden příbytek. Narůstající životní úroveň je tak sice pro člověka příjemná, ale na druhou stranu si pak jeho tělo přestává vytvářet obranné látky, které by potřebovalo.

Další vlivy

Aby toho nebylo málo, rozvoj astmatických obtíží může být zapříčiněn také dalšími faktory, které souvisí se zdravotním a mentálním stavem daného pacienta. Lékaři spojují například astma a stres, přičemž svou roli často hraje také psychická zátěž nebo přílišná fyzická námaha. Mezi onemocnění, která se mohou na vzniku astmatu podílet, se řadí například:

Alergickou rýmu i atopický ekzém lékaři někdy označují jako preastmatické stavy, pro které se vžilo také souhrnné pojmenování atopický syndrom. Jestliže se pak u pacienta najednou projeví astma, atopická dermatitida, ale také alergická rinitida, hovoříme o atopii.

Co zhoršuje astma?

Jak již bylo zmíněno výše, významným činitelem, který může způsobit rozvoj astmatických komplikací, jsou různé alergeny. Nepříjemné epizody dušnosti a kašle jsou v tomto případě reakcí na inhalaci specifických substancí, které se mohou vyskytovat v přírodě, na pracovišti, ale klidně i v domácím prostředí. Mezi patogeny, které vyvolávají alergickou reakci, patří:

  • pyly,
  • roztoči,
  • plísně,
  • potraviny,
  • hmyzí jed,
  • zvířecí patogeny.

Astmatické obtíže mohou u pacientů vyvolat také některé léky, jako jsou betablokátory s obsahem kyseliny acetylsalicylové nebo třeba nesteroidní antiflogistika. Existuje však i celá řada dalších rizikových faktorů, které mohou situaci výrazně zhoršit a u nemocných způsobit rozvoj projevů astmatu. Sem patří třeba:

  • infekce dýchacích cest,
  • cigaretový kouř,
  • dopravní znečištění a výfukové plyny,
  • škodliviny vnějšího prostředí,
  • dráždivé chemické látky,
  • vdechování příliš chladného vzduchu,
  • stres a nadměrná psychická zátěž,
  • emoční vypětí a fyzická námaha.

Jaké má astma příznaky?

Zánět dýchacích cest, který se u astmatiků rozvíjí, má za následek celou řadu nepříjemných obtíží. Zužuje průsvit průdušek, ztěžuje nemocným dýchání a vyvolává u pacientů výdechovou dušnost spojenou s hvízdáním nebo pískotem. Neobvyklý pak není ani svíravý pocit na hrudi, který může působit, jako by nemocnému na daném místě ležel kámen.

Astmatický záchvat doprovází stahy hladké svaloviny průdušek, což bývá spojené s tvorbou většího množství vazkého sekretu. Pacienti si následně stěžují na suchý astmatický kašel, který je občas tak silný, že mohou mít pocit nedostatku vzduchu, a bojí se, že by se mohli udusit. Někdy dokonce v plicích vzniká také hlen (nebo hnis), který je velmi těžké vykašlat.

Obtíže se u pacientů mohou objevit prakticky kdykoliv, nejčastěji se ovšem astmatický záchvat rozvíjí v průběhu noci nebo časně zrána. Lehčí záchvaty mohou nemocní zvládnout sami prostřednictvím úlevových léků, těžší případy ovšem vyžadují okamžitou pomoc záchranné služby, jelikož ohrožují pacienta na životě.

Příznaky astmatu:

  • ztížené dýchání,
  • výdechová dušnost,
  • hvízdání při výdechu,
  • tlak na hrudi,
  • pocit nedostatku vzduchu,
  • dráždivý suchý kašel,
  • tvorba hlenu nebo hnisu.

Další komplikace

Zatímco část pacientů v období mezi jednotlivými záchvaty nepociťuje žádné výrazné obtíže, někteří si naopak stěžují na nespecifické symptomy, jako je například neustálé pokašlávání, celková únava nebo třeba snížená výkonnost. Pokud jde o dětské astma, může dojít k obstrukci dýchacích cest, které jsou užší než u dospělých.

Trpí-li pacient zároveň astmatem i alergií, charakteristickým příznakem je například alergická rýma a pocit pálení v očích, přičemž se u pacientů někdy rozvíjí také atopický ekzém. Mezi zdravotní a psychické komplikace, které chronické astma poměrně často doprovází, patří také:

Exacerbace astmatu

Tímto termínem lékaři označují progresivní zhoršování jednotlivých příznaků astmatu nebo jejich kombinace. K tomu dochází vlivem zvyšování intenzity a frekvence jednotlivých symptomů, když se trvale přítomný zánět v dýchacích cestách začne šířit i během asymptomatického období. Nejvíce přitom bývají postiženi starší lidé nebo kuřáci.

Klasifikace astmatu

Podle toho, jak intenzivní obtíže pacienta trápí, jaká je jejich četnost a kdy se nejčastěji objevují, lékaři rozlišují několik různých druhů astmatu. Záleží přitom také na dalších faktorech, jako je stupeň postižení plicních funkcí, obstrukce dýchacích cest, bronchiální reaktivita nebo spotřeba úlevových léků, které pacient užívá. Existují přitom čtyři základní kategorie:

  • intermitentní astma – pacienta trápí občasné epizody záchvatů, nejvýše však jednou týdně a v noci dvakrát měsíčně, životní aktivita mezi záchvaty není nijak snížená,
  • perzistující lehké astma – u pacienta se příznaky astmatu objevují i několikrát týdně, noční obtíže pak několikrát měsíčně, přičemž symptomy narušují jeho spánek i některé denní aktivity,
  • perzistující středně těžké astma – pacient se potýká s astmatickými záchvaty téměř každý den a noční obtíže se dostavují i několikrát týdně, což je skoro neustále potřeba řešit pomocí bronchodilatancií,
  • perzistující těžké astma – jedná se o trvalé příznaky a noční obtíže, které výrazně omezují pacientovy aktivity.

Kromě této klasifikace se v praxi používá také další rozdělení, které vytvořila Globální iniciativa pro astma (GINA). To je založeno na úrovni kontroly, kterou pacienti nad nemocí mají, a podle ní se rozlišují tři samostatné kategorie, kam patří:

  • plně kontrolované astma,
  • částečně kontrolované astma,
  • nekontrolované (neovládané) astma.

Jak již samotný název napovídá, pokud se pacient potýká s nekontrolovaným astmatem, příznaky ho obtěžují prakticky neustále, což není schopný vlastním přičiněním ovlivnit. To se pak výrazně projeví na jeho každodenním životě, jelikož na rozdíl od zdravých osob není schopný vykonávat běžné činnosti a tělesné aktivity. Nemoc ho navíc může ohrozit na životě.

Kromě těchto oficiálních klasifikačních metod přišli lidé také s vlastním označením konkrétních druhů astmatu, a to především podle toho, s jakou situací jsou jednotlivé komplikace spojené. Pak hovoříme například o následujících typech astmatu:

  • pozátěžové astma,
  • stresové astma,
  • námahové astma,
  • psychické astma,
  • profesionální astma.

Diagnostika

Pokud do ordinace zavítá pacient, který si stěžuje na epizody dušnosti, dechové nedostatečnosti a suchého kašle, lékař může své podezření na astma potvrdit celou řadou různých metod. Mezi ty základní patří samozřejmě rodinná anamnéza pacienta, dále budou lékaře zajímat jednotlivé klinické příznaky, jejich četnost a intenzita, přičemž později následují také fyzikální vyšetření.

K odhalení astmatu slouží například spirometrie, což je funkční vyšetření plic, díky kterému je možné zjistit, jaký je objem plic nemocného, jaká je jejich kapacita a průtok. Prostřednictvím této metody, která je vhodná pouze pro pacienty starší 5 let, může lékař diagnostikovat obstrukční ventilační poruchu. Ta se projevuje výrazným snížením usilovně vydechnutého objemu za sekundu (FEV1).

Reverzibilitu, či naopak ireverzibilitu dané obstrukce může následně potvrdit bronchodilatační test. Maximální výdechová rychlost (PEF) se pak měří pomocí výdechoměru a někdy se používá také bronchokonstrikční test, který se označuje také jako provokační test s metacholinem. Ten spočívá ve vdechování zvýšené koncentrace látky, která má obtíže na svědomí.

Významným monitorovacím nástrojem, který dokáže odhalit eosinofilní astma, je vyšetření oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu (FENO). Zda se jedná o alergické, nebo nealergické astma, pak lékař zjistí prostřednictvím alergologického vyšetření, které je založeno na kožních (prick) testech se standardizovanými alergeny. Diagnózu však může potvrdit i přítomnost specifických sérových protilátek IgE.

Diferenciální diagnostika

Vzhledem k tomu, že příznaky podobné astmatu může u pacientů vyvolat celá řada jiných onemocnění, je v první řadě nutné od sebe jednotlivé zdravotní problémy odlišit a správně určit příčinu obtíží. Mezi komplikace, jejichž symptomy se astmatu na první pohled podobají, patří například:

  • obstrukční plicní nemoc (CHOPN),
  • akutní virové respirační infekce,
  • pseudoastma,
  • plicní embolie,
  • cystická fibróza,
  • tracheomalácie,
  • bronchogenní karcinom,
  • intersticiální plicní choroba,
  • tromboembolická nemoc,
  • gastroezofageální reflux,
  • ischemická choroba srdeční,
  • vrozené srdeční vady.

Za rozvoj obtíží, které se podobají astmatickému záchvatu, však nemusí být zodpovědné pouze jiné onemocnění. Na vině může být také vdechnutí cizího tělesa, což nutí pacienta ke kašli, způsobuje dechové obtíže a navozuje pocit dušení, nebo třeba mikroaspirace ve spánku.

Astma: léčba

Ačkoliv lékaři v dnešní době dokáží astma poměrně snadno odhalit, žádná specifická terapie, která by onemocnění zcela vyléčila, prozatím neexistuje. Pomocí vhodných léků a režimových opatření je ovšem možné dosáhnout výrazného zlepšení jednotlivých příznaků a dostat astma alespoň částečně pod kontrolu, aby se neprojevovalo dušností a aby pacienta neomezovalo v každodenním životě. Astma se pak dá označit za kontrolované, pokud dojde k:

  • vymizení chronických projevů,
  • stabilizaci plicní funkce s nízkou variabilitou PEF,
  • snížení frekvence záchvatů na ojedinělé akutní exacerbace,
  • minimální nebo prakticky žádné spotřebě úlevových léků,
  • zachování normální tělesné výkonnosti.

Léčba astmatu je vždy individuální a každý pacient by měl se svým ošetřujícím lékařem sestavit specifický léčebný plán, kterým se bude řídit. V něm by měly být uvedeny také informace o tom, co dělat, pokud se obtíže náhle zhorší, a kdy je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Pacient by měl zároveň pravidelně zaznamenávat každodenní situaci, četnost záchvatů, intenzitu komplikací a případně i rozvoj obtíží v průběhu noci.

Léky na astma

Co se týče medikamentózní terapie, zde lékaři rozlišují dvě hlavní skupiny farmak, která by měla pacientovi pomoci jeho onemocnění lépe zvládnout. Jedná se o:

  • úlevové léky s krátkodobým účinkem,
  • preventivní léky, které pomáhají situaci kontrolovat.

Úlevové léky se používají k tomu, aby co nejrychleji a nejúčinněji potlačily akutní projevy astmatu, s nimiž se pacient během záchvatu potýká. Dokáží zmírnit dušnost, rozšiřují průdušky a zároveň přinášejí astmatikům celkové zklidnění, díky čemuž patří mezi léky první volby.

Mezi úlevové léky patří především krátkodobě působící inhalační beta-2-agonisté, které lékaři označují také jako beta-2-mimetika (SABA). To je například salbutamol nebo fenoterol. Používají se však také další bronchodilatační léky, anticholinergní léky, intravenózní teofyliny nebo systémové kortikosteroidy.

Účinek preventivních léků, které lékaři označují také jako kontrolující, by měl být dlouhodobý. Mezi nejznámější a nejvíce používané medikamenty patří inhalační kortikosteroidy (IKS), dále se ovšem podávají také beta-2-agonisté s dlouhodobým účinkem (LABA), kam patří například salmeterol nebo formoterol, ale i systémové kortikosteroidy, teofyliny, antileukotrieny či anti IgE protilátky.

Výše zmíněné léky se vždy přednostně podávají formou inhalace a pouze v některých případech je nutné užívat medikamenty perorálně. Pacienti s sebou proto neustále nosí inhalátor na astma (sprej na astma), přičemž velice důležitý je i způsob, jak inhalaci provádějí. Lékař by měl s nimi tuto techniku důkladně nacvičit, a pokud by byl tento lék neúčinný, nejprve se kontroluje, zda nemocný používá svůj inhalátor vhodným způsobem.

Dlouhodobá inhalační léčba by měla přispět k získání kontroly nad nemocí. Pokud je účinná, záchvaty dušnosti se postupem času omezí na minimum a pacienti by se měli obejít bez úlevových léků. O konkrétní skladbě a dávkování medikamentů rozhoduje lékař, a to hlavně podle pacientovy reakce na zvolenou terapii. Později může změnit nejen dávky léků, ale v případě neefektivnosti také samotné medikamenty.

Režimová opatření

Aby se opravdu podařilo dostat astma pod kontrolu, důležitou součástí léčby je především identifikace spouštěčů, které u pacientů zdravotní obtíže vyvolávají. Ty je pak nutné eliminovat nebo kontakt s nimi omezit na absolutní minimum. Tento postup musí pacienti každý den přísně dodržovat, aby později nedošlo k opětovnému rozvoji příznaků.

S eliminací rizikových faktorů souvisí také péče o okolní prostředí, které by mělo mít optimální teplotu (zhruba 19-20 °C) a vlhkost (40-50 % relativní vlhkost). Z příbytku je také nutné odstranit veškeré škodlivé látky a nečistoty, pacient by měl okamžitě přestat s kouřením (a omezit pobyt v zakouřeném prostředí na minimum) a zároveň by měl zařídit, aby jeho okolí bylo pokud možno bezalergenní (dát si pozor na pyly, roztoče, domácí mazlíčky).

Vhodnou součástí léčby je také pohybová terapie, tedy vytrvalostní trénink pro dospělé pacienty, který lze kombinovat také s odporovým tréninkem. V případě pacientů s těžším astmatem se pak používá intervalový trénink a dětem se doporučuje jakákoliv pravidelná aktivita, která dokáže posílit jejich celkovou zdatnost a snížit četnost záchvatů.

Další léčebné metody

Základem léčby jsou samozřejmě inhalační léky na astma, a to jak ty dlouhodobě působící, tak i medikamenty, které pacientům při akutních obtížích přinášejí okamžitou úlevu. Existují však i další způsoby léčby, které by měly pacientům ulevit od jednotlivých příznaků a zároveň působit jako vhodná prevence. Sem patří především:

  • SAIT – specifická alergenová imunoterapie,
  • klimatická léčba (pobyt u moře, lázně na astma, speleoterapie),
  • nitrožilní léčba pomocí síranu hořečnatého,
  • bronchiální termoplastika,
  • kyslík zmírňující hypoxii,
  • rehabilitace,
  • psychoterapie.

Alternativní možnosti léčby

Spoustu lidí zajímá, jak na astma bez léků a co na astma pomáhá, pokud jde o přírodní léčbu. Dnes existuje celá řada přípravků, které by měly ulevit od potíží a zamezit rozvoji dalších astmatických záchvatů. Tyto nekonvenční způsoby léčby, jako jsou například bylinky na astma, čaj na astma, akupunktura nebo užívání vitamínu C, sice mohou pacientům krátkodobě pomoci, ale nejsou schopné dostat nemoc pod kontrolu. Astma je proto vždy nutné konzultovat s lékařem.

Astmatický záchvat: první pomoc

Dojde-li u pacienta k rozvoji astmatického záchvatu, je nutné držet se doporučeného postupu a podniknout několik kroků, které by mu měly efektivně ulevit od potíží a zároveň slouží k potlačení rozvoje dalších komplikací. Tyto kroky by měly být popsány například ve specifickém léčebném plánu, který pacient od lékaře obdrží. Co je třeba udělat?

  • Pacientovi nejprve uvolněte těsný oděv, který ho stahuje (pásek, kravata, podprsenka, košile),
  • přimějte pacienta použít inhalátor, který by měl mít vždy u sebe,
  • nemocného uložte do Fowlerovy polohy (v polosedu),
  • sledujte pečlivě pacientův stav, zda se zlepšuje, nebo naopak zhoršuje,
  • pokud se situace nelepší, nebo se přidávají další zdravotní komplikace, kontaktujte okamžitě záchrannou službu.

Zdroje: solen.cz, internimedicina.cz, wikiskripta.eu

Co je astma?

Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které postihuje především průdušky. Ty se vlivem nemoci zanítí, stávají se hyperreaktivními, ucpávají se, a jejich průchodnost je proto značně omezená. U pacientů se tyto komplikace mohou objevit v jakémkoliv věku, přičemž na světě se s astmatem momentálně potýká více než 300 milionů osob.

Jaké má astma příčiny?

Přesnou příčinu astmatu lékaři prozatím neznají. Domnívají se však, že za rozvojem tohoto onemocnění stojí kombinace genetických faktorů, činitelů vnějšího prostředí a vývojových vlivů. Jejich souhra pak ovlivňuje také intenzitu jednotlivých příznaků, četnost astmatických záchvatů a odpověď organismu na konkrétní druhy léčby.

Jaké má astma příznaky?

U pacientů se postupně rozvíjí zánět dýchacích cest, který zužuje průsvit průdušek, ztěžuje dýchání a způsobuje výdechovou dušnost spojenou s hvízdáním či pískotem. Mezi charakteristické příznaky astmatu se řadí také svíravý pocit na hrudi, suchý astmatický kašel, tvorba hlenu nebo hnisu v plicích a pocit nedostatku vzduchu.

Jak probíhá léčba astmatu?

Specifická terapie, která by dokázala astma zcela vyléčit, prozatím neexistuje. Je ovšem možné dostat toto onemocnění alespoň částečně pod kontrolu, k čemuž slouží režimová opatření a speciální léčiva. Pacienti obvykle užívají dvě různé skupiny farmak, kam patří úlevové léky s krátkodobým účinkem a preventivní léky, které působí dlouhodobě. Léky na astma jsou přitom přednostně podávány formou inhalace.

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top